ADLOVÁ Věra 22.7.1919-28.7.1999: Porovnání verzí

Z Personal
(ADLOVÁ_Věra_22.7.1919-28.6.1999)
 
Řádka 4: Řádka 4:
 
| datum narození = 22.7.1919
 
| datum narození = 22.7.1919
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 28.6.1999
+
| datum úmrtí = 28.7.1999
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 63- Spisovatel
 
| povolání = 63- Spisovatel
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Věra ADLOVÁ
+
}}
 +
 
 +
'''ADLOVÁ, Věra (roz. Studená),''' ''* 22. 7. 1919 Praha, † 28. 7. 1999 Praha, spisovatelka, překladatelka''
 +
 
 +
Narodila se v rodině malíře pokojů. Po maturitě na žižkovském
 +
klasickém gymnáziu 1938 začala studovat na Filozofi cké
 +
fakultě UK latinu a řečtinu, po uzavření českých vysokých
 +
škol nacistickým režimem pracovala v Archivu hlavního města
 +
Prahy. 1948 dokončila vysokoškolská studia a získala titul
 +
PhDr., do 1949 byla redaktorkou závodního časopisu koncernu
 +
ČKD. 1949–52 pracovala v redakci týdeníku Svět sovětů.
 +
Po smrti prvního manžela, žurnalisty Josefa Václava Cabalky
 +
(1920–1949) se provdala za spisovatele a malíře Zdeňka
 +
Adlu, s nímž 1952–55 žila v SSSR a působila v československém
 +
vysílání moskevského rozhlasu. 1955–58 se stala redaktorkou
 +
Melantrichu, 1958–60 Státního nakladatelství politické
 +
literatury, 1960–75 Albatrosu, kde byla 1964–67 tajemnicí
 +
Kruhu přátel dětské knihy a 1972–75 šéfredaktorkou.
 +
V osmdesátých letech pracovala ve vedení Svazu československých
 +
spisovatelů.
 +
Literární tvorbu zahájila pod dívčím jménem podílem na
 +
antologii latinské poezie Med a hořec (1942), historickou
 +
prózou Vestonie (1946) a románem ze života meziválečných studentů Život, který jsme milovali (1948). Od šedesátých let
 +
se profilovala jednak jako autorka próz pro dospělé, v nichž
 +
sledovala sociálně-psychologické a mravní aspekty zrání, především
 +
ženských hrdinek (Výprodej spravedlivých, 1966, Růže
 +
z Flander, 1976, Trpká vůně podzimu, 1983, Má drahá…,
 +
1989), nejvýrazněji v románu o mladém řidiči Říkáte, abych
 +
věřil? (1979), a jednak pro děti. S manželem ovlivnila vývoj
 +
dětské umělecko-naučné literatury. Psala pohádky, úspěšné
 +
byly její dívčí romány (Mirka to ví nejlíp, 1964, Blues pro
 +
Alexandru, 1966, Safari styl, 1995) s výstižnou psychologií
 +
postav. Za vrchol tvorby A. lze považovat životopis Kláry
 +
Wieckové-Schumannové Jarní symfonie (1973), méně zdařilý
 +
byl pokus o biografii Marxovy ženy Jenny (1980). Přeložila
 +
několik próz z ruštiny a převyprávěla Ovidiovy Proměny.
 +
 
 +
'''D:''' soupis in: SČS 1, s. 15; Slovník českých spisovatelů, 2000, s. 63n.
 +
 
 +
'''L:''' Čeští spisovatelé 20. století, s. 13n.; SČS 1, s. 14n.; Čeští spisovatelé literatury
 +
pro děti a mládež, 1985, s. 28n.
 +
 
 +
'''P:''' LA PNP Praha.
 +
 
 +
Jan Novotný, Martin Kučera
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
 
[[Kategorie:1919]]
 
[[Kategorie:1919]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1999]]
 
[[Kategorie:1999]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 21. 1. 2016, 09:39

Věra ADLOVÁ
Narození 22.7.1919
Místo narození Praha
Úmrtí 28.7.1999
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel

ADLOVÁ, Věra (roz. Studená), * 22. 7. 1919 Praha, † 28. 7. 1999 Praha, spisovatelka, překladatelka

Narodila se v rodině malíře pokojů. Po maturitě na žižkovském klasickém gymnáziu 1938 začala studovat na Filozofi cké fakultě UK latinu a řečtinu, po uzavření českých vysokých škol nacistickým režimem pracovala v Archivu hlavního města Prahy. 1948 dokončila vysokoškolská studia a získala titul PhDr., do 1949 byla redaktorkou závodního časopisu koncernu ČKD. 1949–52 pracovala v redakci týdeníku Svět sovětů. Po smrti prvního manžela, žurnalisty Josefa Václava Cabalky (1920–1949) se provdala za spisovatele a malíře Zdeňka Adlu, s nímž 1952–55 žila v SSSR a působila v československém vysílání moskevského rozhlasu. 1955–58 se stala redaktorkou Melantrichu, 1958–60 Státního nakladatelství politické literatury, 1960–75 Albatrosu, kde byla 1964–67 tajemnicí Kruhu přátel dětské knihy a 1972–75 šéfredaktorkou. V osmdesátých letech pracovala ve vedení Svazu československých spisovatelů. Literární tvorbu zahájila pod dívčím jménem podílem na antologii latinské poezie Med a hořec (1942), historickou prózou Vestonie (1946) a románem ze života meziválečných studentů Život, který jsme milovali (1948). Od šedesátých let se profilovala jednak jako autorka próz pro dospělé, v nichž sledovala sociálně-psychologické a mravní aspekty zrání, především ženských hrdinek (Výprodej spravedlivých, 1966, Růže z Flander, 1976, Trpká vůně podzimu, 1983, Má drahá…, 1989), nejvýrazněji v románu o mladém řidiči Říkáte, abych věřil? (1979), a jednak pro děti. S manželem ovlivnila vývoj dětské umělecko-naučné literatury. Psala pohádky, úspěšné byly její dívčí romány (Mirka to ví nejlíp, 1964, Blues pro Alexandru, 1966, Safari styl, 1995) s výstižnou psychologií postav. Za vrchol tvorby A. lze považovat životopis Kláry Wieckové-Schumannové Jarní symfonie (1973), méně zdařilý byl pokus o biografii Marxovy ženy Jenny (1980). Přeložila několik próz z ruštiny a převyprávěla Ovidiovy Proměny.

D: soupis in: SČS 1, s. 15; Slovník českých spisovatelů, 2000, s. 63n.

L: Čeští spisovatelé 20. století, s. 13n.; SČS 1, s. 14n.; Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež, 1985, s. 28n.

P: LA PNP Praha.

Jan Novotný, Martin Kučera