ČUŘÍK Antonín 11.2.1884-8.6.1953: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 8.6.1953
 
| datum úmrtí = 8.6.1953
 
| místo úmrtí = Brno
 
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
+
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848<br />68- Redaktor nebo žurnalista
68- Redaktor nebo žurnalista
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 97
 
}}
 
}}
 
'''ČUŘÍK, Antonín''', ''* 11. 2. 1884 Ostrata u Zlína, † 8. 6. 1953 Brno, novinář, politik''
 
'''ČUŘÍK, Antonín''', ''* 11. 2. 1884 Ostrata u Zlína, † 8. 6. 1953 Brno, novinář, politik''

Aktuální verze z 15. 10. 2019, 09:52

Antonín ČUŘÍK
Narození 11.2.1884
Místo narození Ostrata u Zlína
Úmrtí 8.6.1953
Místo úmrtí Brno
Povolání 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 97
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45226

ČUŘÍK, Antonín, * 11. 2. 1884 Ostrata u Zlína, † 8. 6. 1953 Brno, novinář, politik

Pocházel z rodiny cestáře. Vyučil se truhlářem, pak pracoval ve Fryštáku, Vsetíně a od 1905 v Brně. Při práci se soustavně vzdělával na obchodních a technických školách, úplného vysokoškolského vzdělání však nedosáhl. Již před první světovou válkou působil v moravské křesťansko-sociální straně a v křesťanských odborech, od 1909 zastával funkci generálního tajemníka Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva a stal se rovněž redaktorem jeho týdeníku Budoucnost (do 1914). V listopadu 1918 byl kooptován mezi členy Revolučního národního shromáždění, kde (1919–20) zastupoval nově ustavenou Československou stranu lidovou (ČSL). Zasedal mj. v sociálně-politickém výboru. Za lidovou stranu byl také 1920 a 1925 do poslanecké sněmovny opětovně zvolen. Oproti většinovému proudu ve straně se orientoval především na sociální otázky a byl přístupný pokusům o reformy v církvi, čímž se do jisté míry blížil pojetí T. G. Masaryka. Stal se též členem moravského a 1922 i ústředního výkonného výboru lidové strany, jako odpovědný redaktor vedl časopisy křesťanských odborů Budoucnost (obnovena 1922) a Dělník. Zlom v Č. kariéře nastal 1926, kdy se postavil proti návrhu zákona o agrárních clech prosazovaném nově se formující pravicovou koalicí. Dostal se tím do sporu s vedením ČSL (v níž reprezentoval levicové křídlo), zejména s J. Šrámkem, a 1929 – poté, co inicioval hromadné vystoupení členů křesťanských odborů ze strany – z ní byl vyloučen. Č. založil vlastní Československou křesťansko-sociální stranu (čuříkovci), za niž byl na podzim 1929 znovu zvolen do parlamentu jako její jediný zástupce (v nové sněmovně se stal hospitantem klubu Hlinkovy slovenské ľudové strany, na jejíž kandidátce křesťanští socialisté figurovali). 1933 se dopustil zpronevěry, kterou za něho uhradila agrární strana; Č. vedené odbory se pak začlenily do agrárnických. 1935 na kandidátce agrární strany mandát obhájil. Ve straně ale nezískal větší vliv a po pokusu o odchod z ní (1937) ztratil i zbytky svých přívrženců. Poslancem byl až do 1939, poté se (kromě krátkého působení v Národní odborové ústředně zaměstnanecké – NOÚZ) již politicky neangažoval.

L: Tomeš 1, s. 219; ČBS, s. 101n.; OSND 1/2, s. 1341; M. Navrátil, Almanach národního shromáždění, 1919, s. 185n.; Společenský almanach Velkého Brna, 1933, s. 8; Poslanecká sněmovna ve 4. volebním období, 1935, s. 62, 96; Kulturní adresář ČSR 1936, s. 76; Kolář Elity, s. 38; M. Pehr, Dilemata lidové strany v dějinách a současnosti, in: Obzory 4, 2007, č. 1, s. 11; týž a kol., Cestami křesťanské politiky (Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích), 2007, s. 57; E. Broklová – J. Tomeš – M. Pehr, Agrárníci, národní demokraté a lidovci ve druhém poločase první Československé republiky, 2008, s. 229; o činnosti ve výborech: www.psp.cz (Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna).

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Roman Vondra, Jiří Martínek