ČERVENÝ Václav František 27.9.1819-19.1.1896: Porovnání verzí

Z Personal
(ČERVENÝ_Václav_František_27.9.1819-19.1.1896)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 27.9.1819
 
| datum narození = 27.9.1819
| místo narození = Dubeč, o. Praha-východ
+
| místo narození = Dubeč (Praha)
 
| datum úmrtí = 19.1.1896
 
| datum úmrtí = 19.1.1896
 
| místo úmrtí = Hradec Králové
 
| místo úmrtí = Hradec Králové
Řádka 10: Řádka 10:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Václav František ČERVENÝ
+
}}
 +
'''ČERVENÝ, Václav František''', ''* 27. 9. 1819 Dubeč (Praha), † 19. 1. 1896 Hradec Králové, výrobce a vynálezce hudebních nástrojů, mecenáš''
  
== Literatura ==
+
Rodiče Jan Č. (* 1783) a matka Anna, roz. Beranová, vlastnili
ÖBL 1, 141; Podnikateelé, 79-80; OSN 6, 651-2; MSN I, 1006; MČVE 1, 782; KSN III, 520; ČSHSOI I, 201-2; BL I, 198;  
+
statek v Krupé u Kostelce nad Černými Lesy. 1815 se přestěhovali
 +
do Dubče s nejstarším synem Janem Č. (* 1811).
 +
Tam se narodila dcera Anna Č. (* 1817) i Č. Dubečský statek
 +
směnili 1823 za usedlost v Břežanech u Českého Brodu, kde
 +
se jim narodily další dvě děti František Č. (* 1825) a Josef Č.
 +
(* 1827). Starší děti tam získaly základní vzdělání. Č. tehdy
 +
ovlivnil učitel Václav Stehlík, nadšený hudebník, který ho naučil
 +
hrát na klarinet. Hudební záliby podporoval i jeho otec
 +
a 1832 ho poslal k pražskému nástrojáři J. A. Baurovi, u kterého
 +
se Č. učil a pracoval pět let. Získané znalosti si rozšířil
 +
na vandru v Brně, Vídni, Vratislavi a Pešti. 1842 se rozhodl
 +
založit vlastní podnik v Hradci Králové. 1843 se oženil s Josefou,
 +
roz. Šípkovou.
 +
 
 +
Volba sídla podniku, který se specializoval na žesťové nástroje,
 +
byla promyšlená. Vojenské posádky ve městě i blízkém okolí
 +
živnosti přály. V prvních letech se na jeho provozu podílel
 +
i bratr František vyučený v Brně, který se 1853 vystěhoval
 +
do Spojených států a založil v New Yorku první zahraniční
 +
filiálku hradecké dílny. Další filiálky vznikly 1867 v Kyjevě
 +
a později ve Švýcarsku a ve Španělsku. Č. podnikatelský
 +
úspěch souvisel s jeho četnými vynálezy, které rozšířily interpretační
 +
možnosti žesťových nástrojů a zjednodušovaly jejich
 +
ovládání. K prvním novinkám patřil 1844 tzv. kornon, zdokonalený
 +
lovecký roh, a ve zhruba ročních intervalech následovaly
 +
další (kontrabas, v zahraničí padělaný jako helikon
 +
nebo saxhorn, zvukovodka, zvukoroh, baroxtyton, kontrafagot,
 +
altovka ad.). Mnohé Č. objevy si přes existující patenty
 +
přivlastnili zahraniční konkurenti, např. pařížský Grautrot.
 +
Č. používal k označení svých vynálezů zpravidla české názvy,
 +
k jejich rozšíření vydal 1847 spis ''Hudební názvosloví''.
 +
 
 +
Expanzi Č. nástrojů pomohla obchodní propagace zejména
 +
prostřednictvím mezinárodních výstav, na kterých získal řadu
 +
cen. 1853 vystavoval v New Yorku, 1854 v Mnichově, 1855
 +
v Paříži, 1862 v Londýně, 1865 ve Štětíně a v portugalském
 +
Portu, 1867 a 1889 opět v Paříži, 1872 v Moskvě, ze všech
 +
těchto přehlídek si přivážel ocenění. Působil také v porotách
 +
velkých výstav, včetně Světové výstavy ve Vídni 1873. Č.
 +
podnik navštívil 1880 císař František Josef I., on a také další
 +
evropští panovníci mu vyslovili uznání často prostřednictvím
 +
medaili a řádů (např. 1884 získal bulharskou knížecí medaili
 +
za vědu a umění, rumunskou královskou medaili Bene merenti,
 +
zlatou medaili arcivévody Karla Ludvíka ad.). 1884 mu
 +
byl udělen titul Hof- und Kammerlieferant, který posílil vliv
 +
jeho podniku v rámci habsburské monarchie. Vedle činnosti
 +
pro vojenské kapely se věnoval i zdokonalení chrámových hudebních
 +
nástrojů.
 +
 
