ČURDA-LIPOVSKÝ Bedřich 20.11.1893-21.10.1962: Porovnání verzí
(ČURDA-Lipovský_Bedřich_20.11.1893-21.10.1962) |
|||
(Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Bedřich ČURDA- | + | | jméno = Bedřich ČURDA-LIPOVSKÝ |
− | | obrázek = | + | | obrázek = Curda-Lipovsky Bedrich portret.jpg |
| datum narození = 20.11.1893 | | datum narození = 20.11.1893 | ||
− | | místo narození = Smolkov | + | | místo narození = Smolkov (č. o. Háj ve Slezsku) |
| datum úmrtí = 21.10.1962 | | datum úmrtí = 21.10.1962 | ||
| místo úmrtí = Ostrava | | místo úmrtí = Ostrava | ||
− | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />62- Osvětový nebo veřejný činitel<br /> |
− | 68- Redaktor nebo žurnalista | + | |
− | 62- Osvětový nebo veřejný činitel | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 96-97 |
+ | }} | ||
+ | '''ČURDA-LIPOVSKÝ, Bedřich''' ''(vl. jm. ČURDA), * 20. 11. 1893 Smolkov (č. o. Háj ve Slezsku), † 21. 10. 1962 Ostrava, dramatik, básník, žurnalista'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se jako nejmladší dítě v rodině ševce. Ve čtrnácti | ||
+ | letech utrpěl těžký úraz nohy. Učivo měšťanské školy zvládl | ||
+ | v době dlouhodobého léčení, po něm absolvoval německou | ||
+ | obchodní školu v Opavě. 1912 se stal úředníkem (expedientem) | ||
+ | u dolů tehdejší Severní dráhy, konkrétně v koksovně | ||
+ | František v Přívoze (Ostrava). Vedle toho se intenzivně | ||
+ | věnoval osvětové a popularizační činnosti. 1915 se poprvé | ||
+ | oženil. Po válce se angažoval v bezvěreckém hnutí na Moravě, | ||
+ | byl zemským tajemníkem Svazu bezkonfesních a členem | ||
+ | Internacionály svobodných myslitelů, 1919 založil Sdružení | ||
+ | sociálně demokratických bezvěrců s ústředím v Moravské | ||
+ | Ostravě (od 1933 přejmenované na Unie socialistických svobodných | ||
+ | myslitelů) a také inicioval a do konce okupace redigoval | ||
+ | její orgán ''Volné slovo'' (1919–39). Působil i v sokolském | ||
+ | a sociálnědemokratickém hnutí. Od dvacátých let počal realizovat | ||
+ | svou touhu z dob studií na obchodní škole po cestování: | ||
+ | 1922 a 1924 navštívil Itálii a v severní Africe Tunisko a Alžírsko. | ||
+ | 1924–28 působil jako vedoucí krematoria v Moravské | ||
+ | Ostravě, od 1928 jako korespondent a překladatel Moravsko-ostravské elektrárenské společnosti, jejíž závodní orgán, časopis ''Nový domov'', od 1936 redigoval. Od 1924 byl činný | ||
+ | i v městském zastupitelstvu a městské radě. 1931 se vydal znovu | ||
+ | na cesty, tentokrát do severských zemí (Švédsko, Norsko, | ||
+ | dostal se i na Špicberky), 1932 byl v Rakousku, 1934 v Maroku, | ||
+ | Španělsku a Francii, 1936 v Polsku, 1938 v Nizozemsku | ||
+ | a Belgii. Z cest uspořádal mnoho přednášek doma a za hranicemi | ||
+ | (Vídeň, Berlín, Štrasburk, Oslo, Řím, Barcelona). Živil | ||
+ | se jako novinář a redaktor, pracoval osvětově v Moravské Ostravě | ||
+ | a v Přívoze, tam také jako pedagog a redaktor, od 1941 | ||
+ | knihovník. 1943 ovdověl. V době okupace byl 1944 zatčen. | ||
+ | Do 1945 prošel věznicemi v Opavě, Svinově, Ostravě, v Brně | ||
+ | v Kounicových kolejích, naposledy v Terezíně. Z té doby | ||
+ | vydal deník. Po osvobození se stal 1945 kulturním funkcionářem | ||
+ | odborů (tajemníkem a vedoucím oddělení Krajské | ||
+ | odborové rady v Ostravě). 1946 se oženil podruhé s herečkou | ||
+ | O. Čelakovskou. Od 1949 vykonával funkci krajského | ||
+ | tajemníka pro záležitosti občanů bez vyznání. 1958 bydlel | ||
+ | v Ostravě, od 1962 byl ředitelem ostravské Lidové hvězdárny. | ||
+ | Založil astronomickou sekci při Přírodovědecké společnosti | ||
+ | v Moravské Ostravě a o astronomii napsal několik brožur. | ||
