ALDRINGEN Johann Paul 10.12.1588-22.7.1634: Porovnání verzí
(ALDRINGEN_Johann_1588-1634) |
|||
Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Johann ALDRINGEN | | jméno = Johann ALDRINGEN | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = 1588 | + | | datum narození = 10.12.1588 |
− | | místo narození = | + | | místo narození = (Lucembursko) |
− | | datum úmrtí = 1634 | + | | datum úmrtí = 22.7.1634 |
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Landshut (Německo) |
| povolání = 45- Voják nebo partyzán | | povolání = 45- Voják nebo partyzán | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''ALDRINGEN, Johann Paul,''' ''* 10. 12. 1588 ? (Lucembursko), † 22. 7. 1634 Landshut (Německo), císařský generál'' | ||
+ | |||
+ | Nejdříve působil jako písař v lucemburské vévodské zemské | ||
+ | kanceláři, kde pracoval i jeho otec. S Čechami přišel poprvé | ||
+ | do styku v létě 1619, kdy ho rakouský arcivévoda Leopold V. | ||
+ | vyslal na česko-pasovskou hranici a vystavil mu verbovací | ||
+ | patent na 300 žoldnéřů, s nimiž A. obsadil pevnost Volary | ||
+ | chránící cestu z Čech do Pasova. Hájil ji do léta 1620, kdy | ||
+ | byla pevnost dobyta knížetem Thurnem. V létě 1621, tentokrát | ||
+ | jako španělský žoldnéř, se účastnil císařského tažení do | ||
+ | Čech. V tomto roce však přešel do služeb vévody Maximiliána | ||
+ | Bavorského a 1623 opět do císařských služeb Leopolda V., | ||
+ | který ho jmenoval 1624 dvorním válečným radou. Od 1625 | ||
+ | byl důležitým Valdštejnovým poradcem, nejen jako válečník, | ||
+ | ale i jako diplomat. Měl podíl na císařských vítězstvích 1626 | ||
+ | v Dessau a byl 1627 povýšen na svobodného pána. Jako Valdštejnův | ||
+ | důvěrník vedl 1629 jednání v Lübecku, dobytí Mantovy | ||
+ | 1630 bylo jeho osobní zásluhou, 1631 donutil ke kapitulaci | ||
+ | Württembersko. Do 1632 se vypracoval k hodnosti | ||
+ | polního maršála a byl povýšen na říšského hraběte. 1632 se | ||
+ | účastnil obrany Norimberka proti Švédům a 1633 vedl proti | ||
+ | nim tažení, kde byl formálně pověřen podporovat Maximiliána | ||
+ | Bavorského, avšak Valdštejn trval na tom, aby se řídil | ||
+ | výhradně jeho příkazy. Od této doby mezi nimi docházelo | ||
+ | k rozporům. Valdštejnovo vnímání císařských rozkazů se výrazně | ||
+ | lišilo od Aldringenova, který se od něj postupně distancoval | ||
+ | a bezprostředně se podílel též na organizaci jeho svržení | ||
+ | a zavraždění 1634 v Chebu. Rakouská arcivévodkyně Claudia | ||
+ | mu vystavila dispens, který potvrzoval jeho zásluhu na | ||
+ | odhalení Valdštejnovy zrady. Tentýž rok obdržel panství Teplice | ||
+ | a Doubravskou Horu po zavražděném hraběti Vilému | ||
+ | Kinském. A. padl při obléhání dolnobavorského Landshutu. | ||
+ | Náležel ke vzdělanější části císařských vojevůdců; osvědčil se | ||
+ | jak ve vojenské správě, tak i v praktickém velení v 1. polovině třicetileté války. Jeho panství, jméno a erb byly 1635 přeneseny | ||
+ | císařem na jeho bratra Jana Markuse von A. a po jeho | ||
+ | smrti (1665) na jedinou žijící sestru, hraběnku Annu, provdanou | ||
+ | za hraběte Jeronýma z Clary, po nichž byla založena | ||
+ | česká linie hrabat a knížat z Clary-Aldringen. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' ADB 1, s. 327n.; RSN 1, s. 113n.; OSN 1, s. 759n.; MSN 1, s 28n., 84; | ||
+ | NDB 1, s. 188n.; BL 1, s. 11; Biographisches Wörterbuch zur deutschen | ||
