ČERVINKA Adolf 4.6.1875-7.4.1936: Porovnání verzí
(ČERVINKA_Adolf_4.6.1875-17.4.1936) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 4.6.1875 | | datum narození = 4.6.1875 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Albrechtice u Týniště nad Orlicí |
− | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 7.4.1936 |
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
64- Překladatel | 64- Překladatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČERVINKA, Adolf''', ''* 4. 6. 1875 Albrechtice u Týniště nad Orlicí, † 7. 4. 1936 Praha, advokát, spisovatel, překladatel, dramatik'' | ||
+ | |||
+ | Syn lesníka Antonína Č. Jeho starší bratr Karel Č. (1872 až | ||
+ | 1949) se stal advokátem, prozaikem a básníkem. Ve své životní | ||
+ | dráze šel Č. v jeho stopách: gymnázium vystudoval v Hradci | ||
+ | Králové (maturoval 1893) a rozhodl se rovněž pro práva. | ||
+ | Studoval je v Praze, kde také promoval na doktora (JUDr.). | ||
+ | V hlavním městě zůstal a věnoval se advokacii. Podle některých | ||
+ | pramenů byl zprvu advokátem v Hradci Králové. Proslul | ||
+ | zvláště jako specialista na autorské právo. Své odborné znalosti | ||
+ | uplatňoval od 1919 rovněž ve funkcích tajemníka a jednatele | ||
+ | Syndikátu československých spisovatelů a hudebních | ||
+ | skladatelů. 1919–36 redigoval jeho orgán ''Věstník Syndikátu českých spisovatelů''. | ||
+ | |||
+ | Jeho literární činnost obsáhla všechny základní žánry: prózu, | ||
+ | poezii, drama, působil i jako překladatel. Publikovat začal | ||
+ | časopisecky 1893 v Nivě, později také v jiných periodikách | ||
+ | a listech (''Rozhledy'', ''Světozor'', ''Hlas národa'', ''Máj'', ''Švanda dudák'', | ||
+ | ''Zlatá Praha'', ''Zvon'' aj.), často pod pseudonymy Jan Plavec, | ||
+ | Saturn. Knižně debutoval básnickou sbírkou humoristických | ||
+ | veršů ''Z kuchyně starého mládence'' (1904). První | ||
+ | verše psal ve znamení macharovské ironie a satiry, z pozdějších | ||
+ | promlouval stesk z osamělosti a náladovost lyrického | ||
+ | básníka (''Napadal první sníh'', 1907, ''Tanec bludiček'', 1909). | ||
+ | Po desetileté pauze, v níž se obrátil k próze, vydal několik | ||
+ | knížek drobných humoristických novelek a črt (''Polibek věčnosti'' | ||
+ | ''a jiná próza'', 1919, ''Pošetilé historky'', 1920, ''Spálené mosty'' | ||
+ | ''a jiná próza'', 1921). Zobrazil v nich povrchní hrdiny požitkářské | ||
+ | společnosti, veselé i satirické obrázky z vlastní právnické | ||
+ | praxe, stavěné často na situační komice. Sáhl i k románovému | ||
+ | žánru. Od osudů mladého advokáta a jeho životních i milostných | ||
+ | zklamání (''Tichý rozvod'', 1928, ''Přijde jaro'', 1929) přešel | ||
+ | k mravoličnému vyprávění o písařce na stroji, zaměstnané | ||
+ | u pražského advokáta, která dá přednost životu jako žena | ||
+ | bohatého uzenáře (''Máňa na roztrhání'', 1929). Žertovná nadsázka | ||
+ | se stala bází pro řadu Č. dramatických prací, ponejvíce | ||
+ | aktovek: masopustního žertu ''Neplechy v Arkadii'' (1921), ''Zákonodárce'' | ||
+ | (1920), satirického obrazu ''Boží mír'' (1922), veselohry | ||
+ | o třech dějstvích ''Ostrov žraloků'' (1924), i komedie ''Když'' | ||
+ | ''děti dospívají'' (1924). Dramatickou veršovanou grotesku ''Stíny'' | ||
+ | ''minulosti'' vydal časopisecky ve Švandu dudákovi 1921. Č. | ||
+ | byl také autorem operního libreta ''Veronika''. Jako překladatel | ||
+ | z francouzštiny a angličtiny se uplatnil při převodu veselohry | ||
+ | J. Racina ''Sudílkové'' [1908], E. Rostanda ''Romantikové'' (1910) | ||
+ | či Shakespearova ''Coriolana''. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' MSN 1, s. 1007; OSND 1/2, s. 1044; KSN 2, s. 468; F. S. Frabša, Čeští | ||
+ | spisovatelé dnešní doby, 1923; Album representantů, s. 919; Kulturní adresář | ||
+ | 1936; nekrology: H. J. (=Hanuš Jelínek), Dr. A. Č., in: Lumír 62, 1935–36, | ||
+ | č. 7, s. 420; Národní osvobození 18. 4. 1936, s. 4; Národní politika 18. | ||
+ | 4. 1936, s. 3; B. Vavroušek, Literární atlas československý 2, 1938, s. 32; | ||
+ | O. Pospíšil, Spisovatelé beletristé Pardubic a pardubického kraje, 1941, s. 22; | ||
