ČERVINKA Adolf 4.6.1875-7.4.1936: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku ČERVINKA Adolf 4.6.1875-17.4.1936 na ČERVINKA Adolf 4.6.1875-7.4.1936 bez založení přesměrování)
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 7.4.1936
 
| datum úmrtí = 7.4.1936
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel
+
| povolání = 63- Spisovatel<br />64- Překladatel
64- Překladatel
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 60-61
 
}}
 
}}
 
'''ČERVINKA, Adolf''', ''* 4. 6. 1875 Albrechtice u Týniště nad Orlicí, † 7. 4. 1936 Praha, advokát, spisovatel, překladatel, dramatik''
 
'''ČERVINKA, Adolf''', ''* 4. 6. 1875 Albrechtice u Týniště nad Orlicí, † 7. 4. 1936 Praha, advokát, spisovatel, překladatel, dramatik''

Verze z 15. 10. 2019, 10:03

Adolf ČERVINKA
Narození 4.6.1875
Místo narození Albrechtice u Týniště nad Orlicí
Úmrtí 7.4.1936
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
64- Překladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 60-61

ČERVINKA, Adolf, * 4. 6. 1875 Albrechtice u Týniště nad Orlicí, † 7. 4. 1936 Praha, advokát, spisovatel, překladatel, dramatik

Syn lesníka Antonína Č. Jeho starší bratr Karel Č. (1872 až 1949) se stal advokátem, prozaikem a básníkem. Ve své životní dráze šel Č. v jeho stopách: gymnázium vystudoval v Hradci Králové (maturoval 1893) a rozhodl se rovněž pro práva. Studoval je v Praze, kde také promoval na doktora (JUDr.). V hlavním městě zůstal a věnoval se advokacii. Podle některých pramenů byl zprvu advokátem v Hradci Králové. Proslul zvláště jako specialista na autorské právo. Své odborné znalosti uplatňoval od 1919 rovněž ve funkcích tajemníka a jednatele Syndikátu československých spisovatelů a hudebních skladatelů. 1919–36 redigoval jeho orgán Věstník Syndikátu českých spisovatelů.

Jeho literární činnost obsáhla všechny základní žánry: prózu, poezii, drama, působil i jako překladatel. Publikovat začal časopisecky 1893 v Nivě, později také v jiných periodikách a listech (Rozhledy, Světozor, Hlas národa, Máj, Švanda dudák, Zlatá Praha, Zvon aj.), často pod pseudonymy Jan Plavec, Saturn. Knižně debutoval básnickou sbírkou humoristických veršů Z kuchyně starého mládence (1904). První verše psal ve znamení macharovské ironie a satiry, z pozdějších promlouval stesk z osamělosti a náladovost lyrického básníka (Napadal první sníh, 1907, Tanec bludiček, 1909). Po desetileté pauze, v níž se obrátil k próze, vydal několik knížek drobných humoristických novelek a črt (Polibek věčnosti a jiná próza, 1919, Pošetilé historky, 1920, Spálené mosty a jiná próza, 1921). Zobrazil v nich povrchní hrdiny požitkářské společnosti, veselé i satirické obrázky z vlastní právnické praxe, stavěné často na situační komice. Sáhl i k románovému žánru. Od osudů mladého advokáta a jeho životních i milostných zklamání (Tichý rozvod, 1928, Přijde jaro, 1929) přešel k mravoličnému vyprávění o písařce na stroji, zaměstnané u pražského advokáta, která dá přednost životu jako žena bohatého uzenáře (Máňa na roztrhání, 1929). Žertovná nadsázka se stala bází pro řadu Č. dramatických prací, ponejvíce aktovek: masopustního žertu Neplechy v Arkadii (1921), Zákonodárce (1920), satirického obrazu Boží mír (1922), veselohry o třech dějstvích Ostrov žraloků (1924), i komedie Když děti dospívají (1924). Dramatickou veršovanou grotesku Stíny minulosti vydal časopisecky ve Švandu dudákovi 1921. Č. byl také autorem operního libreta Veronika. Jako překladatel z francouzštiny a angličtiny se uplatnil při převodu veselohry J. Racina Sudílkové [1908], E. Rostanda Romantikové (1910) či Shakespearova Coriolana.

L: MSN 1, s. 1007; OSND 1/2, s. 1044; KSN 2, s. 468; F. S. Frabša, Čeští spisovatelé dnešní doby, 1923; Album representantů, s. 919; Kulturní adresář 1936; nekrology: H. J. (=Hanuš Jelínek), Dr. A. Č., in: Lumír 62, 1935–36, č. 7, s. 420; Národní osvobození 18. 4. 1936, s. 4; Národní politika 18. 4. 1936, s. 3; B. Vavroušek, Literární atlas československý 2, 1938, s. 32; O. Pospíšil, Spisovatelé beletristé Pardubic a pardubického kraje, 1941, s. 22; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 481; LČL 1, s. 462; Literární Hradec Králové (ed. J. Benýšková – F. Vich), 1994, s. 23; J. Tříška, Kraj Podorlicka a Kladska, 1996, s. 39 (medailonek s výběrem z poezie).

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Marcella Husová