ALBERT ze Šternberka ?1333-14.1.1380: Porovnání verzí

Z Personal
(ALBERT_ze_Šternberka_1300-14.1.1380)
 
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno =  ALBERT ze Šternberka
 
| jméno =  ALBERT ze Šternberka
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1300
+
| datum narození = okolo 1333
| místo narození =  
+
| místo narození = Šternberk u Olomouce
 
| datum úmrtí = 14.1.1380
 
| datum úmrtí = 14.1.1380
| místo úmrtí = Tržek u Litomyšle
+
| místo úmrtí = Tržek (část obce Morašice) u Litomyšle
 
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
 
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/> ALBERT ze Šternberka
+
}}
 +
 
 +
'''ALBERT ze Šternberka,''' ''* okolo 1333 Šternberk u Olomouce, † 14. 1. 1380 Tržek (část obce Morašice) u Litomyšle, arcibiskup, diplomat Karla IV.
 +
''
 +
 
 +
Pocházel z bohaté šlechtické rodiny, byl synem Štěpána ze
 +
Šternberka, důvěrníka a dvořana Karla IV., a jeho manželky
 +
Anny. Oba rodiče zemřeli pravděpodobně před koncem
 +
1361. Od počátků životní kariéry náležel A. k okruhu blízkých
 +
spolupracovníků Karla IV. Zřejmě se od mládí zdržoval
 +
u dvora, byl předurčen k duchovnímu stavu a dostalo se mu
 +
nejlepšího vzdělání, snad na univerzitách v Paříži a Bologni.
 +
Dříve než dosáhl předepsaného věku, stal se v dubnu 1352
 +
čestným kaplanem papeže Klimenta VI. a děkanem kapituly
 +
při katedrále v Olomouci (1352–56). Byl chráněncem Quida
 +
z Boulogne, vlivného francouzského kardinála a důvěrníka Karla IV. Kromě olomouckého obročí měl A. příjmy jako
 +
kanovník svatovítské kapituly. Po 1356 patrně dále studoval
 +
v cizině. 19. 10. 1356 mu Karel IV. vymohl na papeži Inocenci
 +
VI. udělení výnosné provize na biskupský úřad v mecklenburském
 +
Schwerinu, zanedlouho jej tam papež potvrdil jako
 +
biskupa (1356–64). Pro neustálé potíže s kapitulou ve Schwerinu
 +
se raději zdržoval na dvoře Karla IV., kde několikrát vystoupil
 +
jako císařský diplomat, císař mu nakonec vymohl
 +
u papeže osvobození od povinnosti rezidence. V březnu 1361
 +
pohnala avignonská papežská kurie A. a jeho příbuzné před
 +
soud. Díky důvěrným stykům s kolegiem kardinálů však A.
 +
vyvázl bez úhony. 1364–68 byl A. biskupem v Litomyšli. Na
 +
novém místě se zbavil problémů se správou předchozí diecéze,
 +
sblížil se s humanistou Janem ze Středy a udržoval styky s císařem,
 +
který ho vyvázal z podřízenosti světské soudní moci.
 +
1368 Urban V. jmenoval A. na podnět Karla IV. magdeburským
 +
arcibiskupem. Tímto úřadem císař ocenil A. účast při
 +
vojenské výpravě do Říma počátkem 1368 i jeho dřívější diplomatickou
 +
činnost. Svůj dvůr A. přenesl v prosinci téhož
 +
roku do Magdeburku, kde zavedl české právní předpisy. Kronikáři
 +
ho kritizovali za to, že se nazval primasem Germanie
 +
(listina z 8. 1. 1370) a že tento titul převzala i císařská kancelář.
 +
Pro stálé záchvaty dny vyhověl Řehoř XI. jeho žádosti
 +
o přeložení do Litomyšle, kde A. působil až do smrti. Magdeburská
 +
kapitula však proti němu dodatečně zahájila v Avignonu
 +
proces pro rozchvácení církevních statků a odcizení relikvií
 +
a klenotů.
 +
 
