ČERVINKA Otakar 25.9.1846-28.4.1915: Porovnání verzí
(ČERVINKA_Otakar_25.9.1846-28.4.1915) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 25.9.1846 | | datum narození = 25.9.1846 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Ostředek u Benešova |
| datum úmrtí = 28.4.1915 | | datum úmrtí = 28.4.1915 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Beroun |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČERVINKA, Otakar''' ''(též Otokar), * 25. 9. 1846 Ostředek u Benešova, † 28. 4. 1915 Beroun, úředník, spisovatel'' | ||
+ | |||
+ | Syn velkostatkáře v Ostředku Václava Č. (1807–1870). Jeho | ||
+ | matka Alžběta (1819–1901), dcera Jana Vojáčka, pocházela | ||
+ | z tetínského statkářského rodu. Č. měl dalších pět sourozenců, | ||
+ | z nichž takřka všichni se uplatnili ve veřejném životě, | ||
+ | mimo jiné velkostatkář Vladimír Č., spisovatel a manžel | ||
+ | Marie Č.-Riegrové Václav Č. (1844–1929), carský generál | ||
+ | Jaroslav Jan Č. (1848–1933), básník Miloš Č. (1852–1891) | ||
+ | a sestra Marie Č. (1855–1895), žena právního historika Bohuše | ||
+ | Riegra a matka filozofa Ladislava Riegra. | ||
+ | |||
+ | Dětství strávil na rodném statku, kde jako jeho správce působil | ||
+ | také F. J. Čech, otec básníka S. Čecha. Gymnázium vychodil | ||
+ | v Praze, 1866 složil maturitu a zapsal se na filozofickou | ||
+ | fakultu. 1868 odešel do Tábora na vyšší hospodářskou školu. | ||
+ | 1870 se krátce stal hospodářským úředníkem na statku přádelníka | ||
+ | Faltise v Újezdě u Mladé Boleslavi, 1870–72 působil | ||
+ | na velkostatku knížete Thurn-Taxise v Dobrovici u Mladé Boleslavi, | ||
+ | 1872–87 v Kropáčově Vrutici. 1886 těžce onemocněl. | ||
+ | Od 1887 žil v Praze nedaleko bydliště S. Čecha, s nímž se přátelil. | ||
+ | Stýkal se i s řadou jiných spisovatelů, např. s J. V. Sládkem, | ||
+ | či se svou švagrovou Marií Č.-Riegrovou (1854–1895), | ||
+ | která literárně posuzovala jeho díla. V Praze přijal místo výpravčího | ||
+ | nové plynárny v Holešovicích. Po roce byl přidělen | ||
+ | k ředitelství obecních plynáren, kde posléze zastával funkci | ||
+ | korespondenta upomínacího řízení. Často cestoval v rámci | ||
+ | rakousko-uherské monarchie (1873 např. na světovou výstavu | ||
+ | ve Vídni), také do Německa, Švýcarska a Ruska. 1909 se jako | ||
+ | třiašedesátiletý oženil s Marií, roz. Pešinovou (1857–1945), | ||
+ | pocházející rovněž z Ostředku a patřící také k přátelskému | ||
+ | kruhu S. Čecha. Manželé se přestěhovali natrvalo do Berouna. | ||
+ | Tam Č. šest let poté zemřel na arteriosklerosu. Jiné údaje | ||
+ | o úmrtí (i narození a křestním jménu) jsou chybné. | ||
+ | |||
+ | Do literatury vstoupil jako generační druh ruchovců: první | ||
+ | básně (''Zlomky mystéria'', ''Kristus na poušti'', ''Jan z Dubé'', ''Upír'', | ||
+ | ''Vanda'') otiskl v jejich kmenovém almanachu na rok 1868, další | ||
+ | v ''Almanachu českého studentstva'' 1869 (''Rozmlouval jsem s lidmi'') | ||
+ | a 1870 opět v almanachu ''Ruch'' (''Matka a dítě'', ''Prapor''). Lyrické, | ||
+ | hlavně však epické verše publikoval později v ''Osvětě'' (básně | ||
+ | ''Tábor'', 1884, ''Král Zikmund'', 1891), ''Květech'', ''Lumíru'', ''Máji'', ''Táboru'', | ||
+ | v ''Pamětním listu Sokola v Táboře'', v almanachu ''Za praporem'' | ||
+ | ''sokolským'' (1887), v dělnickém almanachu ''Zora'' (1892) aj. | ||
+ | Odpoutal se od ruchovské intence tvořící v duchu romantismu | ||
+ | a poukazující na vlivy Puškina, Mickiewicze aj. Ústředním | ||
+ | motivem jeho literárního odkazu se poté stala témata svobody, | ||