+ | J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 481; | ||
+ | LČL 1, s. 462; Literární Hradec Králové (ed. J. Benýšková – F. Vich), 1994, | ||
+ | s. 23; J. Tříška, Kraj Podorlicka a Kladska, 1996, s. 39 (medailonek s výběrem | ||
+ | z poezie). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha. | ||
+ | |||
+ | Marcella Husová | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
Řádka 16: | Řádka 77: | ||
[[Kategorie:1875]] | [[Kategorie:1875]] | ||
+ | [[Kategorie:Albrechtice]] | ||
[[Kategorie:1936]] | [[Kategorie:1936]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 6. 12. 2016, 10:33
Adolf ČERVINKA | |
Narození | 4.6.1875 |
---|---|
Místo narození | Albrechtice u Týniště nad Orlicí |
Úmrtí | 7.4.1936 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
63- Spisovatel 64- Překladatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45055 |
ČERVINKA, Adolf, * 4. 6. 1875 Albrechtice u Týniště nad Orlicí, † 7. 4. 1936 Praha, advokát, spisovatel, překladatel, dramatik
Syn lesníka Antonína Č. Jeho starší bratr Karel Č. (1872 až 1949) se stal advokátem, prozaikem a básníkem. Ve své životní dráze šel Č. v jeho stopách: gymnázium vystudoval v Hradci Králové (maturoval 1893) a rozhodl se rovněž pro práva. Studoval je v Praze, kde také promoval na doktora (JUDr.). V hlavním městě zůstal a věnoval se advokacii. Podle některých pramenů byl zprvu advokátem v Hradci Králové. Proslul zvláště jako specialista na autorské právo. Své odborné znalosti uplatňoval od 1919 rovněž ve funkcích tajemníka a jednatele Syndikátu československých spisovatelů a hudebních skladatelů. 1919–36 redigoval jeho orgán Věstník Syndikátu českých spisovatelů.
Jeho literární činnost obsáhla všechny základní žánry: prózu, poezii, drama, působil i jako překladatel. Publikovat začal časopisecky 1893 v Nivě, později také v jiných periodikách a listech (Rozhledy, Světozor, Hlas národa, Máj, Švanda dudák, Zlatá Praha, Zvon aj.), často pod pseudonymy Jan Plavec, Saturn. Knižně debutoval básnickou sbírkou humoristických veršů Z kuchyně starého mládence (1904). První verše psal ve znamení macharovské ironie a satiry, z pozdějších promlouval stesk z osamělosti a náladovost lyrického básníka (Napadal první sníh, 1907, Tanec bludiček, 1909). Po desetileté pauze, v níž se obrátil k próze, vydal několik knížek drobných humoristických novelek a črt (Polibek věčnosti a jiná próza, 1919, Pošetilé historky, 1920, Spálené mosty a jiná próza, 1921). Zobrazil v nich povrchní hrdiny požitkářské společnosti, veselé i satirické obrázky z vlastní právnické praxe, stavěné často na situační komice. Sáhl i k románovému žánru. Od osudů mladého advokáta a jeho životních i milostných zklamání (Tichý rozvod, 1928, Přijde jaro, 1929) přešel k mravoličnému vyprávění o písařce na stroji, zaměstnané u pražského advokáta, která dá přednost životu jako žena bohatého uzenáře (Máňa na roztrhání, 1929). Žertovná nadsázka se stala bází pro řadu Č. dramatických prací, ponejvíce aktovek: masopustního žertu Neplechy v Arkadii (1921), Zákonodárce (1920), satirického obrazu Boží mír (1922), veselohry o třech dějstvích Ostrov žraloků (1924), i komedie Když děti dospívají (1924). Dramatickou veršovanou grotesku Stíny minulosti vydal časopisecky ve Švandu dudákovi 1921. Č. byl také autorem operního libreta Veronika. Jako překladatel z francouzštiny a angličtiny se uplatnil při převodu veselohry J. Racina Sudílkové [1908], E. Rostanda Romantikové (1910) či Shakespearova Coriolana.
L: MSN 1, s. 1007; OSND 1/2, s. 1044; KSN 2, s. 468; F. S. Frabša, Čeští spisovatelé dnešní doby, 1923; Album representantů, s. 919; Kulturní adresář 1936; nekrology: H. J. (=Hanuš Jelínek), Dr. A. Č., in: Lumír 62, 1935–36, č. 7, s. 420; Národní osvobození 18. 4. 1936, s. 4; Národní politika 18. 4. 1936, s. 3; B. Vavroušek, Literární atlas československý 2, 1938, s. 32; O. Pospíšil, Spisovatelé beletristé Pardubic a pardubického kraje, 1941, s. 22; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 481; LČL 1, s. 462; Literární Hradec Králové (ed. J. Benýšková – F. Vich), 1994, s. 23; J. Tříška, Kraj Podorlicka a Kladska, 1996, s. 39 (medailonek s výběrem z poezie).
P: Biografický archiv ÚČL Praha.
Marcella Husová