 +
Ve stejném oboru se vyučili a působili z jeho dětí i dva synové
 +
Jaroslav Č. (1851–1929) a Stanislav Č. (1854–1911), kteří
 +
se 1876 stali jeho společníky a od 1880 postupně přebírali
 +
vedení firmy, o jejímž rozvoji svědčil i počet zaměstnanců (ze
 +
65 v roce 1870 na 120 v roce 1890). Po jejich smrti vedl
 +
podnik K. Šámal až do jeho znárodnění a začlenění do n. p.
 +
AMATI po 1948. Z dalších dětí vynikl rovněž syn Otakar
 +
(1850–1930), který vedl filiálku rodinné firmy v Kyjevě.
 +
Celá rodina podporovala české národní snahy. Od šedesátých
 +
let se Č. zapojil do spolkového života, organizoval
 +
místní Sokol i pěvecký spolek Slavjan. Velké zásluhy získal
 +
v době prusko-rakouské války, kdy spolu se ženou pomáhali
 +
raněným z hradeckého bojiště. Častými hosty v Č. domě
 +
byli F. Palacký, F. L. Rieger, K. Sladkovský, F. Skrejšovský,
 +
J. Neruda a zejména J. Barák. Toho Č. podporoval v době
 +
jeho internace a politického pronásledování. Č. se také zapojil
 +
do komunální politiky. Údaje o Č. úmrtí literatura uvádí
 +
často chybně.
 +
 
 +
'''L:''' J. K. (J. Kafka), Životopis V. F. Č. ku padesátiletému jubileu založení c.
 +
a k. dvorní továrny na hudební nástroje, 1892; J. Miškovský, V. F. Č., 1896;
 +
RSN 2, s. 520; OSN 28, s. 221; ÖBL 1, s. 141; Myška, s. 79–80; BL 1,
 +
s. 188; G. Dudat, V. F. Č. und Söhne 1842–1992. Eine Dokumentation,
 +
Nauheim 1992 (se soupisem literatury).
 +
 
 +
'''P:''' SOA Zámrsk, matrika zemřelých římskokatolického f. ú. Hradec Králové,
 +
sign. 51-3511, pag. 427, č. post. 14; Archiv NTM Praha, Sbírka rukopisů, č.
 +
1006, J. Červený, Tvůrce dechové hudby V. F. Č., rukopisné paměti.
 +
 
 +
Pavla Vošahlíková
 +
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:88- Umělecký řemeslník]]
 
[[Kategorie:88- Umělecký řemeslník]]
Řádka 21: Řádka 101:
 
[[Kategorie:Dubeč]]
 
[[Kategorie:Dubeč]]
 
[[Kategorie:1896]]
 
[[Kategorie:1896]]
[[Kategorie:Hradec_Králové]]
+
[[Kategorie:Hradec Králové]]

Verze z 6. 12. 2016, 09:54

Václav František ČERVENÝ
Narození 27.9.1819
Místo narození Dubeč (Praha)
Úmrtí 19.1.1896
Místo úmrtí Hradec Králové
Povolání

88- Umělecký řemeslník

36- Ostatní průmyslová odvětví

ČERVENÝ, Václav František, * 27. 9. 1819 Dubeč (Praha), † 19. 1. 1896 Hradec Králové, výrobce a vynálezce hudebních nástrojů, mecenáš

Rodiče Jan Č. (* 1783) a matka Anna, roz. Beranová, vlastnili statek v Krupé u Kostelce nad Černými Lesy. 1815 se přestěhovali do Dubče s nejstarším synem Janem Č. (* 1811). Tam se narodila dcera Anna Č. (* 1817) i Č. Dubečský statek směnili 1823 za usedlost v Břežanech u Českého Brodu, kde se jim narodily další dvě děti František Č. (* 1825) a Josef Č. (* 1827). Starší děti tam získaly základní vzdělání. Č. tehdy ovlivnil učitel Václav Stehlík, nadšený hudebník, který ho naučil hrát na klarinet. Hudební záliby podporoval i jeho otec a 1832 ho poslal k pražskému nástrojáři J. A. Baurovi, u kterého se Č. učil a pracoval pět let. Získané znalosti si rozšířil na vandru v Brně, Vídni, Vratislavi a Pešti. 1842 se rozhodl založit vlastní podnik v Hradci Králové. 1843 se oženil s Josefou, roz. Šípkovou.

