Biografický slovník
ČERVENÝ Václav František 27.9.1819-19.1.1896: Porovnání verzí
(ČERVENÝ_Václav_František_27.9.1819-19.1.1896) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Václav František ČERVENÝ | | jméno = Václav František ČERVENÝ | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Cerveny Vaclav Frantisek portret.png |
| datum narození = 27.9.1819 | | datum narození = 27.9.1819 | ||
| − | | místo narození = Dubeč | + | | místo narození = Dubeč (Praha) |
| datum úmrtí = 19.1.1896 | | datum úmrtí = 19.1.1896 | ||
| místo úmrtí = Hradec Králové | | místo úmrtí = Hradec Králové | ||
| − | | povolání = 88- Umělecký řemeslník | + | | povolání = 88- Umělecký řemeslník<br />36- Ostatní průmyslová odvětví |
| − | 36- Ostatní průmyslová odvětví | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 58-59 |
| + | }} | ||
| + | '''ČERVENÝ, Václav František''', ''* 27. 9. 1819 Dubeč (Praha), † 19. 1. 1896 Hradec Králové, výrobce a vynálezce hudebních nástrojů, mecenáš'' | ||
| − | + | Rodiče Jan Č. (* 1783) a matka Anna, roz. Beranová, vlastnili | |
| − | + | statek v Krupé u Kostelce nad Černými Lesy. 1815 se přestěhovali | |
| + | do Dubče s nejstarším synem Janem Č. (* 1811). | ||
| + | Tam se narodila dcera Anna Č. (* 1817) i Č. Dubečský statek | ||
| + | směnili 1823 za usedlost v Břežanech u Českého Brodu, kde | ||
| + | se jim narodily další dvě děti František Č. (* 1825) a Josef Č. | ||
| + | (* 1827). Starší děti tam získaly základní vzdělání. Č. tehdy | ||
| + | ovlivnil učitel Václav Stehlík, nadšený hudebník, který ho naučil | ||
| + | hrát na klarinet. Hudební záliby podporoval i jeho otec | ||
| + | a 1832 ho poslal k pražskému nástrojáři J. A. Baurovi, u kterého | ||
| + | se Č. učil a pracoval pět let. Získané znalosti si rozšířil | ||
| + | na vandru v Brně, Vídni, Vratislavi a Pešti. 1842 se rozhodl | ||
| + | založit vlastní podnik v Hradci Králové. 1843 se oženil s Josefou, | ||
| + | roz. Šípkovou. | ||
| + | |||
| + | Volba sídla podniku, který se specializoval na žesťové nástroje, | ||
| + | byla promyšlená. Vojenské posádky ve městě i blízkém okolí | ||
| + | živnosti přály. V prvních letech se na jeho provozu podílel | ||
| + | i bratr František vyučený v Brně, který se 1853 vystěhoval | ||
| + | do Spojených států a založil v New Yorku první zahraniční | ||
| + | filiálku hradecké dílny. Další filiálky vznikly 1867 v Kyjevě | ||
| + | a později ve Švýcarsku a ve Španělsku. Č. podnikatelský | ||
| + | úspěch souvisel s jeho četnými vynálezy, které rozšířily interpretační | ||
| + | možnosti žesťových nástrojů a zjednodušovaly jejich | ||
| + | ovládání. K prvním novinkám patřil 1844 tzv. kornon, zdokonalený | ||
| + | lovecký roh, a ve zhruba ročních intervalech následovaly | ||
| + | další (kontrabas, v zahraničí padělaný jako helikon | ||
| + | nebo saxhorn, zvukovodka, zvukoroh, baroxtyton, kontrafagot, | ||
| + | altovka ad.). Mnohé Č. objevy si přes existující patenty | ||
| + | přivlastnili zahraniční konkurenti, např. pařížský Grautrot. | ||
| + | Č. používal k označení svých vynálezů zpravidla české názvy, | ||
| + | k jejich rozšíření vydal 1847 spis ''Hudební názvosloví''. | ||
| + | |||
| + | Expanzi Č. nástrojů pomohla obchodní propagace zejména | ||
| + | prostřednictvím mezinárodních výstav, na kterých získal řadu | ||
| + | cen. 1853 vystavoval v New Yorku, 1854 v Mnichově, 1855 | ||
| + | v Paříži, 1862 v Londýně, 1865 ve Štětíně a v portugalském | ||
| + | Portu, 1867 a 1889 opět v Paříži, 1872 v Moskvě, ze všech | ||
| + | těchto přehlídek si přivážel ocenění. Působil také v porotách | ||
| + | velkých výstav, včetně Světové výstavy ve Vídni 1873. Č. | ||
| + | podnik navštívil 1880 císař František Josef I., on a také další | ||
| + | evropští panovníci mu vyslovili uznání často prostřednictvím | ||
| + | medaili a řádů (např. 1884 získal bulharskou knížecí medaili | ||
| + | za vědu a umění, rumunskou královskou medaili Bene merenti, | ||
| + | zlatou medaili arcivévody Karla Ludvíka ad.). 1884 mu | ||
| + | byl udělen titul Hof- und Kammerlieferant, který posílil vliv | ||
| + | jeho podniku v rámci habsburské monarchie. Vedle činnosti | ||
| + | pro vojenské kapely se věnoval i zdokonalení chrámových hudebních | ||
| + | nástrojů. | ||
| + | |||
| + | Ve stejném oboru se vyučili a působili z jeho dětí i dva synové | ||
| + | Jaroslav Č. (1851–1929) a Stanislav Č. (1854–1911), kteří | ||
| + | se 1876 stali jeho společníky a od 1880 postupně přebírali | ||
| + | vedení firmy, o jejímž rozvoji svědčil i počet zaměstnanců (ze | ||
| + | 65 v roce 1870 na 120 v roce 1890). Po jejich smrti vedl | ||
| + | podnik K. Šámal až do jeho znárodnění a začlenění do n. p. | ||
| + | AMATI po 1948. Z dalších dětí vynikl rovněž syn Otakar | ||
| + | (1850–1930), který vedl filiálku rodinné firmy v Kyjevě. | ||
| + | Celá rodina podporovala české národní snahy. Od šedesátých | ||
| + | let se Č. zapojil do spolkového života, organizoval | ||
| + | místní Sokol i pěvecký spolek Slavjan. Velké zásluhy získal | ||
| + | v době prusko-rakouské války, kdy spolu se ženou pomáhali | ||
| + | raněným z hradeckého bojiště. Častými hosty v Č. domě | ||
| + | byli F. Palacký, F. L. Rieger, K. Sladkovský, F. Skrejšovský, | ||
| + | J. Neruda a zejména J. Barák. Toho Č. podporoval v době | ||
| + | jeho internace a politického pronásledování. Č. se také zapojil | ||
| + | do komunální politiky. Údaje o Č. úmrtí literatura uvádí | ||
| + | často chybně. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' J. K. (J. Kafka), Životopis V. F. Č. ku padesátiletému jubileu založení c. | ||
| + | a k. dvorní továrny na hudební nástroje, 1892; J. Miškovský, V. F. Č., 1896; | ||
| + | RSN 2, s. 520; OSN 28, s. 221; ÖBL 1, s. 141; Myška, s. 79–80; BL 1, | ||
| + | s. 188; G. Dudat, V. F. Č. und Söhne 1842–1992. Eine Dokumentation, | ||
| + | Nauheim 1992 (se soupisem literatury). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' SOA Zámrsk, matrika zemřelých římskokatolického f. ú. Hradec Králové, | ||
| + | sign. 51-3511, pag. 427, č. post. 14; Archiv NTM Praha, Sbírka rukopisů, č. | ||
| + | 1006, J. Červený, Tvůrce dechové hudby V. F. Č., rukopisné paměti. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/53490 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Pavla Vošahlíková | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:88- Umělecký řemeslník]] | [[Kategorie:88- Umělecký řemeslník]] | ||
| Řádka 19: | Řádka 101: | ||
[[Kategorie:1819]] | [[Kategorie:1819]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Praha]] |
[[Kategorie:1896]] | [[Kategorie:1896]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Hradec Králové]] |
Aktuální verze z 28. 10. 2019, 15:24
| Václav František ČERVENÝ | |
 | |
| Narození | 27.9.1819 |
|---|---|
| Místo narození | Dubeč (Praha) |
| Úmrtí | 19.1.1896 |
| Místo úmrtí | Hradec Králové |
| Povolání |
88- Umělecký řemeslník 36- Ostatní průmyslová odvětví |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 58-59 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45049 |
ČERVENÝ, Václav František, * 27. 9. 1819 Dubeč (Praha), † 19. 1. 1896 Hradec Králové, výrobce a vynálezce hudebních nástrojů, mecenáš
Rodiče Jan Č. (* 1783) a matka Anna, roz. Beranová, vlastnili statek v Krupé u Kostelce nad Černými Lesy. 1815 se přestěhovali do Dubče s nejstarším synem Janem Č. (* 1811). Tam se narodila dcera Anna Č. (* 1817) i Č. Dubečský statek směnili 1823 za usedlost v Břežanech u Českého Brodu, kde se jim narodily další dvě děti František Č. (* 1825) a Josef Č. (* 1827). Starší děti tam získaly základní vzdělání. Č. tehdy ovlivnil učitel Václav Stehlík, nadšený hudebník, který ho naučil hrát na klarinet. Hudební záliby podporoval i jeho otec a 1832 ho poslal k pražskému nástrojáři J. A. Baurovi, u kterého se Č. učil a pracoval pět let. Získané znalosti si rozšířil na vandru v Brně, Vídni, Vratislavi a Pešti. 1842 se rozhodl založit vlastní podnik v Hradci Králové. 1843 se oženil s Josefou, roz. Šípkovou.