+ | Za tyto zásluhy obdržel cenu prof. F. Nušla. Podepisoval se | ||
+ | B. Čurda-Lipovský, užíval pseudonymy Robert Radius, Bezežel | ||
+ | Čarud, Bol. Havlíček, Dr. Lux a šifru B. Č. L. | ||
+ | |||
+ | Literárně se prosazoval od přelomu desátých a dvacátých let | ||
+ | jako přispěvatel satirického sociálnědemokraticky orientovaného | ||
+ | časopisu ''Rašple'', dále v regionálním moravském tisku | ||
+ | (''Duch času'', ''Hlubina'', ''Lidová osvěta'', ''Moravský buditel'', ''Moravská'' | ||
+ | ''korespondence'', ''Rudý kraj'', ''Svědomí'', ''U rodného krbu'', ''Hlas'' | ||
+ | ''lidu slezského''). Popularizačně osvětový a umělecký ráz jeho | ||
+ | tvorby se projevil v poezii, dramatu i v próze. Ve verších nezapřel | ||
+ | poplatnost dobově vyzdvihovaným motivům poezie | ||
+ | se sociálním, rodinným, národním a regionálním nábojem | ||
+ | a bezručovské baladičnosti (sbírky básní ''Večer nad Ostravou'', | ||
+ | ''Dumka'' [1921/22], ''Touhy a nálady'', 1927). Původnější byl | ||
+ | v povídkových a fejetonistických pracích, kde zaznamenával | ||
+ | dojmy z cest (''Saharské novely''). Ohlas mu přinesly autobiografické | ||
+ | prózy, zachycující osudy vězňů v Terezíně (''Terezínské katakomby'', | ||
+ | 1946). Dlouholetá činnost ochotnického divadelníka | ||
+ | (režisér Župy divadelních ochotníků v Moravské Ostravě, | ||
+ | později okrsku Ústřední Matice divadelních ochotníků v ostravském | ||
+ | kraji) předznamenala jeho úspěchy režijní (první cena | ||
+ | z přehlídky Jiráskův Hronov 1947 za režii Čapkovy hry ''Věc'' | ||
+ | ''Makropulos'') i dramatické jako autora původních celovečerních | ||
+ | her. Byly to zejména tříaktovky: o původu oslav 1. máje | ||
+ | ''Okovy'', hraná i v USA a přeložená jako jeho nejúspěšnější | ||
+ | dílo do slovenštiny, ''Převrat'' (1927, s titulem ''Převrat 1918'', 1929), | ||
+ | hra čtyřistakrát reprízovaná na ochotnických scénách, ''Na majáku'' | ||
+ | (1944), ze života španělských hlídačů majáků, a psychologická | ||
+ | dramata: dvouaktovka pro scénu ostravského divadla | ||
+ | ''Řina Karenová'' (1929), ve vězení napsaný dramatický kus ''Nezvaný'' | ||
+ | ''host'', časové drama o šesti obrazech s tématem svržení | ||
+ | atomové bomby na Nagasaki ''Atom hrozí světu'', apokalyptická | ||
+ | fantazie o zániku a vzkříšení lidstva ''Jedovatý pás'' či budovatelská | ||
+ | komedie o třech aktech ''Démantová brož'' (1949) aj. Jimi | ||
+ | se Č. přihlásil k dobové tvorbě podle ideových klišé. Divadlu | ||
+ | loutkovému i pro děti věnoval pohádkové, většinou veršované | ||
+ | hry (''O princezně se zlatou hvězdou na čele'', ''Zlatá kachnička'') | ||
+ | a mravoučně zabarvenou protialkoholní scénu ''Veřejný nepřítel''. | ||
+ | Spoře se pokoušel uplatnit jako překladatel z němčiny: | ||
+ | Hans Müller ''Hvězdy'' (o procesu s Galileem Galileim) a groteskní | ||
+ | aktovka Luise V. Hirschfelda ''Půlnoční návštěvy'', která | ||
+ | zůstala v rukopise. Z popularizačních prací vydal třicet svazků | ||
+ | materiálu pro výchovu bezkonfesních dětí a drobné filozofické | ||
+ | studie (''Proti prostituci'', 1920, ''Náboženství a socialismus'', | ||
+ | 1921, ''Socialismus a náboženství'', 1922). Význam Č. díla byl | ||
+ | dobově tendenční a regionálně omezený. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' F. S. Frabša, Čeští spisovatelé dnešní doby, 1923, passim; R. Illový, Československá | ||
+ | poesie sociální, 1925, s. 292; Album representantů, s. 921; Bičem | ||
+ | a rašplí (ed. J. Petrmichl), 1959, s. 413; KSN 3, s. 103; J. Kunc, Česká literární | ||
+ | bibliografie 1945–1963, 1964, s. 687; J. Vopravil, Slovník pseudonymů | ||
+ | v české a slovenské literatuře, 1973, s. 486 (kde chybné údaje); LČL 1, | ||