Volba sídla podniku, který se specializoval na žesťové nástroje, byla promyšlená. Vojenské posádky ve městě i blízkém okolí živnosti přály. V prvních letech se na jeho provozu podílel i bratr František vyučený v Brně, který se 1853 vystěhoval do Spojených států a založil v New Yorku první zahraniční filiálku hradecké dílny. Další filiálky vznikly 1867 v Kyjevě a později ve Švýcarsku a ve Španělsku. Č. podnikatelský úspěch souvisel s jeho četnými vynálezy, které rozšířily interpretační možnosti žesťových nástrojů a zjednodušovaly jejich ovládání. K prvním novinkám patřil 1844 tzv. kornon, zdokonalený lovecký roh, a ve zhruba ročních intervalech následovaly další (kontrabas, v zahraničí padělaný jako helikon nebo saxhorn, zvukovodka, zvukoroh, baroxtyton, kontrafagot, altovka ad.). Mnohé Č. objevy si přes existující patenty přivlastnili zahraniční konkurenti, např. pařížský Grautrot. Č. používal k označení svých vynálezů zpravidla české názvy, k jejich rozšíření vydal 1847 spis Hudební názvosloví.

Expanzi Č. nástrojů pomohla obchodní propagace zejména prostřednictvím mezinárodních výstav, na kterých získal řadu cen. 1853 vystavoval v New Yorku, 1854 v Mnichově, 1855 v Paříži, 1862 v Londýně, 1865 ve Štětíně a v portugalském Portu, 1867 a 1889 opět v Paříži, 1872 v Moskvě, ze všech těchto přehlídek si přivážel ocenění. Působil také v porotách velkých výstav, včetně Světové výstavy ve Vídni 1873. Č. podnik navštívil 1880 císař František Josef I., on a také další evropští panovníci mu vyslovili uznání často prostřednictvím medaili a řádů (např. 1884 získal bulharskou knížecí medaili za vědu a umění, rumunskou královskou medaili Bene merenti, zlatou medaili arcivévody Karla Ludvíka ad.). 1884 mu byl udělen titul Hof- und Kammerlieferant, který posílil vliv jeho podniku v rámci habsburské monarchie. Vedle činnosti pro vojenské kapely se věnoval i zdokonalení chrámových hudebních nástrojů.

Ve stejném oboru se vyučili a působili z jeho dětí i dva synové Jaroslav Č. (1851–1929) a Stanislav Č. (1854–1911), kteří se 1876 stali jeho společníky a od 1880 postupně přebírali vedení firmy, o jejímž rozvoji svědčil i počet zaměstnanců (ze 65 v roce 1870 na 120 v roce 1890). Po jejich smrti vedl podnik K. Šámal až do jeho znárodnění a začlenění do n. p. AMATI po 1948. Z dalších dětí vynikl rovněž syn Otakar (1850–1930), který vedl filiálku rodinné firmy v Kyjevě. Celá rodina podporovala české národní snahy. Od šedesátých let se Č. zapojil do spolkového života, organizoval místní Sokol i pěvecký spolek Slavjan. Velké zásluhy získal v době prusko-rakouské války, kdy spolu se ženou pomáhali raněným z hradeckého bojiště. Častými hosty v Č. domě byli F. Palacký, F. L. Rieger, K. Sladkovský, F. Skrejšovský, J. Neruda a zejména J. Barák. Toho Č. podporoval v době jeho internace a politického pronásledování. Č. se také zapojil do komunální politiky. Údaje o Č. úmrtí literatura uvádí často chybně.

L: J. K. (J. Kafka), Životopis V. F. Č. ku padesátiletému jubileu založení c. a k. dvorní továrny na hudební nástroje, 1892; J. Miškovský, V. F. Č., 1896; RSN 2, s. 520; OSN 28, s. 221; ÖBL 1, s. 141; Myška, s. 79–80; BL 1, s. 188; G. Dudat, V. F. Č. und Söhne 1842–1992. Eine Dokumentation, Nauheim 1992 (se soupisem literatury).

P: SOA Zámrsk, matrika zemřelých římskokatolického f. ú. Hradec Králové, sign. 51-3511, pag. 427, č. post. 14; Archiv NTM Praha, Sbírka rukopisů, č. 1006, J. Červený, Tvůrce dechové hudby V. F. Č., rukopisné paměti.

Pavla Vošahlíková