ADAMETZ Leopold 11.11.1861-27.1.1941: Porovnání verzí

Z Personal
(ADAMETZ_Leopold_11.11.1861-27.1.1941)
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Leopold ADAMETZ
+
}}
 +
 
 +
'''ADAMETZ, Leopold,''' ''* 11. 11. 1861 Brno, † 27. 1. 1941 Vídeň (Rakousko), zootechnik, pomolog, pedagog, odborný publicista''
 +
 
 +
Základní a střední vzdělání získal v Drážďanech a ve Vídni.
 +
1881–84 absolvoval VŠZ ve Vídni, poté rok praktikoval
 +
v Čelechovicích na Hané a pokračoval v dalších odborných
 +
studiích na univerzitě v Lipsku (1886–87, PhDr.). Vrátil se
 +
do Vídně a stal se asistentem prof. MUDr. Martina Wilckense
 +
v ústavu nauky o živočišné produkci. Habilitoval se pro
 +
zootechniku a zdravovědu domácích zvířat (1888) a mlékařství
 +
(1889). 1890 byl jmenován mimořádným profesorem.
 +
1891–98 působil na zemědělském oddělení Jagellonské univerzity
 +
v Krakově jako řádný profesor chovu hospodářských
 +
zvířat a mlékařství. Na vídeňskou VŠZ se vrátil na místo
 +
M. Wilckense. Byl ředitelem Zootechnického ústavu (1898
 +
až 1932) a náležel k předním evropským zootechnikům. Jeho
 +
dílo rozvíjeli a dovršili spolužáci B. Macalík (1861–1940),
 +
J. Taufer (1869–1940) a prof. S. Ulmanský v Záhřebu.
 +
 
 +
Na počátku 20. století se A. zasadil o dovoz a aklimatizaci
 +
žádaných čistokrevných karakulských ovcí z Buchary a o jejich
 +
chov na Moravě. Pokusy prováděl zejména na svém
 +
statku ve Velkých Losinách u Šumperka. Studoval Mendlovy
 +
zákonitosti dědičnosti u těchto ovcí a křížil je s francouzskými.
 +
Působil na vývoj zootechniky a chovatelskou problematiku
 +
v českých zemích, v Polsku, Jugoslávii, Bulharsku a v Rusku.
 +
Společně s B. Macalíkem prozkoumali původ našeho sko tu
 +
a systematicky ho zařadili.
 +
 
 +
Ministerstvo zemědělství ČSR vydalo 1923 česky a německy
 +
A. rozpravu o příbuzenské plemenitbě, která se stala v našem
 +
prostředí významným vědeckým kompendiem zootechniky.
 +
Dále vydal vysokoškolskou učebnici všeobecného chovu domácích
 +
zvířat, v níž vycházel z vědecké živočišné genetiky.
 +
Kniha vyšla nejprve polsky, srbochorvatsky a po českém vydání
 +
pak německy, rusky, anglicky, švédsky, bulharsky a maďarsky.
 +
Každé vydání bylo přizpůsobeno poměrům daného
 +
státu.
 +
 
 +
Za vědeckou a organizátorskou práci obdržel A. četné pocty
 +
a řády: rakouskou zlatou medaili za zásluhy o zemědělství,
 +
francouzský rytířský zlatý kříž Pour la mérite agricole, komandérský
 +
kříž Danilova černohorského řádu, komturský
 +
kříž rakouského Řádu Františka Josefa a řád Polonia restituta.
 +
Byl rektorem VŠZ ve Vídni (1901/02). Polská akademie věd
 +
v Krakově ho zvolila dopisujícím (1896) a řádným členem
 +
(1922), Akademie věd německých přírodovědců Leopoldinum
 +
v Halle řádným členem (1906), dále byl členem Švédské
 +
zemědělské akademie v Uppsale (1916), Institutu pro Orient
 +
a Západ ve Vídni (1921) a dopisujícím členem Rakouské akademie věd (1931). ČSAZ zvolila A. 1926 dopisujícím a 1937
 +
čestným členem. Její knihovně věnoval A. své odborné práce.
 +
Na VŠZ ve Stockholmu a v Berlíně a na Jagellonské univerzitě
 +
v Krakově mu 1931 byl udělen titul dr. h. c.
 +
 
