ČTYROKÝ Václav 29.10.1899-?24.10.1993: Porovnání verzí
(ČTYROKÝ_Václav_29.10.1899-1993) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 29.10.1899 | | datum narození = 29.10.1899 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Klášter Hradiště nad Jizerou |
− | | datum úmrtí = 1993 | + | | datum úmrtí = 24.10.(11.?)1993 |
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 35- Odborník sklářství nebo keramiky | | povolání = 35- Odborník sklářství nebo keramiky | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČTYROKÝ, Václav''', ''* 29. 10. 1899 Klášter Hradiště nad Jizerou, † 24. 10. (11.?) 1993 Praha?, sklářský odborník'' | ||
+ | |||
+ | Jeho otec byl vařičem ve Valdštejnském pivovaru. Č. 1918 | ||
+ | absolvoval vyšší reálné gymnázium v Mladé Boleslavi. Pokračoval | ||
+ | na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství | ||
+ | ČVUT v Praze, kterou s velmi dobrým prospěchem ukončil | ||
+ | 1923. Ještě na škole působil jako asistent na stolici cukrovarnictví | ||
+ | a výroby uhlohydrátů a pracoval během kampaní | ||
+ | v cukrovaru v Mnichově Hradišti. 1925 dosáhl na ČVUT | ||
+ | titulu doktora technických věd. Nejdříve byl zaměstnán | ||
+ | do 1926 jako chemik v Hostivařských sklárnách a. s., kde | ||
+ | řídil chemicko-fyzikální laboratoře a podílel se na výrobě | ||
+ | speciálního ohnivzdorného skla Resista. Potom přijal po krátkém | ||
+ | pobytu v Německu místo chemika ve Sklářském ústavu | ||
+ | v Hradci Králové. 1928 tam pomohl založit Výzkumný | ||
+ | ústav sklářský (VÚS), jehož se stal 1930 ředitelem. 1933–48 | ||
+ | zastupoval Československo v mezinárodní sklářské komisi. | ||
+ | Zúčastňoval se často sklářských kongresů a organizoval účast | ||
+ | československého sklářství na světových výstavách v Bruselu | ||
+ | (1935) a v Paříži (1937). Jeho teoretické i praktické práce byly | ||
+ | kladně hodnoceny u nás i v zahraničí. V čele VÚS zůstal i během | ||
+ | druhé světové války a po zavření vysokých škol nacisty | ||
+ | se mu podařilo zaměstnat řadu pražských studentů. 1945 byl | ||
+ | jmenován členem představenstva Československých závodů | ||
+ | sklářských v Praze. Kvůli sporům s náměstkem generálního | ||
+ | ředitele M. Lewinterem byl 1948 zbaven vedení VÚS a později | ||
+ | mu byla úplně znemožněna činnost v oboru. 1946 získal | ||
+ | docenturu pro sklářský obor na Vysoké škole chemicko-technologického | ||
+ | inženýrství v Praze. Po 1948 pracoval v oblastním | ||
+ | ředitelství Slovenských skláren n. p. v Bratislavě, kde mu | ||
+ | bylo svěřeno vedení technologického odboru a výchova sklářských | ||
+ | chemiků. Současně přednášel na Vysoké škole chemické | ||
+ | v Bratislavě. 1949 vážně onemocněl a po operaci se na radu | ||
+ | lékařů na Slovensko již nevrátil. Po přechodných zaměstnáních | ||
+ | pracoval 1955 krátce v dokumentačním oddělení Výzkumného | ||
+ | ústavu elektrotechnické keramiky v Hradci Králové, | ||
+ | od září jako technolog v Nerudném průzkumu v Praze. | ||
+ | Přispěl významnou měrou k zajištění zásob sklářských surovin. | ||
+ | Geologickým průzkumem se zabýval i v dalším působišti | ||
+ | v podniku Geoindustria Praha. Byl i dlouholetým šéfredaktorem | ||
+ | ''Sklářských rozhledů'' a sám publikoval kolem 100 odborných | ||
+ | a popularizačních článků. Výsledky jeho práce byly oceněny | ||
+ | 1966 odznakem vzorného pracovníka od ministerstva | ||
+ | hornictví, 1968 státním vyznamenáním za pracovní obětavost | ||
+ | i francouzským rytířským řádem Čestné legie a belgickým důstojnickým | ||
+ | řádem Leopolda II. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Mechanisace ve sklářském průmyslu, 1934; Elektrické pece ve sklářství, | ||
+ | 1939; Horninové sklářské suroviny, 1941; Racionalisace výroby v jabloneckém | ||
+ | sklářství, 1949; Ložiska nerudních surovin ČSR, 1983; Sklo na světové | ||
+ | výstavě v Bruselu, in: Sklářské rozhledy 12, 1935, č. 5 a 7, s. 81n.; O sklech | ||
+ | pohlcujících tepelné záření (s M. Fanderlikem), in: tamtéž, 14, 1937, č. 4, | ||
+ | s. 69–73; Naše sklářství na světové výstavě v Paříži, in: tamtéž, 14, 1937, č. | ||
+ | 4, s. 61n.; Briketování sklářského kmene, in: tamtéž, 17, 1940, č. 1, s. 3n.; | ||
+ | Pokroky ve výrobě a použití skleněných vláken, in: tamtéž, 17, č. 4; K dvacátému | ||
