ADAMETZ Leopold 11.11.1861-27.1.1941: Porovnání verzí

Verze z 19. 1. 2016, 13:50

Leopold ADAMETZ
Narození	11.11.1861
Místo narození	Valtice, o. Břeclav
Úmrtí	27.1.1941
Místo úmrtí	Vídeň
Povolání	22- Odborník živočišné výroby
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38806

ADAMETZ, Leopold, * 11. 11. 1861 Brno, † 27. 1. 1941 Vídeň (Rakousko), zootechnik, pomolog, pedagog, odborný publicista

Základní a střední vzdělání získal v Drážďanech a ve Vídni. 1881–84 absolvoval VŠZ ve Vídni, poté rok praktikoval v Čelechovicích na Hané a pokračoval v dalších odborných studiích na univerzitě v Lipsku (1886–87, PhDr.). Vrátil se do Vídně a stal se asistentem prof. MUDr. Martina Wilckense v ústavu nauky o živočišné produkci. Habilitoval se pro zootechniku a zdravovědu domácích zvířat (1888) a mlékařství (1889). 1890 byl jmenován mimořádným profesorem. 1891–98 působil na zemědělském oddělení Jagellonské univerzity v Krakově jako řádný profesor chovu hospodářských zvířat a mlékařství. Na vídeňskou VŠZ se vrátil na místo M. Wilckense. Byl ředitelem Zootechnického ústavu (1898 až 1932) a náležel k předním evropským zootechnikům. Jeho dílo rozvíjeli a dovršili spolužáci B. Macalík (1861–1940), J. Taufer (1869–1940) a prof. S. Ulmanský v Záhřebu.

Na počátku 20. století se A. zasadil o dovoz a aklimatizaci žádaných čistokrevných karakulských ovcí z Buchary a o jejich chov na Moravě. Pokusy prováděl zejména na svém statku ve Velkých Losinách u Šumperka. Studoval Mendlovy zákonitosti dědičnosti u těchto ovcí a křížil je s francouzskými. Působil na vývoj zootechniky a chovatelskou problematiku v českých zemích, v Polsku, Jugoslávii, Bulharsku a v Rusku. Společně s B. Macalíkem prozkoumali původ našeho sko tu a systematicky ho zařadili.

Ministerstvo zemědělství ČSR vydalo 1923 česky a německy A. rozpravu o příbuzenské plemenitbě, která se stala v našem prostředí významným vědeckým kompendiem zootechniky. Dále vydal vysokoškolskou učebnici všeobecného chovu domácích zvířat, v níž vycházel z vědecké živočišné genetiky. Kniha vyšla nejprve polsky, srbochorvatsky a po českém vydání pak německy, rusky, anglicky, švédsky, bulharsky a maďarsky. Každé vydání bylo přizpůsobeno poměrům daného státu.

Za vědeckou a organizátorskou práci obdržel A. četné pocty a řády: rakouskou zlatou medaili za zásluhy o zemědělství, francouzský rytířský zlatý kříž Pour la mérite agricole, komandérský kříž Danilova černohorského řádu, komturský kříž rakouského Řádu Františka Josefa a řád Polonia restituta. Byl rektorem VŠZ ve Vídni (1901/02). Polská akademie věd v Krakově ho zvolila dopisujícím (1896) a řádným členem (1922), Akademie věd německých přírodovědců Leopoldinum v Halle řádným členem (1906), dále byl členem Švédské zemědělské akademie v Uppsale (1916), Institutu pro Orient a Západ ve Vídni (1921) a dopisujícím členem Rakouské akademie věd (1931). ČSAZ zvolila A. 1926 dopisujícím a 1937 čestným členem. Její knihovně věnoval A. své odborné práce. Na VŠZ ve Stockholmu a v Berlíně a na Jagellonské univerzitě v Krakově mu 1931 byl udělen titul dr. h. c.

D: neúplný soupis in: SÚA Praha, fond ČAZ, kt. 16 – Lebenslauf des Prof. Dr. L. A.; F. J. (=Jaro Ferulík); Prof. dr. L. A., in: Československý zemědělec 5, 1923, s. 27 a 237, 20. 12. 1923, s. 276n.; E. Reich, Dr. L. A., in: VČAZ 4, 1928, s. 265n.; J. Kříženecký, Význam prof. dr. dr. h. c. L. A. ve vývoji zootechniky, in: VČAZ 17, 1941, s. 325n.; Die wirtschaftliche Zweckmässigkeit der Pelzschafzucht für das deutsch-österreichische Flachland, Wien 1921; Untersuchungen über Abstammung und Rassenzugehörigkeit des altspanischen Pferdes Kladruber Zucht, in: Arbeiten der Lehrkanzel für Tierzucht an der Hochschule für Bodenkultur in Wien 1, Wien 1922; Příbuzenská plemenitba ve světle nového biologického bádání, 1923 (dtto německy Die Verwandschaftszucht im Lichte der neuen biologischen Forschung, Publikation des Ministeriums für Landwirtschaft der ČSR, Bd. 42, 1923); Chov domácích zvířat. Část všeobecná, 1925; Zootechnické výzkumné stanice a jejich význam pro povznesení chovu domácích zvířat v Polsku, in: VČAZ 5, 1929, s. 434n.

L: HSN 1, s. 20; Dr. L. A., in: Příbuzenská plemenitba…, c. d., s. 66n.; A. L., in: Československý zemědělec 5, 13. 12. 1923, s. 269 a 20. 12. 1923, s. 276n.; OSND 1/1, s. 16n.; MSN 1, s. 20; KSN 1, s. 41; E. Reich, L. A., in: Chov domácích zvířat, c. d., doslov, s. 424n.; týž, Dr. L. A., in: VČAZ 4, 1928, s. 264n.; týž, Dr. Ing. L. A. sedmdesátníkem, in: VČAZ 7, 1931, s. 1031n.; B. Vláčil, Oslavy sedmdesátin prof. Dr. L. A., in: VČAZ 7, 1931, s. 1120n.; S. Ulmansky, K sedmdesátinám prof. Dra h. c. L. A., in: VČAZ 8, 1932, s. 1n.; E. Reich, B. Vláčil, ČAZ v prvém desítiletí 1924–34, 1935, passim; E. Reich, Prof. Ing. Dr. L. A., in: VČAZ 17, 1941, s. 132n.; J. Kříženecký, Význam prof. dr. dr. h. c. L. A. ve vývoji zootechniky, in: VČAZ 17, 1941, s. 321n.; K. Keller, L. A., in: ÖAW Almanach 91, 1949, s. 203n.; NDB 1, s. 53n.; ÖBL 1, s. 5; Hofrat Prof. Dr. L. A. zum 100. Geburtstag, Wien, 1962; MSB 1, s. 4n. a 4, s. 146.

P: Archiv města Brna, matriky okr. Brno-město, sign. 6/7. Tom. VI. Matrika nar. 1. 2. 1854–11. 1. 1863, římskokatolická fara Brno-Staré Brno (otec neuveden); SÚA Praha, fond ČAZ, kt. 16 – Lebenslauf des Prof. Dr. L. A. a dtto, i. č. 27 (A), kt. 91.

Gustav Novotný