ČTVRTEK Václav 4.4.1911-6.11.1976: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Václav ČTVRTEK     
 
| jméno = Václav ČTVRTEK     
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Ctvrtek Vaclav portret.jpg
 
| datum narození = 4.4.1911
 
| datum narození = 4.4.1911
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 90-91
 
}}
 
}}
 
'''ČTVRTEK, Václav''' ''(vl. jm. Václav Cafourek), * 4. 4. 1911 Praha, † 6. 11. 1976 Praha, spisovatel, rozhlasový pracovník, úředník''
 
'''ČTVRTEK, Václav''' ''(vl. jm. Václav Cafourek), * 4. 4. 1911 Praha, † 6. 11. 1976 Praha, spisovatel, rozhlasový pracovník, úředník''
Řádka 114: Řádka 115:
 
'''P:''' LA PNP Praha, V. Č. (1911–1976), 1987, ed. inventářů č. 477 (zprac.
 
'''P:''' LA PNP Praha, V. Č. (1911–1976), 1987, ed. inventářů č. 477 (zprac.
 
R. Hamanová); Biografický archiv ÚČL Praha.
 
R. Hamanová); Biografický archiv ÚČL Praha.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/194415 Bibliografie dějin Českých zemí]
  
 
Marcella Husová
 
Marcella Husová

Aktuální verze z 2. 11. 2019, 19:13

Václav ČTVRTEK
Narození 4.4.1911
Místo narození Praha
Úmrtí 6.11.1976
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 90-91

ČTVRTEK, Václav (vl. jm. Václav Cafourek), * 4. 4. 1911 Praha, † 6. 11. 1976 Praha, spisovatel, rozhlasový pracovník, úředník

Pocházel z rodiny pražského účetního Jana Cafourka a Johanny, roz. Fejfarové. Když 1914 otec narukoval do první světové války, odstěhoval se s matkou a bratrem jako tříletý do Jičína ke svému dědečkovi z matčiny strany V. Feyfarovi, tesaři, místnímu staviteli a starostovi města. Ten na vnuka zapůsobil především jako sugestivní vypravěč tajuplných příběhů. Školní docházku Č. započal v Jičíně na pokusné škole při Raisově učitelském ústavu. Obecnou školu a reformní reálné gymnázium (maturita 1931) dokončil v Praze, kam se rodina po válce 1918 vrátila. Po krátkém pokusu o studium práv na Právnické fakultě UK se stal expedientem Městských knihoven pražských. Dlouhodobé pracovní uplatnění nalezl teprve v Chebu jako účetní úředník na okresním finančním ředitelství (1933–38) a v Praze (1940–45) na zemském finančním ředitelství, s mezidobím totálního nasazení. 1945 vykonal vojenskou službu v Děčíně. 1946 se vrátil do Prahy na ministerstvo financí. Úřednickou kariéru definitivně opustil 1949, pak deset let pracoval v Československém rozhlase. Byl nejprve dramaturgem pohádkových pořadů, poté vedoucím pracovníkem vysílání pro školy, posléze vysílání vědy a techniky po mládež. V rozhlase se výrazně autorsky podílel na rozhlasových pořadech Nedělní pohádka a Hajaja. Od druhé poloviny padesátých let spolupracoval též s Československou televizí. 1960 odešel na volnou nohu jako spisovatel z povolání. Na úrovni literárního pokusu z 1936 zůstal humoristický román z anglického prostředí Whitehors a dítě s pihou, který Č. vydal anonymně u Vilímka 1940 jako údajné dílo Hugo Prattlera přeložené do češtiny. Podruhé se pokusil o literaturu po válce na podnět syna Petra, pro kterého počal psát pohádky. Z nich později vznikla knížka Lev utekl (1948). V Sedmihlásku 1947 vydával seriál Vepřík a kůzle. Psal pod pseudonymy Jan Neděla, Karel Poledne, od 1946 stále více užíval jméno Václav Čtvrtek, které jako občanské přijal 1959.

Od 1946 pravidelně přispíval do Vlaštovičky a soustavně do dalších dětských časopisů (např. Sedmihlásek, Brouček, Sluníčko, Mateřídouška, Ohníček, Pionýr, Sedmička pionýrů, Pionýrské noviny, Zlatý máj, Literární měsíčník, ABC, Mladá fronta).