+ | výročí železnobrodských skleněných figurek, in: tamtéž, 19, 1942, | ||
+ | č. 2, s. 21n. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' KSN 3, s. 100. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv NTM Praha; Archiv ČVUT Praha. | ||
+ | |||
+ | Miloš Hořejš | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:35- Odborník sklářství nebo keramiky]] | [[Kategorie:35- Odborník sklářství nebo keramiky]] | ||
[[Kategorie:1899]] | [[Kategorie:1899]] | ||
+ | [[Kategorie:Klášter]] | ||
[[Kategorie:1993]] | [[Kategorie:1993]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 8. 12. 2016, 18:25
Václav ČTYROKÝ | |
Narození | 29.10.1899 |
---|---|
Místo narození | Klášter Hradiště nad Jizerou |
Úmrtí | 24.10.(11.?)1993 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 35- Odborník sklářství nebo keramiky |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48151 |
ČTYROKÝ, Václav, * 29. 10. 1899 Klášter Hradiště nad Jizerou, † 24. 10. (11.?) 1993 Praha?, sklářský odborník
Jeho otec byl vařičem ve Valdštejnském pivovaru. Č. 1918 absolvoval vyšší reálné gymnázium v Mladé Boleslavi. Pokračoval na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství ČVUT v Praze, kterou s velmi dobrým prospěchem ukončil 1923. Ještě na škole působil jako asistent na stolici cukrovarnictví a výroby uhlohydrátů a pracoval během kampaní v cukrovaru v Mnichově Hradišti. 1925 dosáhl na ČVUT titulu doktora technických věd. Nejdříve byl zaměstnán do 1926 jako chemik v Hostivařských sklárnách a. s., kde řídil chemicko-fyzikální laboratoře a podílel se na výrobě speciálního ohnivzdorného skla Resista. Potom přijal po krátkém pobytu v Německu místo chemika ve Sklářském ústavu v Hradci Králové. 1928 tam pomohl založit Výzkumný ústav sklářský (VÚS), jehož se stal 1930 ředitelem. 1933–48 zastupoval Československo v mezinárodní sklářské komisi. Zúčastňoval se často sklářských kongresů a organizoval účast československého sklářství na světových výstavách v Bruselu (1935) a v Paříži (1937). Jeho teoretické i praktické práce byly kladně hodnoceny u nás i v zahraničí. V čele VÚS zůstal i během druhé světové války a po zavření vysokých škol nacisty se mu podařilo zaměstnat řadu pražských studentů. 1945 byl jmenován členem představenstva Československých závodů sklářských v Praze. Kvůli sporům s náměstkem generálního ředitele M. Lewinterem byl 1948 zbaven vedení VÚS a později mu byla úplně znemožněna činnost v oboru. 1946 získal docenturu pro sklářský obor na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství v Praze. Po 1948 pracoval v oblastním ředitelství Slovenských skláren n. p. v Bratislavě, kde mu bylo svěřeno vedení technologického odboru a výchova sklářských chemiků. Současně přednášel na Vysoké škole chemické v Bratislavě. 1949 vážně onemocněl a po operaci se na radu lékařů na Slovensko již nevrátil. Po přechodných zaměstnáních pracoval 1955 krátce v dokumentačním oddělení Výzkumného ústavu elektrotechnické keramiky v Hradci Králové, od září jako technolog v Nerudném průzkumu v Praze. Přispěl významnou měrou k zajištění zásob sklářských surovin. Geologickým průzkumem se zabýval i v dalším působišti v podniku Geoindustria Praha. Byl i dlouholetým šéfredaktorem Sklářských rozhledů a sám publikoval kolem 100 odborných a popularizačních článků. Výsledky jeho práce byly oceněny 1966 odznakem vzorného pracovníka od ministerstva hornictví, 1968 státním vyznamenáním za pracovní obětavost i francouzským rytířským řádem Čestné legie a belgickým důstojnickým řádem Leopolda II.
D: Mechanisace ve sklářském průmyslu, 1934; Elektrické pece ve sklářství, 1939; Horninové sklářské suroviny, 1941; Racionalisace výroby v jabloneckém sklářství, 1949; Ložiska nerudních surovin ČSR, 1983; Sklo na světové výstavě v Bruselu, in: Sklářské rozhledy 12, 1935, č. 5 a 7, s. 81n.; O sklech pohlcujících tepelné záření (s M. Fanderlikem), in: tamtéž, 14, 1937, č. 4, s. 69–73; Naše sklářství na světové výstavě v Paříži, in: tamtéž, 14, 1937, č. 4, s. 61n.; Briketování sklářského kmene, in: tamtéž, 17, 1940, č. 1, s. 3n.; Pokroky ve výrobě a použití skleněných vláken, in: tamtéž, 17, č. 4; K dvacátému výročí železnobrodských skleněných figurek, in: tamtéž, 19, 1942, č. 2, s. 21n.
L: KSN 3, s. 100.
P: Archiv NTM Praha; Archiv ČVUT Praha.
Miloš Hořejš