StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie ČERVINKA František 14.1.1923-4.3.1981

František ČERVINKA
Narození	14.1.1923
Místo narození	Praha
Úmrtí	4.3.1981
Místo úmrtí	Praha
Povolání	53- Historik 63- Spisovatel 61- Pedagog
Citace	Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 61-62
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45059

ČERVINKA, František, * 14. 1. 1923 Praha, † 4. 3. 1981 Praha, historik, publicista, spisovatel

Pocházel z pražské česko-židovské rodiny. Otec František Č. (1881–1950), ředitel zdravotní pojišťovny, byl 1929–35 poslancem za národně sociální stranu. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze 1941 byl nejprve totálně nasazen v Hamburku, 1944–45 vězněn jako židovský míšenec v pracovních táborech ve Vratislavi a Klettendorfu. 1945–48 byl politicky organizován v Československé sociální demokracii, 1948–70 v KSČ. 1945–49 vystudoval Vysokou školu politickou a sociální, kde získal titul doktora společenských věd. Současně pracoval jako redaktor Nakladatelství mladých v Kladně a nakladatelského časopisu Most; publikoval v řadě novin a časopisů. 1949–51 byl asistentem katedry dějin dělnického hnutí Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze, 1951– 54 aspirantem Vysoké školy politických a hospodářských věd a Filozofické fakulty UK. 1954–61 působil jako odborný asistent, 1961–71 docent katedry československých dějin a archivního studia na FF UK (habilitován 1960); patřil k nejvýraznějším pedagogickým osobnostem katedry ve druhé polovině padesátých a v průběhu šedesátých let. V důsledku své angažovanosti v reformním politickém procesu konce šedesátých let byl 1970 vyloučen z KSČ, v červnu 1971 propuštěn z univerzity a postižen publikačním zákazem. Vzhledem k závažnému onemocnění odešel do invalidního důchodu; příležitostně pak spolupracoval (anonymně) s Československou televizí a s nakladatelstvím Melantrich.

V mládí se věnoval beletristické tvorbě, psal sociální i milostnou poezii (Výstraha k ránu, 1945; Pro mír, 1946; Moře. Milostné dopisy z dvaačtyřicátého, 1947) a psychologicko-fantastické povídky (Znavené příběhy, 1946). Svůj literární talent posléze uplatnil i při popularizaci historické tematiky, které se vedle své akademické činnosti soustavně věnoval. Badatelsky se zabýval především novodobými českými politickými a kulturními dějinami, zvláště se zaměřil na historii moderních ideových a politických proudů v českém prostředí na přelomu 19. a 20. století (Boje a směry českého studentstva na sklonku minulého a počátku našeho století, 1962; Český nacionalismus v 19. století, 1965), na osobnost Zdeňka Nejedlého a jeho roli v českých dějinách (Zdeněk Nejedlý, 1969) a na působení české kultury v době německé okupace (Česká kultura a okupace, 2002, vydáno posmrtně na základě textu vysokoškolských přednášek z let 1969–70). Napsal také několik populárních biografií vůdčích představitelů socialistického hnutí (Karel Marx, tři vydání 1949–50; Bedřich Engels, tři vydání 1949–50; F. N. Babeuf, 1949; Robert Owen, 1949; Charles Fourier, 1949), autorsky se podílel na několika středo- i vysokoškolských učebnicích a na syntéze Přehled československých dějin 1–2 (1958–60). V šedesátých letech přispíval do časopisů Dějiny a současnost, Literární noviny (Literární listy, Listy) a Plamen, kde zpřítomňoval problémy novodobých českých dějin. Překládal též z francouzštiny.

D: Výstraha k ránu, 1945; Pro mír, 1946; Znavené příběhy, 1946; Moře. Milostné dopisy z dvaačtyřicátého, 1947; Karel Marx, 1949, 3. doplněné vyd. 1950; Bedřich Engels, 1949, 3. doplněné vyd. 1950; F. N. Babeuf, 1949; Robert Owen, 1949; Charles Fourier, 1949; Roman Nejedlý a Litomyšl. Z tradic pedagogické a osvětové práce našich učitelů, 1958; Československé dějiny. Pokusná učebnice pro 11. ročník škol všeobecně vzdělávacích, 1961 (spoluautor); Boje a směry českého studentstva na sklonku minulého a počátku našeho století, 1962; Dějepis pro osmý ročník základní devítileté školy, 1963 a další vyd. (spoluautor); Přehled dějin Československa v epoše kapitalismu 1–2, 1963, 2. vyd. 1967; Český nacionalismus v 19. století, 1965; Zdeněk Nejedlý, 1969; Hilsnerova aféra a její literární dozvuk, 1999; Česká kultura a okupace, 2002.

L: J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956, 1957, s. 45; J. Brabec a kol., Slovník zakázaných spisovatelů. 1948–1980, 1991, s. 60–61; ČBS, s. 98; Tomeš 1, s. 211.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Josef Tomeš