Biografický slovník
ALBRECHTOVÁ Sophie 17.11.1757-16.11.1840: Porovnání verzí
(ALBRECHTOVÁ_Sophie_17.11.1757-16.11.1840) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Sophie ALBRECHTOVÁ | | jméno = Sophie ALBRECHTOVÁ | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Albrechtova Sophie portret.jpg |
| datum narození = 17.11.1757 | | datum narození = 17.11.1757 | ||
| − | | místo narození = Erfurt | + | | místo narození = Erfurt (Německo) |
| datum úmrtí = 16.11.1840 | | datum úmrtí = 16.11.1840 | ||
| − | | místo úmrtí = Hamburk | + | | místo úmrtí = Hamburk (Německo) |
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec | | povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 56 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''ALBRECHTOVÁ, Sophie''' ''(roz. Baumerová),'' ''* 17. 11. 1757 Erfurt (Německo), † 16. 11. 1840 Hamburk (Německo), herečka, spisovatelka'' | ||
| + | |||
| + | Pocházela z rodiny profesora lékařství. Po sňatku s lékařem | ||
| + | a dramatikem J. F. Ernstem odešla 1776 do Revalu (dnes | ||
| + | Tallin), kde začala publikovat básně. Po návratu do Německa | ||
| + | nastoupila 1783 profesionální hereckou dráhu, a to ve Frankfurtu | ||
| + | nad Mohanem, a vzápětí se představila na sesterské | ||
| + | scéně v Mohuči. Prosadila se jako výrazně talentovaná osobnost | ||
| + | kultivované inteligence. Zastávala obor prvních milovnic | ||
| + | především v tragickém repertoáru. Osvědčovala se též jako | ||
| + | schopná recitátorka. Její herectví oceňoval i F. Schiller, s nímž | ||
| + | ji pojil přátelský vztah. Publikovala v jeho časopise ''Rheinische'' | ||
| + | ''Thalia'' (1785 Mannheim), přispívala do literárního časopisu | ||
| + | ''Musenalmanach'', který 1785–90 vydávali J. W. Goethe, J. G. | ||
| + | Herder, F. Hölderlin, A. W. Schlegel, F. Schiller a J. L. Tieck. | ||
| + | 1785 byla angažována do tzv. druhé bondinské společnosti | ||
| + | německých herců, kterou sestavil ředitel Dvorního divadla | ||
| + | v Drážďanech P. Bondini pro pražské Nosticovo divadlo, jež | ||
| + | si 1784 pronajal. Členem souboru se stal i její manžel, který | ||
| + | tehdy údajně provozoval v Praze knihkupectví. A. hrála v dominantní | ||
| + | německé složce činoherního provozu, na ojedinělých | ||
| + | českých představeních se na rozdíl od manžela nepodílela. | ||
| + | Patřila k předním silám pražské německé činohry, byla | ||
| + | označována za její hvězdu a těšila se velké přízni publika. Po odchodu z Prahy setrvala u Bondiniho až do 1795. Deset let | ||
| + | působení u Bondiniho bylo vrcholným obdobím její herecké | ||
| + | kariéry. Obecenstvo ji obdivovalo jako herečku i jako velkou | ||
| + | dámu, která oproti dobovým zvyklostem přišla k divadlu | ||
| + | z vyšší společenské vrstvy. Později působila v Drážďanech, | ||
| + | Hamburku a Altoně. Po manželově smrti 1814 žila jako soukromnice | ||
| + | zprvu z výtěžku svých literárních prací, posléze ji | ||
| + | nouze přinutila živit se jako pradlena a posluhovačka. Zemřela | ||
| + | v bídě a zapomenutí v hamburské nemocnici. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Gedichte und Schauspiele, 3. sv., Erfurt 1781–1791; Aus den Poesien von | ||
| + | S. A. (ed. Friedrich Clemens, Altona 1841). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' O. Teuber, Geschichte des Prager Theaters 2, 1888, s. 173n.; L. Eisenberg, | ||
