ČIHAŘ Jaromír 13.4.1887-9.8.1971: Porovnání verzí

Z Personal
(ČIHAŘ_Jaromír_13.3.1887-9.8.1971)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 13.3.1887
 
| datum narození = 13.3.1887
| místo narození = Soběslav, o. Tábor
+
| místo narození = Soběslav
 
| datum úmrtí = 9.8.1971
 
| datum úmrtí = 9.8.1971
| místo úmrtí = Říčany, o. Praha -východ
+
| místo úmrtí = Říčany u Prahy
 
| povolání = 44- Právník
 
| povolání = 44- Právník
 
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
 
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jaromír ČIHAŘ
+
}}
 +
'''ČIHAŘ, Jaromír''', ''* 13. 4. 1887 Soběslav, † 9. 8. 1971 Říčany u Prahy, právník, úředník''
 +
 
 +
Syn profesora, posléze ředitele učitelského ústavu; v souvislosti
 +
se změnami otcových působišť prožil dětství a rané mládí
 +
postupně v Soběslavi, Jičíně a Praze, kde 1906 maturoval
 +
na Akademickém gymnáziu. 1906–11 studoval práva na české
 +
univerzitě v Praze a dosáhl doktorátu práv; poté absolvoval
 +
advokátní a soudní praxi. Zároveň se věnoval historii výtvarného
 +
umění a podnikl studijní cesty do Mnichova a Paříže;
 +
1913–14 studoval dějiny umění a archeologii na pražské české
 +
univerzitě. Za první světové války sloužil v rakousko-uherské
 +
armádě, z větší části na balkánské frontě; do civilu se vrátil
 +
v prosinci 1918. Od ledna do června 1919 pracoval v Patentním
 +
úřadu při ministerstvu obchodu. Počátkem července
 +
1919 nastoupil do Kanceláře prezidenta republiky, kde pak
 +
prošel různými referáty (mj. sociálním, školským, ceremoniálním),
 +
působil jako tajemník prezidenta T. G. Masaryka
 +
a posléze kancléře P. Šámala. 1936–38 byl přednostou sekretariátu
 +
prezidenta E. Beneše a 1938–45 prezidenta E. Háchy;
 +
1936 se stal ministerským radou (jmenování sekčním
 +
šéfem v době německé okupace odmítl). Významně se podílel
 +
na budování Kanceláře prezidenta republiky a po čtvrtstoletí
 +
patřil k jejím kmenovým úředníkům. Během druhé světové
 +
války spolupracoval s domácím odbojem, kterému poskytoval
 +
důvěrné zprávy z okruhu prezidenta Háchy a informace
 +
o situaci na Hradě; udržoval kontakty s P. Šámalem i jeho synem
 +
Jaromírem, s Vladimírem Grégrem, Veleslavem Wahlem
 +
starším i Veleslavem Wahlem mladším (s ním až do května
 +
1945). Koncem války spolu s lesníkem Janem Vejšickým podporoval
 +
partyzánskou skupinu v polesí Běleč-Lánská obora.
 +
Pro své působení v prezidentské kanceláři za protektorátu byl
 +
po osvobození opakovaně prověřován; 29. 8. 1945 mu bylo
 +
vydáno osvědčení o národní spolehlivosti. Znechucen poválečnými
 +
poměry na Hradě však koncem 1945 požádal o roční
 +
neplacenou dovolenou a po dovršení šedesáti let odešel 1947
 +
na vlastní žádost do penze. 1946–48 pracoval jako generální
 +
tajemník Ústředního svazu pro cizinecký ruch. Po únoru
 +
1948 se s celou svou rodinou přestěhoval do Senohrab,
 +
kde v následujících letech vyvíjel mnohostrannou osvětovou
 +
činnost. 1953 mu byl jako činiteli tzv. buržoazního režimu
 +
snížen důchod na 210 korun, proto musel znovu nastoupit
 +
do zaměstnání a 1953–60 pracoval ve Státní pedagogické
 +
knihovně J. A. Komenského v Praze, 1960–65 v Pedagogickém
 +
a Archeologickém ústavu ČSAV; 1965 mu byl navrácen
 +
plný důchod. V pozůstalosti zanechal memoárové rukopisy
 +
''Vzpomínky na dětství a mládí'', ''Jak jsem se tam dostal''. ''První''
 +
''léta v kanceláři presidenta T. G. Masaryka'' a ''Dr. Emil Hácha''
 +
''a kancelář presidenta republiky a protektorátu v letech 1938–45''.
 +
 