+ | s. 507–508; Slezsko 4, s. 31 (kde další bibliografie). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha; Městský archiv Ostrava, rukopisná pozůstalost | ||
+ | (soupis in: K. Jiřík, Písemná pozůstalost B. Č.-L. 1893–1962, 1981). | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/272479 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Marcella Husová | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
Řádka 21: | Řádka 119: | ||
[[Kategorie:1893]] | [[Kategorie:1893]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Háj ve Slezsku]] |
[[Kategorie:1962]] | [[Kategorie:1962]] | ||
[[Kategorie:Ostrava]] | [[Kategorie:Ostrava]] |
Aktuální verze z 2. 11. 2019, 21:02
Bedřich ČURDA-LIPOVSKÝ | |
Narození | 20.11.1893 |
---|---|
Místo narození | Smolkov (č. o. Háj ve Slezsku) |
Úmrtí | 21.10.1962 |
Místo úmrtí | Ostrava |
Povolání |
63- Spisovatel 68- Redaktor nebo žurnalista 62- Osvětový nebo veřejný činitel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 96-97 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45223 |
ČURDA-LIPOVSKÝ, Bedřich (vl. jm. ČURDA), * 20. 11. 1893 Smolkov (č. o. Háj ve Slezsku), † 21. 10. 1962 Ostrava, dramatik, básník, žurnalista
Narodil se jako nejmladší dítě v rodině ševce. Ve čtrnácti letech utrpěl těžký úraz nohy. Učivo měšťanské školy zvládl v době dlouhodobého léčení, po něm absolvoval německou obchodní školu v Opavě. 1912 se stal úředníkem (expedientem) u dolů tehdejší Severní dráhy, konkrétně v koksovně František v Přívoze (Ostrava). Vedle toho se intenzivně věnoval osvětové a popularizační činnosti. 1915 se poprvé oženil. Po válce se angažoval v bezvěreckém hnutí na Moravě, byl zemským tajemníkem Svazu bezkonfesních a členem Internacionály svobodných myslitelů, 1919 založil Sdružení sociálně demokratických bezvěrců s ústředím v Moravské Ostravě (od 1933 přejmenované na Unie socialistických svobodných myslitelů) a také inicioval a do konce okupace redigoval její orgán Volné slovo (1919–39). Působil i v sokolském a sociálnědemokratickém hnutí. Od dvacátých let počal realizovat svou touhu z dob studií na obchodní škole po cestování: 1922 a 1924 navštívil Itálii a v severní Africe Tunisko a Alžírsko. 1924–28 působil jako vedoucí krematoria v Moravské Ostravě, od 1928 jako korespondent a překladatel Moravsko-ostravské elektrárenské společnosti, jejíž závodní orgán, časopis Nový domov, od 1936 redigoval. Od 1924 byl činný i v městském zastupitelstvu a městské radě. 1931 se vydal znovu na cesty, tentokrát do severských zemí (Švédsko, Norsko, dostal se i na Špicberky), 1932 byl v Rakousku, 1934 v Maroku, Španělsku a Francii, 1936 v Polsku, 1938 v Nizozemsku a Belgii. Z cest uspořádal mnoho přednášek doma a za hranicemi (Vídeň, Berlín, Štrasburk, Oslo, Řím, Barcelona). Živil se jako novinář a redaktor, pracoval osvětově v Moravské Ostravě a v Přívoze, tam také jako pedagog a redaktor, od 1941 knihovník. 1943 ovdověl. V době okupace byl 1944 zatčen. Do 1945 prošel věznicemi v Opavě, Svinově, Ostravě, v Brně v Kounicových kolejích, naposledy v Terezíně. Z té doby vydal deník. Po osvobození se stal 1945 kulturním funkcionářem odborů (tajemníkem a vedoucím oddělení Krajské odborové rady v Ostravě). 1946 se oženil podruhé s herečkou O. Čelakovskou. Od 1949 vykonával funkci krajského tajemníka pro záležitosti občanů bez vyznání. 1958 bydlel v Ostravě, od 1962 byl ředitelem ostravské Lidové hvězdárny. Založil astronomickou sekci při Přírodovědecké společnosti v Moravské Ostravě a o astronomii napsal několik brožur. Za tyto zásluhy obdržel cenu prof. F. Nušla. Podepisoval se B. Čurda-Lipovský, užíval pseudonymy Robert Radius, Bezežel Čarud, Bol. Havlíček, Dr. Lux a šifru B. Č. L.
