Biografický slovník
ČUPR František 11.4.1821-29.6.1882: Porovnání verzí
(ČUPR_František_11.4.1821-29.6.1882) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = František ČUPR | | jméno = František ČUPR | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Cupr Frantisek portret.jpg |
| datum narození = 11.4.1821 | | datum narození = 11.4.1821 | ||
| − | | místo narození = Chrast | + | | místo narození = Chrast u Chrudimi |
| datum úmrtí = 29.6.1882 | | datum úmrtí = 29.6.1882 | ||
| − | | místo úmrtí = Praha | + | | místo úmrtí = Libeň (Praha) |
| − | | povolání = 61- Pedagog | + | | povolání = 61- Pedagog<br />72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ<br />64- Překladatel<br /> |
| − | 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | + | |
| − | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | + | |
| − | 64- Překladatel | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 93 |
| + | }} | ||
| + | '''ČUPR, František''', ''* 11. 4. 1821 Chrast u Chrudimi, † 29. 6. 1882 Libeň (Praha), filozof, orientalista, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Syn nezámožného kováře, který zemřel 1835. Gymnaziální | ||
| + | studia zahájil Č. u piaristů v Litomyšli a dokončil v Praze | ||
| + | na Novém Městě. 1839–46 se vzdělával na pražské univerzitě, | ||
| + | nejprve ve filozofii, 1845 získal titul PhDr., poté na právnické | ||
| + | fakultě. Filozofické poznatky výrazně ovlivnily jeho životní | ||
| + | postoje i profesionální kariéru. Pod vlivem německých učitelů | ||
| + | (např. prof. F. Exnera) i českého myslitele A. Smetany | ||
| + | se přikláněl k učení J. F. Herbarta. | ||
| + | |||
| + | Po studiích hledal zpočátku marně uplatnění ve veřejném | ||
| + | školství, neuspěl na několika univerzitách ani na gymnáziích. | ||
| + | Východiskem z existenčních problémů se pro něj stalo místo | ||
| + | domácího učitele ve šlechtické rodině Nosticů. Revoluce | ||
| + | 1848–49 mu otevřela cestu ke školské kariéře. Postupně učil | ||
| + | na pražských gymnáziích na Malé Straně a Starém Městě, kde | ||
| + | získal místo tzv. skutečného profesora. V té době přednášel | ||
| + | také na pražské univerzitě poprvé česky některé filozofické nauky. | ||
| + | Učitelských míst byl zbaven 1853. Situaci řešil zřízením | ||
| + | soukromého učiliště v Libni (Praha) v usedlosti Kolčavka, | ||
| + | kterou získal 1851 od rodičů manželky, Ludmily, roz. Hlasivcové, | ||
| + | se kterou se oženil 1849. Povolení k provozování školy | ||
| + | v rozsahu elementárky, nižšího gymnázia a reálky získal v prosinci | ||
| + | 1853, výuku zahájil 1856. Škola byla velmi oblíbená, | ||
| + | od šedesátých let nabízela především praktické hospodářské | ||
| + | znalosti a existovala do 70. let 19. století. Č. tam uplatnil řadu | ||
| + | progresivních pedagogických teorií. Založil v Praze také úplné | ||
| + | nižší i vyšší soukromé gymnázium. | ||
| + | |||
| + | Od přelomu padesátých a šedesátých let se Č. věnoval intenzivně | ||
| + | veřejné činnosti. Vrátil se k novinářské práci, se kterou | ||
| + | začínal už koncem čtyřicátých let v ''Pražských novinách'', pokračoval | ||
| + | v ''Květech'', ''České včele''. Samostatně vydával od 1858 | ||
| + | ''Blätter für Land- und Volkswirthschaft''. Uplatnil se i v českém | ||
| + | politickém tisku, např. v ''Času'' A. Krásy. Jeho redakci opustil | ||
| + | 1862 poté, co se odhalila závislost vydavatele na vládní podpoře. | ||
| + | 1861–65 byl Č. poslancem českého zemského sněmu | ||
| + | i vídeňské říšské rady. Na parlamentní půdě se věnoval zejména | ||
| + | školské politice a vstupoval do diskusí o této otázce | ||