| + | Biographisches Lexikon, 1903; ODS, s. 22; K. Witzel, Eine vergessene | ||
| + | Freundin Schillers, München-Augsburger Abendzeitung, příl. Der Sammler, | ||
| + | 90, 1921, č. 21; Kosch, s. 22; H. Kinderman, Th eatergeschichte Europas, 5, | ||
| + | Salzburg 1965, s. 633. | ||
| + | |||
| + | Eva Šormová | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | [[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1757]] | [[Kategorie:1757]] | ||
[[Kategorie:Erfurt]] | [[Kategorie:Erfurt]] | ||
[[Kategorie:1840]] | [[Kategorie:1840]] | ||
[[Kategorie:Hamburk]] | [[Kategorie:Hamburk]] | ||
Aktuální verze z 19. 9. 2019, 09:08
| Sophie ALBRECHTOVÁ | |
 | |
| Narození | 17.11.1757 |
|---|---|
| Místo narození | Erfurt (Německo) |
| Úmrtí | 16.11.1840 |
| Místo úmrtí | Hamburk (Německo) |
| Povolání | 83- Divadelní interpret nebo herec |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 56 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=78583 |
ALBRECHTOVÁ, Sophie (roz. Baumerová), * 17. 11. 1757 Erfurt (Německo), † 16. 11. 1840 Hamburk (Německo), herečka, spisovatelka
Pocházela z rodiny profesora lékařství. Po sňatku s lékařem a dramatikem J. F. Ernstem odešla 1776 do Revalu (dnes Tallin), kde začala publikovat básně. Po návratu do Německa nastoupila 1783 profesionální hereckou dráhu, a to ve Frankfurtu nad Mohanem, a vzápětí se představila na sesterské scéně v Mohuči. Prosadila se jako výrazně talentovaná osobnost kultivované inteligence. Zastávala obor prvních milovnic především v tragickém repertoáru. Osvědčovala se též jako schopná recitátorka. Její herectví oceňoval i F. Schiller, s nímž ji pojil přátelský vztah. Publikovala v jeho časopise Rheinische Thalia (1785 Mannheim), přispívala do literárního časopisu Musenalmanach, který 1785–90 vydávali J. W. Goethe, J. G. Herder, F. Hölderlin, A. W. Schlegel, F. Schiller a J. L. Tieck. 1785 byla angažována do tzv. druhé bondinské společnosti německých herců, kterou sestavil ředitel Dvorního divadla v Drážďanech P. Bondini pro pražské Nosticovo divadlo, jež si 1784 pronajal. Členem souboru se stal i její manžel, který tehdy údajně provozoval v Praze knihkupectví. A. hrála v dominantní německé složce činoherního provozu, na ojedinělých českých představeních se na rozdíl od manžela nepodílela. Patřila k předním silám pražské německé činohry, byla označována za její hvězdu a těšila se velké přízni publika. Po odchodu z Prahy setrvala u Bondiniho až do 1795. Deset let působení u Bondiniho bylo vrcholným obdobím její herecké kariéry. Obecenstvo ji obdivovalo jako herečku i jako velkou dámu, která oproti dobovým zvyklostem přišla k divadlu z vyšší společenské vrstvy. Později působila v Drážďanech, Hamburku a Altoně. Po manželově smrti 1814 žila jako soukromnice zprvu z výtěžku svých literárních prací, posléze ji nouze přinutila živit se jako pradlena a posluhovačka. Zemřela v bídě a zapomenutí v hamburské nemocnici.
D: Gedichte und Schauspiele, 3. sv., Erfurt 1781–1791; Aus den Poesien von S. A. (ed. Friedrich Clemens, Altona 1841).
L: O. Teuber, Geschichte des Prager Theaters 2, 1888, s. 173n.; L. Eisenberg, Biographisches Lexikon, 1903; ODS, s. 22; K. Witzel, Eine vergessene Freundin Schillers, München-Augsburger Abendzeitung, příl. Der Sammler, 90, 1921, č. 21; Kosch, s. 22; H. Kinderman, Th eatergeschichte Europas, 5, Salzburg 1965, s. 633.
Eva Šormová
