ČERVENÝ Václav František 27.9.1819-19.1.1896: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 19.1.1896
 
| datum úmrtí = 19.1.1896
 
| místo úmrtí = Hradec Králové
 
| místo úmrtí = Hradec Králové
| povolání = 88- Umělecký řemeslník
+
| povolání = 88- Umělecký řemeslník<br />36- Ostatní průmyslová odvětví
36- Ostatní průmyslová odvětví
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 58-59
 
}}
 
}}
 
'''ČERVENÝ, Václav František''', ''* 27. 9. 1819 Dubeč (Praha), † 19. 1. 1896 Hradec Králové, výrobce a vynálezce hudebních nástrojů, mecenáš''
 
'''ČERVENÝ, Václav František''', ''* 27. 9. 1819 Dubeč (Praha), † 19. 1. 1896 Hradec Králové, výrobce a vynálezce hudebních nástrojů, mecenáš''

Verze z 15. 10. 2019, 09:01

Václav František ČERVENÝ
Narození 27.9.1819
Místo narození Dubeč (Praha)
Úmrtí 19.1.1896
Místo úmrtí Hradec Králové
Povolání 88- Umělecký řemeslník
36- Ostatní průmyslová odvětví
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 58-59

ČERVENÝ, Václav František, * 27. 9. 1819 Dubeč (Praha), † 19. 1. 1896 Hradec Králové, výrobce a vynálezce hudebních nástrojů, mecenáš

Rodiče Jan Č. (* 1783) a matka Anna, roz. Beranová, vlastnili statek v Krupé u Kostelce nad Černými Lesy. 1815 se přestěhovali do Dubče s nejstarším synem Janem Č. (* 1811). Tam se narodila dcera Anna Č. (* 1817) i Č. Dubečský statek směnili 1823 za usedlost v Břežanech u Českého Brodu, kde se jim narodily další dvě děti František Č. (* 1825) a Josef Č. (* 1827). Starší děti tam získaly základní vzdělání. Č. tehdy ovlivnil učitel Václav Stehlík, nadšený hudebník, který ho naučil hrát na klarinet. Hudební záliby podporoval i jeho otec a 1832 ho poslal k pražskému nástrojáři J. A. Baurovi, u kterého se Č. učil a pracoval pět let. Získané znalosti si rozšířil na vandru v Brně, Vídni, Vratislavi a Pešti. 1842 se rozhodl založit vlastní podnik v Hradci Králové. 1843 se oženil s Josefou, roz. Šípkovou.

Volba sídla podniku, který se specializoval na žesťové nástroje, byla promyšlená. Vojenské posádky ve městě i blízkém okolí živnosti přály. V prvních letech se na jeho provozu podílel i bratr František vyučený v Brně, který se 1853 vystěhoval do Spojených států a založil v New Yorku první zahraniční filiálku hradecké dílny. Další filiálky vznikly 1867 v Kyjevě a později ve Švýcarsku a ve Španělsku. Č. podnikatelský úspěch souvisel s jeho četnými vynálezy, které rozšířily interpretační možnosti žesťových nástrojů a zjednodušovaly jejich ovládání. K prvním novinkám patřil 1844 tzv. kornon, zdokonalený lovecký roh, a ve zhruba ročních intervalech následovaly další (kontrabas, v zahraničí padělaný jako helikon nebo saxhorn, zvukovodka, zvukoroh, baroxtyton, kontrafagot, altovka ad.). Mnohé Č. objevy si přes existující patenty přivlastnili zahraniční konkurenti, např. pařížský Grautrot. Č. používal k označení svých vynálezů zpravidla české názvy, k jejich rozšíření vydal 1847 spis Hudební názvosloví.

Expanzi Č. nástrojů pomohla obchodní propagace zejména prostřednictvím mezinárodních výstav, na kterých získal řadu cen. 1853 vystavoval v New Yorku, 1854 v Mnichově, 1855 v Paříži, 1862 v Londýně, 1865 ve Štětíně a v portugalském Portu, 1867 a 1889 opět v Paříži, 1872 v Moskvě, ze všech těchto přehlídek si přivážel ocenění. Působil také v porotách velkých výstav, včetně Světové výstavy ve Vídni 1873. Č. podnik navštívil 1880 císař František Josef I., on a také další evropští panovníci mu vyslovili uznání často prostřednictvím medaili a řádů (např. 1884 získal bulharskou knížecí medaili za vědu a umění, rumunskou královskou medaili Bene merenti, zlatou medaili arcivévody Karla Ludvíka ad.). 1884 mu byl udělen titul Hof- und Kammerlieferant, který posílil vliv jeho podniku v rámci habsburské monarchie. Vedle činnosti pro vojenské kapely se věnoval i zdokonalení chrámových hudebních nástrojů.

Ve stejném oboru se vyučili a působili z jeho dětí i dva synové Jaroslav Č. (1851–1929) a Stanislav Č. (1854–1911), kteří se 1876 stali jeho společníky a od 1880 postupně přebírali vedení firmy, o jejímž rozvoji svědčil i počet zaměstnanců (ze 65 v roce 1870 na 120 v roce 1890). Po jejich smrti vedl podnik K. Šámal až do jeho znárodnění a začlenění do n. p. AMATI po 1948. Z dalších dětí vynikl rovněž syn Otakar (1850–1930), který vedl filiálku rodinné firmy v Kyjevě. Celá rodina podporovala české národní snahy. Od šedesátých let se Č. zapojil do spolkového života, organizoval místní Sokol i pěvecký spolek Slavjan. Velké zásluhy získal v době prusko-rakouské války, kdy spolu se ženou pomáhali raněným z hradeckého bojiště. Častými hosty v Č. domě byli F. Palacký, F. L. Rieger, K. Sladkovský, F. Skrejšovský, J. Neruda a zejména J. Barák. Toho Č. podporoval v době jeho internace a politického pronásledování. Č. se také zapojil do komunální politiky. Údaje o Č. úmrtí literatura uvádí často chybně.

L: J. K. (J. Kafka), Životopis V. F. Č. ku padesátiletému jubileu založení c. a k. dvorní továrny na hudební nástroje, 1892; J. Miškovský, V. F. Č., 1896; RSN 2, s. 520; OSN 28, s. 221; ÖBL 1, s. 141; Myška, s. 79–80; BL 1, s. 188; G. Dudat, V. F. Č. und Söhne 1842–1992. Eine Dokumentation, Nauheim 1992 (se soupisem literatury).

P: SOA Zámrsk, matrika zemřelých římskokatolického f. ú. Hradec Králové, sign. 51-3511, pag. 427, č. post. 14; Archiv NTM Praha, Sbírka rukopisů, č. 1006, J. Červený, Tvůrce dechové hudby V. F. Č., rukopisné paměti.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková