ČVANOVÁ Alexandra Platonovna 25.4.1897-20.5.1939: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku ČVANOVÁ Alexandra 12.4.1897-20.5.1939 na ČVANOVÁ Alexandra Platonovna 25.4.1897-20.5.1939 bez založení přesměrování)
(Žádný rozdíl)

Verze z 9. 12. 2016, 18:50

Alexandra Platonovna ČVANOVÁ
Narození 25.4.1897
Místo narození Oděsa (Ukrajina)
Úmrtí 20.5.1939
Místo úmrtí Jihlava
Povolání 78- Hudební interpret

ČVANOVÁ, Alexandra Platonovna (provd. Šarěvičová), * 25. 4. 1897 Oděsa (Ukrajina), † 20. 5. 1939 Jihlava, zpěvačka

Otce ztratila v dětství. V rodišti, kde žila s matkou a se dvěma sestrami, absolvovala gymnázium. Již tehdy zpívala na školních akademiích. Po maturitě studovala na filozofické fakultě, kterou nedokončila. Po krátkých studiích na hudební a dramatické škole se stala na tři roky sólistkou Městské opery v Oděse. Tam poznala prvního manžela, polského tanečníka Remisława Szymborského (Remislavského, 1897–1973). S ním 1922 odešla do Varšavy a 1923 do Prahy. Manželství se rozpadlo. Po druhém sňatku se jmenovala Šarěvičová. Ačkoliv se uvedla úspěšně v bratislavské opeře, kde dostala angažmá, v roli Taťány v Čajkovského Evženu Oněginovi (31. 1. 1926), získal ji v únoru 1926 tehdejší ředitel a dirigent František Neumann pro ND v Brně. Od počátku se stala oporou sólistického ansámblu, za třináct let nastudovala několik desítek rolí klasického a slovanského operního repertoáru či soudobé operní produkce, proslula ušlechtilým hlasem, přirozenou muzikálností, hereckým projevem a podmanivým zjevem, sžila se s českým prostředím a s českou hudbou a byla považována za vynikající interpretku Janáčkovy hudby.

První českou rolí Č. v Brně byla Xenie v Dvořákově Dimitriji (1926). Ve světové premiéře v divadle Na Hradbách (dnes Mahenovo divadlo) 18. 12. 1926 podala vynikající pěvecký a herecký výkon v roli Emilie Marty v opeře Věc Makropulos Leoše Janáčka. Dirigentem byl František Neumann, režisérem Otakar Zítek (jehož režijní přínos oceňoval především Janáček) a výpravu navrhl buď Zítek, nebo Josef Čapek (byl autorem výtvarného řešení pražské premiéry 1. 3. 1928). Premiéra přilákala do Brna hudební znalce ze zahraničí, jak už se u Janáčkových premiér stávalo pravidlem. V únoru 1927 vysílal operu brněnský rozhlas v přímém přenosu. Tuto úlohu Č. zopakovala 1935 v novém nastudování dirigenta Milana Sachse. Ve stejném divadle 30. 4. 1936 ztvárnila titulní roli v československé premiéře opery Dmitrije Šostakoviče Kateřina Izmajlovová (též Katěrina Ismajlova) v režii Arnošta Luďka a pod taktovkou Antonína Balatky. Jako vyhledávaná mladodramatická sopranistka byla obsazována i do oper Bedřicha Smetany, v nichž však dostávala nevelké role. Slovansky orientovaný repertoár brněnské opery v ní našel skvělou interpretku ruských lyrických postav (P. I. Čajkovskij, D. Šostakovič, A. P. Borodin, N. A. Rimskij-Korsakov).

Dále Č. hostovala v pražském ND a vystupovala jako sólistka na kantátových a oratorních koncertech pořádaných Besedou brněnskou. Zpívala sopránový part při premiéře Janáčkovy Glagolské mše (5. 12. 1927), který zopakovala s velkým ohlasem v Praze (1928) a na Mezinárodním festivalu soudobé hudby v Ženevě (1929). S Besedou přednesla sóla mj. ve skladbách Axmanových, Brahmsových, Dvořákových, Karlových, Mozartových a Petrželkových. Zemřela na následky těžkého zranění při automobilové nehodě u Štoků. Byla pochována na Ústředním hřbitově v Brně.

D: výběr (Brno): Taťána, P. I. Čajkovskij, Evžen Oněgin; Eliza, P. I. Čajkovskij, Piková dáma; Xenie, A. Dvořák, Dimitrij; Emilia Marty, L. Janáček, Věc Makropulos; Chocholka, týž, Příhody lišky Bystroušky; Karolka a Jenůfa, týž, Její pastorkyňa; Lygie, J. Nouguès, Quo vadis?; Klára, J. B. Foerster, Srdce; Kněžna, V. Novák, Lucerna; Oktavián a Maršálka, R. Strauss, Růžový kavalír; Grušenka, O. Jeremiáš, Bratři Karamazovi; Ňura, O. Chlubna, Ňura; Dolores, J. Weinberger, Lidé z Poker Flatu; Princezna, O. Ostrčil, Honzovo království; Rusalka, A. Dvořák, Rusalka; Madelon, O. Zich, Preciézky; Jana, R. Wagner-Regény, Královnin milec; Katěrina, D. Šostakovič, Katěrina Ismajlova; Eliška, V. Novák, Zvíkovský rarášek; Amaranta, P. Haas, Šarlatán; Hanička, J. Ibert, Yvetotský král; Kandida, O. Respighi, Čertovo manželství; Markétka, Ch. Gounod, Faust a Markétka; Desdemona, G. Verdi, Othello; Alžběta, R. Wagner, Tannhäuser; Elsa, R. Wagner, Lohengrin; Kolombína, R. Leoncavallo, Komedianti; Micaela, G. Bizet, Carmen; Hraběnka, W. A. Mozart, Figarova svatba; Donna Anna, týž, Don Juan; Mimi, G. Puccini, Bohéma; Esmeralda, B. Smetana, Prodaná nevěsta; Vendulka, B. Smetana, Hubička; Hedvika, B. Smetana, Čertova stěna; Krasava, B. Smetana, Libuše; Jaroslavna, A. P. Borodin, Kníže Igor.

L: HS 1, s. 222; E. Dufková, Za A. Č., in: Lidová demokracie 19. 5. 1979; V. Kyas, Vzpomínka na A. Č., in: tamtéž 19. 5. 1989; S. Přibáňová, A. P. Č., in: Program LX–1989, č. 9, s. 339; Postavy brněnského jeviště 2, 1989, s. 657n. (kde soupis literatury).

Gustav Novotný, Svatava Přibáňová