ALEŠ-LYŽEC Josef 28.10.1862-27.9.1927: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 27.9.1927
 
| datum úmrtí = 27.9.1927
 
| místo úmrtí = Boseň u Mnichova Hradiště
 
| místo úmrtí = Boseň u Mnichova Hradiště
| povolání = 61- Pedagog
+
| povolání = 61- Pedagog<br />61- Pedagog11- Geolog<br />72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury<br />
11- Geolog
+
72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 59
 
}}
 
}}
  

Verze z 19. 9. 2019, 09:11

Josef ALEŠ-LYŽEC
Narození 28.10.1862
Místo narození Písek
Úmrtí 27.9.1927
Místo úmrtí Boseň u Mnichova Hradiště
Povolání 61- Pedagog
61- Pedagog11- Geolog
72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 59

ALEŠ-LYŽEC, Josef, * 28. 10. 1862 Písek, † 27. 9. 1927 Boseň u Mnichova Hradiště, učitel, propagátor lyžování a zimní turistiky, publicista

Vystudoval reálku v Písku. Učitelskou dráhu nastoupil v Milavčích u Domažlic. Tam se sblížil s A. Váchalovou a stal se otcem jejich nemanželského syna, pozdějšího malíře J. Váchala (1884–1969). Jako zatímní podučitel střídal A. místa nejprve na pražských předměstských školách (1882–91) a potom až do 1917, kdy byl penzionován, v okolí Mnichova Hradiště. Nepoddajnost a neloajalita vůči nadřízeným úřadům a jeho podivínství způsobily, že byl často překládán, vystřídal 22 školy. Po odchodu do důchodu se odstěhoval do krkonošského Bratrouchova. Ze zdravotních důvodů se 1925 vrátil do Bosně u Mnichova Hradiště, kde zemřel a je pochován. Alšovou největší láskou byla zimní horská příroda, kterou pozoroval při jízdě na lyžích odstrkuje se jednou dlouhou holí. Pohybu a pobytům v horách věnoval řadu článků a knihu. V ní propagoval zimní turistiku a podal obraz Krkonoš v prvním desetiletí 20. století. Psal i články o národnostních poměrech v českém pohraničí, o některých pedagogických otázkách a sledoval uměleckou tvorbu M. Alše, který byl jeho příbuzný. Zabýval se teosofií a spiritismem. Pod pseudonymem Helena Dvořáková přeložil z francouzštiny díla L. Denise Proč žijeme a Po smrti. Ve snaze vytvořit české lyžařské názvosloví prosazoval mj. novotvary „lyžba“ a „lyžec“.

D: Obrazy horské zimní krásy, 1909.

L: K. Bílek, J. A.-L. (inventář), 1978; (jr), A.-L., bludný Ahasver, in: Krkonoše 1972, č. 1, s. 28n.; M. Bajerová, Milovník krásy, in: Krkonoše 1978, č. 4, s. 19n.; Jeden, co razil stopu, in: Lidová demokracie 26. 9. 1987; O. Kulhánek a kol., Malá encyklopedie lyžování, 1987, s. 13; O. Kulhánek, Zlatá kniha lyžování, 1989, s. 52; H. Klínková, Zasuté obrazy J. A.-L., in: Tvar 1998, č. 6, s. 14; Tomeš 1, s. 24.

P: LA PNP Praha; SOA Mladá Boleslav; Krkonošské muzeum Jilemnice.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí


Miloslav Martínek