ČURDA Karel 10.10.1911-29.4.1947: Porovnání verzí
(ČURDA_Karel_10.10.1911-29.4.1947) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 10.10.1911 | | datum narození = 10.10.1911 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Stará Hlína u Třeboně |
| datum úmrtí = 29.4.1947 | | datum úmrtí = 29.4.1947 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČURDA, Karel''', ''* 10. 10. 1911 Stará Hlína u Třeboně, † 29. 4. 1947 Praha, voják, účastník 2. odboje, kolaborant'' | ||
+ | |||
+ | Syn zemědělského dělníka Františka Č. byl nejmladším ze | ||
+ | šesti sourozenců. Základní školu vychodil v Nové Hlíně, kam | ||
+ | se rodina přestěhovala. Po měšťanské škole krátce pracoval | ||
+ | jako dělník. 1933–35 absolvoval základní vojenskou službu | ||
+ | v Jindřichově Hradci, poté zůstal v armádě a 1938 přešel k finanční | ||
+ | stráži v Lošově u Olomouce. Na počátku německé | ||
+ | okupace uprchl v červnu 1939 přes Polsko do Francie, kde | ||
+ | nastoupil (1939) k 10. rotě 1. pěšího pluku československé | ||
+ | zahraniční armády. 1940 byl povýšen na rotného. Po dobytí | ||
+ | Francie byl na lodi Mohamed el-Kebir evakuován do Anglie, | ||
+ | kde se podrobil speciálnímu paradesantnímu výcviku. Spolu | ||
+ | s A. Opálkou a I. Kolaříkem byl 27. 3. 1942 vysazen (v rámci | ||
+ | výsadku Out distance) na území protektorátu Čechy a Morava, | ||
+ | u Ořechova nedaleko Telče. Vzápětí se skupina rozdělila, | ||
+ | přičemž Č. zřejmě nějakou dobu pobýval u své matky na Třeboňsku, | ||
+ | několikrát také navštívil snoubenku v Kolíně. Během | ||
+ | dubna 1942 se dostal nejprve do Pardubic a pak do Prahy, | ||
+ | kde se spojil s ostatními parašutisty. Původním cílem výsadku | ||
+ | bylo pravděpodobně zajistit bombardování plzeňské Škodovky. | ||
+ | V dubnu a květnu se parašutisté dvakrát neúspěšně pokusili | ||
+ | bombardéry navést, Č. se však těchto akcí asi neúčastnil. | ||
+ | |||
+ | Po úspěšném atentátu na R. Heydricha, který podnikli Č. | ||
+ | spolubojovníci J. Gabčík a J. Kubiš, nevydržel psychický teror | ||
+ | zavedený na území protektorátu. Prakticky ihned opustil Prahu | ||
+ | a znovu se uchýlil k matce do Nové Hlíny, kde se skrýval. | ||
+ | Zřejmě kvůli vypálení Lidic, a také pod příslibem amnestie | ||
+ | nejprve poslal (13. 6.) anonymní udání na četnickou stanici | ||
+ | do Benešova; když to nemělo odezvu, 16. 6. 1942 se Č. sám | ||
+ | přihlásil na gestapu v Bredovské ulici (nyní Politických vězňů, | ||
+ | tj. v Petschkově paláci) v Praze. Tam se po vyzrazení jmen | ||
+ | Gabčíka a Kubiše pokusil spáchat sebevraždu (chtěl polknout | ||
+ | cyankáli, ale vyšetřovatelé mu záměr překazili); poté se zcela | ||
+ | psychicky zlomil a vyzradil další spolupracovníky odboje, | ||
+ | přes něž se nacisté dostali jak k úkrytu parašutistů v kostele | ||
+ | v Resslově ulici, tak i např. ke kapitánu Alfrédu Bartošovi. | ||
+ | Obdržel 5 milionů korun, čtvrtinu nacisty vypsané odměny; | ||
+ | stejnou sumu dostal i další zrádce Viliam Gerik z výsadku | ||
+ | Zinc. Byl pak také přítomen dobývání kostela, kde identifikoval | ||
+ | padlé atentátníky i další odbojáře. | ||
+ | |||
+ | Za odměnu získal Č. rovněž byt v Praze na Vinohradech | ||
+ | (Francouzská 8), změnil si jméno na Karl Jerhot a oženil | ||
+ | se s Němkou Marií Bauerovou, s níž měl syna Karla. (Předtím | ||
+ | se rozešel s matkou své nemanželské dcery.) Jako agent gestapa | ||
+ | pracoval i nadále a měl na svědomí mnoho dalších obětí | ||
+ | z řad českých odbojářů (mj. z výsadků Bivouac, Antimony | ||
+ | či Iridium). V květnu 1945 se neúspěšně pokusil uprchnout | ||
+ | do amerického sektoru. Po válce byl 15. 5. 1945 zatčen, odsouzen | ||
+ | k trestu smrti – oficiálně mu byla přičítána smrt 254 | ||
+ | lidí – a oběšen v pankrácké věznici. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' M. Ivanov, Atentát na R. Heydricha, 1979, passim; J. Čvančara, Akce | ||
+ | atentát, 1991, passim; Z. Jelínek, Operace Silver A, 1992, passim; O. Sládek, | ||
+ | Přicházeli z nebe, 1993, passim; J. Andrejs – M. Šiška, Peklo v duši K. Č., in: | ||
+ | Rudé Právo 17. 6. 1995, s. 13; J. Andrejs, Smrt boha smrti, 1997, passim; | ||