+ | vlastenectví a národní svornosti, která sledoval ve třech historických | ||
+ | epochách: husitství, rok 1848 a 60. léta 19. století. Zaujat | ||
+ | byl především dobou husitství, kterou ztvárňoval ve svých | ||
+ | dílech v mnoha podobách i formách, ponejvíce jako epické | ||
+ | básně a poémy. Lyricko-reflexivní, ale hlavně popisné pasáže Č. | ||
+ | skladeb dominovaly nad myšlenkovou či veršovou výstavbou | ||
+ | díla (''Jan z Dubé'', knižně 1871, ''Jan Žižka z Kalichu'', 1875, ''Aleš'' | ||
+ | ''Romanov'', 1881, ''Husitská svatba'', 1884). Některé z nich (''Husitskou'' | ||
+ | ''svatbu'', ''Jana Žižku z Kalichu'') otiskla Grégrova knižnice | ||
+ | ''Poetické besedy'', která se za Nerudova redigování specializovala | ||
+ | na vydávání české veršované epiky. Jiná díla publikoval v nakladatelství | ||
+ | T. Mourka. 1891 složil autobiografickou veršovanou | ||
+ | povídku ze současnosti ''Pohádka života''. Ze zamýšlené románové | ||
+ | trilogie uskutečnil jen část: 1. díl ''1848'' (s podtitulem ''Román'' | ||
+ | ''a skutečnost'', 1905), 3. díl ''Boj s kapitálem'' (1900), které otiskoval | ||
+ | nejprve 1898 v ''Květech'' pod titulem ''Z paměti našich otců'', 2. díl | ||
+ | nevyšel. Rodová sága pojednávala události od revolučního roku | ||
+ | 1848 až do nedávné Č. současnosti, látku čerpal z okruhu českých | ||
+ | statkářů, z osobních prožitků i rodinné tradice. | ||
+ | |||
+ | V sekundární literatuře je Č. mylně přičítána románová | ||
+ | tvorba jeho bratra Václava, publikovaná pod pseudonymem | ||
+ | Q. F. Renatus. Z Č. díla vydal posmrtně 1917 F. Tichý v Ottově | ||
+ | nakladatelství ve Světové knihovně ''Povídky veršem'' a 1921 | ||
+ | sbírku lyrických a epických básní ''Hus a Tábor''. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' F. Bayera Stručné dějiny literatury české, 1878, s. 173; nekrolog O. Č.: -o-, | ||
+ | O. Č., in: Topičův sborník 2, 1914–15, s. 432–433; J. Vladyka, Můj Beroun, | ||
+ | 1936, s. 305–306, 336–337, 357; B. Vavroušek, Literární atlas československý | ||
+ | 2, 1938, s. 6; OSN 6, s. 656–657; MSN 1, s. 1007; MČE 1, s. 783, | ||
+ | KSN 2, s. 470; nekrolog Č. manželky, in: Lidové noviny 53, 1945, č. 81, | ||
+ | 5. 4. 1945; V. Palivec, Literární místopis Berounska, 1957, s. 37; F. Hampl, | ||
+ | Stopami poezie a prózy na Berounsku, 1973, s. 41–42; LČL 1, s. 465–466. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Městský úřad Beroun, úmrtní list sv. M, roč. 1915, s. 55, č. řad. 55 f. ú. | ||
+ | římskokatolického Beroun; Biografický archiv ÚČL Praha. | ||
+ | |||
+ | Marcella Husová | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1846]] | [[Kategorie:1846]] | ||
+ | [[Kategorie:Ostředek]] | ||
[[Kategorie:1915]] | [[Kategorie:1915]] | ||
+ | [[Kategorie:Beroun]] |
Verze z 6. 12. 2016, 17:50
Otakar ČERVINKA | |
Narození | 25.9.1846 |
---|---|
Místo narození | Ostředek u Benešova |
Úmrtí | 28.4.1915 |
Místo úmrtí | Beroun |
Povolání | 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45069 |
ČERVINKA, Otakar (též Otokar), * 25. 9. 1846 Ostředek u Benešova, † 28. 4. 1915 Beroun, úředník, spisovatel
Syn velkostatkáře v Ostředku Václava Č. (1807–1870). Jeho matka Alžběta (1819–1901), dcera Jana Vojáčka, pocházela z tetínského statkářského rodu. Č. měl dalších pět sourozenců, z nichž takřka všichni se uplatnili ve veřejném životě, mimo jiné velkostatkář Vladimír Č., spisovatel a manžel Marie Č.-Riegrové Václav Č. (1844–1929), carský generál Jaroslav Jan Č. (1848–1933), básník Miloš Č. (1852–1891) a sestra Marie Č. (1855–1895), žena právního historika Bohuše Riegra a matka filozofa Ladislava Riegra.
