ČVANČARA František 10.11.1903-27.2.1962: Porovnání verzí
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = František ČVANČARA | | jméno = František ČVANČARA | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Cvancara Frantisek portret.JPG |
| datum narození = 10.11.1903 | | datum narození = 10.11.1903 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Žižkov (Praha) |
| datum úmrtí = 27.2.1962 | | datum úmrtí = 27.2.1962 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 85- Filmař nebo filmový podnikatel | | povolání = 85- Filmař nebo filmový podnikatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 100-101 |
+ | }} | ||
+ | '''ČVANČARA, František''', ''* 10. 11. 1903 Žižkov (Praha), † 27. 2. 1962 Praha, filmový podnikatel, průkopník české kinematografie'' | ||
+ | |||
+ | Po ukončení měšťanské školy pracoval od patnácti let v různých | ||
+ | manuálních profesích. Záhy však začal praktikovat | ||
+ | u svého bratra Ferdinanda Č. (1898–1965), jemuž 1921–23 | ||
+ | vypomáhal v biografu ve Skutči a v pražském zahradním | ||
+ | kinu Legionářů-invalidů na Žižkově. 1922 složil promítačské | ||
+ | zkoušky a po krátkém zaměstnání v sokolském biografu | ||
+ | v Kostelci nad Černými lesy pracoval 1924–33 v žižkovském | ||
+ | kinu Balkán. Spolu s bratrem budoval od počátku 20. let | ||
+ | široce koncipovaný filmový archiv, 1928–40 s ním vlastnil | ||
+ | půjčovnu filmů v Praze-Žižkově a 1936–38 vydával vlastní | ||
+ | zvukový filmový magazín ''Ze všech končin světa'', komponovaný | ||
+ | z nejzajímavějších šotů světových i domácích filmových týdeníků. | ||
+ | Na začátku protektorátu se půjčovny a archivu zmocnili | ||
+ | němečtí okupanti a většinu fondů odvezli do Říšského filmového | ||
+ | archivu v Berlíně, kde se část z nich 1945 stala sovětskou | ||
+ | válečnou kořistí; menší část se podařilo do konce války ukrýt. | ||
+ | Společně se bratři Č. podíleli i na zřizování a provozování biografů | ||
+ | v Praze a na venkově: 1934–39 provozovali žižkovské | ||
+ | letní kino Republika s poutavě komponovaným programem | ||
+ | (ozvláštněným živými vystoupeními trampských hudebních | ||
+ | souborů), 1935–45 vedli kino v Dolních Měcholupech, v Jankově | ||
+ | u Votic, v Dohalicích u Hořic a v Předhradí u Velimi. | ||
+ | V podnikatelských aktivitách projevoval Č. větší ambicióznost | ||
+ | a průbojnost než poněkud konzervativnější bratr Ferdinand. | ||
+ | 1939–45 samostatně provozoval kino v Bříšťanech u Hradce | ||
+ | Králové, 1939 vybudoval vlastní biograf v Praze-Hrdlořezích | ||
+ | (Pod Táborem) a 1941–42 (se společníkem Antonínem Lachmanem) | ||
+ | nové reprezentační kino s celotýdenním provozem | ||
+ | v Praze-Michli (bio Kačerov), jež zahájilo provoz v srpnu | ||
+ | 1942. Po válce spolu s bratrem daroval většinu za okupace | ||
+ | ukrytých dokumentárních filmů Kanceláři prezidenta republiky | ||
+ | (kolekci filmových záběrů E. Beneše), Vojenskému historickému | ||
+ | ústavu, Ústavu T. G. Masaryka (soubor filmových | ||
+ | masarykian) a Československému filmovému ústavu, s nímž | ||
+ | navázal spolupráci a pro nějž na počátku 1946 organizoval | ||
+ | retrospektivní promítání předválečných filmů v kinu Olympic | ||
+ | v pražské Spálené ulici. Zbývající část archivu, kterou si | ||
+ | bratři Č. chtěli ponechat, jim byla po únoru 1948 zabavena | ||
+ | a předána Československému filmovému ústavu, jen některé | ||
+ | materiály se podařilo ukrýt. V důsledku znárodnění veškerého | ||
+ | filmového podnikání se František Č. stal 1945 zaměstnancem | ||
+ | Československého státního filmu; 1945–48 vedl své bývalé | ||
+ | biografy v Hrdlořezích a na Kačerově, 1948–50 pracoval jako | ||
+ | promítač ve vinohradském kině Maceška, 1950–53 postupně | ||
+ | v libeňských biografech Humanita a Dukla. V 50. letech byl | ||
+ | perzekvován a Státní bezpečnost u něho opakovaně vykonala | ||
+ | domovní prohlídky, při nichž pátrala po dokumentárních | ||
+ | filmových materiálech. 1953 byl nuceně přeřazen do výroby | ||
+ | a 1953–57 pracoval ve strojně zámečnickém a klempířském | ||
+ | družstvu Kovodružba v Praze. Vzhledem ke zhoršujícímu | ||
+ | se zdravotnímu stavu odešel 1957 do invalidního důchodu. | ||
+ | Byl otcem filmového pracovníka a historiografa Miroslava Č. | ||
+ | (* 1934) a publicisty a hudebníka Jaroslava Č. (* 1948), autora | ||
+ | dokumentárních prací o domácím odboji za druhé světové | ||