+ | M. Churaň, Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 97; | ||
+ | F. Moravec, Špion, jemuž nevěřili, 3. opravené vyd., 2002, rejstřík; A. Knížek | ||
+ | – M. Burian – J. Rajlich – E. Stehlík, Atentát, 2002, passim. | ||
+ | |||
+ | Jiří Martínek | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
[[Kategorie:1911]] | [[Kategorie:1911]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Nová Hlína]] |
[[Kategorie:1947]] | [[Kategorie:1947]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 9. 12. 2016, 12:32
Karel ČURDA | |
Narození | 10.10.1911 |
---|---|
Místo narození | Stará Hlína u Třeboně |
Úmrtí | 29.4.1947 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=81221 |
ČURDA, Karel, * 10. 10. 1911 Stará Hlína u Třeboně, † 29. 4. 1947 Praha, voják, účastník 2. odboje, kolaborant
Syn zemědělského dělníka Františka Č. byl nejmladším ze šesti sourozenců. Základní školu vychodil v Nové Hlíně, kam se rodina přestěhovala. Po měšťanské škole krátce pracoval jako dělník. 1933–35 absolvoval základní vojenskou službu v Jindřichově Hradci, poté zůstal v armádě a 1938 přešel k finanční stráži v Lošově u Olomouce. Na počátku německé okupace uprchl v červnu 1939 přes Polsko do Francie, kde nastoupil (1939) k 10. rotě 1. pěšího pluku československé zahraniční armády. 1940 byl povýšen na rotného. Po dobytí Francie byl na lodi Mohamed el-Kebir evakuován do Anglie, kde se podrobil speciálnímu paradesantnímu výcviku. Spolu s A. Opálkou a I. Kolaříkem byl 27. 3. 1942 vysazen (v rámci výsadku Out distance) na území protektorátu Čechy a Morava, u Ořechova nedaleko Telče. Vzápětí se skupina rozdělila, přičemž Č. zřejmě nějakou dobu pobýval u své matky na Třeboňsku, několikrát také navštívil snoubenku v Kolíně. Během dubna 1942 se dostal nejprve do Pardubic a pak do Prahy, kde se spojil s ostatními parašutisty. Původním cílem výsadku bylo pravděpodobně zajistit bombardování plzeňské Škodovky. V dubnu a květnu se parašutisté dvakrát neúspěšně pokusili bombardéry navést, Č. se však těchto akcí asi neúčastnil.
Po úspěšném atentátu na R. Heydricha, který podnikli Č. spolubojovníci J. Gabčík a J. Kubiš, nevydržel psychický teror zavedený na území protektorátu. Prakticky ihned opustil Prahu a znovu se uchýlil k matce do Nové Hlíny, kde se skrýval. Zřejmě kvůli vypálení Lidic, a také pod příslibem amnestie nejprve poslal (13. 6.) anonymní udání na četnickou stanici do Benešova; když to nemělo odezvu, 16. 6. 1942 se Č. sám přihlásil na gestapu v Bredovské ulici (nyní Politických vězňů, tj. v Petschkově paláci) v Praze. Tam se po vyzrazení jmen Gabčíka a Kubiše pokusil spáchat sebevraždu (chtěl polknout cyankáli, ale vyšetřovatelé mu záměr překazili); poté se zcela psychicky zlomil a vyzradil další spolupracovníky odboje, přes něž se nacisté dostali jak k úkrytu parašutistů v kostele v Resslově ulici, tak i např. ke kapitánu Alfrédu Bartošovi. Obdržel 5 milionů korun, čtvrtinu nacisty vypsané odměny; stejnou sumu dostal i další zrádce Viliam Gerik z výsadku Zinc. Byl pak také přítomen dobývání kostela, kde identifikoval padlé atentátníky i další odbojáře.
Za odměnu získal Č. rovněž byt v Praze na Vinohradech (Francouzská 8), změnil si jméno na Karl Jerhot a oženil se s Němkou Marií Bauerovou, s níž měl syna Karla. (Předtím se rozešel s matkou své nemanželské dcery.) Jako agent gestapa pracoval i nadále a měl na svědomí mnoho dalších obětí z řad českých odbojářů (mj. z výsadků Bivouac, Antimony či Iridium). V květnu 1945 se neúspěšně pokusil uprchnout do amerického sektoru. Po válce byl 15. 5. 1945 zatčen, odsouzen k trestu smrti – oficiálně mu byla přičítána smrt 254 lidí – a oběšen v pankrácké věznici.
L: M. Ivanov, Atentát na R. Heydricha, 1979, passim; J. Čvančara, Akce atentát, 1991, passim; Z. Jelínek, Operace Silver A, 1992, passim; O. Sládek, Přicházeli z nebe, 1993, passim; J. Andrejs – M. Šiška, Peklo v duši K. Č., in: Rudé Právo 17. 6. 1995, s. 13; J. Andrejs, Smrt boha smrti, 1997, passim; M. Churaň, Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 97; F. Moravec, Špion, jemuž nevěřili, 3. opravené vyd., 2002, rejstřík; A. Knížek – M. Burian – J. Rajlich – E. Stehlík, Atentát, 2002, passim.
Jiří Martínek