ALDRINGEN Johann Paul 10.12.1588-22.7.1634: Porovnání verzí

Z Personal
(ALDRINGEN_Johann_1588-1634)
 
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = Johann ALDRINGEN
 
| jméno = Johann ALDRINGEN
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1588
+
| datum narození = 10.12.1588
| místo narození =  
+
| místo narození = (Lucembursko)
| datum úmrtí = 1634
+
| datum úmrtí = 22.7.1634
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Landshut (Německo)
 
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
 
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Johann ALDRINGEN
+
}}
 +
 
 +
'''ALDRINGEN, Johann Paul,''' ''* 10. 12. 1588 ? (Lucembursko), † 22. 7. 1634 Landshut (Německo), císařský generál''
 +
 
 +
Nejdříve působil jako písař v lucemburské vévodské zemské
 +
kanceláři, kde pracoval i jeho otec. S Čechami přišel poprvé
 +
do styku v létě 1619, kdy ho rakouský arcivévoda Leopold V.
 +
vyslal na česko-pasovskou hranici a vystavil mu verbovací
 +
patent na 300 žoldnéřů, s nimiž A. obsadil pevnost Volary
 +
chránící cestu z Čech do Pasova. Hájil ji do léta 1620, kdy
 +
byla pevnost dobyta knížetem Thurnem. V létě 1621, tentokrát
 +
jako španělský žoldnéř, se účastnil císařského tažení do
 +
Čech. V tomto roce však přešel do služeb vévody Maximiliána
 +
Bavorského a 1623 opět do císařských služeb Leopolda V.,
 +
který ho jmenoval 1624 dvorním válečným radou. Od 1625
 +
byl důležitým Valdštejnovým poradcem, nejen jako válečník,
 +
ale i jako diplomat. Měl podíl na císařských vítězstvích 1626
 +
v Dessau a byl 1627 povýšen na svobodného pána. Jako Valdštejnův
 +
důvěrník vedl 1629 jednání v Lübecku, dobytí Mantovy
 +
1630 bylo jeho osobní zásluhou, 1631 donutil ke kapitulaci
 +
Württembersko. Do 1632 se vypracoval k hodnosti
 +
polního maršála a byl povýšen na říšského hraběte. 1632 se
 +
účastnil obrany Norimberka proti Švédům a 1633 vedl proti
 +
nim tažení, kde byl formálně pověřen podporovat Maximiliána
 +
Bavorského, avšak Valdštejn trval na tom, aby se řídil
 +
výhradně jeho příkazy. Od této doby mezi nimi docházelo
 +
k rozporům. Valdštejnovo vnímání císařských rozkazů se výrazně
 +
lišilo od Aldringenova, který se od něj postupně distancoval
 +
a bezprostředně se podílel též na organizaci jeho svržení
 +
a zavraždění 1634 v Chebu. Rakouská arcivévodkyně Claudia
 +
mu vystavila dispens, který potvrzoval jeho zásluhu na
 +
odhalení Valdštejnovy zrady. Tentýž rok obdržel panství Teplice
 +
a Doubravskou Horu po zavražděném hraběti Vilému
 +
Kinském. A. padl při obléhání dolnobavorského Landshutu.
 +
Náležel ke vzdělanější části císařských vojevůdců; osvědčil se
 +
jak ve vojenské správě, tak i v praktickém velení v 1. polovině třicetileté války. Jeho panství, jméno a erb byly 1635 přeneseny
 +
císařem na jeho bratra Jana Markuse von A. a po jeho
 +
smrti (1665) na jedinou žijící sestru, hraběnku Annu, provdanou
 +
za hraběte Jeronýma z Clary, po nichž byla založena
 +
česká linie hrabat a knížat z Clary-Aldringen.
 +
 
 +
'''L:''' ADB 1, s. 327n.; RSN 1, s. 113n.; OSN 1, s. 759n.; MSN 1, s 28n., 84;
 +
NDB 1, s. 188n.; BL 1, s. 11; Biographisches Wörterbuch zur deutschen
 +
Geschichte 1, s. 66n.; H. Hallwich, Aldringens letzter Ritt, in: MVGDB, 45,
 +
1907, s. 21n.; F. Parnemann, Der Briefwechsel der Generale Gallas, Aldringen
 +
u. Piccolomini im Januar u. Februar 1634. Ein Beitrag zum Untergang
 +
Wallensteins, Berlin 1911.
 +
 
