AŠKENAZY Ludvík 24.2.1921-18.3.1986: Porovnání verzí

Z Personal
(AŠKENAZY_Ludvík_24.2.1921-18.3.1986)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Ludvík AŠKENAZY
 
| jméno = Ludvík AŠKENAZY
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Askenazy Ludvik portret.jpg
 
| datum narození = 24.2.1921
 
| datum narození = 24.2.1921
 
| místo narození = Český Těšín
 
| místo narození = Český Těšín
 
| datum úmrtí = 18.3.1986
 
| datum úmrtí = 18.3.1986
| místo úmrtí = Bolzano
+
| místo úmrtí = Bolzano (Itálie)
| povolání = 63- Spisovatel
+
| povolání = 63- Spisovatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista
68- Redaktor nebo žurnalista
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Ludvík AŠKENAZY
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 132
 +
}}
 +
 
 +
'''AŠKENAZY, Ludvík,''' ''* 24. 2. 1921 Český Těšín, † 18. 3. 1986 Bolzano (Itálie), spisovatel, novinář''
 +
 
 +
Narodil se v české židovské rodině v Českém Těšíně, ale dětství
 +
prožil v polské Stanislavi, kde absolvoval střední školu.
 +
Na univerzitě ve Lvově začal studovat slovanskou filologii
 +
a dějiny. Po přepadení SSSR Německem utíkal 1941 před
 +
německými vojsky na východ a dostal se až do Kazachstánu,
 +
kde v Berčeguru krátce učil. 1942 vstoupil do československé
 +
vojenské jednotky v SSSR, absolvoval důstojnickou školu
 +
v ukrajinské Sadaguře a poté působil jako styčný důstojník.
 +
Za účast v bojových akcích (v bitvě u Sokolova, při osvobozování
 +
Kyjeva aj.) obdržel sovětská i československá vyznamenání.
 +
S Rudou armádou došel v květnu 1945 až do Prahy, kde
 +
se brzy po skončení války seznámil s nejstarší dcerou spisovatele
 +
Heinricha Manna Leonií, s níž se později oženil. Po
 +
propuštění z armády pracoval řadu let jako reportér a zahraniční
 +
komentátor Československého rozhlasu. 1948 působil
 +
jako válečný zpravodaj v Izraeli, kde poznal Arnošta Lustiga,
 +
s nímž jej spojilo celoživotní přátelství. Do poloviny 50. let
 +
podnikl řadu cest (např. do NDR, Polska, USA, Indie, Japonska),
 +
které daly vzniknout četným reportážím. Od konce 50.
 +
let se zcela věnoval spisovatelské činnosti. Vynikal zejména
 +
jako autor textů pro děti a mládež, psal ovšem rovněž pro
 +
dospělé: kromě filmových námětů a scénářů mu úspěch přinesly
 +
divadelní a zejména rozhlasové hry. Za hru ''Bylo to'' ''na váš''
 +
''účet'' získal 1964 v Janově cenu Prix de Italia. Díky tomuto
 +
prestižnímu ocenění mohl navázat spolupráci s bavorským
 +
rozhlasem, který od poloviny 60. let uváděl překlady jeho her. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa
 +
emigroval i s rodinou do Mnichova. V exilu spolupracoval
 +
s německými rozhlasovými stanicemi; pro bavorský
 +
rozhlas napsal téměř sto pohádek. V 70. a na začátku 80. let
 +
patřil v Německu k nejznámějším autorům českého původu
 +
a prosadil se také jako scenárista. Jeho texty získaly řadu ocenění,
 +
mj. německou státní cenu za literaturu pro mládež
 +
1977; některé z nich byly přeloženy do několika světových
 +
jazyků. Začátkem 80. let se odstěhoval do italského Bolzana,
 +
kde po těžké nemoci zemřel.
 +
 