| + | s německými i českými oponenty. Jeden z významných tvůrců | ||
| + | školských reforem H. Bonitz vydal tehdy polemickou brožuru | ||
| + | ''Čupr´schen Antrag auf Revision des dermaligen Unterrichtswesens'' | ||
| + | ''unserer Mittelschulen'' (1861). V českém zemském sněmu | ||
| + | prosazoval Č. povinnou výuku oběma zemským jazykům | ||
| + | na středních školách, usiloval o lepší hmotné zabezpečení | ||
| + | učitelů a zlepšení jejich vzdělání. Vzhledem k rozporům s vedením | ||
| + | české politické reprezentace se však této činnosti vzdal | ||
| + | a soustředil se na správu vlastních školských ústavů a vědeckou | ||
| + | práci v oboru filozofie a orientalistiky. Po 1872, kdy ho | ||
| + | silně zasáhla smrt manželky, zrušil své školy a žil v soukromí. | ||
| + | V té době zesílil také jeho starší zájem o dějiny náboženství, | ||
| + | zejména orientálních. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: Sein oder Nichtsein der deutschen Philosophie in Böhmen, 1847; | ||
| + | Krátký přehled historie literatury české a z části rozbor básně: Záboj a Slavoj, | ||
| + | in: Program Akademického gymnasia v Praze, 1851; Lehrbuch der empirischen | ||
| + | Psychologie, 1852; Jak se r. 1853 staroměstské gymnasium stalo | ||
| + | z českého německé, in: Posel z Prahy 27. 3. 1877; Zur Revision des dermaligen | ||
| + | Unterrichtswesen unserer Mittelschulen, Wien 1861; Učení staroindické, | ||
| + | jeho význam u vznikání a vyvinování názorů zvlášť křesťanských a vůbec | ||
| + | náboženských 1 – 3, 1876–78; Lao Tse, Cesta k bohu a ctnosti, 1878; | ||
| + | Úvahy o filosofii indické, in: Zprávy o zasedáních KČSN, 1870, s. 3–20. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSN 6, s. 836–837; Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, | ||
| + | 1999, s. 100; SČF, s. 91n.; LČL 1, s. 506–507 (s některými odlišnými | ||
| + | daty); DČŽ 1, s. 149–151; G. A. Lindner, O Č. Učení staroindickém, | ||
| + | in: Paedagogium 1880; V. Kredba, F. Č. Nástin životopisný, in: tamtéž, 1882; | ||
| + | M. Jašek, F. Č., in: Česká mysl 7, 1906; týž, F. Č., in: Naše doba 28, 1921; | ||
| + | I. Tretera, J. F. Herbart a jeho stoupenci, 1989, rejstřík; P. Křivský, Augustin | ||
| + | Smetana, 1989, rejstřík. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/249612 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Pavla Vošahlíková | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
| Řádka 25: | Řádka 96: | ||
[[Kategorie:Chrast]] | [[Kategorie:Chrast]] | ||
[[Kategorie:1882]] | [[Kategorie:1882]] | ||
| − | [[Kategorie:Praha | + | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 2. 11. 2019, 20:35
| František ČUPR | |
 | |
| Narození | 11.4.1821 |
|---|---|
| Místo narození | Chrast u Chrudimi |
| Úmrtí | 29.6.1882 |
| Místo úmrtí | Libeň (Praha) |
| Povolání |
61- Pedagog 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 64- Překladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 93 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45218 |
ČUPR, František, * 11. 4. 1821 Chrast u Chrudimi, † 29. 6. 1882 Libeň (Praha), filozof, orientalista, pedagog
Syn nezámožného kováře, který zemřel 1835. Gymnaziální studia zahájil Č. u piaristů v Litomyšli a dokončil v Praze na Novém Městě. 1839–46 se vzdělával na pražské univerzitě, nejprve ve filozofii, 1845 získal titul PhDr., poté na právnické fakultě. Filozofické poznatky výrazně ovlivnily jeho životní postoje i profesionální kariéru. Pod vlivem německých učitelů (např. prof. F. Exnera) i českého myslitele A. Smetany se přikláněl k učení J. F. Herbarta.
