ALŽBĚTA Rejčka 1.9.1288-18.10.1335: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku ALŽBĚTA (ELIŠKA) REJČKA 1.9.1288-18.10.1335 na ALŽBĚTA (ELIŠKA) Rejčka 1.9.1288-18.10.1335 bez založení přesměrování)
(Žádný rozdíl)

Verze z 4. 2. 2016, 09:21

ALŽBĚTA (ELIŠKA) Rejčka
Narození 1.9.1288
Místo narození Hnězdno (Polsko)
Úmrtí 18.10.1335
Místo úmrtí Brno
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39192

ALŽBĚTA (též ELIŠKA) Rejčka, * 1. 9. 1288 Hnězdno (Polsko), † 18. 10. 1335 Brno, česká a polská královna, manželka Václava II. a Rudolfa I. Habsburského

Alžběta, křtěná Richenza (polsky Ryksa), byla jedinou dcerou polského krále Přemysla II. Velkopolského (vládl 1295–96) a jeho manželky Luitgardy (Rixy), původně švédské princezny. Jako jediná dědička trůnu se v jedenácti letech stala druhou manželkou českého krále Václava II. Ten spolu s její rukou získal 1296 titul polského krále. Richenza po své korunovaci v Praze 26. 5. 1303 přijala v té době oblíbené jméno Alžběta. Od samého počátku manželství se souchotinářským vdovcem a pěti dorůstajícími dětmi vznikaly napjaté vztahy, zejména mezi ní a o čtyři roky mladší Eliškou (Alžbětou) Přemyslovnou. Od jara 1305 těžce nemocný Václav zemřel 21. 6. 1305. Krátce před jeho smrtí se A. narodila 15. 6. 1305 dcera Anežka.

Situace sedmnáctileté vdovy s nemluvnětem vyhlížela zpočátku tragicky. A. zůstalo vdovské věno 20 000 hřiven stříbra z důchodů věnných měst a titul české a polské královny. Necelých 14 měsíců po otcově smrti byl nový král Václav III. zavražděn v Olomouci († 4. 8. 1306). Do nastalého zápasu o moc zasáhl mj. římský král Albrecht I. Habsburský. Svého ovdovělého syna Rudolfa vnutil za manžela A. (16. 10. 1306), která si ale přála sňatek s Rudolfovým bratrem rakouským vévodou Friedrichem Habsburským, zvaným Sličný. Rudolf však nezískal na svou stranu českou šlechtu a při obléhání Horažďovic zemřel 4. 7. 1307 ve vojenském táboře na následky úplavice. A. se tak stala v necelých osmnácti letech podruhé vdovou. Rudolfova smrt přispěla k návratu Jindřicha Korutanského do Čech. Alžběta se s Friedrichem Habsburským tajně dohodla na útěku z Prahy: v přestrojení unikla svým strážcům ke zderazskému klášteru, odkud ji vévoda odvezl do vojenského ležení u Kutné Hory. Posléze žila s dcerou v bezpečí kláštera Klosterneuburg u Vídně. Zápas Habsburků o český trůn skončil nezdarem. Část české šlechty přijala Jindřicha Korutanského za krále a nedovolila A. znovu se spojit s habsburskou dynastií. V srpnu 1308 se A. vrátila do Čech a usadila se ve věnném městě Hradci Králové (tzv. hradecká královna). V nové situaci se A. rychle zorientovala a byla zřejmě zasvěcena do příprav k nastolení krále Jana Lucemburského. Za jeho choť však byla vyhlédnuta Eliška (Alžběta) Přemyslovna. Vztah obou žen zhoršila skutečnost, že se král Jan dostal pod vliv vůdce předních šlechticů Jindřicha z Lipé. Obratná a stále přitažlivá A. upoutala pozornost tohoto schopného magnáta, i když byl ženat. Rychle se stala jeho veřejně uznávanou partnerkou. 1316 odjel král do západní Evropy a pán z Lipé a A. se stali faktickými pány v zemi. Královna Eliška zůstala opuštěna v pozadí a její nenávist k A. stoupla, když A. zasnoubila dvanáctiletou dceru Anežku se slezským vévodou Jindřichem Javorským (1290–1345) a zajistila jí věno na Hradci. Mocenské úspěchy pána z Lipé upevnily i postavení Alžběty. Králi Janovi postoupila 1318 své hradecké sídlo za peněžitou náhradu, s níž mohla libovolně disponovat. Jindřich z Lipé se stal zemským hejtmanem na Moravě. S A. přenesli své sídlo do Brna, kde oba vystupovali téměř jako údělní vladaři. A. se věnovala hospodářské, zakladatelské a kulturní mecenášské činnosti. Skvěle zajistila a vzácnými rukopisy vybavila nově založený klášter cisterciaček na Starém Brně zvaný Síň P. Marie. Posledních deset let A. života lze označit za její nejšťastnější období. Podle své vůle byla pohřbena v kryptě chrámu kláštera Síně P. Marie po boku pána z Lipé, kterého o šest let přežila.

L: OSN 2, s. 37; K. Stloukal, Královna Rejčka, in: Královny, kněžny a velké ženy české, 1940, s. 116n.; Z. Hledíková, A. Rejčka, in: ĎaS 13, 1991, č. 1, s. 7n.; J. Spěváček, Jan Lucemburský a jeho doba 1296–1346, 1994, passim; J. Vlach, Královna Eliška Rejčka, držitelka Žarošic, in: Od hradské cesty 1991–1992, s. 37n.; K. Benešovská, Das Zisterzienserinnenkloster von Altbrünn und die Persönlichkeit seiner Stifterin, in: Cystersi v kulturze średniowiecznej Europy, Poznań 1992, s. 83n.; K. Jasiński, Ryksa Elżbieta – Boemie et Polonie bis regina, in: Przemysł II. Odnowienie Królewsta Polskiego. Ed. Jadwiga Krzyżaniakowa, Poznań 1997.

Jiří Spěváček