ALŽBĚTA †?12.1.1189: Porovnání verzí

Z Personal
(ALŽBĚTA_0.0.1150-12.1.1189)
 
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno =  ALŽBĚTA
 
| jméno =  ALŽBĚTA
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 0.0.1150
+
| datum narození = ?
 
| místo narození =  
 
| místo narození =  
| datum úmrtí = 12.1.1189
+
| datum úmrtí = 12.1. po 1189
 
| místo úmrtí =  
 
| místo úmrtí =  
 
| povolání = 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
 
| povolání = 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/> ALŽBĚTA
+
}}
 +
 
 +
'''ALŽBĚTA,''' ''* ?, † 12. 1. po 1189 ?, česká kněžna, manželka knížete Bedřicha''
 +
 
 +
Jako jedna z dcer uherského krále Gejzy II. byla přislíbena
 +
Bedřichovi, nejstaršímu synovi českého knížete a krále Vladislava
 +
II. Jednalo se o spojení politické, které potvrzovalo
 +
rozšíření okruhu českých zájmů o středovýchod Evropy. Nejspíše
 +
koncem 1156 vypravil Vladislav do Uher slavnostní
 +
poselstvo v čele s biskupem Danielem, které v lednu 1157
 +
přivezlo mladičkou A. do Čech. Po zasnoubení a sňatku
 +
s Bedřichem žila v těsném styku s pražským královským dvorem
 +
v naději stát se chotí budoucího českého vládce. Změněná
 +
politická situace tyto vyhlídky zhatila. Bedřich, který
 +
musel po abdikaci krále Vladislava (1172) postoupit vládu
 +
Soběslavovi II., odešel do exilu v Uhrách, zatímco A. provázela
 +
tchána na statek jeho choti Judity v durynském Meerane.
 +
Na několik let stopy po A. mizí.
 +
 
 +
Do Čech se vrátila po svržení Soběslava II. na podzim 1178.
 +
Za manželovy nepřítomnosti úspěšně řídila obranu Pražského
 +
hradu proti nepoddajnému Soběslavovi. Rychlými posly udržovala
 +
kontakt mezi vojsky spojenců a koordinovala jejich
 +
pohyby. Výrazně tím přispěla k definitivní Soběslavově porážce
 +
před Prahou 27. 1. 1179. Na místě bitvy A. založila kostel
 +
sv. Jana Evangelisty.
 +
 
 +
Teprve jako kněžna mohla naplno rozvinout svoji vladařskou
 +
ctižádost. Jako první z českých panovnic užívala vlastní pečeť,
 +
rázně zasahovala do politiky. Velké pobouření českého kněžstva
 +
vzbudily zejména její intervence do církevních záležitostí.
 +
Na A. nátlak se stal biskupem v Praze její kaplan Valentin
 +
(1180–82), prý neznalý latiny a pro biskupský úřad nezpůsobilý.
 +
1184 opětovně uhájila Pražský hrad proti útoku Přemyslovce
 +
Václava, mladšího bratra Soběslava II. Nevšední ambice
 +
panovačné A. způsobily, že po Bedřichově smrti 25. 3. 1189
 +
ztratila vliv a ocitla se v izolaci. Nový kníže Konrád II. Ota jí
 +
za vydání Pražského hradu přislíbil olomoucký díl Moravy,
 +
ale jakmile se ujal trůnu, dohodu nedodržel. Nedlouho po
 +
těchto událostech A. patrně zemřela. Z pěti dcer a předčasně
 +
zemřelého syna ovlivnila česko-bavorské vztahy dcera Ludmila
 +
(† 1240), asi od 1184 choť hraběte Alberta III. z Bogenu
 +
a po jeho smrti (1198) od 1204 manželka bavorského vévody
 +
Ludvíka I.
 +
 
 +
'''L:''' V. Novotný, České dějiny 1/3, 1913, passim; J. Čarek, O pečetech českých
 +
knížat a králů z rodu Přemyslova, 1934, s. 20n.; P. Choc, Boje o Prahu za
 +
feudalismu, 1957, s. 186n.; E. Poche, Prahou krok za krokem, 1985, s. 216; M. Piendl, Böhmen und Grafen von Bogen, in: Bohemia 3, 1962, s. 140n.;
 +
J. Žemlička, Čechy v době knížecí (1034–1198), 1997, passim; M. Bláhová
 +
– J. Frolík – N. Profantová, Velké dějiny zemí Koruny české, 1. Do roku
 +
1197, 1999, passim; L. Kontler, Dějiny Maďarska, 2001, s. 542.
 +
 
