ČIRIKOV Jevgenij Nikolajevič 5.8.1864-18.1.1932

Z Personal
Jevgenij Nikolajevič ČIRIKOV
Narození 5.8.1864
Místo narození Kazaň (Rusko)
Úmrtí 18.1.1932
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 82-83

ČIRIKOV, Jevgenij Nikolajevič, * 5. 8. 1864 Kazaň (Rusko), † 18. 1. 1932 Praha, spisovatel, dramatik, publicista

Pocházel ze šlechtické rodiny, otec byl voják. 1883 maturoval na kazaňském gymnáziu, kde ho ovlivnily ideje narodnického hnutí. Potom se zapsal na matematickou fakultu tamní univerzity. 1887 byl ze studií jako jeden z vůdců studentského shromáždění vyloučen a vypovězen do Nižního Novgorodu. Pro členství v marxistických kroužcích byl opakovaně vězněn. Věnoval se literární činnosti a 1887 uveřejnil první povídku. Od 1894 otiskovaly další Č. díla petrohradské časopisy. Vyznával demokratickou tradici ruské literatury, k jeho oblíbeným hrdinům patřili představitelé venkovské inteligence, zejména studenti. Začátkem století úzce spolupracoval s nakladatelstvím Maxima Gorkého Znanije, které 1901 vydalo tři svazky jeho povídek. Tehdy napsal i několik úspěšných divadelních her. 1908 se od Gorkého nakladatelství odpoutal, za první světové války se s ním definitivně rozešel. Se sympatiemi přijal únorovou revoluci, k říjnové zaujal odmítavé stanovisko. Poté, co mu Lenin 1918 navrhl opustit sovětské Rusko, vydal se s manželkou, herečkou Valentinou Iolšinovou, do Rostova na Donu a později na Krym. V listopadu 1920 odjel ze Sevastopolu do Cařihradu a začátkem 1921 do Sofie. Tam získal od konzulárního úředníka československé mise Kučery informaci o oblibě své tvorby mezi českými čtenáři a doporučení přesídlit do ČSR. Koncem 1922 odešel do Všenor u Prahy, od 1928 žil v Praze-Dejvicích. Díky pomoci českých spisovatelů se podařilo postupně do ČSR přivést celou Č. rodinu. V českém prostředí bylo Č. dílo žádané, jeho sebrané spisy vydávala nakladatelství J. R. Vilímka i J. Otty. V emigraci pokračoval v literární tvorbě, značný úspěch měl román Šelma pekelná (1924), v němž vylíčil morální rozklad tzv. rudých i bílých stran v Rusku a který dedikoval českému národu. V meziválečném období se stal s V. I. Němirovičem-Dančenkem nejpřekládanějším a nejvydávanějším soudobým ruským autorem v Československu. Ceněno bylo jeho pravdivé zobrazování venkovského života. Byl oblíben zvláště mladou generací. Zůstal sice ve stínu A. P. Čechova, chyběla mu čechovovská úspornost výrazu, Č. dílo ale upoutává dodnes sympatií a jemnou melancholií ve vztahu k lidem a k poměrům, v nichž žijí. Z jeho pěti dětí Georgij Č. (1901–1993) vystudoval elektrotechniku na pražské technice a našel uplatnění ve Škodových závodech v Plzni a Jevgenij Č. (1899–1970) pracoval jako vedoucí laboratoře v Československém rozhlase v Praze. Č. byl pohřben na pražských Olšanských hřbitovech.

D: výběr: Rasskazy, Sankt Petěrburg 1903; Židé, 1905; Legenda starogo zamka, Berlin 1907; Na poroge žizni, Berlin 1911; Cvety vospominanij, Moskva 1912; Mjatěžniki, Moskva 1915; Spisy I–XIII, 1921–1928.

L: J. Hostovský, Dílo J. N. Č., in: Slovanský přehled 19, 1927, s. 253n.; OSN 28, s. 233; OSND 1/2, s. 1320; MČE 1, s. 861; Russkoje zarubežje. Zolotaja kniga emigracii, Moskva 1997, s. 699n.; W. Kasack, Slovník ruské literatury 20. století, 2000, s. 103n.; J. N. Č. – vozvraščenija k čitatělju: tvorčeskije i bibliografičeskije matěrijaly iz ličnych sobranij potomkov pisatělja, Moskva 2007.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Vacek