 +
Patřil ke generaci přesvědčených komunistických literátů.
 +
Jeho tvorba začala politickou reportáží poplatnou dobovým
 +
představám o funkci literatury, se kterými se zpočátku plně
 +
ztotožňoval. Postupně však publicistický přístup spojil se
 +
svérázným uměleckým zpracováním a v jeho dílech se prosazovala
 +
základní orientace na obyčejného člověka a tolerantní
 +
humanismus. A. nebyl tvůrcem rozsáhlých literárních děl,
 +
vynikl jako mistr drobných útvarů (povídka, mikropovídka,
 +
pohádka) pro dospělé a zvláště pro děti. Čtenáře zaujaly především
 +
jeho prozaické etudy (''Dětské'' ''etudy'', 1955, ''Ukradený''
 +
''měsíc'', 1956, ''Milenci z'' ''bedny'', 1959, ''Vajíčko'', 1963 ad.) a krátké
 +
moderní pohádky (''Praštěné'' ''pohádky'', 1965, ''Malá'' ''vánoční''
 +
''povídka'', 1966, ''Cestopis s'' ''jezevčíkem'', 1969 ad.). V tvorbě pro
 +
děti nalezl prostor pro uplatnění svého vypravěčského umění
 +
vyznačujícího se lyrizací děje, bohatou fabulační invencí,
 +
směsí laskavého humoru a jemné ironie. V jediném rozsáhlejším
 +
textu, pohádkovém románu ''Putování za'' ''švestkovou vůní''
 +
''aneb Pitrýsek'' (1959), vyvrcholilo jeho umění propojovat reálné
 +
a fantazijní motivy a dokonale vystihnout náladu melancholického
 +
snění. V období mnichovského exilu se A. často
 +
vracel k námětům dřívějších českých prací. Nejvýrazněji zaujal
 +
dvoudílným originálním převyprávěním světových pohádek
 +
''Wo die'' ''Füchse'' ''Blockfl'' ''öte'' ''spielen'' (1976, Kde lišky hrají na
 +
zobcovou flétnu) a ''Wo die'' ''goldene'' ''Schildkröte'' ''tanzt'' (1977,
 +
Kde tančí zlatá želva).
 +
 
 +
'''D:''' úplná bibliografie in: SČS 1, s. 20.
 +
 
 +
'''L:''' D. Perstická, L. A. a ti druzí. Informace o umlčované a zamlčované literatuře,
 +
1990, s. 10n.; J. Dvořák, Principy tvorby L. A., in: Impuls 1967,
 +
s. 333n.; A. Haman, Světla zastaveného času – doslov, 1992, s. 175n.; M.
 +
Jungmann, Etudy dětské a nedětské – doslov, 1963, s. 300n.; D. Šafaříková,
 +
L. A., in: Zlatý máj 1996, č. 1, s. 25n.; P. Lyčka, L. A., in: Duha 2001, č. 1,
 +
s. 8n.; SČS 1, s. 19n.
 +
 
 +
'''P:''' LA PNP Praha.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/58592 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
 
 +
Vlastislav Lacina, Josef Boček
  
== Literatura ==
 
SČST, 15; SČSB, 12-16; DČD II, 317; KK I, 48-49; SČR, 11; ČBS, 17; Slezsko 1,15; Churáň, 12; Churáň II/1, 19; Tomeš I, 31-32;
 
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
 
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
 
 
[[Kategorie:1921]]
 
[[Kategorie:1921]]
[[Kategorie:Český_Těšín]]
+
[[Kategorie:Český Těšín]]
 
[[Kategorie:1986]]
 
[[Kategorie:1986]]
 
[[Kategorie:Bolzano]]
 
[[Kategorie:Bolzano]]

Aktuální verze z 21. 9. 2019, 17:36

Ludvík AŠKENAZY
Narození 24.2.1921
Místo narození Český Těšín
Úmrtí 18.3.1986
Místo úmrtí Bolzano (Itálie)
Povolání 63- Spisovatel
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 132
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39680

AŠKENAZY, Ludvík, * 24. 2. 1921 Český Těšín, † 18. 3. 1986 Bolzano (Itálie), spisovatel, novinář