Jeho tvorba vykazovala brzy neobyčejnou plodnost (celkem vydal na padesát knih pohádek, divadelních her a dobrodružných příběhů). Nejúspěšnějším se stal cyklus příběhů o rodině loupežníka Rumcajse z lesa Řáholce u Jičína (ohlas Č. dětských pobytů u jičínského dědečka za první světové války), jehož neobyčejnou oblibu v české veřejnosti výrazně podpořilo i originální výtvarné zpracování Radka Pilaře. Příběhy o loupežníku Rumcajsovi, jeho ženě Mance a synkovi Cipískovi v úpravách S. Lichého se dočkaly také divadelního zpracování (Jak se stal Rumcajs loupežníkem, 1969, Jak měl Rumcajs Cipíska, 1972), Dobrodružství loupežníka Rumcajse bylo v Polsku uvedeno v muzikálové podobě. Mimořádné divácké popularity se dočkal zejména v posledních letech života většinou seriálovými příspěvky do Večerníčku České televize. Č. svými pohádkovými postavami víly Amálky, Makové panenky, motýla Emanuela, hajného Robátka, vodníka Česílka vstoupil do obecného povědomí. Řada jednotlivých pohádek byla otiskována i knižně a v drobných sešitových tiscích. Některé Č. příběhy pro děti a mládež byly zfilmovány (Malá letní romance s titulem Malé letní blues, 1967, My tři a pes z Pětipes, 1971). Oblíbenými se staly i drobné prózy pro dospělé: Veselí mrtví, Nezbedné pověsti. Ve svém díle se Č. ale obracel především k dětem. Psal pro ně pohádky a pohádkové seriály, písňové texty, loutkové hry i populárně naučnou literaturu (Směr vesmír – start!). Tematicky to byla vyprávění o zážitcích městských dětí ve škole, na sídlištích či o prázdninách na venkově. Č. tvorba byla mnohotvárná i žánrově: pohádkové příběhy (vznikaly zejména od šedesátých let Čárymáry na zdi, Jak si Slávek načaroval dubového mužíčka), přírodní báchorky (o lesních skřítcích Křemílkovi a Vochomůrkovi), dívčí románek (o citovém hledání dospívající hrdinky Malá letní romance) aj. Byl autorem poetických pohádkových knížek, dobrodružných povídek a románů, divadelních her a televizních seriálů pro děti a mládež. Všechny je vyznačovala neobyčejná živost postav, nepředpojaté vidění vztahu dětí a dospělých, bezprostřednost dialogů, dokonale odposlouchaná dětská řeč a rysy lidového pohádkářství. Č. se stal jedním z našich nejplodnějších poválečných tvůrců pohádek a literatury pro děti. Vytvořil osobitý a přitom typicky český pohádkový svět s tradicemi domácího vypravěčství, jeho smyšlené pohádkové postavičky zlidověly. Byl členem svazu spisovatelů, získal titul zasloužilý umělec. Za vydání překladu 1966 Čárymáry na zdi obdržel 1967 rakouskou Státní cenu za dětskou literaturu. Jeho manželkou byla redaktorka Československého rozhlasu Vlasta Váňová (1917–1968), autorka próz pro děti, rozhlasových a televizních her. Dcera Markéta, provdaná Tengbomová, žije se synem Paulem a vnukem Fabienem ve Francii.

D: souborná bibliografie in: SČS, s. 120; M. Jírovcová, V. Č.: personální bibliografie k 80. výročí narození a k 15. výročí smrti, 1991; To nejlepší pro nejmenší (výbor ed. Z. Kovaříková, doslov, výběr a bibliografie E. Bílková), 2006.

L: MČE 1, s. 873; Lidová demokracie 2. 4. 1971, s. 5; Práce 2. 4. 1971, s. 4; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 485; SČL, s. 61–62; Z. K. Slabý, Světe div se: Miloš Macourek a V. Č., in: Zlatý máj 40, 1996, č. 3, s. 120–122 (s výběrovou bibliografií V. Č.); Lidové noviny 12. 9. 1998, s. 30; Tomeš 1, s. 218; ČBS, s. 101; SČS, s. 118–120 (kde další bibliografie); Knapík, s. 69; E. Bílková, Okolo Řáholce: povídání o Jičíně, V. Č. a jeho díle, 2006, 2. rozš. vyd.

P: LA PNP Praha, V. Č. (1911–1976), 1987, ed. inventářů č. 477 (zprac. R. Hamanová); Biografický archiv ÚČL Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová