Biografický slovník
ALBERT ze Šternberka ?1333-14.1.1380: Porovnání verzí
(ALBERT_ze_Šternberka_1300-14.1.1380) |
|||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = ALBERT ze Šternberka | | jméno = ALBERT ze Šternberka | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = | + | | datum narození = okolo 1333 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Šternberk u Olomouce |
| datum úmrtí = 14.1.1380 | | datum úmrtí = 14.1.1380 | ||
| − | | místo úmrtí = Tržek u Litomyšle | + | | místo úmrtí = Tržek (část obce Morašice) u Litomyšle |
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''ALBERT ze Šternberka,''' ''* okolo 1333 Šternberk u Olomouce, † 14. 1. 1380 Tržek (část obce Morašice) u Litomyšle, arcibiskup, diplomat Karla IV. | ||
| + | '' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z bohaté šlechtické rodiny, byl synem Štěpána ze | ||
| + | Šternberka, důvěrníka a dvořana Karla IV., a jeho manželky | ||
| + | Anny. Oba rodiče zemřeli pravděpodobně před koncem | ||
| + | 1361. Od počátků životní kariéry náležel A. k okruhu blízkých | ||
| + | spolupracovníků Karla IV. Zřejmě se od mládí zdržoval | ||
| + | u dvora, byl předurčen k duchovnímu stavu a dostalo se mu | ||
| + | nejlepšího vzdělání, snad na univerzitách v Paříži a Bologni. | ||
| + | Dříve než dosáhl předepsaného věku, stal se v dubnu 1352 | ||
| + | čestným kaplanem papeže Klimenta VI. a děkanem kapituly | ||
| + | při katedrále v Olomouci (1352–56). Byl chráněncem Quida | ||
| + | z Boulogne, vlivného francouzského kardinála a důvěrníka Karla IV. Kromě olomouckého obročí měl A. příjmy jako | ||
| + | kanovník svatovítské kapituly. Po 1356 patrně dále studoval | ||
| + | v cizině. 19. 10. 1356 mu Karel IV. vymohl na papeži Inocenci | ||
| + | VI. udělení výnosné provize na biskupský úřad v mecklenburském | ||
| + | Schwerinu, zanedlouho jej tam papež potvrdil jako | ||
| + | biskupa (1356–64). Pro neustálé potíže s kapitulou ve Schwerinu | ||
| + | se raději zdržoval na dvoře Karla IV., kde několikrát vystoupil | ||
| + | jako císařský diplomat, císař mu nakonec vymohl | ||
| + | u papeže osvobození od povinnosti rezidence. V březnu 1361 | ||
| + | pohnala avignonská papežská kurie A. a jeho příbuzné před | ||
| + | soud. Díky důvěrným stykům s kolegiem kardinálů však A. | ||
| + | vyvázl bez úhony. 1364–68 byl A. biskupem v Litomyšli. Na | ||
| + | novém místě se zbavil problémů se správou předchozí diecéze, | ||
| + | sblížil se s humanistou Janem ze Středy a udržoval styky s císařem, | ||
| + | který ho vyvázal z podřízenosti světské soudní moci. | ||
| + | 1368 Urban V. jmenoval A. na podnět Karla IV. magdeburským | ||
| + | arcibiskupem. Tímto úřadem císař ocenil A. účast při | ||
| + | vojenské výpravě do Říma počátkem 1368 i jeho dřívější diplomatickou | ||
| + | činnost. Svůj dvůr A. přenesl v prosinci téhož | ||
| + | roku do Magdeburku, kde zavedl české právní předpisy. Kronikáři | ||
| + | ho kritizovali za to, že se nazval primasem Germanie | ||
| + | (listina z 8. 1. 1370) a že tento titul převzala i císařská kancelář. | ||
| + | Pro stálé záchvaty dny vyhověl Řehoř XI. jeho žádosti | ||
