ČERVINKOVÁ Ludmila 29.4.1908-14.9.1980: Porovnání verzí

Aktuální verze z 30. 10. 2019, 16:38

Ludmila ČERVINKOVÁ
Narození	29.4.1908
Místo narození	Praha
Úmrtí	14.9.1980
Místo úmrtí	Praha
Povolání	78- Hudební interpret
Citace	Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 69
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45074

ČERVINKOVÁ, Ludmila, *29. 4. 1908 Praha, † 14. 9. 1980 Praha, zpěvačka

Studovala na vyšší dívčí a průmyslové škole (do 1927), současně soukromě zpěv u Jarmily Pěničkové-Rochové. Pokračovala na konzervatoři v Praze u Doubravky Branbergerové; absolvovala 1934. Debutovala v Městském divadle v Olomouci (1934–40). Provdala se za režiséra Oldřicha Stibora (1901 až 1943), který byl umučen za ilegální činnost. 1938 poprvé hostovala v Národním divadle v Praze. 1940–42 působila v tehdejším Národním divadle moravsko-slezském v Ostravě. Od 1942 v éře dirigenta Václava Talicha se stala členkou souboru ND a na této scéně vystupovala až do konce umělecké dráhy (1966, podruhé provd. Říhová). Od 1958 její pěvecká aktivita postupně ustupovala pedagogické činnosti na AMU, od 1960 na pražské konzervatoři. Byla sólistkou kantátových a oratorních koncertů, interpretovala zvláště skladby A. Dvořáka. Natočila četné gramofonové snímky, z nichž jsou ceněny především nahrávky Dvořákovy Rusalky a Foersterovy Evy, v nichž ztvárnila titulní role. Měla soprán světlé barvy, dokonalou pěveckou techniku a bezvadnou artikulaci. K jejímu rychlém uměleckém růstu výrazně přispělo první angažmá v Olomouci, kde dirigenti Adolf Heller, Jan Budík a Vít Nejedlý udržovali široký a vynalézavý repertoár. Dostala tam velké příležitosti v kmenových českých operách (B. Smetana: Krasava, Libuše a Blaženka, Tajemství; L. Janáček: Liška Bystrouška, Jenůfa a Šárka; A. Dvořák: Armida), i v dílech, jež byla na mimopražském českém jevišti vzácná (Xenie, M. P. Musorgskij: Boris Godunov, Skladatel, R. Strauss: Ariadna na Naxu; Silvia, C. Monteverdi: Orfeus, 1935 poprvé česky; Šárka, A. Roussell: Odkaz tety Karoliny). Vysoké cíle stavěl před soubor i šéf ostravské opery Jaroslav Vogel, s nímž spolupracovala 1940–42, a proto mohla do Národního divadla nastoupit jako zralá a zkušená pěvkyně. Vystoupila v téměř šedesáti premiérách. Ztělesnila velké postavy širokého charakterového spektra, včetně dramatických hrdinek (Libuše, B. Smetana: Libuše; Kostelnička, L. Janáček: Její pastorkyně; Donna Anna, W. A. Mozart: Don Giovanni), ale její doménou se staly lyrické typy, ženy ušlechtilé a ponižované, jimž odpovídal i její střídmý a uměřený herecký projev. Výjimečný výkon podala jako Janáčkova Káťa Kabanová ve dvou nastudováních v ND (1947, 1957). Za svůj výkon získala cenu hl. města Prahy. Také později zpívala velké role stěžejních českých oper Smetanových (Vendulka, Hubička; Milada, Dalibor; Mařenka, Prodaná nevěsta; Anežka, Dvě vdovy), Dvořákových (Rusalka a Cizí kněžna, Rusalka; Julie, Jakobín) a děl dalších českých autorů (zvl. Maryša, E. F. Burian: Maryša, kterou vytvořila již v Ostravě, Hedy, Z. Fibich: Hedy). Zpívala také Venuši (R. Wagner: Tannhäuser) či Sentu (R. Wagner: Bludný Holanďan) a Taťánu (P. I. Čajkovskij: Eugen Oněgin). Patřila k největším osobnostem ND. Za daných politických okolností zůstalo její pěvecké umění uzavřeno na jeho jevišti, prakticky bez možnosti zahraničního uplatnění.

D: archiv.narodni-divadlo.cz (soupis rolí).

L: J. Kozák (ed.), Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory, 1964, s. 230; HS 1, s. 202; ND a jeho předchůdci, s. 69 (se soupisem literatury); E. Kopecký, Pěvci Národního divadla, 1983, s. 18; KRL (3. vyd.) 1, s. 609; D. Janota – J. P. Kučera, Malá encyklopedie české opery, 1999, s. 42; Tomeš 1, s. 212; I. Hutařová, Národní divadlo, 2001, rejstřík; J. Škoda, Almanach věnovaný přestavěnému Národnímu domu v Moravské Ostravě, 1941, s. 43, 60; V. Nejedlý, Kritiky a stati o hudbě, 1956, s. 109, 110; V. Holzknecht (ed.), 150 let pražské konservatoře, 1961, s. 203–204, 224; K. Nedbal, Půl století s českou operou, 1959, s. 310, 408; 40 let ostravského divadla 1919– 1959, 1959, s. 12, 75, 118, 122; J. Čičatka, 40 let olomoucké opery, 1960, s. 61–76 (materiálový soupis, rkp. v knihovně Divadelního ústavu Praha); nekrolog in: Hudební rozhledy 33, 1980, s. 498 (chybné datum úmrtí 16. 9.); K. Steinmetz (ed.), Almanach. Moravské divadlo Olomouc 1920–2000, 2000, s. 32.

P: Divadelní ústav Praha, dokumentace (přehled kritik).

Jitka Ludvová

• 

  Ludmila Červinková a Luděk Mandaus