ADLOVÁ Věra 22.7.1919-28.7.1999: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Věra ADLOVÁ
 
| jméno = Věra ADLOVÁ
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Adlova Vera portret.jpg
 
| datum narození = 22.7.1919
 
| datum narození = 22.7.1919
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 43
 
}}
 
}}
  
'''ADLOVÁ, Věra (roz. Studená),''' ''* 22. 7. 1919 Praha, † 28. 7. 1999 Praha, spisovatelka, překladatelka''
+
'''ADLOVÁ, Věra''' ''(roz. Studená),'' ''* 22. 7. 1919 Praha, † 28. 7. 1999 Praha, spisovatelka, překladatelka''
  
 
Narodila se v rodině malíře pokojů. Po maturitě na žižkovském
 
Narodila se v rodině malíře pokojů. Po maturitě na žižkovském
klasickém gymnáziu 1938 začala studovat na Filozofi cké
+
klasickém gymnáziu 1938 začala studovat na Filozofické
 
fakultě UK latinu a řečtinu, po uzavření českých vysokých
 
fakultě UK latinu a řečtinu, po uzavření českých vysokých
 
škol nacistickým režimem pracovala v Archivu hlavního města
 
škol nacistickým režimem pracovala v Archivu hlavního města
 
Prahy. 1948 dokončila vysokoškolská studia a získala titul
 
Prahy. 1948 dokončila vysokoškolská studia a získala titul
 
PhDr., do 1949 byla redaktorkou závodního časopisu koncernu
 
PhDr., do 1949 byla redaktorkou závodního časopisu koncernu
ČKD. 1949–52 pracovala v redakci týdeníku Svět sovětů.
+
ČKD. 1949–52 pracovala v redakci týdeníku ''Svět'' ''sovětů''.
 
Po smrti prvního manžela, žurnalisty Josefa Václava Cabalky
 
Po smrti prvního manžela, žurnalisty Josefa Václava Cabalky
 
(1920–1949) se provdala za spisovatele a malíře Zdeňka
 
(1920–1949) se provdala za spisovatele a malíře Zdeňka
Řádka 31: Řádka 32:
  
 
Literární tvorbu zahájila pod dívčím jménem podílem na
 
Literární tvorbu zahájila pod dívčím jménem podílem na
antologii latinské poezie Med a hořec (1942), historickou
+
antologii latinské poezie ''Med a'' ''hořec'' (1942), historickou
prózou Vestonie (1946) a románem ze života meziválečných studentů Život, který jsme milovali (1948). Od šedesátých let
+
prózou ''Vestonie'' (1946) a románem ze života meziválečných studentů ''Život,'' ''který jsme'' ''milovali'' (1948). Od šedesátých let
 
se profilovala jednak jako autorka próz pro dospělé, v nichž
 
se profilovala jednak jako autorka próz pro dospělé, v nichž
 
sledovala sociálně-psychologické a mravní aspekty zrání, především
 
sledovala sociálně-psychologické a mravní aspekty zrání, především
ženských hrdinek (Výprodej spravedlivých, 1966, Růže
+
ženských hrdinek (''Výprodej'' ''spravedlivých'', 1966, ''Růže''
z Flander, 1976, Trpká vůně podzimu, 1983, Má drahá…,
+
''z Flander'', 1976, ''Trpká'' ''vůně'' ''podzimu'', 1983, ''Má drahá…'',
1989), nejvýrazněji v románu o mladém řidiči Říkáte, abych
+
1989), nejvýrazněji v románu o mladém řidiči ''Říkáte,'' ''abych''
věřil? (1979), a jednak pro děti. S manželem ovlivnila vývoj
+
''věřil?'' (1979), a jednak pro děti. S manželem ovlivnila vývoj
 
dětské umělecko-naučné literatury. Psala pohádky, úspěšné
 
dětské umělecko-naučné literatury. Psala pohádky, úspěšné
byly její dívčí romány (Mirka to ví nejlíp, 1964, Blues pro
+
byly její dívčí romány (''Mirka to'' ''ví nejlíp,'' 1964, ''Blues pro''
Alexandru, 1966, Safari styl, 1995) s výstižnou psychologií
+
''Alexandru'', 1966, ''Safari styl,'' 1995) s výstižnou psychologií
 