 +
V říjnu 1373 se v Praze zúčastnil udělení braniborského markrabství
 +
Václavu IV., v červnu 1374 v Tangermünde začlenění
 +
Braniborska do svazku zemí Koruny české a v prosinci
 +
1376 asistoval při vydání Karlova velkého ochranného privilegia
 +
Constitutio Karolina de ecclesiastica libertate. Zúčastnil se
 +
spolu s českými biskupy mírového jednání mezi Lucemburky
 +
a bavorskými vévody, smíření Lucemburků s Wittelsbachy na
 +
přelomu let 1373–74, počátkem června 1376 se zúčastnil
 +
volby Václava IV. římským králem v Rhens na Rýně a ve
 +
Frankfurtu nad Mohanem, jeho korunovace v Cáchách
 +
(v červenci 1376) a pohřbu Karla IV. v Praze.
 +
Za panování Václava IV. se A. stáhl do soukromí. Prahu navštívil
 +
jen při přísaze věrnosti krále Václava římskému papeži
 +
(duben 1379). I v Litomyšli pokračovaly jeho třenice s místní
 +
kapitulou. 1378 založil a obdařil nadací klášter v Tržku, kde
 +
s oblibou pobýval a nakonec v samotě zemřel. Dva dny před
 +
smrtí zde vyhlásil interdikt nad odpůrcem Václava IV. markrabětem
 +
Joštem.
 +
 
 +
'''L:''' OSN 24, s. 777; J. Prucek, A. ze Š. – raně humanistický mecenáš, Výroční
 +
zpráva OA v Olomouci za rok 1973, s. 22n.; L. Schmugge, Das Pontifi kale
 +
des Bischofs A. v. Sternberg, in: Mediaevalia Historica Bohemica 3, 1970,
 +
s. 40n.; týž, A. v. Sternberg, Karl IV. und sein Kreis, in: Lebensbilder zur
 +
Geschichte der böhmischen Länder, 3, München – Wien 1978, s. 43n.;
 +
C. Brodkorb – Z. Hledíková – M. Scholz, A. v. Sternberg (um 1333–1380),
 +
in: Die Bischöfe d. Heiligen Römischen Reiches 1198 bis 1448. Ein biograbiographisches
 +
Lexikon, ed. E. Gatz, Berlin 1996; O. Pakosta, Ještě jednou k velké
 +
pečeti litomyšlského biskupa A. ze Š., in: Vlastivědný sborník Ústí n. O. 7,
 +
1996, s. 14n.; S. Peatzold, Amtsbücher und andere Quellen zu Land und
 +
Herrschaft Erzbischof Albrechts III. von Magdeburg, in: Zeitschrift für
 +
Geschichtswissenschaft 47, 1999, 485n.
 +
 
 +
Jiří Spěváček
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
 
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
 
+
[[Kategorie:1333]]
[[Kategorie:1300]]
+
[[Kategorie:Šternberk]]
 
[[Kategorie:1380]]
 
[[Kategorie:1380]]
[[Kategorie:Tržek_u_Litomyšle]]
+
[[Kategorie:Tržek]]

Verze z 28. 1. 2016, 08:26

ALBERT ze Šternberka
Narození okolo 1333
Místo narození Šternberk u Olomouce
Úmrtí 14.1.1380
Místo úmrtí Tržek (část obce Morašice) u Litomyšle
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel

ALBERT ze Šternberka, * okolo 1333 Šternberk u Olomouce, † 14. 1. 1380 Tržek (část obce Morašice) u Litomyšle, arcibiskup, diplomat Karla IV.