+ | války a tvůrce unikátního fotografického archivu k historii | ||
+ | rezistence. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Osobní archiv Miroslava a Jaroslava Č. Praha. | ||
+ | |||
+ | Josef Tomeš | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:85- Filmař nebo filmový podnikatel]] | [[Kategorie:85- Filmař nebo filmový podnikatel]] | ||
[[Kategorie:1903]] | [[Kategorie:1903]] | ||
− | [[Kategorie:Praha | + | [[Kategorie:Praha]] |
[[Kategorie:1962]] | [[Kategorie:1962]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] | ||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | Cvancara Ferdinand bratr.JPG |Bratři Čvančarové - František a Ferdinand | ||
+ | </gallery> |
Aktuální verze z 3. 11. 2019, 10:18
František ČVANČARA | |
Narození | 10.11.1903 |
---|---|
Místo narození | Žižkov (Praha) |
Úmrtí | 27.2.1962 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 85- Filmař nebo filmový podnikatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 100-101 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136700 |
ČVANČARA, František, * 10. 11. 1903 Žižkov (Praha), † 27. 2. 1962 Praha, filmový podnikatel, průkopník české kinematografie
Po ukončení měšťanské školy pracoval od patnácti let v různých manuálních profesích. Záhy však začal praktikovat u svého bratra Ferdinanda Č. (1898–1965), jemuž 1921–23 vypomáhal v biografu ve Skutči a v pražském zahradním kinu Legionářů-invalidů na Žižkově. 1922 složil promítačské zkoušky a po krátkém zaměstnání v sokolském biografu v Kostelci nad Černými lesy pracoval 1924–33 v žižkovském kinu Balkán. Spolu s bratrem budoval od počátku 20. let široce koncipovaný filmový archiv, 1928–40 s ním vlastnil půjčovnu filmů v Praze-Žižkově a 1936–38 vydával vlastní zvukový filmový magazín Ze všech končin světa, komponovaný z nejzajímavějších šotů světových i domácích filmových týdeníků. Na začátku protektorátu se půjčovny a archivu zmocnili němečtí okupanti a většinu fondů odvezli do Říšského filmového archivu v Berlíně, kde se část z nich 1945 stala sovětskou válečnou kořistí; menší část se podařilo do konce války ukrýt. Společně se bratři Č. podíleli i na zřizování a provozování biografů v Praze a na venkově: 1934–39 provozovali žižkovské letní kino Republika s poutavě komponovaným programem (ozvláštněným živými vystoupeními trampských hudebních souborů), 1935–45 vedli kino v Dolních Měcholupech, v Jankově u Votic, v Dohalicích u Hořic a v Předhradí u Velimi. V podnikatelských aktivitách projevoval Č. větší ambicióznost a průbojnost než poněkud konzervativnější bratr Ferdinand. 1939–45 samostatně provozoval kino v Bříšťanech u Hradce Králové, 1939 vybudoval vlastní biograf v Praze-Hrdlořezích (Pod Táborem) a 1941–42 (se společníkem Antonínem Lachmanem) nové reprezentační kino s celotýdenním provozem v Praze-Michli (bio Kačerov), jež zahájilo provoz v srpnu 1942. Po válce spolu s bratrem daroval většinu za okupace ukrytých dokumentárních filmů Kanceláři prezidenta republiky (kolekci filmových záběrů E. Beneše), Vojenskému historickému ústavu, Ústavu T. G. Masaryka (soubor filmových masarykian) a Československému filmovému ústavu, s nímž navázal spolupráci a pro nějž na počátku 1946 organizoval retrospektivní promítání předválečných filmů v kinu Olympic v pražské Spálené ulici. Zbývající část archivu, kterou si bratři Č. chtěli ponechat, jim byla po únoru 1948 zabavena a předána Československému filmovému ústavu, jen některé materiály se podařilo ukrýt. V důsledku znárodnění veškerého filmového podnikání se František Č. stal 1945 zaměstnancem Československého státního filmu; 1945–48 vedl své bývalé biografy v Hrdlořezích a na Kačerově, 1948–50 pracoval jako promítač ve vinohradském kině Maceška, 1950–53 postupně v libeňských biografech Humanita a Dukla. V 50. letech byl perzekvován a Státní bezpečnost u něho opakovaně vykonala domovní prohlídky, při nichž pátrala po dokumentárních filmových materiálech. 1953 byl nuceně přeřazen do výroby a 1953–57 pracoval ve strojně zámečnickém a klempířském družstvu Kovodružba v Praze. Vzhledem ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu odešel 1957 do invalidního důchodu. Byl otcem filmového pracovníka a historiografa Miroslava Č. (* 1934) a publicisty a hudebníka Jaroslava Č. (* 1948), autora dokumentárních prací o domácím odboji za druhé světové války a tvůrce unikátního fotografického archivu k historii rezistence.
P: Osobní archiv Miroslava a Jaroslava Č. Praha.
Josef Tomeš