Narodil se v české židovské rodině v Českém Těšíně, ale dětství prožil v polské Stanislavi, kde absolvoval střední školu. Na univerzitě ve Lvově začal studovat slovanskou filologii a dějiny. Po přepadení SSSR Německem utíkal 1941 před německými vojsky na východ a dostal se až do Kazachstánu, kde v Berčeguru krátce učil. 1942 vstoupil do československé vojenské jednotky v SSSR, absolvoval důstojnickou školu v ukrajinské Sadaguře a poté působil jako styčný důstojník. Za účast v bojových akcích (v bitvě u Sokolova, při osvobozování Kyjeva aj.) obdržel sovětská i československá vyznamenání. S Rudou armádou došel v květnu 1945 až do Prahy, kde se brzy po skončení války seznámil s nejstarší dcerou spisovatele Heinricha Manna Leonií, s níž se později oženil. Po propuštění z armády pracoval řadu let jako reportér a zahraniční komentátor Československého rozhlasu. 1948 působil jako válečný zpravodaj v Izraeli, kde poznal Arnošta Lustiga, s nímž jej spojilo celoživotní přátelství. Do poloviny 50. let podnikl řadu cest (např. do NDR, Polska, USA, Indie, Japonska), které daly vzniknout četným reportážím. Od konce 50. let se zcela věnoval spisovatelské činnosti. Vynikal zejména jako autor textů pro děti a mládež, psal ovšem rovněž pro dospělé: kromě filmových námětů a scénářů mu úspěch přinesly divadelní a zejména rozhlasové hry. Za hru Bylo to na váš účet získal 1964 v Janově cenu Prix de Italia. Díky tomuto prestižnímu ocenění mohl navázat spolupráci s bavorským rozhlasem, který od poloviny 60. let uváděl překlady jeho her. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa emigroval i s rodinou do Mnichova. V exilu spolupracoval s německými rozhlasovými stanicemi; pro bavorský rozhlas napsal téměř sto pohádek. V 70. a na začátku 80. let patřil v Německu k nejznámějším autorům českého původu a prosadil se také jako scenárista. Jeho texty získaly řadu ocenění, mj. německou státní cenu za literaturu pro mládež 1977; některé z nich byly přeloženy do několika světových jazyků. Začátkem 80. let se odstěhoval do italského Bolzana, kde po těžké nemoci zemřel.

Patřil ke generaci přesvědčených komunistických literátů. Jeho tvorba začala politickou reportáží poplatnou dobovým představám o funkci literatury, se kterými se zpočátku plně ztotožňoval. Postupně však publicistický přístup spojil se svérázným uměleckým zpracováním a v jeho dílech se prosazovala základní orientace na obyčejného člověka a tolerantní humanismus. A. nebyl tvůrcem rozsáhlých literárních děl, vynikl jako mistr drobných útvarů (povídka, mikropovídka, pohádka) pro dospělé a zvláště pro děti. Čtenáře zaujaly především jeho prozaické etudy (Dětské etudy, 1955, Ukradený měsíc, 1956, Milenci z bedny, 1959, Vajíčko, 1963 ad.) a krátké moderní pohádky (Praštěné pohádky, 1965, Malá vánoční povídka, 1966, Cestopis s jezevčíkem, 1969 ad.). V tvorbě pro děti nalezl prostor pro uplatnění svého vypravěčského umění vyznačujícího se lyrizací děje, bohatou fabulační invencí, směsí laskavého humoru a jemné ironie. V jediném rozsáhlejším textu, pohádkovém románu Putování za švestkovou vůní aneb Pitrýsek (1959), vyvrcholilo jeho umění propojovat reálné a fantazijní motivy a dokonale vystihnout náladu melancholického snění. V období mnichovského exilu se A. často vracel k námětům dřívějších českých prací. Nejvýrazněji zaujal dvoudílným originálním převyprávěním světových pohádek Wo die Füchse Blockfl öte spielen (1976, Kde lišky hrají na zobcovou flétnu) a Wo die goldene Schildkröte tanzt (1977, Kde tančí zlatá želva).

D: úplná bibliografie in: SČS 1, s. 20.

L: D. Perstická, L. A. a ti druzí. Informace o umlčované a zamlčované literatuře, 1990, s. 10n.; J. Dvořák, Principy tvorby L. A., in: Impuls 1967, s. 333n.; A. Haman, Světla zastaveného času – doslov, 1992, s. 175n.; M. Jungmann, Etudy dětské a nedětské – doslov, 1963, s. 300n.; D. Šafaříková, L. A., in: Zlatý máj 1996, č. 1, s. 25n.; P. Lyčka, L. A., in: Duha 2001, č. 1, s. 8n.; SČS 1, s. 19n.

P: LA PNP Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Vlastislav Lacina, Josef Boček