Dětství strávil na rodném statku, kde jako jeho správce působil také F. J. Čech, otec básníka S. Čecha. Gymnázium vychodil v Praze, 1866 složil maturitu a zapsal se na filozofickou fakultu. 1868 odešel do Tábora na vyšší hospodářskou školu. 1870 se krátce stal hospodářským úředníkem na statku přádelníka Faltise v Újezdě u Mladé Boleslavi, 1870–72 působil na velkostatku knížete Thurn-Taxise v Dobrovici u Mladé Boleslavi, 1872–87 v Kropáčově Vrutici. 1886 těžce onemocněl. Od 1887 žil v Praze nedaleko bydliště S. Čecha, s nímž se přátelil. Stýkal se i s řadou jiných spisovatelů, např. s J. V. Sládkem, či se svou švagrovou Marií Č.-Riegrovou (1854–1895), která literárně posuzovala jeho díla. V Praze přijal místo výpravčího nové plynárny v Holešovicích. Po roce byl přidělen k ředitelství obecních plynáren, kde posléze zastával funkci korespondenta upomínacího řízení. Často cestoval v rámci rakousko-uherské monarchie (1873 např. na světovou výstavu ve Vídni), také do Německa, Švýcarska a Ruska. 1909 se jako třiašedesátiletý oženil s Marií, roz. Pešinovou (1857–1945), pocházející rovněž z Ostředku a patřící také k přátelskému kruhu S. Čecha. Manželé se přestěhovali natrvalo do Berouna. Tam Č. šest let poté zemřel na arteriosklerosu. Jiné údaje o úmrtí (i narození a křestním jménu) jsou chybné.
Do literatury vstoupil jako generační druh ruchovců: první básně (Zlomky mystéria, Kristus na poušti, Jan z Dubé, Upír, Vanda) otiskl v jejich kmenovém almanachu na rok 1868, další v Almanachu českého studentstva 1869 (Rozmlouval jsem s lidmi) a 1870 opět v almanachu Ruch (Matka a dítě, Prapor). Lyrické, hlavně však epické verše publikoval později v Osvětě (básně Tábor, 1884, Král Zikmund, 1891), Květech, Lumíru, Máji, Táboru, v Pamětním listu Sokola v Táboře, v almanachu Za praporem sokolským (1887), v dělnickém almanachu Zora (1892) aj. Odpoutal se od ruchovské intence tvořící v duchu romantismu a poukazující na vlivy Puškina, Mickiewicze aj. Ústředním motivem jeho literárního odkazu se poté stala témata svobody, vlastenectví a národní svornosti, která sledoval ve třech historických epochách: husitství, rok 1848 a 60. léta 19. století. Zaujat byl především dobou husitství, kterou ztvárňoval ve svých dílech v mnoha podobách i formách, ponejvíce jako epické básně a poémy. Lyricko-reflexivní, ale hlavně popisné pasáže Č. skladeb dominovaly nad myšlenkovou či veršovou výstavbou díla (Jan z Dubé, knižně 1871, Jan Žižka z Kalichu, 1875, Aleš Romanov, 1881, Husitská svatba, 1884). Některé z nich (Husitskou svatbu, Jana Žižku z Kalichu) otiskla Grégrova knižnice Poetické besedy, která se za Nerudova redigování specializovala na vydávání české veršované epiky. Jiná díla publikoval v nakladatelství T. Mourka. 1891 složil autobiografickou veršovanou povídku ze současnosti Pohádka života. Ze zamýšlené románové trilogie uskutečnil jen část: 1. díl 1848 (s podtitulem Román a skutečnost, 1905), 3. díl Boj s kapitálem (1900), které otiskoval nejprve 1898 v Květech pod titulem Z paměti našich otců, 2. díl nevyšel. Rodová sága pojednávala události od revolučního roku 1848 až do nedávné Č. současnosti, látku čerpal z okruhu českých statkářů, z osobních prožitků i rodinné tradice.
V sekundární literatuře je Č. mylně přičítána románová tvorba jeho bratra Václava, publikovaná pod pseudonymem Q. F. Renatus. Z Č. díla vydal posmrtně 1917 F. Tichý v Ottově nakladatelství ve Světové knihovně Povídky veršem a 1921 sbírku lyrických a epických básní Hus a Tábor.
L: F. Bayera Stručné dějiny literatury české, 1878, s. 173; nekrolog O. Č.: -o-, O. Č., in: Topičův sborník 2, 1914–15, s. 432–433; J. Vladyka, Můj Beroun, 1936, s. 305–306, 336–337, 357; B. Vavroušek, Literární atlas československý 2, 1938, s. 6; OSN 6, s. 656–657; MSN 1, s. 1007; MČE 1, s. 783, KSN 2, s. 470; nekrolog Č. manželky, in: Lidové noviny 53, 1945, č. 81, 5. 4. 1945; V. Palivec, Literární místopis Berounska, 1957, s. 37; F. Hampl, Stopami poezie a prózy na Berounsku, 1973, s. 41–42; LČL 1, s. 465–466.
P: Městský úřad Beroun, úmrtní list sv. M, roč. 1915, s. 55, č. řad. 55 f. ú. římskokatolického Beroun; Biografický archiv ÚČL Praha.
Marcella Husová