ČERVINKA Otakar 25.9.1846-28.4.1915: Porovnání verzí

Z Personal
(ČERVINKA_Otakar_25.9.1846-28.4.1915)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 25.9.1846
 
| datum narození = 25.9.1846
| místo narození =  
+
| místo narození = Ostředek u Benešova
 
| datum úmrtí = 28.4.1915
 
| datum úmrtí = 28.4.1915
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Beroun
 
| povolání = 63- Spisovatel
 
| povolání = 63- Spisovatel
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Otakar ČERVINKA
+
}}
 +
'''ČERVINKA, Otakar''' ''(též Otokar), * 25. 9. 1846 Ostředek u Benešova, † 28. 4. 1915 Beroun, úředník, spisovatel''
 +
 
 +
Syn velkostatkáře v Ostředku Václava Č. (1807–1870). Jeho
 +
matka Alžběta (1819–1901), dcera Jana Vojáčka, pocházela
 +
z tetínského statkářského rodu. Č. měl dalších pět sourozenců,
 +
z nichž takřka všichni se uplatnili ve veřejném životě,
 +
mimo jiné velkostatkář Vladimír Č., spisovatel a manžel
 +
Marie Č.-Riegrové Václav Č. (1844–1929), carský generál
 +
Jaroslav Jan Č. (1848–1933), básník Miloš Č. (1852–1891)
 +
a sestra Marie Č. (1855–1895), žena právního historika Bohuše
 +
Riegra a matka filozofa Ladislava Riegra.
 +
 
 +
Dětství strávil na rodném statku, kde jako jeho správce působil
 +
také F. J. Čech, otec básníka S. Čecha. Gymnázium vychodil
 +
v Praze, 1866 složil maturitu a zapsal se na filozofickou
 +
fakultu. 1868 odešel do Tábora na vyšší hospodářskou školu.
 +
1870 se krátce stal hospodářským úředníkem na statku přádelníka
 +
Faltise v Újezdě u Mladé Boleslavi, 1870–72 působil
 +
na velkostatku knížete Thurn-Taxise v Dobrovici u Mladé Boleslavi,
 +
1872–87 v Kropáčově Vrutici. 1886 těžce onemocněl.
 +
Od 1887 žil v Praze nedaleko bydliště S. Čecha, s nímž se přátelil.
 +
Stýkal se i s řadou jiných spisovatelů, např. s J. V. Sládkem,
 +
či se svou švagrovou Marií Č.-Riegrovou (1854–1895),
 +
která literárně posuzovala jeho díla. V Praze přijal místo výpravčího
 +
nové plynárny v Holešovicích. Po roce byl přidělen
 +
k ředitelství obecních plynáren, kde posléze zastával funkci
 +
korespondenta upomínacího řízení. Často cestoval v rámci
 +
rakousko-uherské monarchie (1873 např. na světovou výstavu
 +
ve Vídni), také do Německa, Švýcarska a Ruska. 1909 se jako
 +
třiašedesátiletý oženil s Marií, roz. Pešinovou (1857–1945),
 +
pocházející rovněž z Ostředku a patřící také k přátelskému
 +
kruhu S. Čecha. Manželé se přestěhovali natrvalo do Berouna.
 +
Tam Č. šest let poté zemřel na arteriosklerosu. Jiné údaje
 +
o úmrtí (i narození a křestním jménu) jsou chybné.
 +
 