 +
'''D:''' neúplný soupis in: SÚA Praha, fond ČAZ, kt. 16 – Lebenslauf des
 +
Prof. Dr. L. A.; F. J. (=Jaro Ferulík); Prof. dr. L. A., in: Československý zemědělec
 +
5, 1923, s. 27 a 237, 20. 12. 1923, s. 276n.; E. Reich, Dr. L. A., in:
 +
VČAZ 4, 1928, s. 265n.; J. Kříženecký, Význam prof. dr. dr. h. c. L. A. ve
 +
vývoji zootechniky, in: VČAZ 17, 1941, s. 325n.; Die wirtschaftliche Zweckmässigkeit
 +
der Pelzschafzucht für das deutsch-österreichische Flachland,
 +
Wien 1921; Untersuchungen über Abstammung und Rassenzugehörigkeit
 +
des altspanischen Pferdes Kladruber Zucht, in: Arbeiten der Lehrkanzel für
 +
Tierzucht an der Hochschule für Bodenkultur in Wien 1, Wien 1922; Příbuzenská
 +
plemenitba ve světle nového biologického bádání, 1923 (dtto německy
 +
Die Verwandschaftszucht im Lichte der neuen biologischen Forschung,
 +
Publikation des Ministeriums für Landwirtschaft der ČSR, Bd. 42,
 +
1923); Chov domácích zvířat. Část všeobecná, 1925; Zootechnické výzkumné
 +
stanice a jejich význam pro povznesení chovu domácích zvířat v Polsku,
 +
in: VČAZ 5, 1929, s. 434n.
 +
 
 +
'''L:''' HSN 1, s. 20; Dr. L. A., in: Příbuzenská plemenitba…, c. d., s. 66n.;
 +
A. L., in: Československý zemědělec 5, 13. 12. 1923, s. 269 a 20. 12. 1923,
 +
s. 276n.; OSND 1/1, s. 16n.; MSN 1, s. 20; KSN 1, s. 41; E. Reich, L. A.,
 +
in: Chov domácích zvířat, c. d., doslov, s. 424n.; týž, Dr. L. A., in: VČAZ 4,
 +
1928, s. 264n.; týž, Dr. Ing. L. A. sedmdesátníkem, in: VČAZ 7, 1931,
 +
s. 1031n.; B. Vláčil, Oslavy sedmdesátin prof. Dr. L. A., in: VČAZ 7, 1931,
 +
s. 1120n.; S. Ulmansky, K sedmdesátinám prof. Dra h. c. L. A., in: VČAZ
 +
8, 1932, s. 1n.; E. Reich, B. Vláčil, ČAZ v prvém desítiletí 1924–34, 1935,
 +
passim; E. Reich, Prof. Ing. Dr. L. A., in: VČAZ 17, 1941, s. 132n.; J. Kříženecký,
 +
Význam prof. dr. dr. h. c. L. A. ve vývoji zootechniky, in: VČAZ 17,
 +
1941, s. 321n.; K. Keller, L. A., in: ÖAW Almanach 91, 1949, s. 203n.;
 +
NDB 1, s. 53n.; ÖBL 1, s. 5; Hofrat Prof. Dr. L. A. zum 100. Geburtstag,
 +
Wien, 1962; MSB 1, s. 4n. a 4, s. 146.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv města Brna, matriky okr. Brno-město, sign. 6/7. Tom. VI. Matrika
 +
nar. 1. 2. 1854–11. 1. 1863, římskokatolická fara Brno-Staré Brno (otec
 +
neuveden); SÚA Praha, fond ČAZ, kt. 16 – Lebenslauf des Prof. Dr. L. A.
 +
a dtto, i. č. 27 (A), kt. 91.
 +
 