Volba sídla podniku, který se specializoval na žesťové nástroje, byla promyšlená. Vojenské posádky ve městě i blízkém okolí živnosti přály. V prvních letech se na jeho provozu podílel i bratr František vyučený v Brně, který se 1853 vystěhoval do Spojených států a založil v New Yorku první zahraniční filiálku hradecké dílny. Další filiálky vznikly 1867 v Kyjevě a později ve Švýcarsku a ve Španělsku. Č. podnikatelský úspěch souvisel s jeho četnými vynálezy, které rozšířily interpretační možnosti žesťových nástrojů a zjednodušovaly jejich ovládání. K prvním novinkám patřil 1844 tzv. kornon, zdokonalený lovecký roh, a ve zhruba ročních intervalech následovaly další (kontrabas, v zahraničí padělaný jako helikon nebo saxhorn, zvukovodka, zvukoroh, baroxtyton, kontrafagot, altovka ad.). Mnohé Č. objevy si přes existující patenty přivlastnili zahraniční konkurenti, např. pařížský Grautrot. Č. používal k označení svých vynálezů zpravidla české názvy, k jejich rozšíření vydal 1847 spis Hudební názvosloví.
Expanzi Č. nástrojů pomohla obchodní propagace zejména prostřednictvím mezinárodních výstav, na kterých získal řadu cen. 1853 vystavoval v New Yorku, 1854 v Mnichově, 1855 v Paříži, 1862 v Londýně, 1865 ve Štětíně a v portugalském Portu, 1867 a 1889 opět v Paříži, 1872 v Moskvě, ze všech těchto přehlídek si přivážel ocenění. Působil také v porotách velkých výstav, včetně Světové výstavy ve Vídni 1873. Č. podnik navštívil 1880 císař František Josef I., on a také další evropští panovníci mu vyslovili uznání často prostřednictvím medaili a řádů (např. 1884 získal bulharskou knížecí medaili za vědu a umění, rumunskou královskou medaili Bene merenti, zlatou medaili arcivévody Karla Ludvíka ad.). 1884 mu byl udělen titul Hof- und Kammerlieferant, který posílil vliv jeho podniku v rámci habsburské monarchie. Vedle činnosti pro vojenské kapely se věnoval i zdokonalení chrámových hudebních nástrojů.
Ve stejném oboru se vyučili a působili z jeho dětí i dva synové Jaroslav Č. (1851–1929) a Stanislav Č. (1854–1911), kteří se 1876 stali jeho společníky a od 1880 postupně přebírali vedení firmy, o jejímž rozvoji svědčil i počet zaměstnanců (ze 65 v roce 1870 na 120 v roce 1890). Po jejich smrti vedl podnik K. Šámal až do jeho znárodnění a začlenění do n. p. AMATI po 1948. Z dalších dětí vynikl rovněž syn Otakar (1850–1930), který vedl filiálku rodinné firmy v Kyjevě. Celá rodina podporovala české národní snahy. Od šedesátých let se Č. zapojil do spolkového života, organizoval místní Sokol i pěvecký spolek Slavjan. Velké zásluhy získal v době prusko-rakouské války, kdy spolu se ženou pomáhali raněným z hradeckého bojiště. Častými hosty v Č. domě byli F. Palacký, F. L. Rieger, K. Sladkovský, F. Skrejšovský, J. Neruda a zejména J. Barák. Toho Č. podporoval v době jeho internace a politického pronásledování. Č. se také zapojil do komunální politiky. Údaje o Č. úmrtí literatura uvádí často chybně.
L: J. K. (J. Kafka), Životopis V. F. Č. ku padesátiletému jubileu založení c. a k. dvorní továrny na hudební nástroje, 1892; J. Miškovský, V. F. Č., 1896; RSN 2, s. 520; OSN 28, s. 221; ÖBL 1, s. 141; Myška, s. 79–80; BL 1, s. 188; G. Dudat, V. F. Č. und Söhne 1842–1992. Eine Dokumentation, Nauheim 1992 (se soupisem literatury).
P: SOA Zámrsk, matrika zemřelých římskokatolického f. ú. Hradec Králové, sign. 51-3511, pag. 427, č. post. 14; Archiv NTM Praha, Sbírka rukopisů, č. 1006, J. Červený, Tvůrce dechové hudby V. F. Č., rukopisné paměti.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Pavla Vošahlíková
