Verze z 17. 9. 2019, 14:10, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

ADAMCOVÁ Anna 27.1.1874-2.6.1950

Z Personal
Anna ADAMCOVÁ
Narození 27.1.1874
Místo narození Praha
Úmrtí 2.6.1950
Místo úmrtí Praha
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 29
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38752

ADAMCOVÁ, Anna (provd. Olivová), * 27. 1. 1874 Praha, † 2. 6. 1950 Praha, pěvkyně

Po sňatku (1896) vystupovala též pod jménem Olivová nebo Olivová-Adamcová. Jejím druhým manželem byl pěvec Národního divadla Otakar Mařák. Po ochotnických uměleckých začátcích (členka divadelního souboru Malostranské besedy) studovala zpěv na pražské konzervatoři (1891–93). Od 15. 11. 1893 se stala sólistkou operního souboru Národního divadla, 1900 odešla do Vídně (Carlstheater) a poté do Berlína (Theater des Westens). 1903 se vzdala stálého angažmá. Vystupovala už jen občas pohostinsky na scénách Národního divadla (1903), v Plzni a v Brně, soukromě vyučovala zpěvu. V Národním divadle, s nímž se rozloučila 13. 9. 1900 hlavní rolí v Suppého operetě Fatinica, zpívala zejména sopránové role subretního typu. Na počátku krátké kariéry A. byl oceňován její dobře znějící hlas, elegantní zjev a pohybové dispozice, i když se vyskytly výhrady k její nedokonalé technice zpěvu a nedostatečnému propracování rolí.

D: role: Carmen (Bizet: Carmen, 1893), Princ Orlowski (Strauss: Netopýr, 1894), Ganymed (Suppé: Krásná Galathea, 1894), Nicol-Nick (Roger: Miss Nicol-Nick, 1896), Gaston (Offenbach: Paní a pán Denisovi, 1896), Siebel (Gounod: Faust a Markétka, 1897), Regina (Offenbach: Trebizondská princezna, 1899), Molly Seamorová (Jones: Gejša, 1899), Vladimír Dimitrovič (Suppé: Fatinica, 1900), zpívala i Esmeraldu (Smetana: Prodaná nevěsta) a Denisu (Hervé: Mamzelle Nitouche).

L: Dalibor 22, 1900, s. 268; Divadelní listy 1, 1899–1900, s. 353; ODS, s. 7; OSND 1/1, s. 16; HS 1, s. 18; ND a jeho předchůdci, s. 9.

Lenka Mráčková