Biografický slovník
ČERVENKA Jan 3.4.1861-24.1.1908: Porovnání verzí
(ČERVENKA_Jan_3.4.1861-24.1.1908) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 3.4.1861 | | datum narození = 3.4.1861 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 24.1.1908 | | datum úmrtí = 24.1.1908 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Královské Vinohrady (Praha) |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''ČERVENKA, Jan''', ''* 3. 4. 1861 Praha, † 24. 1. 1908 Královské Vinohrady (Praha), básník, dramatik, úředník'' | ||
| + | |||
| + | Syn klasického filologa, překladatele z latiny a středoškolského | ||
| + | profesora Jana Č. (1835–1910). Osmileté gymnázium | ||
| + | navštěvoval 1871–79 v Hradci Králové. Práva začal studovat | ||
| + | v Praze. Po třech státnicích se stal konceptním adjunktem | ||
| + | u městského úřadu na Královských Vinohradech. Tam | ||
| + | posléze zůstal jako právní úředník obce vinohradské, později | ||
| + | působil ve funkci tajemníka vinohradského městského úřadu. | ||
| + | Zapojoval se do veřejného a kulturního života v Praze, patřil | ||
| + | nadto mezi známé pražské elegány a krasavce. Byl prvním jednatelem | ||
| + | spolku Máj: účastnil se ustavující schůze spolu se 26 | ||
| + | mladšími spisovateli, kteří na podzim 1887 tvořili iniciační | ||
| + | jádro jeho členské základny; 1901 se stal na ustavující valné | ||
| + | hromadě i členem správního výboru Nakladatelského družstva | ||
| + | Máje v Praze. Trpěl srdeční chorobou a těžkou neurózou, | ||
| + | která ho dohnala k sebevraždě zastřelením. Zanechal manželku | ||
| + | Mílu a několik dětí. Jako básník debutoval 1879 časopisecky | ||
| + | v ''Květech'' překladem básně F. Coppéea z francouzštiny, | ||
| + | v ''Lumíru'' původními i překladovými verši ze španělštiny. Kuriozitou | ||
| + | zůstal Č. pokus o převod turecké poezie pro ''Lumír'' | ||
| + | s R. Dvořákem. Verši i prózou přispíval Č. do řady dobových | ||
| + | listů, např. ''Světozoru'', ''Zlaté Prahy'', v časopise ''Švanda dudák'' | ||
| + | užíval od 1886 pseudonym Jean Juan Giovanni. Etabloval | ||
| + | se jako překladatel ze španělštiny. Národnímu divadlu určil | ||
| + | Calderónovu hru ''Sudí zalamejský''. Dále publikoval např. antologie | ||
| + | ''Španělské básně'', od G. A. Bécquera ''Legendy'' a ''Paprsek'' | ||
| + | ''luny a jiné povídky'', od F. Caballera ''Tři andělské duše''. ''Dolores''. | ||
| + | V překladech i ve vlastní básnické tvorbě byl Č. poplatný | ||
| + | škole Vrchlického, z níž vycházel a na niž navazoval. Ocenění | ||
| + | jako tvůrce nejněžnější české milostné lyriky mu vynesl erotický | ||
| + | svazeček písní ''Amoroso'' (1883), jímž debutoval knižně. | ||
| + | Po básnické sbírce ''Ztišené vlny'' (1886) a několika pokusech | ||
| + | o drobnou povídkovou prózu, čerpající tematicky z vesnického | ||
| + | a městského prostředí příběhy o lásce – ústředního motivu | ||
| + | celé Č. literární tvorby (''Dětské kartony'' 1885 a ''Novelly'' | ||
| + | 1887), vzbudil největší ohlas sbírkou ''Písně Závišovy'' (1891). | ||
| + | Jednoduchý podmanivý zpěvný verš knihy milostných básní | ||
| + | plných vášně mu zaručil dlouhodobý úspěch. Tyto básně | ||
| + | se díky zhudebnění Rudolfem Frimlem nadlouho staly klasickým | ||
| + | dílem české poezie (mimo jiné posloužily i jako základ | ||
| + | filmového scénáře V. Nezvala, mnohé zlidověly). Jako lyrický | ||
| + | básník se Č. projevil naposledy v 1901 vydané básnické sbírce | ||
| + | ''Babí léto''. Dramatické pokusy, veselohra ''Opuštěný'' (1897) | ||
| + | a konverzační drama ''Hodiny'' (1905), byly ve své době sice | ||
| + | hrány (mimo jiné i na scéně Národního divadla), později však | ||
| + | zapadly. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Stará zvonice, 1958 (ed. K. Resler). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' A. Klikar, Spisovatelé stejného jména v literatuře české, in: Literární listy | ||
| + | 6, 1885, s. 200; F. Bačkovský, Přehled písemnictví českého doby nejnovější, | ||
| + | 1898, s. 61, 98, 124; nekrology: F. V. V. (= F. V. Vykoukal), Nové rovy, in: | ||
| + | Osvěta 38, 1908, č. 3, s. 283–284; Zlatá Praha 25, 1908, s. 228; Památník | ||
| + | gymnasia královéhradeckého, 1927, s. 74–77; Čtvrtstoletí Městského divadla | ||
| + | na Královských Vinohradech 1907–1932, 1932, s. 9; B. Vavroušek, Literární | ||
| + | atlas československý 2, 1932, s. 30; A. Klášterský, Vzpomínky a portréty, | ||
| + | 1934, s. 218, 224; OSN 6, s. 651, 28, s. 221; Památník Rašínova státního | ||
