AIM Vojtěch Bořivoj 13.4.1886-10.9.1972: Porovnání verzí

Aktuální verze z 19. 9. 2019, 08:41

Vojtěch Bořivoj AIM
Narození	13.4.1886
Místo narození	Rovné (dnes část obce Krabčice) u Litoměřic
Úmrtí	10.9.1972
Místo úmrtí	Praha
Povolání	77- Hudební skladatel 78- Hudební interpret
Citace	Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 48
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38957

AIM, Vojtěch Bořivoj, * 13. 4. 1886 Rovné (dnes část obce Krabčice) u Litoměřic, † 10. 9. 1972 Praha, sbormistr, hudební skladatel

Studoval nejprve na gymnáziu v Roudnici nad Labem, kde 1905 maturoval. Pokračoval na české právnické fakultě v Praze (1905–08) a později, 1932–36, na filozofické fakultě. 1908–13 absolvoval na pražské konzervatoři hru na varhany a klavír. Dále skladbu studoval u V. Nováka, zpěv u H. Laška, E. Pollerta, J. Botouchana a F. Emericha. 1913–20 působil jako ředitel městské hudební školy v Táboře, 1920–41 byl státním inspektorem soukromých hudebních škol. Současně vedl hudební část školského rozhlasu (1930–36), byl předsedou zkušební komise pro učitele hudby (1932–43) a profesorem pražské konzervatoře pro obor sbormistrovství a sólový zpěv (1935–47). Jako hlasový poradce Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého a umělecký poradce ministerstva školství a národní osvěty působil 1949–54. Angažoval se také v hudebních spolcích a klubech a věnoval se odborné publicistice. Nejvíce se ale zabýval sbormistrovskou prací. Již jako gymnazista vytvořil studentský sbor a řídil Akademický spolek Říp v Roudnici. 1913 v Praze vedl pěvecký spolek Fibich. 1913–20 byl sbormistrem Hlaholu v Táboře, 1920–22 v Praze sbormistrem Hlaholu vinohradského, dále Volného pěveckého sdružení, Aimova smíšeného sboru a mužského sboru Typografie (1924–54), který vyzvedl mezi přední česká sborová tělesa a podnikl s ním zájezdy do Německa, Rakouska, Švýcarska, Sovětského svazu. Zvítězil mj. na mezinárodní soutěži pěveckých sborů v Budapešti 1948. Založil a vedl též Aimovo pěvecké kvarteto (1930–38), které uvádělo madrigaly a soudobou tvorbu. Jako skladatel se A. věnoval tvorbě komorní, zvl. vokální. Měl smysl pro básnickou předlohu, dokonale znal a plně využíval vokální projev. 1956 byl jmenován zasloužilým umělcem.

D: ženské sbory: Tři ženské sbory op. 23; Bouře op. 26; Jiskřičky op. 70; mužské sbory: V předjaří op. 2; Z časů válečných op. 16; Šest sborů op. 28; Člověk op. 31; Ze sutin v nový svět op. 32; Tři hesla op. 47; Svět a hmota op. 50; Dvě modlitby za vlast op. 54; Napněte lana, prapory vlajte op. 65; Za otčinu a lepší život op. 68; smíšené sbory: Jarní smutky op. 6; Kentauři op. 27; Dva madrigaly op. 40; písně: Prvé písně op. 21; Ecce homo! Román o utrpení a vykoupení života op. 58.

L: OSND 1/1, s. 59; A. Patzaková ed., Prvních deset let Československého rozhlasu, 1935, passim; K 70. narozeninám V. B. A., 1956; Skladatelé dneška. 60 let Typografie, 1960; HS 1, s. 19; Čeští skladatelé současnosti, 1985; Tomeš 1, s. 23.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Lenka Mráčková