ČIKL Václav Alois 13.1.1900-4.9.1942: Porovnání verzí
(ČIKL_Václav_Alois_13.1.1900-4.9.1942) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.1.1900 | | datum narození = 13.1.1900 | ||
− | | místo narození = Slavětín | + | | místo narození = Slavětín u Litovle |
| datum úmrtí = 4.9.1942 | | datum úmrtí = 4.9.1942 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČIKL, Václav Alois''', ''* 13. 1. 1900 Slavětín u Litovle, † 4. 9. 1942 Praha, pravoslavný duchovní'' | ||
− | + | Pocházel z chudé rolnické rodiny. Vystudoval gymnázium | |
+ | v Litovli a po maturitě se rozhodl pro duchovní dráhu. Stal | ||
+ | se spolupracovníkem biskupa Matěje Pavlíka (vladyky Gorazda), | ||
+ | představitele pravoslavného směru v Církvi československé | ||
+ | a posléze zakladatele české pravoslavné církve, pod jeho | ||
+ | vedením završil bohoslovecká studia a 1924 od něho přijal | ||
+ | kněžské svěcení. 1924–38 působil jako první duchovní správce | ||
+ | pravoslavné náboženské obce v Přerově (tvořené věřícími | ||
+ | z tehdejších soudních okresů Přerov, Kroměříž, Kojetín | ||
+ | a Zdounky). Výrazně se zasloužil o překonání jejích těžkých | ||
+ | počátků a o její postupný rozvoj ve třicátých letech, přičemž | ||
+ | vedle duchovní činnosti se věnoval i kulturně osvětové práci. | ||
+ | V březnu 1938 byl přeložen jako farář do Prahy, kde se stal | ||
+ | představeným katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje | ||
+ | v Resslově ulici. Za německé okupace navázal spojení s domácím | ||
+ | odbojem a po atentátu na R. Heydricha 27. 5. 1942 | ||
+ | poskytl (společně s dalšími představiteli pravoslavné církve) | ||
+ | ve svém kostele úkryt československým parašutistům, podílejícím | ||
+ | se na atentátu. Vzápětí po prozrazení tohoto úkrytu | ||
+ | byl 18. 6. 1942 zatčen gestapem, 3. 9. 1942 odsouzen spolu | ||
+ | s kaplanem V. Petřkem, biskupem Gorazdem a předsedou | ||
+ | rady starších J. Sonnevendem k trestu smrti a následujícího | ||
+ | dne na pražské kobyliské střelnici popraven. Zatčena byla | ||
+ | i jeho manželka Marie, roz. Klyšová (1907–24. 10. 1942), | ||
+ | popravena v koncentračním táboře v Mauthausenu; dcery | ||
+ | Olga (* 1931) a Taťána (* 1934), deportované do internačního | ||
+ | tábora ve Svatobořicích, válku přežily. | ||
+ | |||
+ | Po Č. byla přejmenována ulice v Praze, kde před svým zatčením | ||
+ | s rodinou bydlel. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' M. Ivanov, Atentát na Reinharda Heydricha, 1979, passim; J. Čvančara, | ||
+ | Akce atentát, 1991, passim; Tomeš 1, s. 215; P. Aleš – Č. Kráčmar, Svatá | ||
+ | paměť mučedníkům – Před sto lety se narodil o. V. A. Č., in: Hlas pravoslaví | ||
+ | 56, 2000, č. 10; J. Fidler, Atentát, malý encyklopedický slovník, 2002, s. 42, | ||
+ | 163, 164. | ||
+ | |||
+ | Josef Tomeš | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Řádka 19: | Řádka 57: | ||
[[Kategorie:1900]] | [[Kategorie:1900]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Slavětín]] |
[[Kategorie:1942]] | [[Kategorie:1942]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 7. 12. 2016, 16:46
Václav Alois ČIKL | |
Narození | 13.1.1900 |
---|---|
Místo narození | Slavětín u Litovle |
Úmrtí | 4.9.1942 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 46- Představitel povstání do r. 1848 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=85683 |
ČIKL, Václav Alois, * 13. 1. 1900 Slavětín u Litovle, † 4. 9. 1942 Praha, pravoslavný duchovní
Pocházel z chudé rolnické rodiny. Vystudoval gymnázium v Litovli a po maturitě se rozhodl pro duchovní dráhu. Stal se spolupracovníkem biskupa Matěje Pavlíka (vladyky Gorazda), představitele pravoslavného směru v Církvi československé a posléze zakladatele české pravoslavné církve, pod jeho vedením završil bohoslovecká studia a 1924 od něho přijal kněžské svěcení. 1924–38 působil jako první duchovní správce pravoslavné náboženské obce v Přerově (tvořené věřícími z tehdejších soudních okresů Přerov, Kroměříž, Kojetín a Zdounky). Výrazně se zasloužil o překonání jejích těžkých počátků a o její postupný rozvoj ve třicátých letech, přičemž vedle duchovní činnosti se věnoval i kulturně osvětové práci. V březnu 1938 byl přeložen jako farář do Prahy, kde se stal představeným katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Za německé okupace navázal spojení s domácím odbojem a po atentátu na R. Heydricha 27. 5. 1942 poskytl (společně s dalšími představiteli pravoslavné církve) ve svém kostele úkryt československým parašutistům, podílejícím se na atentátu. Vzápětí po prozrazení tohoto úkrytu byl 18. 6. 1942 zatčen gestapem, 3. 9. 1942 odsouzen spolu s kaplanem V. Petřkem, biskupem Gorazdem a předsedou rady starších J. Sonnevendem k trestu smrti a následujícího dne na pražské kobyliské střelnici popraven. Zatčena byla i jeho manželka Marie, roz. Klyšová (1907–24. 10. 1942), popravena v koncentračním táboře v Mauthausenu; dcery Olga (* 1931) a Taťána (* 1934), deportované do internačního tábora ve Svatobořicích, válku přežily.
Po Č. byla přejmenována ulice v Praze, kde před svým zatčením s rodinou bydlel.
L: M. Ivanov, Atentát na Reinharda Heydricha, 1979, passim; J. Čvančara, Akce atentát, 1991, passim; Tomeš 1, s. 215; P. Aleš – Č. Kráčmar, Svatá paměť mučedníkům – Před sto lety se narodil o. V. A. Č., in: Hlas pravoslaví 56, 2000, č. 10; J. Fidler, Atentát, malý encyklopedický slovník, 2002, s. 42, 163, 164.
Josef Tomeš