ALŽBĚTA Lucemburská 1409-19.12.1442: Porovnání verzí

Z Personal
(ALŽBĚTA_1409-19.12.1442)
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno =  ALŽBĚTA
+
| jméno =  ALŽBĚTA Lucemburská
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 1409
 
| datum narození = 1409
| místo narození =  
+
| místo narození = Košice (Slovensko)
 
| datum úmrtí = 19.12.1442
 
| datum úmrtí = 19.12.1442
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Győr (Maďarsko)
 
| povolání = 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
 
| povolání = 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/> ALŽBĚTA
+
}}
 +
 
 +
'''ALŽBĚTA Lucemburská,''' ''* 1409 Košice (Slovensko), † 19. 12. 1442 Győr (Maďarsko), česká královna, manželka Albrechta II.''
 +
 
 +
Jediné dítě krále Zikmunda a Barbory Celské, manželka Albrechta
 +
II. (Albrechta V. Habsburského), s nímž byla už od
 +
7. 10. 1411 zasnoubena. Sňatek se konal 1421 v Prešpurku
 +
(Bratislava). Současně jmenoval Zikmund dceru a zetě svými
 +
dědici v Uhrách, Čechách i na Moravě, kterou jim předal již
 +
1. 10. 1423. V manželství se narodily dvě dcery, Alžběta
 +
(provdaná za Kazimíra Polského) a Anna (manželka Viléma
 +
Saského). Po Albrechtově smrti přišel na svět jediný syn Ladislav
 +
řečený Pohrobek, pozdější český a uherský král (†1457).
 +
Jak dosvědčují soudobí letopisci, A. po své matce zdědila cílevědomost
 +
a politický talent. Ještě za otcova života se jí podařilo
 +
odvrátit nároky své matky na vládu v Čechách, ale nikoli
 +
zlomit odpor české šlechty. Po Zikmundově smrti se Albrecht
 +
s A. neujali vlády v Čechách na základě dědického
 +
práva, ale díky volbě, která se uskutečnila 27. 12. 1437
 +
v pražském Karolinu. 1. 1. 1438 byla korunována uherskou
 +
královnou. Po náhlém skonu manžela 27. 10. 1439 u Komárna
 +
(při návratu z tažení proti Turkům) se neúspěšně pokoušela
 +
dosáhnout uznání dědických nároků svých a svého syna jak
 +
v Čechách, kde dala přednost vyjednávání, tak v Uhrách, kde
 +
vedle vyjednávání použila i vojenské síly (za přispění českých
 +
žoldnéřů). Nakonec se nedočkala ani toho, že její syn Ladislav
 +
byl 1444 uznán králem v Čechách i Uhrách. Pohřbena byla
 +
ve Stoličném Bělehradě (Székesfehérvár).
 +
 
 +
L: R. Urbánek, České dějiny 3/1, 1915, passim; OSN 2, s. 39n.; MSN 1,
 +
s. 122; MČE 1, s. 124; L. Kontler, Dějiny Maďarska, 2001, s. 98.
 +
 
 +
Jiří Martínek
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu]]
 
[[Kategorie:41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu]]
 
 
[[Kategorie:1409]]
 
[[Kategorie:1409]]
 +
[[Kategorie:Košice]]
 
[[Kategorie:1442]]
 
[[Kategorie:1442]]
 +
[[Kategorie:Győr]]

Verze z 4. 2. 2016, 09:02

ALŽBĚTA Lucemburská
Narození 1409
Místo narození Košice (Slovensko)
Úmrtí 19.12.1442
Místo úmrtí Győr (Maďarsko)
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu

ALŽBĚTA Lucemburská, * 1409 Košice (Slovensko), † 19. 12. 1442 Győr (Maďarsko), česká královna, manželka Albrechta II.

Jediné dítě krále Zikmunda a Barbory Celské, manželka Albrechta II. (Albrechta V. Habsburského), s nímž byla už od 7. 10. 1411 zasnoubena. Sňatek se konal 1421 v Prešpurku (Bratislava). Současně jmenoval Zikmund dceru a zetě svými dědici v Uhrách, Čechách i na Moravě, kterou jim předal již 1. 10. 1423. V manželství se narodily dvě dcery, Alžběta (provdaná za Kazimíra Polského) a Anna (manželka Viléma Saského). Po Albrechtově smrti přišel na svět jediný syn Ladislav řečený Pohrobek, pozdější český a uherský král (†1457). Jak dosvědčují soudobí letopisci, A. po své matce zdědila cílevědomost a politický talent. Ještě za otcova života se jí podařilo odvrátit nároky své matky na vládu v Čechách, ale nikoli zlomit odpor české šlechty. Po Zikmundově smrti se Albrecht s A. neujali vlády v Čechách na základě dědického práva, ale díky volbě, která se uskutečnila 27. 12. 1437 v pražském Karolinu. 1. 1. 1438 byla korunována uherskou královnou. Po náhlém skonu manžela 27. 10. 1439 u Komárna (při návratu z tažení proti Turkům) se neúspěšně pokoušela dosáhnout uznání dědických nároků svých a svého syna jak v Čechách, kde dala přednost vyjednávání, tak v Uhrách, kde vedle vyjednávání použila i vojenské síly (za přispění českých žoldnéřů). Nakonec se nedočkala ani toho, že její syn Ladislav byl 1444 uznán králem v Čechách i Uhrách. Pohřbena byla ve Stoličném Bělehradě (Székesfehérvár).

L: R. Urbánek, České dějiny 3/1, 1915, passim; OSN 2, s. 39n.; MSN 1, s. 122; MČE 1, s. 124; L. Kontler, Dějiny Maďarska, 2001, s. 98.

Jiří Martínek