 +
Jiří-Joseph Veselý
  
== Literatura ==
 
der Generale Gallas, Aldringen u. Picollomini im Januar u. Februar 1634. Beitrag zumn Untergang Wallensteins. Berlin 1911.;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
 
 
[[Kategorie:1588]]
 
[[Kategorie:1588]]
 +
[[Kategorie:Lucembursko]]
 
[[Kategorie:1634]]
 
[[Kategorie:1634]]
 +
[[Kategorie:Landshut]]

Verze z 28. 1. 2016, 09:39

Johann ALDRINGEN
Narození 10.12.1588
Místo narození (Lucembursko)
Úmrtí 22.7.1634
Místo úmrtí Landshut (Německo)
Povolání 45- Voják nebo partyzán

ALDRINGEN, Johann Paul, * 10. 12. 1588 ? (Lucembursko), † 22. 7. 1634 Landshut (Německo), císařský generál

Nejdříve působil jako písař v lucemburské vévodské zemské kanceláři, kde pracoval i jeho otec. S Čechami přišel poprvé do styku v létě 1619, kdy ho rakouský arcivévoda Leopold V. vyslal na česko-pasovskou hranici a vystavil mu verbovací patent na 300 žoldnéřů, s nimiž A. obsadil pevnost Volary chránící cestu z Čech do Pasova. Hájil ji do léta 1620, kdy byla pevnost dobyta knížetem Thurnem. V létě 1621, tentokrát jako španělský žoldnéř, se účastnil císařského tažení do Čech. V tomto roce však přešel do služeb vévody Maximiliána Bavorského a 1623 opět do císařských služeb Leopolda V., který ho jmenoval 1624 dvorním válečným radou. Od 1625 byl důležitým Valdštejnovým poradcem, nejen jako válečník, ale i jako diplomat. Měl podíl na císařských vítězstvích 1626 v Dessau a byl 1627 povýšen na svobodného pána. Jako Valdštejnův důvěrník vedl 1629 jednání v Lübecku, dobytí Mantovy 1630 bylo jeho osobní zásluhou, 1631 donutil ke kapitulaci Württembersko. Do 1632 se vypracoval k hodnosti polního maršála a byl povýšen na říšského hraběte. 1632 se účastnil obrany Norimberka proti Švédům a 1633 vedl proti nim tažení, kde byl formálně pověřen podporovat Maximiliána Bavorského, avšak Valdštejn trval na tom, aby se řídil výhradně jeho příkazy. Od této doby mezi nimi docházelo k rozporům. Valdštejnovo vnímání císařských rozkazů se výrazně lišilo od Aldringenova, který se od něj postupně distancoval a bezprostředně se podílel též na organizaci jeho svržení a zavraždění 1634 v Chebu. Rakouská arcivévodkyně Claudia mu vystavila dispens, který potvrzoval jeho zásluhu na odhalení Valdštejnovy zrady. Tentýž rok obdržel panství Teplice a Doubravskou Horu po zavražděném hraběti Vilému Kinském. A. padl při obléhání dolnobavorského Landshutu. Náležel ke vzdělanější části císařských vojevůdců; osvědčil se jak ve vojenské správě, tak i v praktickém velení v 1. polovině třicetileté války. Jeho panství, jméno a erb byly 1635 přeneseny císařem na jeho bratra Jana Markuse von A. a po jeho smrti (1665) na jedinou žijící sestru, hraběnku Annu, provdanou za hraběte Jeronýma z Clary, po nichž byla založena česká linie hrabat a knížat z Clary-Aldringen.

L: ADB 1, s. 327n.; RSN 1, s. 113n.; OSN 1, s. 759n.; MSN 1, s 28n., 84; NDB 1, s. 188n.; BL 1, s. 11; Biographisches Wörterbuch zur deutschen Geschichte 1, s. 66n.; H. Hallwich, Aldringens letzter Ritt, in: MVGDB, 45, 1907, s. 21n.; F. Parnemann, Der Briefwechsel der Generale Gallas, Aldringen u. Piccolomini im Januar u. Februar 1634. Ein Beitrag zum Untergang Wallensteins, Berlin 1911.

Jiří-Joseph Veselý