ČVANČARA František 10.11.1903-27.2.1962: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = František ČVANČARA
 
| jméno = František ČVANČARA
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Cvancara Frantisek portret.JPG
 
| datum narození = 10.11.1903
 
| datum narození = 10.11.1903
| místo narození = Praha-Žižkov
+
| místo narození = Žižkov (Praha)
 
| datum úmrtí = 27.2.1962
 
| datum úmrtí = 27.2.1962
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 85- Filmař nebo filmový podnikatel
 
| povolání = 85- Filmař nebo filmový podnikatel
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>František ČVANČARA
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 100-101
 +
}}
 +
'''ČVANČARA, František''', ''* 10. 11. 1903 Žižkov (Praha), † 27. 2. 1962 Praha, filmový podnikatel, průkopník české kinematografie''
 +
 
 +
Po ukončení měšťanské školy pracoval od patnácti let v různých
 +
manuálních profesích. Záhy však začal praktikovat
 +
u svého bratra Ferdinanda Č. (1898–1965), jemuž 1921–23
 +
vypomáhal v biografu ve Skutči a v pražském zahradním
 +
kinu Legionářů-invalidů na Žižkově. 1922 složil promítačské
 +
zkoušky a po krátkém zaměstnání v sokolském biografu
 +
v Kostelci nad Černými lesy pracoval 1924–33 v žižkovském
 +
kinu Balkán. Spolu s bratrem budoval od počátku 20. let
 +
široce koncipovaný filmový archiv, 1928–40 s ním vlastnil
 +
půjčovnu filmů v Praze-Žižkově a 1936–38 vydával vlastní
 +
zvukový filmový magazín ''Ze všech končin světa'', komponovaný
 +
z nejzajímavějších šotů světových i domácích filmových týdeníků.
 +
Na začátku protektorátu se půjčovny a archivu zmocnili
 +
němečtí okupanti a většinu fondů odvezli do Říšského filmového
 +
archivu v Berlíně, kde se část z nich 1945 stala sovětskou
 +
válečnou kořistí; menší část se podařilo do konce války ukrýt.
 +
Společně se bratři Č. podíleli i na zřizování a provozování biografů
 +
v Praze a na venkově: 1934–39 provozovali žižkovské
 +
letní kino Republika s poutavě komponovaným programem
 +
(ozvláštněným živými vystoupeními trampských hudebních
 +
souborů), 1935–45 vedli kino v Dolních Měcholupech, v Jankově
 +
u Votic, v Dohalicích u Hořic a v Předhradí u Velimi.
 +
V podnikatelských aktivitách projevoval Č. větší ambicióznost
 +
a průbojnost než poněkud konzervativnější bratr Ferdinand.
 +
1939–45 samostatně provozoval kino v Bříšťanech u Hradce
 +
Králové, 1939 vybudoval vlastní biograf v Praze-Hrdlořezích
 +
(Pod Táborem) a 1941–42 (se společníkem Antonínem Lachmanem)
 +
nové reprezentační kino s celotýdenním provozem
 +
v Praze-Michli (bio Kačerov), jež zahájilo provoz v srpnu
 +
1942. Po válce spolu s bratrem daroval většinu za okupace
 +
ukrytých dokumentárních filmů Kanceláři prezidenta republiky
 +
(kolekci filmových záběrů E. Beneše), Vojenskému historickému
 +
ústavu, Ústavu T. G. Masaryka (soubor filmových
 +
masarykian) a Československému filmovému ústavu, s nímž
 +
navázal spolupráci a pro nějž na počátku 1946 organizoval
 +
retrospektivní promítání předválečných filmů v kinu Olympic
 +
v pražské Spálené ulici. Zbývající část archivu, kterou si
 +
bratři Č. chtěli ponechat, jim byla po únoru 1948 zabavena
 +
a předána Československému filmovému ústavu, jen některé
 +
materiály se podařilo ukrýt. V důsledku znárodnění veškerého
 +
filmového podnikání se František Č. stal 1945 zaměstnancem
 +
Československého státního filmu; 1945–48 vedl své bývalé
 +
biografy v Hrdlořezích a na Kačerově, 1948–50 pracoval jako
 +
promítač ve vinohradském kině Maceška, 1950–53 postupně
 +
v libeňských biografech Humanita a Dukla. V 50. letech byl
 +
perzekvován a Státní bezpečnost u něho opakovaně vykonala
 +
domovní prohlídky, při nichž pátrala po dokumentárních
 +
filmových materiálech. 1953 byl nuceně přeřazen do výroby
 +
a 1953–57 pracoval ve strojně zámečnickém a klempířském
 +
družstvu Kovodružba v Praze. Vzhledem ke zhoršujícímu
 +
se zdravotnímu stavu odešel 1957 do invalidního důchodu.
 +
Byl otcem filmového pracovníka a historiografa Miroslava Č.
 +
(* 1934) a publicisty a hudebníka Jaroslava Č. (* 1948), autora
 +
dokumentárních prací o domácím odboji za druhé světové
 +
války a tvůrce unikátního fotografického archivu k historii
 +
rezistence.
 +
 