 +
Gustav Novotný
  
== Literatura ==
 
 
   
 
   
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:22- Odborník živočišné výroby]]
 
[[Kategorie:22- Odborník živočišné výroby]]
 
 
[[Kategorie:1861]]
 
[[Kategorie:1861]]
 
[[Kategorie:Valtice]]
 
[[Kategorie:Valtice]]
 
[[Kategorie:1941]]
 
[[Kategorie:1941]]
 
[[Kategorie:Vídeň]]
 
[[Kategorie:Vídeň]]

Verze z 19. 1. 2016, 12:50

Leopold ADAMETZ
Narození 11.11.1861
Místo narození Valtice, o. Břeclav
Úmrtí 27.1.1941
Místo úmrtí Vídeň
Povolání 22- Odborník živočišné výroby

ADAMETZ, Leopold, * 11. 11. 1861 Brno, † 27. 1. 1941 Vídeň (Rakousko), zootechnik, pomolog, pedagog, odborný publicista

Základní a střední vzdělání získal v Drážďanech a ve Vídni. 1881–84 absolvoval VŠZ ve Vídni, poté rok praktikoval v Čelechovicích na Hané a pokračoval v dalších odborných studiích na univerzitě v Lipsku (1886–87, PhDr.). Vrátil se do Vídně a stal se asistentem prof. MUDr. Martina Wilckense v ústavu nauky o živočišné produkci. Habilitoval se pro zootechniku a zdravovědu domácích zvířat (1888) a mlékařství (1889). 1890 byl jmenován mimořádným profesorem. 1891–98 působil na zemědělském oddělení Jagellonské univerzity v Krakově jako řádný profesor chovu hospodářských zvířat a mlékařství. Na vídeňskou VŠZ se vrátil na místo M. Wilckense. Byl ředitelem Zootechnického ústavu (1898 až 1932) a náležel k předním evropským zootechnikům. Jeho dílo rozvíjeli a dovršili spolužáci B. Macalík (1861–1940), J. Taufer (1869–1940) a prof. S. Ulmanský v Záhřebu.

Na počátku 20. století se A. zasadil o dovoz a aklimatizaci žádaných čistokrevných karakulských ovcí z Buchary a o jejich chov na Moravě. Pokusy prováděl zejména na svém statku ve Velkých Losinách u Šumperka. Studoval Mendlovy zákonitosti dědičnosti u těchto ovcí a křížil je s francouzskými. Působil na vývoj zootechniky a chovatelskou problematiku v českých zemích, v Polsku, Jugoslávii, Bulharsku a v Rusku. Společně s B. Macalíkem prozkoumali původ našeho sko tu a systematicky ho zařadili.

Ministerstvo zemědělství ČSR vydalo 1923 česky a německy A. rozpravu o příbuzenské plemenitbě, která se stala v našem prostředí významným vědeckým kompendiem zootechniky. Dále vydal vysokoškolskou učebnici všeobecného chovu domácích zvířat, v níž vycházel z vědecké živočišné genetiky. Kniha vyšla nejprve polsky, srbochorvatsky a po českém vydání pak německy, rusky, anglicky, švédsky, bulharsky a maďarsky. Každé vydání bylo přizpůsobeno poměrům daného státu.

Za vědeckou a organizátorskou práci obdržel A. četné pocty a řády: rakouskou zlatou medaili za zásluhy o zemědělství, francouzský rytířský zlatý kříž Pour la mérite agricole, komandérský kříž Danilova černohorského řádu, komturský kříž rakouského Řádu Františka Josefa a řád Polonia restituta. Byl rektorem VŠZ ve Vídni (1901/02). Polská akademie věd v Krakově ho zvolila dopisujícím (1896) a řádným členem (1922), Akademie věd německých přírodovědců Leopoldinum v Halle řádným členem (1906), dále byl členem Švédské zemědělské akademie v Uppsale (1916), Institutu pro Orient a Západ ve Vídni (1921) a dopisujícím členem Rakouské akademie věd (1931). ČSAZ zvolila A. 1926 dopisujícím a 1937 čestným členem. Její knihovně věnoval A. své odborné práce. Na VŠZ ve Stockholmu a v Berlíně a na Jagellonské univerzitě v Krakově mu 1931 byl udělen titul dr. h. c.

