Biografický slovník
ČURDA František 20.8.1844-2.12.1886: Porovnání verzí
(ČURDA_František_20.8.1844-2.12.1886) |
|||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 20.8.1844 | | datum narození = 20.8.1844 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Písek |
| datum úmrtí = 2.12.1886 | | datum úmrtí = 2.12.1886 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Tjirebon (Jáva, Indonésie) |
| − | | povolání = 15- Lékaři | + | | povolání = 15- Lékaři<br />38- Obchod, služby, cestovní ruch |
| − | 38- Obchod, služby, cestovní ruch | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 95 |
| + | }} | ||
| + | '''ČURDA, František''', ''* 20. 8. 1844 Písek, † 2. 12. 1886 Tjirebon (Jáva, Indonésie), lékař, cestovatel'' | ||
| + | |||
| + | Otec František Č. byl lékařem v Písku a později lékárníkem | ||
| + | v severočeských Postoloprtech, matka Augustina, roz. Karásková, | ||
| + | pocházela z Rakovnicka. Syn měl lékárnu zdědit, | ||
| + | takže studoval farmacii (1863 magistr). Maturoval na novoměstském | ||
| + | gymnáziu v Praze a 1863–75 postupně vystudoval | ||
| + | na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě chemii, medicínu | ||
| + | a chirurgii, získal i doktorát filozofie. Napsal rozsáhlou | ||
| + | práci o nálevnících. Hodně cestoval (navštívil Alpy, Skotsko | ||
| + | a Skandinávii včetně Norska). | ||
| + | |||
| + | Po studiích Č. krátce pracoval jako asistent v ústavu pro choromyslné | ||
| + | ve Vídni, ale brzy se přihlásil do nizozemské koloniální | ||
| + | armády a v květnu 1876 odplul na Jávu. V Nizozemské | ||
| + | východní Indii, dnešní Indonésii, působil Č. skoro šest let: | ||
| + | nejdříve v Batávii (Djakarta), pak patnáct měsíců v Atjehu | ||
| + | na severní Sumatře, kde tehdy Nizozemci válčili s domorodci. | ||
| + | Nejdéle byl Č. lékařem na Celebesu (Makasar, později Malossor), | ||
| + | kde působil hlavně mezi domorodými kmeny Makasařanů | ||
| + | a Buginésanů. Část Celebesu procestoval, prošel i řadu | ||
| + | dosud neprobádaných nebo jen málo známých oblastí. Za | ||
| + | svého pobytu na Velkých Sundách nepřerušil kontakty s Čechami | ||
| + | a přivezl domů rozsáhlé, převážně etnografické sbírky. | ||
| + | Posílal je otci, který je pak v Postoloprtech vystavoval. Č. | ||
| + | se vrátil do Čech po otcově úmrtí 1882. Své sbírky věnoval | ||
| + | zčásti Národnímu a Náprstkovu muzeu, zčásti také dvornímu | ||
| + | muzeu ve Vídni. Dům v Praze i postoloprtskou lékárnu prodal, | ||
| + | a protože se doma necítil šťastný, rozhodl se 1883 vrátit | ||
| + | do tropů. Usadil se v Tjirebonu na Jávě jako praktický lékař, | ||
| + | a ač byl těžce nemocný (malárie, později onemocnění jater), | ||
| + | vykonával své lékařské povolání téměř až do smrti. Byl pohřben | ||
| + | na tjirebonském městském hřbitově. | ||
| + | |||
| + | Nezanechal velké cestopisné dílo, jen několik článků (vlastně | ||
| + | k publikování určených dopisů) v německy psaném listu ''Politik''. | ||
| + | Při svém krátkém pobytu ve vlasti v osmdesátých letech | ||
| + | nechal vytisknout komentovaný katalog svých sbírek (747 | ||
| + | exemplářů), který se stal jedním z vůbec prvních spisů o etnografii | ||
| + | národů Indonésie u nás. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' KSN 2, s. 419 (jako Czurda); J. Kunský, Čeští cestovatelé 2, 1961, s. 78n.; | ||