| + | o přeložení do Litomyšle, kde A. působil až do smrti. Magdeburská | ||
| + | kapitula však proti němu dodatečně zahájila v Avignonu | ||
| + | proces pro rozchvácení církevních statků a odcizení relikvií | ||
| + | a klenotů. | ||
| + | |||
| + | V říjnu 1373 se v Praze zúčastnil udělení braniborského markrabství | ||
| + | Václavu IV., v červnu 1374 v Tangermünde začlenění | ||
| + | Braniborska do svazku zemí Koruny české a v prosinci | ||
| + | 1376 asistoval při vydání Karlova velkého ochranného privilegia | ||
| + | Constitutio Karolina de ecclesiastica libertate. Zúčastnil se | ||
| + | spolu s českými biskupy mírového jednání mezi Lucemburky | ||
| + | a bavorskými vévody, smíření Lucemburků s Wittelsbachy na | ||
| + | přelomu let 1373–74, počátkem června 1376 se zúčastnil | ||
| + | volby Václava IV. římským králem v Rhens na Rýně a ve | ||
| + | Frankfurtu nad Mohanem, jeho korunovace v Cáchách | ||
| + | (v červenci 1376) a pohřbu Karla IV. v Praze. | ||
| + | Za panování Václava IV. se A. stáhl do soukromí. Prahu navštívil | ||
| + | jen při přísaze věrnosti krále Václava římskému papeži | ||
| + | (duben 1379). I v Litomyšli pokračovaly jeho třenice s místní | ||
| + | kapitulou. 1378 založil a obdařil nadací klášter v Tržku, kde | ||
| + | s oblibou pobýval a nakonec v samotě zemřel. Dva dny před | ||
| + | smrtí zde vyhlásil interdikt nad odpůrcem Václava IV. markrabětem | ||
| + | Joštem. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSN 24, s. 777; J. Prucek, A. ze Š. – raně humanistický mecenáš, Výroční | ||
| + | zpráva OA v Olomouci za rok 1973, s. 22n.; L. Schmugge, Das Pontifi kale | ||
| + | des Bischofs A. v. Sternberg, in: Mediaevalia Historica Bohemica 3, 1970, | ||
| + | s. 40n.; týž, A. v. Sternberg, Karl IV. und sein Kreis, in: Lebensbilder zur | ||
| + | Geschichte der böhmischen Länder, 3, München – Wien 1978, s. 43n.; | ||
| + | C. Brodkorb – Z. Hledíková – M. Scholz, A. v. Sternberg (um 1333–1380), | ||
| + | in: Die Bischöfe d. Heiligen Römischen Reiches 1198 bis 1448. Ein biograbiographisches | ||
| + | Lexikon, ed. E. Gatz, Berlin 1996; O. Pakosta, Ještě jednou k velké | ||
| + | pečeti litomyšlského biskupa A. ze Š., in: Vlastivědný sborník Ústí n. O. 7, | ||
| + | 1996, s. 14n.; S. Peatzold, Amtsbücher und andere Quellen zu Land und | ||
| + | Herrschaft Erzbischof Albrechts III. von Magdeburg, in: Zeitschrift für | ||
| + | Geschichtswissenschaft 47, 1999, 485n. | ||
| + | |||
| + | Jiří Spěváček | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
| − | + | [[Kategorie:1333]] | |
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Šternberk]] |
[[Kategorie:1380]] | [[Kategorie:1380]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Tržek]] |
Verze z 28. 1. 2016, 09:26
| ALBERT ze Šternberka | |
 | |
| Narození | okolo 1333 |
|---|---|
| Místo narození | Šternberk u Olomouce |
| Úmrtí | 14.1.1380 |
| Místo úmrtí | Tržek (část obce Morašice) u Litomyšle |
| Povolání | 49- Náboženský nebo církevní činitel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=38985 |
ALBERT ze Šternberka, * okolo 1333 Šternberk u Olomouce, † 14. 1. 1380 Tržek (část obce Morašice) u Litomyšle, arcibiskup, diplomat Karla IV.
