AGOSTINI Domenico ?1630-?1680: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 45
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 19. 9. 2019, 07:34

Domenico Agostini
Narození před 1630
Místo narození Monte (Švýcarsko)
Úmrtí asi 1680
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 45
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39713

AGOSTINI, Domenico (též AUGUSTON, AUGUSTA, AUGUST), * před 1630 Monte (Švýcarsko), † asi 1680 Praha, stavitel

Pocházel z kantonu Ticino. V Praze je poprvé doložen jako svědek na svatbě 1652. Před 1655 se stal malostranským měšťanem. 1660 postavil podle vlastního návrhu kaple křížové cesty na pražském Petříně. V Praze provedl i výklenkové kaple v Loretě. Po celý život pracoval pro rod Černínů. První stavbou, kterou pro ně realizoval, byla kaple v Petrohradě u Loun (1658–59). Pro Humprechta Jana Černína zhotovil další zakázky na venkovských panstvích (1666–67 sedm kaplí pro oboru u zámku Humprecht, 1670 dohlížel na stavbu kostela sv. Kříže v Kosmonosích a fary v Jesenici, 1672 rybářské chaty v Dolním Bouzově, 1673 hostince ve Stružné-Kysiblu, částečně zvonice v Kosmonosích a sušárny ve Vinoři, 1677–78 dvou špýcharů v Kosmonosích). K významnějším realizacím patřila i barokizace presbytáře kostela sv. Jiljí v Nymburku 1667, podle návrhu Francesca Carattiho, který byl architektem i dalších výše jmenovaných staveb. Vedle zmíněných zakázek patřil k největším a nejlukrativnějším podíl na výstavbě pražských malostranských hradeb. Oprávnění ke stavbě získal S. de Bossi s hradčanskými staviteli H. G. Gottwickem a J. Gieschkem, jehož posléze vystřídal A., který práci dokončil sám. Česká komora mu za patrně nepoctivě provedenou práci vyplatila téměř 68 tisíc zlatých. Z výnosu stavby si A. pořídil dva domy v Praze (U sv. Jana Nepomuckého, čp. 312/II a U Bílého sokola, čp. 8/III). Okrádání stavby opevnění se mu vymstilo. 1669 byl přinucen zaplatit pokutu 6 tisíc zlatých a poté finančně zkrachoval.

L: P. Vlček – E. Havlová, Praha 1610–1700. Kapitoly o architektuře raného baroka, 1998, s. 212n.; P. Vlček, Umělecké památky Prahy. Pražský Hrad. Hradčany, 2000; týž, Umělecké památky Prahy. Malá Strana, 1999, s. 42.

Kateřina Valentová