ADAMÍRA Jiří 2.4.1926-14.8.1993: Porovnání verzí

Z Personal
(ADAMÍRA_Jiří_2.4.1926-14.8.1993)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 2.4.1926
 
| datum narození = 2.4.1926
| místo narození =  
+
| místo narození = Dobrovice u Mladé Boleslavi
 
| datum úmrtí = 14.8.1993
 
| datum úmrtí = 14.8.1993
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jiří ADAMÍRA
+
}}
 +
 
 +
'''ADAMÍRA, Jiří,''' ''* 2. 4. 1926 Dobrovice u Mladé Boleslavi, † 14. 8. 1993 Praha, herec''
 +
 
 +
Gymnázium a průmyslovou školu vystudoval v Praze. Hereckou
 +
dráhu zahájil 1945 v pražském Divadle mladých pionýrů,
 +
poté přijal angažmá ve zlínském Městském divadle (1946–50)
 +
a ve Státním divadle v Ostravě (1950–62). Vytvořil desítky
 +
výrazných postav, zejména v klasickém repertoáru, např.
 +
Shakespearova Hamleta a Richarda III., Tylova Jana Husa.
 +
Uplatnil v nich jedinečné fyzické dispozice, na nichž rozvinul
 +
velký herecký talent. Po příchodu do Prahy patřil k protagonistům
 +
pražského Realistického divadla (1962–90). Ztvárnil
 +
psychologicky složité postavy her A. P. Čechova (Astrov
 +
v Strýčkovi Váňovi, Trigorin v Rackovi), dramatizovaných románech
 +
F. M. Dostojevského (Ivan Karamazov v Brat řích
 +
Karamazových, Svidrigajlov v Zločinu a trestu), hrách moderních
 +
autorů (Archie v Osbornově Komiku). Stejně úspěšně
 +
ztělesnil i žánrově různorodé role české klasiky – Lízala v Maryše
 +
bratří Mrštíků a Pelopa ve Vrchlického Námluvách Pelopových.
 +
Jako člen činohry pražského Národního divadla (1990
 +
až 1993) zúročil herecké zkušenosti zejména v po stavách Serebjakova
 +
(A. P. Čechov, Strýček Váňa), Šamana (J. Topol, Sbohem
 +
Sokrate) a Antigona (W. Shakespeare, Zimní pohádka).
 +
Pojetím herecké tvorby představoval A. vyhraněný typ intelektuálního
 +
herce. K prostředkům jeho nepatetického projevu
 +
patřila ironie a sarkasmus. Hlasové dispozice uplatňoval
 +
rovněž v rozhlase a v dabingu a jako recitátor v pořadech
 +
Lyry Pragensis a Violy. Významné herecké příležitosti mu
 +
poskytl fi lm a televize (Pátý jezdec je strach, Oldřich a Božena,
 +
Příběh lásky a cti, Božská Ema, Konec starých časů, Modlitba
 +
pro Kateřinu Horowitzovou, Španělé v Praze, Byl jednou jeden
 +
dům, Putování Jana Ámose, Diplomat, Žena z Koryntu). Ve
 +
fi lmu uplatnil svou silnou individualitu i v detektivních žánrech
 +
(Jeden z nich je vrah, Svědectví mrtvých očí), herecké
 +
mistrovství prokázal ztvárněním vnitřně noblesních postav
 +
(např. policejní rada Korejs v seriálu Panoptikum města pražského),
 +
které svou hlubokou lidskostí daly detektivním příběhům
 +
nový rozměr.
 +
 
 +
'''L:''' O. Popp, Jeden z předních nejen podle abecedy, in: Československá televize,
 +
17. 10. 1966; J. Císař, Skutečnost snu, in: Divadlo 1966, 6, s. 16; K.
 +
Zajíček, Herecké rozjímání J. A., in: Svobodné slovo, 7. 4. 1973, s. 7; FPH
 +
1, s. 9n.; B. Štěpánek, J. A., in: Televize 1991, č. 14, s. 26; Odešel pan herec,
 +
in: Svoboda, 18. 8. 1993.
 +
 