| + | J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, | ||
| + | 1998, s. 97n.; tíž, Čeští cestovatelé a mořeplavci, 2006, s. 44n.; Ottova encyklopedie | ||
| + | ČR 4, 2006, s. 63. | ||
| + | |||
| + | Jiří Martínek | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:15- Lékaři]] | [[Kategorie:15- Lékaři]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 64: | ||
[[Kategorie:1844]] | [[Kategorie:1844]] | ||
| + | [[Kategorie:Písek]] | ||
[[Kategorie:1886]] | [[Kategorie:1886]] | ||
| + | [[Kategorie:Tjirebon]] | ||
Aktuální verze z 15. 10. 2019, 10:50
| František ČURDA | |
 | |
| Narození | 20.8.1844 |
|---|---|
| Místo narození | Písek |
| Úmrtí | 2.12.1886 |
| Místo úmrtí | Tjirebon (Jáva, Indonésie) |
| Povolání |
15- Lékaři 38- Obchod, služby, cestovní ruch |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 95 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=85020 |
ČURDA, František, * 20. 8. 1844 Písek, † 2. 12. 1886 Tjirebon (Jáva, Indonésie), lékař, cestovatel
Otec František Č. byl lékařem v Písku a později lékárníkem v severočeských Postoloprtech, matka Augustina, roz. Karásková, pocházela z Rakovnicka. Syn měl lékárnu zdědit, takže studoval farmacii (1863 magistr). Maturoval na novoměstském gymnáziu v Praze a 1863–75 postupně vystudoval na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě chemii, medicínu a chirurgii, získal i doktorát filozofie. Napsal rozsáhlou práci o nálevnících. Hodně cestoval (navštívil Alpy, Skotsko a Skandinávii včetně Norska).
Po studiích Č. krátce pracoval jako asistent v ústavu pro choromyslné ve Vídni, ale brzy se přihlásil do nizozemské koloniální armády a v květnu 1876 odplul na Jávu. V Nizozemské východní Indii, dnešní Indonésii, působil Č. skoro šest let: nejdříve v Batávii (Djakarta), pak patnáct měsíců v Atjehu na severní Sumatře, kde tehdy Nizozemci válčili s domorodci. Nejdéle byl Č. lékařem na Celebesu (Makasar, později Malossor), kde působil hlavně mezi domorodými kmeny Makasařanů a Buginésanů. Část Celebesu procestoval, prošel i řadu dosud neprobádaných nebo jen málo známých oblastí. Za svého pobytu na Velkých Sundách nepřerušil kontakty s Čechami a přivezl domů rozsáhlé, převážně etnografické sbírky. Posílal je otci, který je pak v Postoloprtech vystavoval. Č. se vrátil do Čech po otcově úmrtí 1882. Své sbírky věnoval zčásti Národnímu a Náprstkovu muzeu, zčásti také dvornímu muzeu ve Vídni. Dům v Praze i postoloprtskou lékárnu prodal, a protože se doma necítil šťastný, rozhodl se 1883 vrátit do tropů. Usadil se v Tjirebonu na Jávě jako praktický lékař, a ač byl těžce nemocný (malárie, později onemocnění jater), vykonával své lékařské povolání téměř až do smrti. Byl pohřben na tjirebonském městském hřbitově.
Nezanechal velké cestopisné dílo, jen několik článků (vlastně k publikování určených dopisů) v německy psaném listu Politik. Při svém krátkém pobytu ve vlasti v osmdesátých letech nechal vytisknout komentovaný katalog svých sbírek (747 exemplářů), který se stal jedním z vůbec prvních spisů o etnografii národů Indonésie u nás.
L: KSN 2, s. 419 (jako Czurda); J. Kunský, Čeští cestovatelé 2, 1961, s. 78n.; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 97n.; tíž, Čeští cestovatelé a mořeplavci, 2006, s. 44n.; Ottova encyklopedie ČR 4, 2006, s. 63.
Jiří Martínek