 +
Do literatury vstoupil jako generační druh ruchovců: první
 +
básně (''Zlomky mystéria'', ''Kristus na poušti'', ''Jan z Dubé'', ''Upír'',
 +
''Vanda'') otiskl v jejich kmenovém almanachu na rok 1868, další
 +
v ''Almanachu českého studentstva'' 1869 (''Rozmlouval jsem s lidmi'')
 +
a 1870 opět v almanachu ''Ruch'' (''Matka a dítě'', ''Prapor''). Lyrické,
 +
hlavně však epické verše publikoval později v ''Osvětě'' (básně
 +
''Tábor'', 1884, ''Král Zikmund'', 1891), ''Květech'', ''Lumíru'', ''Máji'', ''Táboru'',
 +
v ''Pamětním listu Sokola v Táboře'', v almanachu ''Za praporem''
 +
''sokolským'' (1887), v dělnickém almanachu ''Zora'' (1892) aj.
 +
Odpoutal se od ruchovské intence tvořící v duchu romantismu
 +
a poukazující na vlivy Puškina, Mickiewicze aj. Ústředním
 +
motivem jeho literárního odkazu se poté stala témata svobody,
 +
vlastenectví a národní svornosti, která sledoval ve třech historických
 +
epochách: husitství, rok 1848 a 60. léta 19. století. Zaujat
 +
byl především dobou husitství, kterou ztvárňoval ve svých
 +
dílech v mnoha podobách i formách, ponejvíce jako epické
 +
básně a poémy. Lyricko-reflexivní, ale hlavně popisné pasáže Č.
 +
skladeb dominovaly nad myšlenkovou či veršovou výstavbou
 +
díla (''Jan z Dubé'', knižně 1871, ''Jan Žižka z Kalichu'', 1875, ''Aleš''
 +
''Romanov'', 1881, ''Husitská svatba'', 1884). Některé z nich (''Husitskou''
 +
''svatbu'', ''Jana Žižku z Kalichu'') otiskla Grégrova knižnice
 +
''Poetické besedy'', která se za Nerudova redigování specializovala
 +
na vydávání české veršované epiky. Jiná díla publikoval v nakladatelství
 +
T. Mourka. 1891 složil autobiografickou veršovanou
 +
povídku ze současnosti ''Pohádka života''. Ze zamýšlené románové
 +
trilogie uskutečnil jen část: 1. díl ''1848'' (s podtitulem ''Román''
 +
''a skutečnost'', 1905), 3. díl ''Boj s kapitálem'' (1900), které otiskoval
 +
nejprve 1898 v ''Květech'' pod titulem ''Z paměti našich otců'', 2. díl
 +
nevyšel. Rodová sága pojednávala události od revolučního roku
 +
1848 až do nedávné Č. současnosti, látku čerpal z okruhu českých
 +
statkářů, z osobních prožitků i rodinné tradice.
 +
 
 +
V sekundární literatuře je Č. mylně přičítána románová
 +
tvorba jeho bratra Václava, publikovaná pod pseudonymem
 +
Q. F. Renatus. Z Č. díla vydal posmrtně 1917 F. Tichý v Ottově
 +
nakladatelství ve Světové knihovně ''Povídky veršem'' a 1921
 +
sbírku lyrických a epických básní ''Hus a Tábor''.
 +
 
 +
'''L:''' F. Bayera Stručné dějiny literatury české, 1878, s. 173; nekrolog O. Č.: -o-,
 +
O. Č., in: Topičův sborník 2, 1914–15, s. 432–433; J. Vladyka, Můj Beroun,
 +
1936, s. 305–306, 336–337, 357; B. Vavroušek, Literární atlas československý
 +
2, 1938, s. 6; OSN 6, s. 656–657; MSN 1, s. 1007; MČE 1, s. 783,
 +
KSN 2, s. 470; nekrolog Č. manželky, in: Lidové noviny 53, 1945, č. 81,
 +
5. 4. 1945; V. Palivec, Literární místopis Berounska, 1957, s. 37; F. Hampl,
 +
Stopami poezie a prózy na Berounsku, 1973, s. 41–42; LČL 1, s. 465–466.
 +
 
 +
'''P:''' Městský úřad Beroun, úmrtní list sv. M, roč. 1915, s. 55, č. řad. 55 f. ú.
 +
římskokatolického Beroun; Biografický archiv ÚČL Praha.
 +
 
 +
Marcella Husová
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
  
 
[[Kategorie:1846]]
 
[[Kategorie:1846]]
 +
[[Kategorie:Ostředek]]
 
[[Kategorie:1915]]
 
[[Kategorie:1915]]
 +
[[Kategorie:Beroun]]

Verze z 6. 12. 2016, 17:50

Otakar ČERVINKA
Narození 25.9.1846
Místo narození Ostředek u Benešova
Úmrtí 28.4.1915
Místo úmrtí Beroun
Povolání 63- Spisovatel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45069

ČERVINKA, Otakar (též Otokar), * 25. 9. 1846 Ostředek u Benešova, † 28. 4. 1915 Beroun, úředník, spisovatel

Syn velkostatkáře v Ostředku Václava Č. (1807–1870). Jeho matka Alžběta (1819–1901), dcera Jana Vojáčka, pocházela z tetínského statkářského rodu. Č. měl dalších pět sourozenců, z nichž takřka všichni se uplatnili ve veřejném životě, mimo jiné velkostatkář Vladimír Č., spisovatel a manžel Marie Č.-Riegrové Václav Č. (1844–1929), carský generál Jaroslav Jan Č. (1848–1933), básník Miloš Č. (1852–1891) a sestra Marie Č. (1855–1895), žena právního historika Bohuše Riegra a matka filozofa Ladislava Riegra.

