ADLER Guido 1.11.1855-15.2.1941: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 26: Řádka 26:
 
Ph. Spitta) ho přivedly k zájmu o dějiny hudby. Po krátké
 
Ph. Spitta) ho přivedly k zájmu o dějiny hudby. Po krátké
 
právnické praxi se rozhodl věnovat se pouze muzikologii.
 
právnické praxi se rozhodl věnovat se pouze muzikologii.
1880 získal doktorát fi lozofi e, 1882 docenturu na univerzitě
+
 
 +
1880 získal doktorát filozofie, 1882 docenturu na univerzitě
 
ve Vídni a 1885 mimořádnou profesuru na pražské německé
 
ve Vídni a 1885 mimořádnou profesuru na pražské německé
 
univerzitě. V Praze patřil ke spoluzakladatelům Společnosti
 
univerzitě. V Praze patřil ke spoluzakladatelům Společnosti
 
pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách
 
pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách
 
(1891). Z českých hudebních vědců byl jeho žákem D. Orel.
 
(1891). Z českých hudebních vědců byl jeho žákem D. Orel.
Spolu s Ph. Spittou a F. Chrysanderem založil Vierteljahrsschrift
+
Spolu s Ph. Spittou a F. Chrysanderem založil ''Vierteljahrsschrift''
für Musikwissenschaft (VfMw – 1884), dále byl spoluzakladatelem
+
''für'' ''Musikwissenschaft'' (VfMw – 1884), dále byl spoluzakladatelem
 
monumentální edice hudebních památek
 
monumentální edice hudebních památek
Denkmäler der Tonkunst in Österreich (DTÖ). Pod jeho vedením
+
''Denkmäler'' ''der'' ''Tonkunst'' ''in Österreich'' (DTÖ). Pod jeho vedením
 
byly publikovány 83 svazky (1894–1938). V rámci edice
 
byly publikovány 83 svazky (1894–1938). V rámci edice
vycházela od 1913 ročenka Studien zur Musikwissenschaft.
+
vycházela od 1913 ročenka ''Studien'' ''zur Musikwissenschaft''.
 
1892 organizoval hudebněhistorickou část vídeňské Mezinárodní
 
1892 organizoval hudebněhistorickou část vídeňské Mezinárodní
 
hudební a divadelní výstavy. 1898 získal ordinariát
 
hudební a divadelní výstavy. 1898 získal ordinariát
Řádka 46: Řádka 47:
 
Gesellschaft für Musikwissenschaft) se sídlem v Basileji
 
Gesellschaft für Musikwissenschaft) se sídlem v Basileji
 
(1927), jíž byl až do smrti čestným prezidentem.
 
(1927), jíž byl až do smrti čestným prezidentem.
 +
 
Na odpočinek odešel 1927, podržel si vedení edice DTÖ do
 
Na odpočinek odešel 1927, podržel si vedení edice DTÖ do
 
1938, kdy mu bylo vypovězeno. Rozhodujícím způsobem se
 
1938, kdy mu bylo vypovězeno. Rozhodujícím způsobem se

Verze z 3. 3. 2016, 10:51

Guido ADLER
Narození 1.11.1855
Místo narození Ivančice
Úmrtí 15.2.1941
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání

73- Uměnovědec nebo historik umění

78- Hudební interpret

ADLER, Guido, * 1. 11. 1855 Ivančice, † 15. 2. 1941 Vídeň (Rakousko), hudební vědec, pedagog

Po předčasné smrti otce, praktického lékaře Joachima A. (1856), přesídlila matka se šesti nezaopatřenými dětmi do Jihlavy. Tam A. navštěvoval základní školu a první hodiny výuky klavíru. 1864 se rodina přestěhovala do Vídně. 1868 až 1873 studoval na akademickém gymnáziu a na konzervatoři, kde byl jeho učitelem mj. A. Bruckner. Na vídeňské univerzitě se zapsal na práva a 1878 promoval. Byl spoluzakladatelem vídeňského Spolku R. Wagnera (Wagnerverein), v němž také přednášel (1875–76). Práce předních hudebních historiků své doby (A. W. Ambros, F. Chrysander, W. Jahn, Ph. Spitta) ho přivedly k zájmu o dějiny hudby. Po krátké právnické praxi se rozhodl věnovat se pouze muzikologii.

