Biografický slovník
ADLOF Alois 16.8.1861-25.3.1927: Porovnání verzí
(ADLOF_Alois_1861-1927) |
|||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Alois ADLOF | | jméno = Alois ADLOF | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = 1861 | + | | datum narození = 16.8.1861 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Hořice u Jičína |
| − | | datum úmrtí = 1927 | + | | datum úmrtí = 25.3.1927 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | ||
50- Náboženský publicista | 50- Náboženský publicista | ||
| Řádka 12: | Řádka 12: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''ADLOF, Alois,''' ''* 16. 8. 1861 Hořice u Jičína, † 25. 3. 1927 Praha, evangelický kazatel, autor duchovních písní, spisovatel'' | ||
| + | |||
| + | Narodil se v katolické rodině jako osmé z devíti dětí. Po smrti otce zedníka 1864 zůstala rodina zcela bez prostředků. | ||
| + | Základního školního vzdělání se A. dostalo v Hořicích, kde | ||
| + | také pod vlivem četby a svobodomyslných učitelů přestoupil | ||
| + | na víru českých bratří. S podporou evangelické církve studoval | ||
| + | gymnázium v německém Gnadenfrei, potom v Nízkém ve | ||
| + | Slezsku a v Praze. Po maturitě 1883 odešel studovat bohosloví | ||
| + | do Ženevy, Edinburgu a do Lipska. Patřil k zakladatelům | ||
| + | Křesťanského spolku mladíků v Čechách a svobodné reformované | ||
| + | církve (1880), později Jednoty českobratrské, v níž | ||
| + | náležel k vůdčím osobnostem, od 1886 působil jako kazatel | ||
| + | pražského sboru. Již od 80. let byl literárně činný, publikoval | ||
| + | v českobratrských časopisech, kde používal šifry a pseudonymy | ||
| + | A. A, Adolf Hořický, Alois Hořický. Redigoval časopisy | ||
| + | Mladý křesťan (1894–1915) a Světlo (1918–24), psal kázání, | ||
| + | apologetické a historické práce, výklady biblických knih, | ||
| + | duchovní písně a religiózně zaměřené prózy. Svou konverzi | ||
| + | popsal v prvotině, povídce Kněz a student (1890), podobně | ||
| + | jako krušné rodinné poměry ve Vzpomínkách z mého dětství | ||
| + | (1927). V některých publikacích věnoval pozornost výchově | ||
| + | českobratrské mládeže, zvl. dívkám (O ženské otázce, 1904; | ||
| + | Paní a služka, 1905; Nevěsta a tchýně, 1906). | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr – beletrie: Nalezené poklady, 1903; Svítá!, 1906; Horecká paní, | ||
| + | 1915; překlady: R. Boyd, Cesta života, 1877; J. Bunyan, Cesty křesťana | ||
| + | z města zkázy na horu Sion, 1. díl, 1900; týž, Cesty poutníků z města zkázy | ||
| + | na horu Sion, 2. díl, 1910; ostatní práce: O Biblí kralické, 1893; Vyznání | ||
| + | víry a zřízení svobodné reformované církve, 1904; Biblické letopisy. Chronologický | ||
| + | přehled Písma svatého Starého i Nového zákona, 1912. Soupis prací | ||
| + | in: LČL 1, s. 38n. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' LČL 1, s. 38n. | ||
| + | |||
| + | Sylva Bartůšková | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
| Řádka 18: | Řádka 55: | ||
[[Kategorie:64- Překladatel]] | [[Kategorie:64- Překladatel]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1861]] | [[Kategorie:1861]] | ||
| + | [[Kategorie:Hořice]] | ||
[[Kategorie:1927]] | [[Kategorie:1927]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 21. 1. 2016, 10:34
| Alois ADLOF | |
 | |
| Narození | 16.8.1861 |
|---|---|
| Místo narození | Hořice u Jičína |
| Úmrtí | 25.3.1927 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista 64- Překladatel 63- Spisovatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38873 |
ADLOF, Alois, * 16. 8. 1861 Hořice u Jičína, † 25. 3. 1927 Praha, evangelický kazatel, autor duchovních písní, spisovatel
Narodil se v katolické rodině jako osmé z devíti dětí. Po smrti otce zedníka 1864 zůstala rodina zcela bez prostředků. Základního školního vzdělání se A. dostalo v Hořicích, kde také pod vlivem četby a svobodomyslných učitelů přestoupil na víru českých bratří. S podporou evangelické církve studoval gymnázium v německém Gnadenfrei, potom v Nízkém ve Slezsku a v Praze. Po maturitě 1883 odešel studovat bohosloví do Ženevy, Edinburgu a do Lipska. Patřil k zakladatelům Křesťanského spolku mladíků v Čechách a svobodné reformované církve (1880), později Jednoty českobratrské, v níž náležel k vůdčím osobnostem, od 1886 působil jako kazatel pražského sboru. Již od 80. let byl literárně činný, publikoval v českobratrských časopisech, kde používal šifry a pseudonymy A. A, Adolf Hořický, Alois Hořický. Redigoval časopisy Mladý křesťan (1894–1915) a Světlo (1918–24), psal kázání, apologetické a historické práce, výklady biblických knih, duchovní písně a religiózně zaměřené prózy. Svou konverzi popsal v prvotině, povídce Kněz a student (1890), podobně jako krušné rodinné poměry ve Vzpomínkách z mého dětství (1927). V některých publikacích věnoval pozornost výchově českobratrské mládeže, zvl. dívkám (O ženské otázce, 1904; Paní a služka, 1905; Nevěsta a tchýně, 1906).
D: výběr – beletrie: Nalezené poklady, 1903; Svítá!, 1906; Horecká paní, 1915; překlady: R. Boyd, Cesta života, 1877; J. Bunyan, Cesty křesťana z města zkázy na horu Sion, 1. díl, 1900; týž, Cesty poutníků z města zkázy na horu Sion, 2. díl, 1910; ostatní práce: O Biblí kralické, 1893; Vyznání víry a zřízení svobodné reformované církve, 1904; Biblické letopisy. Chronologický přehled Písma svatého Starého i Nového zákona, 1912. Soupis prací in: LČL 1, s. 38n.
L: LČL 1, s. 38n.
Sylva Bartůšková