Po studiích hledal zpočátku marně uplatnění ve veřejném školství, neuspěl na několika univerzitách ani na gymnáziích. Východiskem z existenčních problémů se pro něj stalo místo domácího učitele ve šlechtické rodině Nosticů. Revoluce 1848–49 mu otevřela cestu ke školské kariéře. Postupně učil na pražských gymnáziích na Malé Straně a Starém Městě, kde získal místo tzv. skutečného profesora. V té době přednášel také na pražské univerzitě poprvé česky některé filozofické nauky. Učitelských míst byl zbaven 1853. Situaci řešil zřízením soukromého učiliště v Libni (Praha) v usedlosti Kolčavka, kterou získal 1851 od rodičů manželky, Ludmily, roz. Hlasivcové, se kterou se oženil 1849. Povolení k provozování školy v rozsahu elementárky, nižšího gymnázia a reálky získal v prosinci 1853, výuku zahájil 1856. Škola byla velmi oblíbená, od šedesátých let nabízela především praktické hospodářské znalosti a existovala do 70. let 19. století. Č. tam uplatnil řadu progresivních pedagogických teorií. Založil v Praze také úplné nižší i vyšší soukromé gymnázium.
Od přelomu padesátých a šedesátých let se Č. věnoval intenzivně veřejné činnosti. Vrátil se k novinářské práci, se kterou začínal už koncem čtyřicátých let v Pražských novinách, pokračoval v Květech, České včele. Samostatně vydával od 1858 Blätter für Land- und Volkswirthschaft. Uplatnil se i v českém politickém tisku, např. v Času A. Krásy. Jeho redakci opustil 1862 poté, co se odhalila závislost vydavatele na vládní podpoře. 1861–65 byl Č. poslancem českého zemského sněmu i vídeňské říšské rady. Na parlamentní půdě se věnoval zejména školské politice a vstupoval do diskusí o této otázce s německými i českými oponenty. Jeden z významných tvůrců školských reforem H. Bonitz vydal tehdy polemickou brožuru Čupr´schen Antrag auf Revision des dermaligen Unterrichtswesens unserer Mittelschulen (1861). V českém zemském sněmu prosazoval Č. povinnou výuku oběma zemským jazykům na středních školách, usiloval o lepší hmotné zabezpečení učitelů a zlepšení jejich vzdělání. Vzhledem k rozporům s vedením české politické reprezentace se však této činnosti vzdal a soustředil se na správu vlastních školských ústavů a vědeckou práci v oboru filozofie a orientalistiky. Po 1872, kdy ho silně zasáhla smrt manželky, zrušil své školy a žil v soukromí. V té době zesílil také jeho starší zájem o dějiny náboženství, zejména orientálních.
D: výběr: Sein oder Nichtsein der deutschen Philosophie in Böhmen, 1847; Krátký přehled historie literatury české a z části rozbor básně: Záboj a Slavoj, in: Program Akademického gymnasia v Praze, 1851; Lehrbuch der empirischen Psychologie, 1852; Jak se r. 1853 staroměstské gymnasium stalo z českého německé, in: Posel z Prahy 27. 3. 1877; Zur Revision des dermaligen Unterrichtswesen unserer Mittelschulen, Wien 1861; Učení staroindické, jeho význam u vznikání a vyvinování názorů zvlášť křesťanských a vůbec náboženských 1 – 3, 1876–78; Lao Tse, Cesta k bohu a ctnosti, 1878; Úvahy o filosofii indické, in: Zprávy o zasedáních KČSN, 1870, s. 3–20.
L: OSN 6, s. 836–837; Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, 1999, s. 100; SČF, s. 91n.; LČL 1, s. 506–507 (s některými odlišnými daty); DČŽ 1, s. 149–151; G. A. Lindner, O Č. Učení staroindickém, in: Paedagogium 1880; V. Kredba, F. Č. Nástin životopisný, in: tamtéž, 1882; M. Jašek, F. Č., in: Česká mysl 7, 1906; týž, F. Č., in: Naše doba 28, 1921; I. Tretera, J. F. Herbart a jeho stoupenci, 1989, rejstřík; P. Křivský, Augustin Smetana, 1989, rejstřík.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Pavla Vošahlíková
