ALŽBĚTA Lucemburská 1409-19.12.1442: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 70
 
}}
 
}}
  
Řádka 40: Řádka 41:
 
'''L:''' R. Urbánek, České dějiny 3/1, 1915, passim; OSN 2, s. 39n.; MSN 1,
 
'''L:''' R. Urbánek, České dějiny 3/1, 1915, passim; OSN 2, s. 39n.; MSN 1,
 
s. 122; MČE 1, s. 124; L. Kontler, Dějiny Maďarska, 2001, s. 98.
 
s. 122; MČE 1, s. 124; L. Kontler, Dějiny Maďarska, 2001, s. 98.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/129361 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
  
 
Jiří Martínek
 
Jiří Martínek

Aktuální verze z 19. 9. 2019, 08:38

ALŽBĚTA Lucemburská
Narození 1409
Místo narození Košice (Slovensko)
Úmrtí 19.12.1442
Místo úmrtí Győr (Maďarsko)
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 70
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39191

ALŽBĚTA Lucemburská, * 1409 Košice (Slovensko), † 19. 12. 1442 Győr (Maďarsko), česká královna, manželka Albrechta II.

Jediné dítě krále Zikmunda a Barbory Celské, manželka Albrechta II. (Albrechta V. Habsburského), s nímž byla už od 7. 10. 1411 zasnoubena. Sňatek se konal 1421 v Prešpurku (Bratislava). Současně jmenoval Zikmund dceru a zetě svými dědici v Uhrách, Čechách i na Moravě, kterou jim předal již 1. 10. 1423. V manželství se narodily dvě dcery, Alžběta (provdaná za Kazimíra Polského) a Anna (manželka Viléma Saského). Po Albrechtově smrti přišel na svět jediný syn Ladislav řečený Pohrobek, pozdější český a uherský král (†1457). Jak dosvědčují soudobí letopisci, A. po své matce zdědila cílevědomost a politický talent. Ještě za otcova života se jí podařilo odvrátit nároky své matky na vládu v Čechách, ale nikoli zlomit odpor české šlechty. Po Zikmundově smrti se Albrecht s A. neujali vlády v Čechách na základě dědického práva, ale díky volbě, která se uskutečnila 27. 12. 1437 v pražském Karolinu. 1. 1. 1438 byla korunována uherskou královnou. Po náhlém skonu manžela 27. 10. 1439 u Komárna (při návratu z tažení proti Turkům) se neúspěšně pokoušela dosáhnout uznání dědických nároků svých a svého syna jak v Čechách, kde dala přednost vyjednávání, tak v Uhrách, kde vedle vyjednávání použila i vojenské síly (za přispění českých žoldnéřů). Nakonec se nedočkala ani toho, že její syn Ladislav byl 1444 uznán králem v Čechách i Uhrách. Pohřbena byla ve Stoličném Bělehradě (Székesfehérvár).

L: R. Urbánek, České dějiny 3/1, 1915, passim; OSN 2, s. 39n.; MSN 1, s. 122; MČE 1, s. 124; L. Kontler, Dějiny Maďarska, 2001, s. 98.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Jiří Martínek