ADLOVÁ Věra 22.7.1919-28.7.1999: Porovnání verzí
Řádka 14: | Řádka 14: | ||
Narodila se v rodině malíře pokojů. Po maturitě na žižkovském | Narodila se v rodině malíře pokojů. Po maturitě na žižkovském | ||
− | klasickém gymnáziu 1938 začala studovat na | + | klasickém gymnáziu 1938 začala studovat na Filozofické |
fakultě UK latinu a řečtinu, po uzavření českých vysokých | fakultě UK latinu a řečtinu, po uzavření českých vysokých | ||
škol nacistickým režimem pracovala v Archivu hlavního města | škol nacistickým režimem pracovala v Archivu hlavního města | ||
Prahy. 1948 dokončila vysokoškolská studia a získala titul | Prahy. 1948 dokončila vysokoškolská studia a získala titul | ||
PhDr., do 1949 byla redaktorkou závodního časopisu koncernu | PhDr., do 1949 byla redaktorkou závodního časopisu koncernu | ||
− | ČKD. 1949–52 pracovala v redakci týdeníku Svět sovětů. | + | ČKD. 1949–52 pracovala v redakci týdeníku ''Svět'' ''sovětů''. |
Po smrti prvního manžela, žurnalisty Josefa Václava Cabalky | Po smrti prvního manžela, žurnalisty Josefa Václava Cabalky | ||
(1920–1949) se provdala za spisovatele a malíře Zdeňka | (1920–1949) se provdala za spisovatele a malíře Zdeňka | ||
Řádka 31: | Řádka 31: | ||
Literární tvorbu zahájila pod dívčím jménem podílem na | Literární tvorbu zahájila pod dívčím jménem podílem na | ||
− | antologii latinské poezie Med a hořec (1942), historickou | + | antologii latinské poezie ''Med a'' ''hořec'' (1942), historickou |
− | prózou Vestonie (1946) a románem ze života meziválečných studentů Život, který jsme milovali (1948). Od šedesátých let | + | prózou ''Vestonie'' (1946) a románem ze života meziválečných studentů ''Život,'' ''který jsme'' ''milovali'' (1948). Od šedesátých let |
se profilovala jednak jako autorka próz pro dospělé, v nichž | se profilovala jednak jako autorka próz pro dospělé, v nichž | ||
sledovala sociálně-psychologické a mravní aspekty zrání, především | sledovala sociálně-psychologické a mravní aspekty zrání, především | ||
− | ženských hrdinek (Výprodej spravedlivých, 1966, Růže | + | ženských hrdinek (''Výprodej'' ''spravedlivých'', 1966, ''Růže'' |
− | z Flander, 1976, Trpká vůně podzimu, 1983, Má drahá…, | + | ''z Flander'', 1976, ''Trpká'' ''vůně'' ''podzimu'', 1983, ''Má drahá…'', |
− | 1989), nejvýrazněji v románu o mladém řidiči Říkáte, abych | + | 1989), nejvýrazněji v románu o mladém řidiči ''Říkáte,'' ''abych'' |
− | věřil? (1979), a jednak pro děti. S manželem ovlivnila vývoj | + | ''věřil?'' (1979), a jednak pro děti. S manželem ovlivnila vývoj |
dětské umělecko-naučné literatury. Psala pohádky, úspěšné | dětské umělecko-naučné literatury. Psala pohádky, úspěšné | ||
− | byly její dívčí romány (Mirka to ví nejlíp, 1964, Blues pro | + | byly její dívčí romány (''Mirka to'' ''ví nejlíp,'' 1964, ''Blues pro'' |
− | Alexandru, 1966, Safari styl, 1995) s výstižnou psychologií | + | ''Alexandru'', 1966, ''Safari styl,'' 1995) s výstižnou psychologií |
postav. Za vrchol tvorby A. lze považovat životopis Kláry | postav. Za vrchol tvorby A. lze považovat životopis Kláry | ||
− | Wieckové-Schumannové Jarní symfonie (1973), méně zdařilý | + | Wieckové-Schumannové ''Jarní'' ''symfonie'' (1973), méně zdařilý |
byl pokus o biografii Marxovy ženy Jenny (1980). Přeložila | byl pokus o biografii Marxovy ženy Jenny (1980). Přeložila | ||
− | několik próz z ruštiny a převyprávěla Ovidiovy Proměny. | + | několik próz z ruštiny a převyprávěla Ovidiovy ''Proměny''. |
'''D:''' soupis in: SČS 1, s. 15; Slovník českých spisovatelů, 2000, s. 63n. | '''D:''' soupis in: SČS 1, s. 15; Slovník českých spisovatelů, 2000, s. 63n. |
Verze z 3. 3. 2016, 11:17
Věra ADLOVÁ | |
Narození | 22.7.1919 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 28.7.1999 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38875 |
ADLOVÁ, Věra (roz. Studená), * 22. 7. 1919 Praha, † 28. 7. 1999 Praha, spisovatelka, překladatelka
Narodila se v rodině malíře pokojů. Po maturitě na žižkovském klasickém gymnáziu 1938 začala studovat na Filozofické fakultě UK latinu a řečtinu, po uzavření českých vysokých škol nacistickým režimem pracovala v Archivu hlavního města Prahy. 1948 dokončila vysokoškolská studia a získala titul PhDr., do 1949 byla redaktorkou závodního časopisu koncernu ČKD. 1949–52 pracovala v redakci týdeníku Svět sovětů. Po smrti prvního manžela, žurnalisty Josefa Václava Cabalky (1920–1949) se provdala za spisovatele a malíře Zdeňka Adlu, s nímž 1952–55 žila v SSSR a působila v československém vysílání moskevského rozhlasu. 1955–58 se stala redaktorkou Melantrichu, 1958–60 Státního nakladatelství politické literatury, 1960–75 Albatrosu, kde byla 1964–67 tajemnicí Kruhu přátel dětské knihy a 1972–75 šéfredaktorkou. V osmdesátých letech pracovala ve vedení Svazu československých spisovatelů.
Literární tvorbu zahájila pod dívčím jménem podílem na antologii latinské poezie Med a hořec (1942), historickou prózou Vestonie (1946) a románem ze života meziválečných studentů Život, který jsme milovali (1948). Od šedesátých let se profilovala jednak jako autorka próz pro dospělé, v nichž sledovala sociálně-psychologické a mravní aspekty zrání, především ženských hrdinek (Výprodej spravedlivých, 1966, Růže z Flander, 1976, Trpká vůně podzimu, 1983, Má drahá…, 1989), nejvýrazněji v románu o mladém řidiči Říkáte, abych věřil? (1979), a jednak pro děti. S manželem ovlivnila vývoj dětské umělecko-naučné literatury. Psala pohádky, úspěšné byly její dívčí romány (Mirka to ví nejlíp, 1964, Blues pro Alexandru, 1966, Safari styl, 1995) s výstižnou psychologií postav. Za vrchol tvorby A. lze považovat životopis Kláry Wieckové-Schumannové Jarní symfonie (1973), méně zdařilý byl pokus o biografii Marxovy ženy Jenny (1980). Přeložila několik próz z ruštiny a převyprávěla Ovidiovy Proměny.
D: soupis in: SČS 1, s. 15; Slovník českých spisovatelů, 2000, s. 63n.
L: Čeští spisovatelé 20. století, s. 13n.; SČS 1, s. 14n.; Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež, 1985, s. 28n.
P: LA PNP Praha.
Jan Novotný, Martin Kučera