 +
Josef Žemlička
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu]]
 
[[Kategorie:41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu]]
 
[[Kategorie:1150]]
 
 
[[Kategorie:1189]]
 
[[Kategorie:1189]]

Verze z 4. 2. 2016, 08:35

ALŽBĚTA
Narození ?
Úmrtí 12.1. po 1189
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu

ALŽBĚTA, * ?, † 12. 1. po 1189 ?, česká kněžna, manželka knížete Bedřicha

Jako jedna z dcer uherského krále Gejzy II. byla přislíbena Bedřichovi, nejstaršímu synovi českého knížete a krále Vladislava II. Jednalo se o spojení politické, které potvrzovalo rozšíření okruhu českých zájmů o středovýchod Evropy. Nejspíše koncem 1156 vypravil Vladislav do Uher slavnostní poselstvo v čele s biskupem Danielem, které v lednu 1157 přivezlo mladičkou A. do Čech. Po zasnoubení a sňatku s Bedřichem žila v těsném styku s pražským královským dvorem v naději stát se chotí budoucího českého vládce. Změněná politická situace tyto vyhlídky zhatila. Bedřich, který musel po abdikaci krále Vladislava (1172) postoupit vládu Soběslavovi II., odešel do exilu v Uhrách, zatímco A. provázela tchána na statek jeho choti Judity v durynském Meerane. Na několik let stopy po A. mizí.

Do Čech se vrátila po svržení Soběslava II. na podzim 1178. Za manželovy nepřítomnosti úspěšně řídila obranu Pražského hradu proti nepoddajnému Soběslavovi. Rychlými posly udržovala kontakt mezi vojsky spojenců a koordinovala jejich pohyby. Výrazně tím přispěla k definitivní Soběslavově porážce před Prahou 27. 1. 1179. Na místě bitvy A. založila kostel sv. Jana Evangelisty.

Teprve jako kněžna mohla naplno rozvinout svoji vladařskou ctižádost. Jako první z českých panovnic užívala vlastní pečeť, rázně zasahovala do politiky. Velké pobouření českého kněžstva vzbudily zejména její intervence do církevních záležitostí. Na A. nátlak se stal biskupem v Praze její kaplan Valentin (1180–82), prý neznalý latiny a pro biskupský úřad nezpůsobilý. 1184 opětovně uhájila Pražský hrad proti útoku Přemyslovce Václava, mladšího bratra Soběslava II. Nevšední ambice panovačné A. způsobily, že po Bedřichově smrti 25. 3. 1189 ztratila vliv a ocitla se v izolaci. Nový kníže Konrád II. Ota jí za vydání Pražského hradu přislíbil olomoucký díl Moravy, ale jakmile se ujal trůnu, dohodu nedodržel. Nedlouho po těchto událostech A. patrně zemřela. Z pěti dcer a předčasně zemřelého syna ovlivnila česko-bavorské vztahy dcera Ludmila († 1240), asi od 1184 choť hraběte Alberta III. z Bogenu a po jeho smrti (1198) od 1204 manželka bavorského vévody Ludvíka I.

L: V. Novotný, České dějiny 1/3, 1913, passim; J. Čarek, O pečetech českých knížat a králů z rodu Přemyslova, 1934, s. 20n.; P. Choc, Boje o Prahu za feudalismu, 1957, s. 186n.; E. Poche, Prahou krok za krokem, 1985, s. 216; M. Piendl, Böhmen und Grafen von Bogen, in: Bohemia 3, 1962, s. 140n.; J. Žemlička, Čechy v době knížecí (1034–1198), 1997, passim; M. Bláhová – J. Frolík – N. Profantová, Velké dějiny zemí Koruny české, 1. Do roku 1197, 1999, passim; L. Kontler, Dějiny Maďarska, 2001, s. 542.

Josef Žemlička