ADAM BENEŠŮV z Nežetic ?1350-16.7.1414: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 16.7.1414
 
| datum úmrtí = 16.7.1414
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
+
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />58- Teoretik nebo historik státu a práva
58- Teoretik nebo historik státu a práva
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 28-29
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 17. 9. 2019, 14:10

ADAM BENEŠŮV z Nežetic
Narození okolo 1350
Úmrtí 16.7.1414
Místo úmrtí Praha
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
58- Teoretik nebo historik státu a práva
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 28-29
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38744

ADAM BENEŠŮV z Nežetic (též z Moravy), * okolo poloviny 14. století, † 16. 7. 1414 Praha, generální vikář

Na artistické fakultě pražské univerzity 1373 dosáhl titulu mistra. 1379 se zapsal na pražskou právnickou univerzitu, kde získal 1383 bakalaureát, 1384 licenciát a 1389 doktorát. 1384–1403 pravděpodobně přednášel na katedře dekretálů, jak dokazuje jeho dochovaná lektura ke 4. knize Dekretálů (papežských příkazů) Řehoře IX. Vlastnil knihovnu o 62 svazcích především se spisy zaměřenými na teologii a kanonické právo. Spolu s ostatním majetkem knihovnu odkázal v závěti (3. 1. 1414) hlavně pražské kapitule s podmínkou půjčování knih studentům pražské univerzity, pokud nejsou podezřelí z viklefismu. Stejně podmínil svou nadaci pro její dva studenty (teologie a práv). Protihusitské smýšlení projevil mj. i jako právní poradce v komisi, ustavené 1410 k prozkoumání pravověrnosti Viklefových spisů. Měl tak podíl na odsudku, který odůvodnil příkaz pražského arcibiskupa z 15. 6. k jejich odevzdání a spálení. Kněžskou dráhu nastoupil 1378 jako správce farního kostela v Ostravě, poté působil v řadě církevních úřadů spojených s prebendami. Od 1389 byl kanovníkem brněnským, asi od 1391 olomouckým; v pražské kapitule od 1396 hradeckým arcijáhnem, od 1401 kanovníkem. Už před 1400 byl jmenován kancléřem vratislavské katedrální kapituly. Od 1395 působil v ústředním arcibiskupském úřadě v Praze většinou jako generální vikář a v obdobích sedisvakance i jako administrátor.

L: OSN 1, s. 162; I. Hlaváček, Středověké soupisy knih a knihoven v českých zemích, 1965, s. 54n.; týž, Studie k dějinám knihoven v českém státě doby předhusitské II. AUC – H 6, 1965, s. 47n.; Z. Hledíková, Úřad generálních vikářů pražského arcibiskupa v době předhusitské, 1971, s. 129n.; R. Zelený – J. Kadlec, Učitelé právnické fakulty a právnické univerzity pražské v době předhusitské (1349–1419), AUC-H 18, 1978, s. 105; J. Tříška, Životopisný slovník předhusitské pražské univerzity 1348–1409, 1981, s. 13n. (kde další literatura); J. Kejř, Dějiny pražské právnické univerzity, 1995, passim.

Božena Kopičková