Verze z 15. 10. 2019, 09:42, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

ČLUPEK Bohumil 20.10.1881-25.7.1953

Z Personal
Bohumil ČLUPEK
Narození 20.10.1881
Místo narození Olešnice na Moravě
Úmrtí 25.7.1953
Místo úmrtí Praha
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 88
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77559

ČLUPEK, Bohumil, * 20. 10. 1881 Olešnice na Moravě, † 25. 7. 1953 Praha, účastník 1. odboje, státní úředník

Maturoval na reálce v Prostějově a stavební inženýrství vystudoval na České vysoké škole technické v Praze (ing.). Za studií vstoupil do Masarykovy realistické strany. 1903–06 pracoval jako asistent v Ústavu mostního stavitelství Vysokého učení technického v Brně, 1906–09 jako úředník na ředitelství pro stavbu vodních cest ve Vídni, od 1909 byl samostatným technickým referentem jeho pražské pobočky. V létě 1914 narukoval s domobraneckou inženýrskou rotou k ženijnímu ředitelství do Przemyśłu, kde velel pracovní družině 8. fortifikačního okrsku a kde 22. 3. 1915 padl do ruského zajetí. V taškentském zajateckém táboře předsedal samosprávě, do československých jednotek se přihlásil již 3. 9. 1916, v Kyjevě ho zařadili ke štábu Československého armádního sboru až 14. 10. 1917. Nejprve zastupoval sborového inženýra (por. technické služby), 11. 11. 1917 se stal vojenským inženýrem při sborovém inspektorátu (npor. technických služeb) a 13. 1. 1918 dispozičním důstojníkem velitelství sboru. V květnu 1918 byl jmenován náčelníkem štábu úderné roty v Petropavlovsku, utrpěl úraz a po vyléčení ho Odbočka Národní rady československé na Rusi 17. 8. 1918 delegovala v hodnosti kapitána do Vysoké zásobovací rady spojeneckých vojsk. Od září se stal důstojníkem se zvláštním určením při štábu spojeneckých armád a československým zástupcem v Komisi pro rozmístění spojeneckých vojsk na Sibiři. Registroval závody a inženýrskou výzbroj na obsazeném území v souvislosti s evakuací Čečkovy povolžské fronty a instalací nové týlové báze. Za inspekční cesty ho M. R. Štefánik určil svým dispozičním důstojníkem a inženýrem vlastní vlakové soupravy, tehdy dokončil obnovu trojicko-orské železnice. Od 17. 1. 1919 byl železničním expertem Vojenské správy československého vojska. V únoru se stal důstojníkem se zvláštním určením při štábu vrchního velitele M. Janina, zastupoval československé vojsko ve Spojenecké ubytovací komisi, od března současně v technickém výboru Spojeneckého železničního komitétu. Od 5. 4. 1919 v hodnosti majora obdržel jmenování zástupcem vlády ČSR ve Spojenecké železniční radě. Jako zmocněnec ministerstva veřejných prací byl 26. 6. 1920 vyslán do USA (pplk.), odkud se v listopadu vrátil do vlasti ve funkci vrchního stavebního komisaře ministerstva obchodu při Ředitelství vodních cest. V červnu 1921 nastoupil jako vrchní technický rada v Kanceláři prezidenta republiky, s titulem vládního rady odešel v dubnu 1939 do výslužby.

L: Album representantů, s. 154; Kolář Elity, s. 94–95.

P: VHA Praha (kde zejména poslužné listy legionářů).

Martin Kučera