ALDRINGEN Johann Paul 10.12.1588-22.7.1634: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku ALDRINGEN Johann 1588-1634 na ALDRINGEN Johann 10.12.1588-22.7.1634 bez založení přesměrování)
 
(Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Johann ALDRINGEN
+
| jméno = Johann Paul ALDRINGEN
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Aldringen Johann Paul portret.jpg
 
| datum narození = 10.12.1588
 
| datum narození = 10.12.1588
| místo narození = (Lucembursko)
+
| místo narození = <font color="red">Lucemburk </font>(Lucembursko)
 
| datum úmrtí = 22.7.1634
 
| datum úmrtí = 22.7.1634
 
| místo úmrtí = Landshut (Německo)
 
| místo úmrtí = Landshut (Německo)
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 57
 
}}
 
}}
  
Řádka 56: Řádka 57:
 
u. Piccolomini im Januar u. Februar 1634. Ein Beitrag zum Untergang
 
u. Piccolomini im Januar u. Februar 1634. Ein Beitrag zum Untergang
 
Wallensteins, Berlin 1911.
 
Wallensteins, Berlin 1911.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/243323 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
  
 
Jiří-Joseph Veselý
 
Jiří-Joseph Veselý
Řádka 65: Řádka 69:
 
[[Kategorie:1634]]
 
[[Kategorie:1634]]
 
[[Kategorie:Landshut]]
 
[[Kategorie:Landshut]]
 +
 +
<gallery>
 +
Aldringen Johann deska.jpg|Pamětní deska na rodném domě Johanna Aldringena v Lucemburku na rue Saint Ulric
 +
</gallery>

Aktuální verze z 19. 9. 2019, 08:09

Johann Paul ALDRINGEN
Narození 10.12.1588
Místo narození Lucemburk (Lucembursko)
Úmrtí 22.7.1634
Místo úmrtí Landshut (Německo)
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 57
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39052

ALDRINGEN, Johann Paul, * 10. 12. 1588 ? (Lucembursko), † 22. 7. 1634 Landshut (Německo), císařský generál

Nejdříve působil jako písař v lucemburské vévodské zemské kanceláři, kde pracoval i jeho otec. S Čechami přišel poprvé do styku v létě 1619, kdy ho rakouský arcivévoda Leopold V. vyslal na česko-pasovskou hranici a vystavil mu verbovací patent na 300 žoldnéřů, s nimiž A. obsadil pevnost Volary chránící cestu z Čech do Pasova. Hájil ji do léta 1620, kdy byla pevnost dobyta knížetem Thurnem. V létě 1621, tentokrát jako španělský žoldnéř, se účastnil císařského tažení do Čech. V tomto roce však přešel do služeb vévody Maximiliána Bavorského a 1623 opět do císařských služeb Leopolda V., který ho jmenoval 1624 dvorním válečným radou. Od 1625 byl důležitým Valdštejnovým poradcem, nejen jako válečník, ale i jako diplomat. Měl podíl na císařských vítězstvích 1626 v Dessau a byl 1627 povýšen na svobodného pána. Jako Valdštejnův důvěrník vedl 1629 jednání v Lübecku, dobytí Mantovy 1630 bylo jeho osobní zásluhou, 1631 donutil ke kapitulaci Württembersko. Do 1632 se vypracoval k hodnosti polního maršála a byl povýšen na říšského hraběte. 1632 se účastnil obrany Norimberka proti Švédům a 1633 vedl proti nim tažení, kde byl formálně pověřen podporovat Maximiliána Bavorského, avšak Valdštejn trval na tom, aby se řídil výhradně jeho příkazy. Od této doby mezi nimi docházelo k rozporům. Valdštejnovo vnímání císařských rozkazů se výrazně lišilo od Aldringenova, který se od něj postupně distancoval a bezprostředně se podílel též na organizaci jeho svržení a zavraždění 1634 v Chebu. Rakouská arcivévodkyně Claudia mu vystavila dispens, který potvrzoval jeho zásluhu na odhalení Valdštejnovy zrady. Tentýž rok obdržel panství Teplice a Doubravskou Horu po zavražděném hraběti Vilému Kinském. A. padl při obléhání dolnobavorského Landshutu. Náležel ke vzdělanější části císařských vojevůdců; osvědčil se jak ve vojenské správě, tak i v praktickém velení v 1. polovině třicetileté války. Jeho panství, jméno a erb byly 1635 přeneseny císařem na jeho bratra Jana Markuse von A. a po jeho smrti (1665) na jedinou žijící sestru, hraběnku Annu, provdanou za hraběte Jeronýma z Clary, po nichž byla založena česká linie hrabat a knížat z Clary-Aldringen.

L: ADB 1, s. 327n.; RSN 1, s. 113n.; OSN 1, s. 759n.; MSN 1, s 28n., 84; NDB 1, s. 188n.; BL 1, s. 11; Biographisches Wörterbuch zur deutschen Geschichte 1, s. 66n.; H. Hallwich, Aldringens letzter Ritt, in: MVGDB, 45, 1907, s. 21n.; F. Parnemann, Der Briefwechsel der Generale Gallas, Aldringen u. Piccolomini im Januar u. Februar 1634. Ein Beitrag zum Untergang Wallensteins, Berlin 1911.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Jiří-Joseph Veselý