Biografický slovník
ADOLF Josef František ?1685-11.5.1762: Porovnání verzí
(ADOLPH_Josef_František_1685-11.5.1762) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Josef František | + | | jméno = Josef František ADOLF |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = 1685 | + | | datum narození = kolem 1685 |
| místo narození = | | místo narození = | ||
| datum úmrtí = 11.5.1762 | | datum úmrtí = 11.5.1762 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Mikulov |
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''ADOLF, Josef František''' ''(též ADOLPH, ADOLFF),'' ''* kolem 1685 ?, † 11. 5. 1762 Mikulov, malíř'' | ||
| + | |||
| + | Otec Františka a Karla Josefa A. Zprávy o jeho původu | ||
| + | a vzdělání chybí. Byl spojován s malířem skotského původu | ||
| + | J. Hamiltonem (asi 1640–1720), náležel však spíše k jeho | ||
| + | zručným napodobitelům, než k žákům. Specializoval se zejména | ||
| + | na malbu zvířat a loveckých zátiší. 1714–17 pracoval | ||
| + | jako komorní malíř pro hraběte Karla Serényiho v Miloticích. | ||
| + | Od 1719, po přestěhování do Mikulova, se stal dvorním | ||
| + | malířem knížete Karla Maxe z Dietrichsteina s platem 500 | ||
| + | zlatých ročně. V jeho službách vytvořil kromě jiných malířských | ||
| + | prací obrazový cyklus nejlepších koní knížecího hřebčince | ||
| + | zámku v Krupařovicích. Věnoval se také portrétní tvorbě. | ||
| + | 1742 byl ze služeb u Dietrichsteinů propuštěn, ale titul | ||
| + | dvorního malíře používal až do smrti. Jeho početná díla se | ||
| + | nacházejí hlavně v zámeckých sbírkách na Moravě (Mikulov, | ||
| + | Rájec nad Svitavou aj.). V malířském díle pokračovali synové | ||
| + | Karel Josef, František a patrně i dcera Terezie, provdaná Girotová. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Wurzbach 1, s. 6; OSN 1, s. 224; Thieme – Becker 1, s. 88; Toman 1, s. 8; | ||
| + | M. Čoupek, Několik poznámek k životopisu malířské rodiny Adolfů, in: | ||
| + | VVM 43, 1991, s. 179n.; NEČVU 1, s. 18. | ||
| + | |||
| + | Jan Novotný | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1685]] | [[Kategorie:1685]] | ||
[[Kategorie:1762]] | [[Kategorie:1762]] | ||
| + | [[Kategorie:Mikulov]] | ||
Verze z 10. 3. 2016, 14:03
| Josef František ADOLF | |
 | |
| Narození | kolem 1685 |
|---|---|
| Úmrtí | 11.5.1762 |
| Místo úmrtí | Mikulov |
| Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38883 |
ADOLF, Josef František (též ADOLPH, ADOLFF), * kolem 1685 ?, † 11. 5. 1762 Mikulov, malíř
Otec Františka a Karla Josefa A. Zprávy o jeho původu a vzdělání chybí. Byl spojován s malířem skotského původu J. Hamiltonem (asi 1640–1720), náležel však spíše k jeho zručným napodobitelům, než k žákům. Specializoval se zejména na malbu zvířat a loveckých zátiší. 1714–17 pracoval jako komorní malíř pro hraběte Karla Serényiho v Miloticích. Od 1719, po přestěhování do Mikulova, se stal dvorním malířem knížete Karla Maxe z Dietrichsteina s platem 500 zlatých ročně. V jeho službách vytvořil kromě jiných malířských prací obrazový cyklus nejlepších koní knížecího hřebčince zámku v Krupařovicích. Věnoval se také portrétní tvorbě. 1742 byl ze služeb u Dietrichsteinů propuštěn, ale titul dvorního malíře používal až do smrti. Jeho početná díla se nacházejí hlavně v zámeckých sbírkách na Moravě (Mikulov, Rájec nad Svitavou aj.). V malířském díle pokračovali synové Karel Josef, František a patrně i dcera Terezie, provdaná Girotová.
L: Wurzbach 1, s. 6; OSN 1, s. 224; Thieme – Becker 1, s. 88; Toman 1, s. 8; M. Čoupek, Několik poznámek k životopisu malířské rodiny Adolfů, in: VVM 43, 1991, s. 179n.; NEČVU 1, s. 18.
Jan Novotný