D: neúplný soupis in: SÚA Praha, fond ČAZ, kt. 16 – Lebenslauf des Prof. Dr. L. A.; F. J. (=Jaro Ferulík); Prof. dr. L. A., in: Československý zemědělec 5, 1923, s. 27 a 237, 20. 12. 1923, s. 276n.; E. Reich, Dr. L. A., in: VČAZ 4, 1928, s. 265n.; J. Kříženecký, Význam prof. dr. dr. h. c. L. A. ve vývoji zootechniky, in: VČAZ 17, 1941, s. 325n.; Die wirtschaftliche Zweckmässigkeit der Pelzschafzucht für das deutsch-österreichische Flachland, Wien 1921; Untersuchungen über Abstammung und Rassenzugehörigkeit des altspanischen Pferdes Kladruber Zucht, in: Arbeiten der Lehrkanzel für Tierzucht an der Hochschule für Bodenkultur in Wien 1, Wien 1922; Příbuzenská plemenitba ve světle nového biologického bádání, 1923 (dtto německy Die Verwandschaftszucht im Lichte der neuen biologischen Forschung, Publikation des Ministeriums für Landwirtschaft der ČSR, Bd. 42, 1923); Chov domácích zvířat. Část všeobecná, 1925; Zootechnické výzkumné stanice a jejich význam pro povznesení chovu domácích zvířat v Polsku, in: VČAZ 5, 1929, s. 434n.

L: HSN 1, s. 20; Dr. L. A., in: Příbuzenská plemenitba…, c. d., s. 66n.; A. L., in: Československý zemědělec 5, 13. 12. 1923, s. 269 a 20. 12. 1923, s. 276n.; OSND 1/1, s. 16n.; MSN 1, s. 20; KSN 1, s. 41; E. Reich, L. A., in: Chov domácích zvířat, c. d., doslov, s. 424n.; týž, Dr. L. A., in: VČAZ 4, 1928, s. 264n.; týž, Dr. Ing. L. A. sedmdesátníkem, in: VČAZ 7, 1931, s. 1031n.; B. Vláčil, Oslavy sedmdesátin prof. Dr. L. A., in: VČAZ 7, 1931, s. 1120n.; S. Ulmansky, K sedmdesátinám prof. Dra h. c. L. A., in: VČAZ 8, 1932, s. 1n.; E. Reich, B. Vláčil, ČAZ v prvém desítiletí 1924–34, 1935, passim; E. Reich, Prof. Ing. Dr. L. A., in: VČAZ 17, 1941, s. 132n.; J. Kříženecký, Význam prof. dr. dr. h. c. L. A. ve vývoji zootechniky, in: VČAZ 17, 1941, s. 321n.; K. Keller, L. A., in: ÖAW Almanach 91, 1949, s. 203n.; NDB 1, s. 53n.; ÖBL 1, s. 5; Hofrat Prof. Dr. L. A. zum 100. Geburtstag, Wien, 1962; MSB 1, s. 4n. a 4, s. 146.

P: Archiv města Brna, matriky okr. Brno-město, sign. 6/7. Tom. VI. Matrika nar. 1. 2. 1854–11. 1. 1863, římskokatolická fara Brno-Staré Brno (otec neuveden); SÚA Praha, fond ČAZ, kt. 16 – Lebenslauf des Prof. Dr. L. A. a dtto, i. č. 27 (A), kt. 91.

Gustav Novotný