Literárně se prosazoval od přelomu desátých a dvacátých let jako přispěvatel satirického sociálnědemokraticky orientovaného časopisu Rašple, dále v regionálním moravském tisku (Duch času, Hlubina, Lidová osvěta, Moravský buditel, Moravská korespondence, Rudý kraj, Svědomí, U rodného krbu, Hlas lidu slezského). Popularizačně osvětový a umělecký ráz jeho tvorby se projevil v poezii, dramatu i v próze. Ve verších nezapřel poplatnost dobově vyzdvihovaným motivům poezie se sociálním, rodinným, národním a regionálním nábojem a bezručovské baladičnosti (sbírky básní Večer nad Ostravou, Dumka [1921/22], Touhy a nálady, 1927). Původnější byl v povídkových a fejetonistických pracích, kde zaznamenával dojmy z cest (Saharské novely). Ohlas mu přinesly autobiografické prózy, zachycující osudy vězňů v Terezíně (Terezínské katakomby, 1946). Dlouholetá činnost ochotnického divadelníka (režisér Župy divadelních ochotníků v Moravské Ostravě, později okrsku Ústřední Matice divadelních ochotníků v ostravském kraji) předznamenala jeho úspěchy režijní (první cena z přehlídky Jiráskův Hronov 1947 za režii Čapkovy hry Věc Makropulos) i dramatické jako autora původních celovečerních her. Byly to zejména tříaktovky: o původu oslav 1. máje Okovy, hraná i v USA a přeložená jako jeho nejúspěšnější dílo do slovenštiny, Převrat (1927, s titulem Převrat 1918, 1929), hra čtyřistakrát reprízovaná na ochotnických scénách, Na majáku (1944), ze života španělských hlídačů majáků, a psychologická dramata: dvouaktovka pro scénu ostravského divadla Řina Karenová (1929), ve vězení napsaný dramatický kus Nezvaný host, časové drama o šesti obrazech s tématem svržení atomové bomby na Nagasaki Atom hrozí světu, apokalyptická fantazie o zániku a vzkříšení lidstva Jedovatý pás či budovatelská komedie o třech aktech Démantová brož (1949) aj. Jimi se Č. přihlásil k dobové tvorbě podle ideových klišé. Divadlu loutkovému i pro děti věnoval pohádkové, většinou veršované hry (O princezně se zlatou hvězdou na čele, Zlatá kachnička) a mravoučně zabarvenou protialkoholní scénu Veřejný nepřítel. Spoře se pokoušel uplatnit jako překladatel z němčiny: Hans Müller Hvězdy (o procesu s Galileem Galileim) a groteskní aktovka Luise V. Hirschfelda Půlnoční návštěvy, která zůstala v rukopise. Z popularizačních prací vydal třicet svazků materiálu pro výchovu bezkonfesních dětí a drobné filozofické studie (Proti prostituci, 1920, Náboženství a socialismus, 1921, Socialismus a náboženství, 1922). Význam Č. díla byl dobově tendenční a regionálně omezený.
L: F. S. Frabša, Čeští spisovatelé dnešní doby, 1923, passim; R. Illový, Československá poesie sociální, 1925, s. 292; Album representantů, s. 921; Bičem a rašplí (ed. J. Petrmichl), 1959, s. 413; KSN 3, s. 103; J. Kunc, Česká literární bibliografie 1945–1963, 1964, s. 687; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 486 (kde chybné údaje); LČL 1, s. 507–508; Slezsko 4, s. 31 (kde další bibliografie).
P: Biografický archiv ÚČL Praha; Městský archiv Ostrava, rukopisná pozůstalost (soupis in: K. Jiřík, Písemná pozůstalost B. Č.-L. 1893–1962, 1981).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marcella Husová