| + | čsl. gymnasia v Hradci Králové (300 let gymnasia), 1936, s. 87; K. Tauš, | ||
| + | Slovník cizích slov, zkratek, novinářských šifer, pseudonymů…, 1947, s. 219; | ||
| + | I. Herrmann, O živých, o mrtvých: kniha drobných vzpomínek 1, 1916, | ||
| + | s. 145, 149; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, | ||
| + | 1973, s. 480; LČL 1, s. 458–459. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha. | ||
| + | |||
| + | Marcella Husová | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1861]] | [[Kategorie:1861]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1908]] | [[Kategorie:1908]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 5. 12. 2016, 21:29
| Jan ČERVENKA | |
 | |
| Narození | 3.4.1861 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 24.1.1908 |
| Místo úmrtí | Královské Vinohrady (Praha) |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55833 |
ČERVENKA, Jan, * 3. 4. 1861 Praha, † 24. 1. 1908 Královské Vinohrady (Praha), básník, dramatik, úředník
Syn klasického filologa, překladatele z latiny a středoškolského profesora Jana Č. (1835–1910). Osmileté gymnázium navštěvoval 1871–79 v Hradci Králové. Práva začal studovat v Praze. Po třech státnicích se stal konceptním adjunktem u městského úřadu na Královských Vinohradech. Tam posléze zůstal jako právní úředník obce vinohradské, později působil ve funkci tajemníka vinohradského městského úřadu. Zapojoval se do veřejného a kulturního života v Praze, patřil nadto mezi známé pražské elegány a krasavce. Byl prvním jednatelem spolku Máj: účastnil se ustavující schůze spolu se 26 mladšími spisovateli, kteří na podzim 1887 tvořili iniciační jádro jeho členské základny; 1901 se stal na ustavující valné hromadě i členem správního výboru Nakladatelského družstva Máje v Praze. Trpěl srdeční chorobou a těžkou neurózou, která ho dohnala k sebevraždě zastřelením. Zanechal manželku Mílu a několik dětí. Jako básník debutoval 1879 časopisecky v Květech překladem básně F. Coppéea z francouzštiny, v Lumíru původními i překladovými verši ze španělštiny. Kuriozitou zůstal Č. pokus o převod turecké poezie pro Lumír s R. Dvořákem. Verši i prózou přispíval Č. do řady dobových listů, např. Světozoru, Zlaté Prahy, v časopise Švanda dudák užíval od 1886 pseudonym Jean Juan Giovanni. Etabloval se jako překladatel ze španělštiny. Národnímu divadlu určil Calderónovu hru Sudí zalamejský. Dále publikoval např. antologie Španělské básně, od G. A. Bécquera Legendy a Paprsek luny a jiné povídky, od F. Caballera Tři andělské duše. Dolores. V překladech i ve vlastní básnické tvorbě byl Č. poplatný škole Vrchlického, z níž vycházel a na niž navazoval. Ocenění jako tvůrce nejněžnější české milostné lyriky mu vynesl erotický svazeček písní Amoroso (1883), jímž debutoval knižně. Po básnické sbírce Ztišené vlny (1886) a několika pokusech o drobnou povídkovou prózu, čerpající tematicky z vesnického a městského prostředí příběhy o lásce – ústředního motivu celé Č. literární tvorby (Dětské kartony 1885 a Novelly 1887), vzbudil největší ohlas sbírkou Písně Závišovy (1891). Jednoduchý podmanivý zpěvný verš knihy milostných básní plných vášně mu zaručil dlouhodobý úspěch. Tyto básně se díky zhudebnění Rudolfem Frimlem nadlouho staly klasickým dílem české poezie (mimo jiné posloužily i jako základ filmového scénáře V. Nezvala, mnohé zlidověly). Jako lyrický básník se Č. projevil naposledy v 1901 vydané básnické sbírce Babí léto. Dramatické pokusy, veselohra Opuštěný (1897) a konverzační drama Hodiny (1905), byly ve své době sice hrány (mimo jiné i na scéně Národního divadla), později však zapadly.
D: Stará zvonice, 1958 (ed. K. Resler).
L: A. Klikar, Spisovatelé stejného jména v literatuře české, in: Literární listy 6, 1885, s. 200; F. Bačkovský, Přehled písemnictví českého doby nejnovější, 1898, s. 61, 98, 124; nekrology: F. V. V. (= F. V. Vykoukal), Nové rovy, in: Osvěta 38, 1908, č. 3, s. 283–284; Zlatá Praha 25, 1908, s. 228; Památník gymnasia královéhradeckého, 1927, s. 74–77; Čtvrtstoletí Městského divadla na Královských Vinohradech 1907–1932, 1932, s. 9; B. Vavroušek, Literární atlas československý 2, 1932, s. 30; A. Klášterský, Vzpomínky a portréty, 1934, s. 218, 224; OSN 6, s. 651, 28, s. 221; Památník Rašínova státního čsl. gymnasia v Hradci Králové (300 let gymnasia), 1936, s. 87; K. Tauš, Slovník cizích slov, zkratek, novinářských šifer, pseudonymů…, 1947, s. 219; I. Herrmann, O živých, o mrtvých: kniha drobných vzpomínek 1, 1916, s. 145, 149; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 480; LČL 1, s. 458–459.
P: Biografický archiv ÚČL Praha.
Marcella Husová