 +
'''P:''' Osobní archiv Miroslava a Jaroslava Č. Praha.
 +
 
 +
Josef Tomeš
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:85- Filmař nebo filmový podnikatel]]
 
[[Kategorie:85- Filmař nebo filmový podnikatel]]
  
 
[[Kategorie:1903]]
 
[[Kategorie:1903]]
[[Kategorie:Praha-Žižkov]]
+
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1962]]
 
[[Kategorie:1962]]
 +
[[Kategorie:Praha]]
 +
 +
<gallery>
 +
Cvancara Ferdinand bratr.JPG ‎|Bratři Čvančarové - František a Ferdinand
 +
</gallery>

Aktuální verze z 3. 11. 2019, 09:18

František ČVANČARA
Narození 10.11.1903
Místo narození Žižkov (Praha)
Úmrtí 27.2.1962
Místo úmrtí Praha
Povolání 85- Filmař nebo filmový podnikatel
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 100-101
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136700

ČVANČARA, František, * 10. 11. 1903 Žižkov (Praha), † 27. 2. 1962 Praha, filmový podnikatel, průkopník české kinematografie

Po ukončení měšťanské školy pracoval od patnácti let v různých manuálních profesích. Záhy však začal praktikovat u svého bratra Ferdinanda Č. (1898–1965), jemuž 1921–23 vypomáhal v biografu ve Skutči a v pražském zahradním kinu Legionářů-invalidů na Žižkově. 1922 složil promítačské zkoušky a po krátkém zaměstnání v sokolském biografu v Kostelci nad Černými lesy pracoval 1924–33 v žižkovském kinu Balkán. Spolu s bratrem budoval od počátku 20. let široce koncipovaný filmový archiv, 1928–40 s ním vlastnil půjčovnu filmů v Praze-Žižkově a 1936–38 vydával vlastní zvukový filmový magazín Ze všech končin světa, komponovaný z nejzajímavějších šotů světových i domácích filmových týdeníků. Na začátku protektorátu se půjčovny a archivu zmocnili němečtí okupanti a většinu fondů odvezli do Říšského filmového archivu v Berlíně, kde se část z nich 1945 stala sovětskou válečnou kořistí; menší část se podařilo do konce války ukrýt. Společně se bratři Č. podíleli i na zřizování a provozování biografů v Praze a na venkově: 1934–39 provozovali žižkovské letní kino Republika s poutavě komponovaným programem (ozvláštněným živými vystoupeními trampských hudebních souborů), 1935–45 vedli kino v Dolních Měcholupech, v Jankově u Votic, v Dohalicích u Hořic a v Předhradí u Velimi. V podnikatelských aktivitách projevoval Č. větší ambicióznost a průbojnost než poněkud konzervativnější bratr Ferdinand. 1939–45 samostatně provozoval kino v Bříšťanech u Hradce Králové, 1939 vybudoval vlastní biograf v Praze-Hrdlořezích (Pod Táborem) a 1941–42 (se společníkem Antonínem Lachmanem) nové reprezentační kino s celotýdenním provozem v Praze-Michli (bio Kačerov), jež zahájilo provoz v srpnu 1942. Po válce spolu s bratrem daroval většinu za okupace ukrytých dokumentárních filmů Kanceláři prezidenta republiky (kolekci filmových záběrů E. Beneše), Vojenskému historickému ústavu, Ústavu T. G. Masaryka (soubor filmových masarykian) a Československému filmovému ústavu, s nímž navázal spolupráci a pro nějž na počátku 1946 organizoval retrospektivní promítání předválečných filmů v kinu Olympic v pražské Spálené ulici. Zbývající část archivu, kterou si bratři Č. chtěli ponechat, jim byla po únoru 1948 zabavena a předána Československému filmovému ústavu, jen některé materiály se podařilo ukrýt. V důsledku znárodnění veškerého filmového podnikání se František Č. stal 1945 zaměstnancem Československého státního filmu; 1945–48 vedl své bývalé biografy v Hrdlořezích a na Kačerově, 1948–50 pracoval jako promítač ve vinohradském kině Maceška, 1950–53 postupně v libeňských biografech Humanita a Dukla. V 50. letech byl perzekvován a Státní bezpečnost u něho opakovaně vykonala domovní prohlídky, při nichž pátrala po dokumentárních filmových materiálech. 1953 byl nuceně přeřazen do výroby a 1953–57 pracoval ve strojně zámečnickém a klempířském družstvu Kovodružba v Praze. Vzhledem ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu odešel 1957 do invalidního důchodu. Byl otcem filmového pracovníka a historiografa Miroslava Č. (* 1934) a publicisty a hudebníka Jaroslava Č. (* 1948), autora dokumentárních prací o domácím odboji za druhé světové války a tvůrce unikátního fotografického archivu k historii rezistence.

P: Osobní archiv Miroslava a Jaroslava Č. Praha.

Josef Tomeš