ADÁMEK Jan 29.11.1774-1840: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku ADÁMEK Jan na ADÁMEK Jan 29.11.1774-1840 bez založení přesměrování)
(Žádný rozdíl)

Verze z 19. 1. 2016, 12:24

Jan ADÁMEK
Narození 29.11.1774
Místo narození Staré Benátky (dnes Benátky nad Jizerou)
Úmrtí 1840
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 61- Pedagog
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38789

ADÁMEK, Jan, * 29. 11. 1774 Staré Benátky (dnes Benátky nad Jizerou), † 1840 Vídeň (Rakousko), malíř miniatur

Vnuk sochaře Františka Václava A. (1713–1779). Základy řemesla patrně získal u svého otce řezbáře a sochaře Františka Josefa A. (1744–?). Od 1800 studoval akademii umění ve Vídni, kde se usadil. Patřil do generace školené v duchu pozdního rokoka, která se po 1800 obrátila ke klasicistnímu pojetí. Svižné elegantní empírové miniatury ztvárňoval A. jako představitel vídeňského malířského stylu. Svým pojetím patřil mezi umělce slohově značně konzervativní. Portréty maloval zpravidla technikou kvaše na slonovině či na porcelánu. Používal uvolněnou citlivou malbu štětcem a zachytil psychické rozpoložení modelu. Dokázal ovšem malovat i nebarevně, monochromně, téměř skicovitou technikou, a přiblížil se tak vyzrálejším portrétům českého miniaturisty H. Schödla. V A. poměrně rozkolísané tvorbě se vyhranila malba hlásící se k vídeňskému estetickému cítění.

D: Portréty v zámeckých sbírkách (Sychrov, Hořovice) a v UPM Praha.

L: Th ieme – Becker 1, s. 70; F. X. Jiřík, Životopisné příspěvky, in: Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1920–1921, s. 48; týž, Miniatura a drobná podobizna v době empirové a probuzenské v Čechách, 1930; KSN 1, s. 40; Toman 1, s. 7; K. Holešovský, Portrétní miniatura, 1976, s. 95n.; A. Horynová, Portrétní miniatury ve sbírkách státních zámků Středočeského kraje, 1982; M. Mžyková, Miniatura a drobný portrét, 1985; táž, Díla českých malířů 19. a 20. století v zámeckých sbírkách, in: Památky a příroda 10, 1985, s. 22n.; Miniatura a drobný portrét z českých a moravských sbírek. Katalog výstavy, 1985; NEČVU 1, s. 17.

Gustav Novotný