 +
Alice Dubská
  
== Literatura ==
 
ČBS II; FPH /1, 9; Churáň, 10; Dokumentační přehled. Praha 1990, č. 9; Mlasoboleslavsko, 159; Tomeš I, 21;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
 
 
[[Kategorie:1926]]
 
[[Kategorie:1926]]
 +
[[Kategorie:Dobrovice]]
 
[[Kategorie:1993]]
 
[[Kategorie:1993]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 19. 1. 2016, 13:30

Jiří ADAMÍRA
Narození 2.4.1926
Místo narození Dobrovice u Mladé Boleslavi
Úmrtí 14.8.1993
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38822

ADAMÍRA, Jiří, * 2. 4. 1926 Dobrovice u Mladé Boleslavi, † 14. 8. 1993 Praha, herec

Gymnázium a průmyslovou školu vystudoval v Praze. Hereckou dráhu zahájil 1945 v pražském Divadle mladých pionýrů, poté přijal angažmá ve zlínském Městském divadle (1946–50) a ve Státním divadle v Ostravě (1950–62). Vytvořil desítky výrazných postav, zejména v klasickém repertoáru, např. Shakespearova Hamleta a Richarda III., Tylova Jana Husa. Uplatnil v nich jedinečné fyzické dispozice, na nichž rozvinul velký herecký talent. Po příchodu do Prahy patřil k protagonistům pražského Realistického divadla (1962–90). Ztvárnil psychologicky složité postavy her A. P. Čechova (Astrov v Strýčkovi Váňovi, Trigorin v Rackovi), dramatizovaných románech F. M. Dostojevského (Ivan Karamazov v Brat řích Karamazových, Svidrigajlov v Zločinu a trestu), hrách moderních autorů (Archie v Osbornově Komiku). Stejně úspěšně ztělesnil i žánrově různorodé role české klasiky – Lízala v Maryše bratří Mrštíků a Pelopa ve Vrchlického Námluvách Pelopových. Jako člen činohry pražského Národního divadla (1990 až 1993) zúročil herecké zkušenosti zejména v po stavách Serebjakova (A. P. Čechov, Strýček Váňa), Šamana (J. Topol, Sbohem Sokrate) a Antigona (W. Shakespeare, Zimní pohádka). Pojetím herecké tvorby představoval A. vyhraněný typ intelektuálního herce. K prostředkům jeho nepatetického projevu patřila ironie a sarkasmus. Hlasové dispozice uplatňoval rovněž v rozhlase a v dabingu a jako recitátor v pořadech Lyry Pragensis a Violy. Významné herecké příležitosti mu poskytl fi lm a televize (Pátý jezdec je strach, Oldřich a Božena, Příběh lásky a cti, Božská Ema, Konec starých časů, Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Španělé v Praze, Byl jednou jeden dům, Putování Jana Ámose, Diplomat, Žena z Koryntu). Ve fi lmu uplatnil svou silnou individualitu i v detektivních žánrech (Jeden z nich je vrah, Svědectví mrtvých očí), herecké mistrovství prokázal ztvárněním vnitřně noblesních postav (např. policejní rada Korejs v seriálu Panoptikum města pražského), které svou hlubokou lidskostí daly detektivním příběhům nový rozměr.

L: O. Popp, Jeden z předních nejen podle abecedy, in: Československá televize, 17. 10. 1966; J. Císař, Skutečnost snu, in: Divadlo 1966, 6, s. 16; K. Zajíček, Herecké rozjímání J. A., in: Svobodné slovo, 7. 4. 1973, s. 7; FPH 1, s. 9n.; B. Štěpánek, J. A., in: Televize 1991, č. 14, s. 26; Odešel pan herec, in: Svoboda, 18. 8. 1993.

Alice Dubská