1880 získal doktorát filozofie, 1882 docenturu na univerzitě ve Vídni a 1885 mimořádnou profesuru na pražské německé univerzitě. V Praze patřil ke spoluzakladatelům Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách (1891). Z českých hudebních vědců byl jeho žákem D. Orel. Spolu s Ph. Spittou a F. Chrysanderem založil Vierteljahrsschrift für Musikwissenschaft (VfMw – 1884), dále byl spoluzakladatelem monumentální edice hudebních památek Denkmäler der Tonkunst in Österreich (DTÖ). Pod jeho vedením byly publikovány 83 svazky (1894–1938). V rámci edice vycházela od 1913 ročenka Studien zur Musikwissenschaft. 1892 organizoval hudebněhistorickou část vídeňské Mezinárodní hudební a divadelní výstavy. 1898 získal ordinariát hudební vědy na univerzitě ve Vídni. Jím založený hudebněvědný ústav se stal centrem hudebněhistorické práce v Rakousku. A. organizoval mezinárodní kongresy věnované výročím J. Haydna (1909) a L. van Beethovena (1927). Inicioval založení Mezinárodní společnosti pro hudební vědu (Internationale Gesellschaft für Musikwissenschaft) se sídlem v Basileji (1927), jíž byl až do smrti čestným prezidentem.

Na odpočinek odešel 1927, podržel si vedení edice DTÖ do 1938, kdy mu bylo vypovězeno. Rozhodujícím způsobem se podílel na budování moderní hudební vědy, kladl důraz na kritickou metodologii a systematiku historické práce, na jejíž postuláty navázaly příští generace a na něž se muzikologie odvolává dodnes.

D: Umfang, Methode und Ziel der Musikwissenschaft, VfMw 1, 1885; Richard Wagner, Leipzig 1904, 2. vyd. München 1923; Der Stil in der Musik, 1911, 2. vyd. 1929, reprint 1973; Gustav Mahler, 1916; Methode der Musikgeschichte, 1919, reprint 1971; Wollen und Wirken. Aus dem Leben eines Musikhistorikers, 1935 (autobiografi e); Studien zur Geschichte der Harmonie (habilitační spis Wien 1881); kapitoly in: Handbuch der Musikgeschichte, 1924, 2. vyd. 1930; Výběr studií: Musik und Musikwissenschaft, in: Jahrbuch Peters 5 (1898), s. 27n.; Beethoven und seine Gönner, in: Jahrbuch Peters 7 (1900), s. 69n.; Zur Periodisierung der Musikgeschichte, in: Kongreßbericht der Internationalen Musikgesellschaft 1911, 1912; Zur Geschichte der Wiener Merßkomposition in der 2. Hälfte des 17. Jhs., in: Studien zur Musikwissenschaft 4, 1916, s. 5n.; Internationalismus in der Tonkunst, in: Kongreßbericht der Internationalen Musikgesellschaft Basel 1924, 1925, s. 36n.; Haydn, Mozart, Beethoven, in: Almanach der Deutschen Bücherei, 1926; August Wilhelm Ambros, in: NÖB 1931, s. 33n.; množství časopiseckých studií věnovaných J. Haydnovi, L. v. Beethovenovi, A. Brucknerovi, J. Brahmsovi. – Jako vydavatel DTÖ III/3 (G. Muff at); III/2 a IV/2 (M. Cesti); IV/1, VI/2, X/2 (J. J. Froberger); V/2 (H. I. Biber); VII a XI/1 (Tridentský kodex): dále díla J. J. Fuxe, O. Benevoliho, A. Draghiho, aj.

L: bibliografie A. tištěných prací: Studien zur Musikgeschichte. Festschrift G. A. 1930, reprint 1971; R. Ficker, G. A. und die Wiener Schule der Musikwissenschaft, in: Österr. Musikzeitschrift 1, 1946, s. 185n.; R. Heinz, G. A. Musikhistorik als historisches Dokument, in: Studien zur Musikgeschichte des 19. Jh., 14 (vyd. W. Wiora), 1969; W. Dömling, Musikgeschichte als Stilgeschichte. Bemerkungen zum musikhistorischen Konzept G. A., in: Internat. Review of the Aesthetics and Sociology of Music 4, 1973, s. 35n.; T. Antonicek, Die DTÖ und die slavische Musik, in: Beiträge zur Musikgeschichte Osteuropas (Musica slavica), 1977; týž, Musikwissenschaft in Wien zur Zeit G. A., in: Studien zur Musikwissenschaft 37, 1986, s. 165n.; Gedenksschrift G. A., in: Musicologica Austriaca 6, 1986; G. J. Eder ed., Alexius Meinong und G. A.: eine Freundschaft in Briefen, 1995; E. Th . Hilscher, Denkmalpfl ege und Musikwissenschaft. Einhundert Jahre Gesellschaft zur Herausgabe der Tonkunst in Österreich (1893–1993), 1995; ČBS, s. 11; OSN 1, s. 211, tamtéž 28, s. 11; Riemann, 1, s. 10; MGG 1, s. 85n.; Grove 1, s. 107; Pazdírek 1, s. 4; HS 1, s. 19; ÖBL 1, s. 106; NDB 1, s. 70; Grove Opera 1, s. 21; LDM 1, s. 82n.

Vlasta Reittererová, Hubert Reitterer