Pocházel z bohaté šlechtické rodiny, byl synem Štěpána ze Šternberka, důvěrníka a dvořana Karla IV., a jeho manželky Anny. Oba rodiče zemřeli pravděpodobně před koncem 1361. Od počátků životní kariéry náležel A. k okruhu blízkých spolupracovníků Karla IV. Zřejmě se od mládí zdržoval u dvora, byl předurčen k duchovnímu stavu a dostalo se mu nejlepšího vzdělání, snad na univerzitách v Paříži a Bologni. Dříve než dosáhl předepsaného věku, stal se v dubnu 1352 čestným kaplanem papeže Klimenta VI. a děkanem kapituly při katedrále v Olomouci (1352–56). Byl chráněncem Quida z Boulogne, vlivného francouzského kardinála a důvěrníka Karla IV. Kromě olomouckého obročí měl A. příjmy jako kanovník svatovítské kapituly. Po 1356 patrně dále studoval v cizině. 19. 10. 1356 mu Karel IV. vymohl na papeži Inocenci VI. udělení výnosné provize na biskupský úřad v mecklenburském Schwerinu, zanedlouho jej tam papež potvrdil jako biskupa (1356–64). Pro neustálé potíže s kapitulou ve Schwerinu se raději zdržoval na dvoře Karla IV., kde několikrát vystoupil jako císařský diplomat, císař mu nakonec vymohl u papeže osvobození od povinnosti rezidence. V březnu 1361 pohnala avignonská papežská kurie A. a jeho příbuzné před soud. Díky důvěrným stykům s kolegiem kardinálů však A. vyvázl bez úhony. 1364–68 byl A. biskupem v Litomyšli. Na novém místě se zbavil problémů se správou předchozí diecéze, sblížil se s humanistou Janem ze Středy a udržoval styky s císařem, který ho vyvázal z podřízenosti světské soudní moci. 1368 Urban V. jmenoval A. na podnět Karla IV. magdeburským arcibiskupem. Tímto úřadem císař ocenil A. účast při vojenské výpravě do Říma počátkem 1368 i jeho dřívější diplomatickou činnost. Svůj dvůr A. přenesl v prosinci téhož roku do Magdeburku, kde zavedl české právní předpisy. Kronikáři ho kritizovali za to, že se nazval primasem Germanie (listina z 8. 1. 1370) a že tento titul převzala i císařská kancelář. Pro stálé záchvaty dny vyhověl Řehoř XI. jeho žádosti o přeložení do Litomyšle, kde A. působil až do smrti. Magdeburská kapitula však proti němu dodatečně zahájila v Avignonu proces pro rozchvácení církevních statků a odcizení relikvií a klenotů.
V říjnu 1373 se v Praze zúčastnil udělení braniborského markrabství Václavu IV., v červnu 1374 v Tangermünde začlenění Braniborska do svazku zemí Koruny české a v prosinci 1376 asistoval při vydání Karlova velkého ochranného privilegia Constitutio Karolina de ecclesiastica libertate. Zúčastnil se spolu s českými biskupy mírového jednání mezi Lucemburky a bavorskými vévody, smíření Lucemburků s Wittelsbachy na přelomu let 1373–74, počátkem června 1376 se zúčastnil volby Václava IV. římským králem v Rhens na Rýně a ve Frankfurtu nad Mohanem, jeho korunovace v Cáchách (v červenci 1376) a pohřbu Karla IV. v Praze. Za panování Václava IV. se A. stáhl do soukromí. Prahu navštívil jen při přísaze věrnosti krále Václava římskému papeži (duben 1379). I v Litomyšli pokračovaly jeho třenice s místní kapitulou. 1378 založil a obdařil nadací klášter v Tržku, kde s oblibou pobýval a nakonec v samotě zemřel. Dva dny před smrtí zde vyhlásil interdikt nad odpůrcem Václava IV. markrabětem Joštem.
L: OSN 24, s. 777; J. Prucek, A. ze Š. – raně humanistický mecenáš, Výroční zpráva OA v Olomouci za rok 1973, s. 22n.; L. Schmugge, Das Pontifi kale des Bischofs A. v. Sternberg, in: Mediaevalia Historica Bohemica 3, 1970, s. 40n.; týž, A. v. Sternberg, Karl IV. und sein Kreis, in: Lebensbilder zur Geschichte der böhmischen Länder, 3, München – Wien 1978, s. 43n.; C. Brodkorb – Z. Hledíková – M. Scholz, A. v. Sternberg (um 1333–1380), in: Die Bischöfe d. Heiligen Römischen Reiches 1198 bis 1448. Ein biograbiographisches Lexikon, ed. E. Gatz, Berlin 1996; O. Pakosta, Ještě jednou k velké pečeti litomyšlského biskupa A. ze Š., in: Vlastivědný sborník Ústí n. O. 7, 1996, s. 14n.; S. Peatzold, Amtsbücher und andere Quellen zu Land und Herrschaft Erzbischof Albrechts III. von Magdeburg, in: Zeitschrift für Geschichtswissenschaft 47, 1999, 485n.
Jiří Spěváček