Pocházel z bohaté šlechtické rodiny, byl synem Štěpána ze Šternberka, důvěrníka a dvořana Karla IV., a jeho manželky Anny. Oba rodiče zemřeli pravděpodobně před koncem 1361. Od počátků životní kariéry náležel A. k okruhu blízkých spolupracovníků Karla IV. Zřejmě se od mládí zdržoval u dvora, byl předurčen k duchovnímu stavu a dostalo se mu nejlepšího vzdělání, snad na univerzitách v Paříži a Bologni. Dříve než dosáhl předepsaného věku, stal se v dubnu 1352 čestným kaplanem papeže Klimenta VI. a děkanem kapituly při katedrále v Olomouci (1352–56). Byl chráněncem Quida z Boulogne, vlivného francouzského kardinála a důvěrníka Karla IV. Kromě olomouckého obročí měl A. příjmy jako kanovník svatovítské kapituly. Po 1356 patrně dále studoval v cizině. 19. 10. 1356 mu Karel IV. vymohl na papeži Inocenci VI. udělení výnosné provize na biskupský úřad v mecklenburském Schwerinu, zanedlouho jej tam papež potvrdil jako biskupa (1356–64). Pro neustálé potíže s kapitulou ve Schwerinu se raději zdržoval na dvoře Karla IV., kde několikrát vystoupil jako císařský diplomat, císař mu nakonec vymohl u papeže osvobození od povinnosti rezidence. V březnu 1361 pohnala avignonská papežská kurie A. a jeho příbuzné před soud. Díky důvěrným stykům s kolegiem kardinálů však A. vyvázl bez úhony. 1364–68 byl A. biskupem v Litomyšli. Na novém místě se zbavil problémů se správou předchozí diecéze, sblížil se s humanistou Janem ze Středy a udržoval styky s císařem, který ho vyvázal z podřízenosti světské soudní moci. 1368 Urban V. jmenoval A. na podnět Karla IV. magdeburským arcibiskupem. Tímto úřadem císař ocenil A. účast při vojenské výpravě do Říma počátkem 1368 i jeho dřívější diplomatickou činnost. Svůj dvůr A. přenesl v prosinci téhož roku do Magdeburku, kde zavedl české právní předpisy. Kronikáři ho kritizovali za to, že se nazval primasem Germanie (listina z 8. 1. 1370) a že tento titul převzala i císařská kancelář. Pro stálé záchvaty dny vyhověl Řehoř XI. jeho žádosti o přeložení do Litomyšle, kde A. působil až do smrti. Magdeburská kapitula však proti němu dodatečně zahájila v Avignonu proces pro rozchvácení církevních statků a odcizení relikvií a klenotů.

V říjnu 1373 se v Praze zúčastnil udělení braniborského markrabství Václavu IV., v červnu 1374 v Tangermünde začlenění Braniborska do svazku zemí Koruny české a v prosinci 1376 asistoval při vydání Karlova velkého ochranného privilegia Constitutio Karolina de ecclesiastica libertate. Zúčastnil se spolu s českými biskupy mírového jednání mezi Lucemburky a bavorskými vévody, smíření Lucemburků s Wittelsbachy na přelomu let 1373–74, počátkem června 1376 se zúčastnil volby Václava IV. římským králem v Rhens na Rýně a ve Frankfurtu nad Mohanem, jeho korunovace v Cáchách (v červenci 1376) a pohřbu Karla IV. v Praze. Za panování Václava IV. se A. stáhl do soukromí. Prahu navštívil jen při přísaze věrnosti krále Václava římskému papeži (duben 1379). I v Litomyšli pokračovaly jeho třenice s místní kapitulou. 1378 založil a obdařil nadací klášter v Tržku, kde s oblibou pobýval a nakonec v samotě zemřel. Dva dny před smrtí zde vyhlásil interdikt nad odpůrcem Václava IV. markrabětem Joštem.

L: OSN 24, s. 777; J. Prucek, A. ze Š. – raně humanistický mecenáš, Výroční zpráva OA v Olomouci za rok 1973, s. 22n.; L. Schmugge, Das Pontifi kale des Bischofs A. v. Sternberg, in: Mediaevalia Historica Bohemica 3, 1970, s. 40n.; týž, A. v. Sternberg, Karl IV. und sein Kreis, in: Lebensbilder zur Geschichte der böhmischen Länder, 3, München – Wien 1978, s. 43n.; C. Brodkorb – Z. Hledíková – M. Scholz, A. v. Sternberg (um 1333–1380), in: Die Bischöfe d. Heiligen Römischen Reiches 1198 bis 1448. Ein biograbiographisches Lexikon, ed. E. Gatz, Berlin 1996; O. Pakosta, Ještě jednou k velké pečeti litomyšlského biskupa A. ze Š., in: Vlastivědný sborník Ústí n. O. 7, 1996, s. 14n.; S. Peatzold, Amtsbücher und andere Quellen zu Land und Herrschaft Erzbischof Albrechts III. von Magdeburg, in: Zeitschrift für Geschichtswissenschaft 47, 1999, 485n.

Jiří Spěváček