 +
'''L:''' OSND 1/2, s. 1017; Padlým hrdinům. Památník obětí Československé
 +
sociální demokracie v osvobozeneckém zápase 1939–1945, 1947, s. 45–46;
 +
J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální
 +
demokracie 1878–2005, 2005 (2. vyd.), s. 43.
 +
 
 +
Josef Tomeš
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:44- Právník]]
 
[[Kategorie:44- Právník]]

Verze z 7. 12. 2016, 16:29

Jaromír ČIHAŘ
Narození 13.3.1887
Místo narození Soběslav
Úmrtí 9.8.1971
Místo úmrtí Říčany u Prahy
Povolání

44- Právník

47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136699

ČIHAŘ, Jaromír, * 13. 4. 1887 Soběslav, † 9. 8. 1971 Říčany u Prahy, právník, úředník

Syn profesora, posléze ředitele učitelského ústavu; v souvislosti se změnami otcových působišť prožil dětství a rané mládí postupně v Soběslavi, Jičíně a Praze, kde 1906 maturoval na Akademickém gymnáziu. 1906–11 studoval práva na české univerzitě v Praze a dosáhl doktorátu práv; poté absolvoval advokátní a soudní praxi. Zároveň se věnoval historii výtvarného umění a podnikl studijní cesty do Mnichova a Paříže; 1913–14 studoval dějiny umění a archeologii na pražské české univerzitě. Za první světové války sloužil v rakousko-uherské armádě, z větší části na balkánské frontě; do civilu se vrátil v prosinci 1918. Od ledna do června 1919 pracoval v Patentním úřadu při ministerstvu obchodu. Počátkem července 1919 nastoupil do Kanceláře prezidenta republiky, kde pak prošel různými referáty (mj. sociálním, školským, ceremoniálním), působil jako tajemník prezidenta T. G. Masaryka a posléze kancléře P. Šámala. 1936–38 byl přednostou sekretariátu prezidenta E. Beneše a 1938–45 prezidenta E. Háchy; 1936 se stal ministerským radou (jmenování sekčním šéfem v době německé okupace odmítl). Významně se podílel na budování Kanceláře prezidenta republiky a po čtvrtstoletí patřil k jejím kmenovým úředníkům. Během druhé světové války spolupracoval s domácím odbojem, kterému poskytoval důvěrné zprávy z okruhu prezidenta Háchy a informace o situaci na Hradě; udržoval kontakty s P. Šámalem i jeho synem Jaromírem, s Vladimírem Grégrem, Veleslavem Wahlem starším i Veleslavem Wahlem mladším (s ním až do května 1945). Koncem války spolu s lesníkem Janem Vejšickým podporoval partyzánskou skupinu v polesí Běleč-Lánská obora. Pro své působení v prezidentské kanceláři za protektorátu byl po osvobození opakovaně prověřován; 29. 8. 1945 mu bylo vydáno osvědčení o národní spolehlivosti. Znechucen poválečnými poměry na Hradě však koncem 1945 požádal o roční neplacenou dovolenou a po dovršení šedesáti let odešel 1947 na vlastní žádost do penze. 1946–48 pracoval jako generální tajemník Ústředního svazu pro cizinecký ruch. Po únoru 1948 se s celou svou rodinou přestěhoval do Senohrab, kde v následujících letech vyvíjel mnohostrannou osvětovou činnost. 1953 mu byl jako činiteli tzv. buržoazního režimu snížen důchod na 210 korun, proto musel znovu nastoupit do zaměstnání a 1953–60 pracoval ve Státní pedagogické knihovně J. A. Komenského v Praze, 1960–65 v Pedagogickém a Archeologickém ústavu ČSAV; 1965 mu byl navrácen plný důchod. V pozůstalosti zanechal memoárové rukopisy Vzpomínky na dětství a mládí, Jak jsem se tam dostal. První léta v kanceláři presidenta T. G. Masaryka a Dr. Emil Hácha a kancelář presidenta republiky a protektorátu v letech 1938–45.

L: OSND 1/2, s. 1017; Padlým hrdinům. Památník obětí Československé sociální demokracie v osvobozeneckém zápase 1939–1945, 1947, s. 45–46; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878–2005, 2005 (2. vyd.), s. 43.

Josef Tomeš