Dětství strávil na rodném statku, kde jako jeho správce působil také F. J. Čech, otec básníka S. Čecha. Gymnázium vychodil v Praze, 1866 složil maturitu a zapsal se na filozofickou fakultu. 1868 odešel do Tábora na vyšší hospodářskou školu. 1870 se krátce stal hospodářským úředníkem na statku přádelníka Faltise v Újezdě u Mladé Boleslavi, 1870–72 působil na velkostatku knížete Thurn-Taxise v Dobrovici u Mladé Boleslavi, 1872–87 v Kropáčově Vrutici. 1886 těžce onemocněl. Od 1887 žil v Praze nedaleko bydliště S. Čecha, s nímž se přátelil. Stýkal se i s řadou jiných spisovatelů, např. s J. V. Sládkem, či se svou švagrovou Marií Č.-Riegrovou (1854–1895), která literárně posuzovala jeho díla. V Praze přijal místo výpravčího nové plynárny v Holešovicích. Po roce byl přidělen k ředitelství obecních plynáren, kde posléze zastával funkci korespondenta upomínacího řízení. Často cestoval v rámci rakousko-uherské monarchie (1873 např. na světovou výstavu ve Vídni), také do Německa, Švýcarska a Ruska. 1909 se jako třiašedesátiletý oženil s Marií, roz. Pešinovou (1857–1945), pocházející rovněž z Ostředku a patřící také k přátelskému kruhu S. Čecha. Manželé se přestěhovali natrvalo do Berouna. Tam Č. šest let poté zemřel na arteriosklerosu. Jiné údaje o úmrtí (i narození a křestním jménu) jsou chybné.

Do literatury vstoupil jako generační druh ruchovců: první básně (Zlomky mystéria, Kristus na poušti, Jan z Dubé, Upír, Vanda) otiskl v jejich kmenovém almanachu na rok 1868, další v Almanachu českého studentstva 1869 (Rozmlouval jsem s lidmi) a 1870 opět v almanachu Ruch (Matka a dítě, Prapor). Lyrické, hlavně však epické verše publikoval později v Osvětě (básně Tábor, 1884, Král Zikmund, 1891), Květech, Lumíru, Máji, Táboru, v Pamětním listu Sokola v Táboře, v almanachu Za praporem sokolským (1887), v dělnickém almanachu Zora (1892) aj. Odpoutal se od ruchovské intence tvořící v duchu romantismu a poukazující na vlivy Puškina, Mickiewicze aj. Ústředním motivem jeho literárního odkazu se poté stala témata svobody, vlastenectví a národní svornosti, která sledoval ve třech historických epochách: husitství, rok 1848 a 60. léta 19. století. Zaujat byl především dobou husitství, kterou ztvárňoval ve svých dílech v mnoha podobách i formách, ponejvíce jako epické básně a poémy. Lyricko-reflexivní, ale hlavně popisné pasáže Č. skladeb dominovaly nad myšlenkovou či veršovou výstavbou díla (Jan z Dubé, knižně 1871, Jan Žižka z Kalichu, 1875, Aleš Romanov, 1881, Husitská svatba, 1884). Některé z nich (Husitskou svatbu, Jana Žižku z Kalichu) otiskla Grégrova knižnice Poetické besedy, která se za Nerudova redigování specializovala na vydávání české veršované epiky. Jiná díla publikoval v nakladatelství T. Mourka. 1891 složil autobiografickou veršovanou povídku ze současnosti Pohádka života. Ze zamýšlené románové trilogie uskutečnil jen část: 1. díl 1848 (s podtitulem Román a skutečnost, 1905), 3. díl Boj s kapitálem (1900), které otiskoval nejprve 1898 v Květech pod titulem Z paměti našich otců, 2. díl nevyšel. Rodová sága pojednávala události od revolučního roku 1848 až do nedávné Č. současnosti, látku čerpal z okruhu českých statkářů, z osobních prožitků i rodinné tradice.

V sekundární literatuře je Č. mylně přičítána románová tvorba jeho bratra Václava, publikovaná pod pseudonymem Q. F. Renatus. Z Č. díla vydal posmrtně 1917 F. Tichý v Ottově nakladatelství ve Světové knihovně Povídky veršem a 1921 sbírku lyrických a epických básní Hus a Tábor.

L: F. Bayera Stručné dějiny literatury české, 1878, s. 173; nekrolog O. Č.: -o-, O. Č., in: Topičův sborník 2, 1914–15, s. 432–433; J. Vladyka, Můj Beroun, 1936, s. 305–306, 336–337, 357; B. Vavroušek, Literární atlas československý 2, 1938, s. 6; OSN 6, s. 656–657; MSN 1, s. 1007; MČE 1, s. 783, KSN 2, s. 470; nekrolog Č. manželky, in: Lidové noviny 53, 1945, č. 81, 5. 4. 1945; V. Palivec, Literární místopis Berounska, 1957, s. 37; F. Hampl, Stopami poezie a prózy na Berounsku, 1973, s. 41–42; LČL 1, s. 465–466.

P: Městský úřad Beroun, úmrtní list sv. M, roč. 1915, s. 55, č. řad. 55 f. ú. římskokatolického Beroun; Biografický archiv ÚČL Praha.

Marcella Husová