ADLOF Alois 16.8.1861-25.3.1927: Porovnání verzí
m (Holoubková přesunul stránku ADLOF Alois 1861-1927 na ADLOF Alois 16.8.1861-25.3.1927 bez založení přesměrování) |
|||
Řádka 29: | Řádka 29: | ||
v českobratrských časopisech, kde používal šifry a pseudonymy | v českobratrských časopisech, kde používal šifry a pseudonymy | ||
A. A, Adolf Hořický, Alois Hořický. Redigoval časopisy | A. A, Adolf Hořický, Alois Hořický. Redigoval časopisy | ||
− | Mladý křesťan (1894–1915) a Světlo (1918–24), psal kázání, | + | ''Mladý'' ''křesťan'' (1894–1915) a ''Světlo'' (1918–24), psal kázání, |
apologetické a historické práce, výklady biblických knih, | apologetické a historické práce, výklady biblických knih, | ||
duchovní písně a religiózně zaměřené prózy. Svou konverzi | duchovní písně a religiózně zaměřené prózy. Svou konverzi | ||
− | popsal v prvotině, povídce Kněz a student (1890), podobně | + | popsal v prvotině, povídce ''Kněz a'' ''student'' (1890), podobně |
− | jako krušné rodinné poměry ve Vzpomínkách z mého dětství | + | jako krušné rodinné poměry ve ''Vzpomínkách'' ''z mého'' ''dětství'' |
(1927). V některých publikacích věnoval pozornost výchově | (1927). V některých publikacích věnoval pozornost výchově | ||
− | českobratrské mládeže, zvl. dívkám (O ženské otázce, 1904; | + | českobratrské mládeže, zvl. dívkám (''O ženské'' ''otázce'', 1904; |
− | Paní a služka, 1905; Nevěsta a tchýně, 1906). | + | ''Paní a'' ''služka'', 1905; ''Nevěsta a'' ''tchýně'', 1906). |
'''D:''' výběr – beletrie: Nalezené poklady, 1903; Svítá!, 1906; Horecká paní, | '''D:''' výběr – beletrie: Nalezené poklady, 1903; Svítá!, 1906; Horecká paní, |
Verze z 3. 3. 2016, 11:09
Alois ADLOF | |
Narození | 16.8.1861 |
---|---|
Místo narození | Hořice u Jičína |
Úmrtí | 25.3.1927 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista 64- Překladatel 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38873 |
ADLOF, Alois, * 16. 8. 1861 Hořice u Jičína, † 25. 3. 1927 Praha, evangelický kazatel, autor duchovních písní, spisovatel
Narodil se v katolické rodině jako osmé z devíti dětí. Po smrti otce zedníka 1864 zůstala rodina zcela bez prostředků. Základního školního vzdělání se A. dostalo v Hořicích, kde také pod vlivem četby a svobodomyslných učitelů přestoupil na víru českých bratří. S podporou evangelické církve studoval gymnázium v německém Gnadenfrei, potom v Nízkém ve Slezsku a v Praze. Po maturitě 1883 odešel studovat bohosloví do Ženevy, Edinburgu a do Lipska. Patřil k zakladatelům Křesťanského spolku mladíků v Čechách a svobodné reformované církve (1880), později Jednoty českobratrské, v níž náležel k vůdčím osobnostem, od 1886 působil jako kazatel pražského sboru. Již od 80. let byl literárně činný, publikoval v českobratrských časopisech, kde používal šifry a pseudonymy A. A, Adolf Hořický, Alois Hořický. Redigoval časopisy Mladý křesťan (1894–1915) a Světlo (1918–24), psal kázání, apologetické a historické práce, výklady biblických knih, duchovní písně a religiózně zaměřené prózy. Svou konverzi popsal v prvotině, povídce Kněz a student (1890), podobně jako krušné rodinné poměry ve Vzpomínkách z mého dětství (1927). V některých publikacích věnoval pozornost výchově českobratrské mládeže, zvl. dívkám (O ženské otázce, 1904; Paní a služka, 1905; Nevěsta a tchýně, 1906).
D: výběr – beletrie: Nalezené poklady, 1903; Svítá!, 1906; Horecká paní, 1915; překlady: R. Boyd, Cesta života, 1877; J. Bunyan, Cesty křesťana z města zkázy na horu Sion, 1. díl, 1900; týž, Cesty poutníků z města zkázy na horu Sion, 2. díl, 1910; ostatní práce: O Biblí kralické, 1893; Vyznání víry a zřízení svobodné reformované církve, 1904; Biblické letopisy. Chronologický přehled Písma svatého Starého i Nového zákona, 1912. Soupis prací in: LČL 1, s. 38n.
L: LČL 1, s. 38n.
Sylva Bartůšková