ČIHÁK-ZNAMENÁČEK Jaroslav 24.7.1891-30.4.1944: Porovnání verzí

Verze z 7. 12. 2016, 17:25

Jaroslav ČIHÁK-ZNAMENÁČEK
Narození	24.7.1891
Místo narození	Kratonohy u Hradce Králové
Úmrtí	30.4.1944
Místo úmrtí	Londýn (Velká Británie)
Povolání	45- Voják nebo partyzán
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45106

ČIHÁK-ZNAMENÁČEK, Jaroslav, * 24. 7. 1891 Kratonohy u Hradce Králové, † 30. 4. 1944 Londýn (Velká Británie), důstojník, účastník 1. a 2. odboje

Vystudoval 1911 české reálné gymnázium v Novém Bydžově a poté byl dva semestry posluchačem Vysoké báňské akademie v Příbrami. V říjnu 1912 nastoupil vojenskou prezenční službu u pěšího pluku č. 88 v Praze a po absolvování školy na důstojníky pěchoty v záloze v Českých Budějovicích působil jako velitel čety. Po jednoroční vojenské službě se stal posluchačem abiturientského kursu při obchodní akademii v Chrudimi a pak pracoval jako bankovní úředník. V rámci mobilizace nastoupil 26. 7. 1914 opět k pěšímu pluku č. 88 v Praze, s nímž byl odvelen na ruskou frontu. Byl dvakrát raněn, 5. 9. 1916 u Hnilcze zajat a internován v táboře v Čeljabinsku. Tam se 1. 11. 1916 přihlásil do československých legií v Rusku. 1917 byl prezentován u 6. československého střeleckého pluku a po absolvování důstojnické školy ustanoven velitelem 2. roty 1. československého úderného praporu, se kterou prodělal boje na Ukrajině, na bajkalské, kungurské a samarské frontě a poté i sibiřské magistrále. Do vlasti se vrátil v červnu 1920 v hodnosti kapitána a podílel se na unifikaci praporu. 1920–26 se stal velitelem horských jednotek ve Spišské Belé a Ružomberku. 14. 10. 1926 byl přidělen k Válečné škole v Praze, kde působil do konce září 1928 jako pomocný učitel taktiky pěchoty. Pak zastupoval velitele pěšího pluku 28 v Praze a od 30. 9. 1931 velel pěšímu pluku 45 v Chustu na Podkarpatské Rusi, kde zůstal do 28. 10. 1935. Následně nastoupil službu v Pěchotním učilišti v Milovicích, kterému od 1. 1. 1937 až do okupace velel. Za branné pohotovosti státu převzal již v hodnosti brigádního generála funkci velitele pěší 21. divize ve Veselí nad Moravou. V srpnu 1939 byl v rámci likvidace československé armády převeden k Nejvyššímu cenovému úřadu, kde působil jako úředník. Po 15. 3. 1939 se zapojil do odbojové činnosti. Spolupodílel se na vzniku Obrany národa a stal se jejím zástupcem v odbojové organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme. Zastával tam funkci člena politické komise, která řídila celou organizaci, a současně pracoval v organizační komisi. Na přelomu let 1939 až 1940 jen náhodou unikl zatčení gestapa, v únoru 1940 se mu podařilo odejít do Francie. Přijal krycí jméno Znamenáček. V červnu 1940 byl povolán k 1. československé samostatné divizi ve Francii jako velitel pěchoty. Úspěšně vedl československou divizní pěchotu v nerovném boji na západní frontě, po kapitulaci Francie se postaral o ústup československých pozemních jednotek na jih, zabránil jejich obklíčení a následně podnikl kroky k úspěšné evakuaci do Velké Británie. Tam se podílel na reorganizaci československé pozemní jednotky a současně od 25. 8. 1940 do 13. 1. 1941 zastával funkci náčelníka štábu MNO. Byl členem Kárného výboru MNO a rovněž členem Státní rady. Zároveň od zahájení činnosti Československého Červeného kříže ve Velké Británii 1940 až do 24. 2. 1943 byl jeho prvním úřadujícím předsedou. Zasloužil se o zřízení a chod Fondu československých obětí gestapa. Jeho službu vlasti přerušila nemoc, které v londýnském exilu podlehl. In memoriam byl jmenován divizním generálem (1946) a vyznamenán Československým válečným křížem 1918, Československým řádem Sokol s meči, dvakrát Československým válečným křížem 1939, Československou medailí Vítězství, Československou revoluční medailí, Československou vojenskou pamětní medailí se štítkem F-VB, La Croce al Merito di Guerra, Ordinul Steaua României eu spade in gradul Comandor cu paglica de Virtute Militaria.

L: Druhý pěší pluk – Francie, červen 1940, Chester 1940, passim; V. Vuk, Proti přesile. Kapitoly z československých vojenských osudů od Mnichova po La Manche, Londýn 1942, passim; E. Čejka, Bitva o Francii, 1994, passim; týž, Československý odboj na Západě (1939–1945), 1997, passim; Z. Vališ, Divizní generál in memoriam J. Č., in: Vojenské rozhledy 3, 1994, č. 4, s. 171–173; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 49–50; Tomeš 1, s. 214.

Zlatica Zudová-Lešková