ČIKL Václav Alois 13.1.1900-4.9.1942: Porovnání verzí

Z Personal
(ČIKL_Václav_Alois_13.1.1900-4.9.1942)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 13.1.1900
 
| datum narození = 13.1.1900
| místo narození = Slavětín na Hané
+
| místo narození = Slavětín u Litovle
 
| datum úmrtí = 4.9.1942
 
| datum úmrtí = 4.9.1942
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 10: Řádka 10:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Václav Alois ČIKL
+
}}
 +
'''ČIKL, Václav Alois''', ''* 13. 1. 1900 Slavětín u Litovle, † 4. 9. 1942 Praha, pravoslavný duchovní''
  
== Literatura ==
+
Pocházel z chudé rolnické rodiny. Vystudoval gymnázium
 +
v Litovli a po maturitě se rozhodl pro duchovní dráhu. Stal
 +
se spolupracovníkem biskupa Matěje Pavlíka (vladyky Gorazda),
 +
představitele pravoslavného směru v Církvi československé
 +
a posléze zakladatele české pravoslavné církve, pod jeho
 +
vedením završil bohoslovecká studia a 1924 od něho přijal
 +
kněžské svěcení. 1924–38 působil jako první duchovní správce
 +
pravoslavné náboženské obce v Přerově (tvořené věřícími
 +
z tehdejších soudních okresů Přerov, Kroměříž, Kojetín
 +
a Zdounky). Výrazně se zasloužil o překonání jejích těžkých
 +
počátků a o její postupný rozvoj ve třicátých letech, přičemž
 +
vedle duchovní činnosti se věnoval i kulturně osvětové práci.
 +
V březnu 1938 byl přeložen jako farář do Prahy, kde se stal
 +
představeným katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje
 +
v Resslově ulici. Za německé okupace navázal spojení s domácím
 +
odbojem a po atentátu na R. Heydricha 27. 5. 1942
 +
poskytl (společně s dalšími představiteli pravoslavné církve)
 +
ve svém kostele úkryt československým parašutistům, podílejícím
 +
se na atentátu. Vzápětí po prozrazení tohoto úkrytu
 +
byl 18. 6. 1942 zatčen gestapem, 3. 9. 1942 odsouzen spolu
 +
s kaplanem V. Petřkem, biskupem Gorazdem a předsedou
 +
rady starších J. Sonnevendem k trestu smrti a následujícího
 +
dne na pražské kobyliské střelnici popraven. Zatčena byla
 +
i jeho manželka Marie, roz. Klyšová (1907–24. 10. 1942),
 +
popravena v koncentračním táboře v Mauthausenu; dcery
 +
Olga (* 1931) a Taťána (* 1934), deportované do internačního
 +
tábora ve Svatobořicích, válku přežily.
 +
 
 +
Po Č. byla přejmenována ulice v Praze, kde před svým zatčením
 +
s rodinou bydlel.
 +
 
 +
'''L:''' M. Ivanov, Atentát na Reinharda Heydricha, 1979, passim; J. Čvančara,
 +
Akce atentát, 1991, passim; Tomeš 1, s. 215; P. Aleš – Č. Kráčmar, Svatá
 +
paměť mučedníkům – Před sto lety se narodil o. V. A. Č., in: Hlas pravoslaví
 +
56, 2000, č. 10; J. Fidler, Atentát, malý encyklopedický slovník, 2002, s. 42,
 +
163, 164.
 +
 
 +
Josef Tomeš
 
    
 
    
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
Řádka 19: Řádka 57:
  
 
[[Kategorie:1900]]
 
[[Kategorie:1900]]
[[Kategorie:Slavětín_na_Hané]]
+
[[Kategorie:Slavětín]]
 
[[Kategorie:1942]]
 
[[Kategorie:1942]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 7. 12. 2016, 16:46

Václav Alois ČIKL
Narození 13.1.1900
Místo narození Slavětín u Litovle
Úmrtí 4.9.1942
Místo úmrtí Praha
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel

46- Představitel povstání do r. 1848
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=85683

ČIKL, Václav Alois, * 13. 1. 1900 Slavětín u Litovle, † 4. 9. 1942 Praha, pravoslavný duchovní

Pocházel z chudé rolnické rodiny. Vystudoval gymnázium v Litovli a po maturitě se rozhodl pro duchovní dráhu. Stal se spolupracovníkem biskupa Matěje Pavlíka (vladyky Gorazda), představitele pravoslavného směru v Církvi československé a posléze zakladatele české pravoslavné církve, pod jeho vedením završil bohoslovecká studia a 1924 od něho přijal kněžské svěcení. 1924–38 působil jako první duchovní správce pravoslavné náboženské obce v Přerově (tvořené věřícími z tehdejších soudních okresů Přerov, Kroměříž, Kojetín a Zdounky). Výrazně se zasloužil o překonání jejích těžkých počátků a o její postupný rozvoj ve třicátých letech, přičemž vedle duchovní činnosti se věnoval i kulturně osvětové práci. V březnu 1938 byl přeložen jako farář do Prahy, kde se stal představeným katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Za německé okupace navázal spojení s domácím odbojem a po atentátu na R. Heydricha 27. 5. 1942 poskytl (společně s dalšími představiteli pravoslavné církve) ve svém kostele úkryt československým parašutistům, podílejícím se na atentátu. Vzápětí po prozrazení tohoto úkrytu byl 18. 6. 1942 zatčen gestapem, 3. 9. 1942 odsouzen spolu s kaplanem V. Petřkem, biskupem Gorazdem a předsedou rady starších J. Sonnevendem k trestu smrti a následujícího dne na pražské kobyliské střelnici popraven. Zatčena byla i jeho manželka Marie, roz. Klyšová (1907–24. 10. 1942), popravena v koncentračním táboře v Mauthausenu; dcery Olga (* 1931) a Taťána (* 1934), deportované do internačního tábora ve Svatobořicích, válku přežily.

Po Č. byla přejmenována ulice v Praze, kde před svým zatčením s rodinou bydlel.

L: M. Ivanov, Atentát na Reinharda Heydricha, 1979, passim; J. Čvančara, Akce atentát, 1991, passim; Tomeš 1, s. 215; P. Aleš – Č. Kráčmar, Svatá paměť mučedníkům – Před sto lety se narodil o. V. A. Č., in: Hlas pravoslaví 56, 2000, č. 10; J. Fidler, Atentát, malý encyklopedický slovník, 2002, s. 42, 163, 164.

Josef Tomeš