postav. Za vrchol tvorby A. lze považovat životopis Kláry
 
postav. Za vrchol tvorby A. lze považovat životopis Kláry
Wieckové-Schumannové Jarní symfonie (1973), méně zdařilý
+
Wieckové-Schumannové ''Jarní'' ''symfonie'' (1973), méně zdařilý
 
byl pokus o biografii Marxovy ženy Jenny (1980). Přeložila
 
byl pokus o biografii Marxovy ženy Jenny (1980). Přeložila
několik próz z ruštiny a převyprávěla Ovidiovy Proměny.
+
několik próz z ruštiny a převyprávěla Ovidiovy ''Proměny''.
  
 
'''D:''' soupis in: SČS 1, s. 15; Slovník českých spisovatelů, 2000, s. 63n.
 
'''D:''' soupis in: SČS 1, s. 15; Slovník českých spisovatelů, 2000, s. 63n.
Řádka 53: Řádka 54:
  
 
'''P:''' LA PNP Praha.
 
'''P:''' LA PNP Praha.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/388613 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
  
 
Jan Novotný, Martin Kučera
 
Jan Novotný, Martin Kučera

Aktuální verze z 19. 9. 2019, 07:29

Věra ADLOVÁ
Narození 22.7.1919
Místo narození Praha
Úmrtí 28.7.1999
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 43
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38875

ADLOVÁ, Věra (roz. Studená), * 22. 7. 1919 Praha, † 28. 7. 1999 Praha, spisovatelka, překladatelka

Narodila se v rodině malíře pokojů. Po maturitě na žižkovském klasickém gymnáziu 1938 začala studovat na Filozofické fakultě UK latinu a řečtinu, po uzavření českých vysokých škol nacistickým režimem pracovala v Archivu hlavního města Prahy. 1948 dokončila vysokoškolská studia a získala titul PhDr., do 1949 byla redaktorkou závodního časopisu koncernu ČKD. 1949–52 pracovala v redakci týdeníku Svět sovětů. Po smrti prvního manžela, žurnalisty Josefa Václava Cabalky (1920–1949) se provdala za spisovatele a malíře Zdeňka Adlu, s nímž 1952–55 žila v SSSR a působila v československém vysílání moskevského rozhlasu. 1955–58 se stala redaktorkou Melantrichu, 1958–60 Státního nakladatelství politické literatury, 1960–75 Albatrosu, kde byla 1964–67 tajemnicí Kruhu přátel dětské knihy a 1972–75 šéfredaktorkou. V osmdesátých letech pracovala ve vedení Svazu československých spisovatelů.

Literární tvorbu zahájila pod dívčím jménem podílem na antologii latinské poezie Med a hořec (1942), historickou prózou Vestonie (1946) a románem ze života meziválečných studentů Život, který jsme milovali (1948). Od šedesátých let se profilovala jednak jako autorka próz pro dospělé, v nichž sledovala sociálně-psychologické a mravní aspekty zrání, především ženských hrdinek (Výprodej spravedlivých, 1966, Růže z Flander, 1976, Trpká vůně podzimu, 1983, Má drahá…, 1989), nejvýrazněji v románu o mladém řidiči Říkáte, abych věřil? (1979), a jednak pro děti. S manželem ovlivnila vývoj dětské umělecko-naučné literatury. Psala pohádky, úspěšné byly její dívčí romány (Mirka to ví nejlíp, 1964, Blues pro Alexandru, 1966, Safari styl, 1995) s výstižnou psychologií postav. Za vrchol tvorby A. lze považovat životopis Kláry Wieckové-Schumannové Jarní symfonie (1973), méně zdařilý byl pokus o biografii Marxovy ženy Jenny (1980). Přeložila několik próz z ruštiny a převyprávěla Ovidiovy Proměny.

D: soupis in: SČS 1, s. 15; Slovník českých spisovatelů, 2000, s. 63n.

L: Čeští spisovatelé 20. století, s. 13n.; SČS 1, s. 14n.; Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež, 1985, s. 28n.

P: LA PNP Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Jan Novotný, Martin Kučera