+ | Geschichte 1, s. 66n.; H. Hallwich, Aldringens letzter Ritt, in: MVGDB, 45, | ||
+ | 1907, s. 21n.; F. Parnemann, Der Briefwechsel der Generale Gallas, Aldringen | ||
+ | u. Piccolomini im Januar u. Februar 1634. Ein Beitrag zum Untergang | ||
+ | Wallensteins, Berlin 1911. | ||
+ | |||
+ | Jiří-Joseph Veselý | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1588]] | [[Kategorie:1588]] | ||
+ | [[Kategorie:Lucembursko]] | ||
[[Kategorie:1634]] | [[Kategorie:1634]] | ||
+ | [[Kategorie:Landshut]] |
Verze z 28. 1. 2016, 09:39
Johann ALDRINGEN | |
Narození | 10.12.1588 |
---|---|
Místo narození | (Lucembursko) |
Úmrtí | 22.7.1634 |
Místo úmrtí | Landshut (Německo) |
Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39052 |
ALDRINGEN, Johann Paul, * 10. 12. 1588 ? (Lucembursko), † 22. 7. 1634 Landshut (Německo), císařský generál
Nejdříve působil jako písař v lucemburské vévodské zemské kanceláři, kde pracoval i jeho otec. S Čechami přišel poprvé do styku v létě 1619, kdy ho rakouský arcivévoda Leopold V. vyslal na česko-pasovskou hranici a vystavil mu verbovací patent na 300 žoldnéřů, s nimiž A. obsadil pevnost Volary chránící cestu z Čech do Pasova. Hájil ji do léta 1620, kdy byla pevnost dobyta knížetem Thurnem. V létě 1621, tentokrát jako španělský žoldnéř, se účastnil císařského tažení do Čech. V tomto roce však přešel do služeb vévody Maximiliána Bavorského a 1623 opět do císařských služeb Leopolda V., který ho jmenoval 1624 dvorním válečným radou. Od 1625 byl důležitým Valdštejnovým poradcem, nejen jako válečník, ale i jako diplomat. Měl podíl na císařských vítězstvích 1626 v Dessau a byl 1627 povýšen na svobodného pána. Jako Valdštejnův důvěrník vedl 1629 jednání v Lübecku, dobytí Mantovy 1630 bylo jeho osobní zásluhou, 1631 donutil ke kapitulaci Württembersko. Do 1632 se vypracoval k hodnosti polního maršála a byl povýšen na říšského hraběte. 1632 se účastnil obrany Norimberka proti Švédům a 1633 vedl proti nim tažení, kde byl formálně pověřen podporovat Maximiliána Bavorského, avšak Valdštejn trval na tom, aby se řídil výhradně jeho příkazy. Od této doby mezi nimi docházelo k rozporům. Valdštejnovo vnímání císařských rozkazů se výrazně lišilo od Aldringenova, který se od něj postupně distancoval a bezprostředně se podílel též na organizaci jeho svržení a zavraždění 1634 v Chebu. Rakouská arcivévodkyně Claudia mu vystavila dispens, který potvrzoval jeho zásluhu na odhalení Valdštejnovy zrady. Tentýž rok obdržel panství Teplice a Doubravskou Horu po zavražděném hraběti Vilému Kinském. A. padl při obléhání dolnobavorského Landshutu. Náležel ke vzdělanější části císařských vojevůdců; osvědčil se jak ve vojenské správě, tak i v praktickém velení v 1. polovině třicetileté války. Jeho panství, jméno a erb byly 1635 přeneseny císařem na jeho bratra Jana Markuse von A. a po jeho smrti (1665) na jedinou žijící sestru, hraběnku Annu, provdanou za hraběte Jeronýma z Clary, po nichž byla založena česká linie hrabat a knížat z Clary-Aldringen.
L: ADB 1, s. 327n.; RSN 1, s. 113n.; OSN 1, s. 759n.; MSN 1, s 28n., 84; NDB 1, s. 188n.; BL 1, s. 11; Biographisches Wörterbuch zur deutschen Geschichte 1, s. 66n.; H. Hallwich, Aldringens letzter Ritt, in: MVGDB, 45, 1907, s. 21n.; F. Parnemann, Der Briefwechsel der Generale Gallas, Aldringen u. Piccolomini im Januar u. Februar 1634. Ein Beitrag zum Untergang Wallensteins, Berlin 1911.
Jiří-Joseph Veselý