Biografický slovník
ALEŠ-LYŽEC Josef 28.10.1862-27.9.1927: Porovnání verzí
(ALEŠ-Lyžec_Josef_Šimon_20.10.1862-27.9.1927) |
|||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Josef Šimon ALEŠ-Lyžec | | jméno = Josef Šimon ALEŠ-Lyžec | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = | + | | datum narození = 28.10.1862 |
| místo narození = Písek | | místo narození = Písek | ||
| datum úmrtí = 27.9.1927 | | datum úmrtí = 27.9.1927 | ||
| − | | místo úmrtí = Boseň | + | | místo úmrtí = Boseň u Mnichova Hradiště |
| povolání = 61- Pedagog | | povolání = 61- Pedagog | ||
11- Geolog | 11- Geolog | ||
| Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''ALEŠ-LYŽEC, Josef,''' ''* 28. 10. 1862 Písek, † 27. 9. 1927 Boseň u Mnichova Hradiště, učitel, propagátor lyžování a zimní turistiky, publicista'' | ||
| + | |||
| + | Vystudoval reálku v Písku. Učitelskou dráhu nastoupil v Milavčích | ||
| + | u Domažlic. Tam se sblížil s A. Váchalovou a stal se | ||
| + | otcem jejich nemanželského syna, pozdějšího malíře J. Váchala | ||
| + | (1884–1969). Jako zatímní podučitel střídal A. místa nejprve | ||
| + | na pražských předměstských školách (1882–91) a potom | ||
| + | až do 1917, kdy byl penzionován, v okolí Mnichova Hradiště. | ||
| + | Nepoddajnost a neloajalita vůči nadřízeným úřadům | ||
| + | a jeho podivínství způsobily, že byl často překládán, vystřídal | ||
| + | 22 školy. Po odchodu do důchodu se odstěhoval do krkonošského | ||
| + | Bratrouchova. Ze zdravotních důvodů se 1925 vrátil do | ||
| + | Bosně u Mnichova Hradiště, kde zemřel a je pochován. | ||
| + | Alšovou největší láskou byla zimní horská příroda, kterou | ||
| + | pozoroval při jízdě na lyžích odstrkuje se jednou dlouhou | ||
| + | holí. Pohybu a pobytům v horách věnoval řadu článků a knihu. | ||
| + | V ní propagoval zimní turistiku a podal obraz Krkonoš | ||
| + | v prvním desetiletí 20. století. Psal i články o národnostních | ||
| + | poměrech v českém pohraničí, o některých pedagogických | ||
| + | otázkách a sledoval uměleckou tvorbu M. Alše, který byl jeho | ||
| + | příbuzný. Zabýval se teosofií a spiritismem. Pod pseudonymem | ||
| + | Helena Dvořáková přeložil z francouzštiny díla L. Denise | ||
| + | ''Proč'' ''žijeme'' a ''Po'' ''smrti''. Ve snaze vytvořit české lyžařské | ||
| + | názvosloví prosazoval mj. novotvary „lyžba“ a „lyžec“. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Obrazy horské zimní krásy, 1909. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' K. Bílek, J. A.-L. (inventář), 1978; (jr), A.-L., bludný Ahasver, in: Krkonoše | ||
| + | 1972, č. 1, s. 28n.; M. Bajerová, Milovník krásy, in: Krkonoše 1978, č. | ||
| + | 4, s. 19n.; Jeden, co razil stopu, in: Lidová demokracie 26. 9. 1987; O. Kulhánek | ||
| + | a kol., Malá encyklopedie lyžování, 1987, s. 13; O. Kulhánek, Zlatá | ||
| + | kniha lyžování, 1989, s. 52; H. Klínková, Zasuté obrazy J. A.-L., in: Tvar | ||
| + | 1998, č. 6, s. 14; Tomeš 1, s. 24. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' LA PNP Praha; SOA Mladá Boleslav; Krkonošské muzeum Jilemnice. | ||
| + | |||
| + | Miloslav Martínek | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
[[Kategorie:11- Geolog]] | [[Kategorie:11- Geolog]] | ||
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | [[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1862]] | [[Kategorie:1862]] | ||
[[Kategorie:Písek]] | [[Kategorie:Písek]] | ||
[[Kategorie:1927]] | [[Kategorie:1927]] | ||
[[Kategorie:Boseň]] | [[Kategorie:Boseň]] | ||
Verze z 10. 3. 2016, 10:37
| Josef Šimon ALEŠ-Lyžec | |
 | |
| Narození | 28.10.1862 |
|---|---|
| Místo narození | Písek |
| Úmrtí | 27.9.1927 |
| Místo úmrtí | Boseň u Mnichova Hradiště |
| Povolání |
61- Pedagog 11- Geolog 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39063 |
ALEŠ-LYŽEC, Josef, * 28. 10. 1862 Písek, † 27. 9. 1927 Boseň u Mnichova Hradiště, učitel, propagátor lyžování a zimní turistiky, publicista
Vystudoval reálku v Písku. Učitelskou dráhu nastoupil v Milavčích u Domažlic. Tam se sblížil s A. Váchalovou a stal se otcem jejich nemanželského syna, pozdějšího malíře J. Váchala (1884–1969). Jako zatímní podučitel střídal A. místa nejprve na pražských předměstských školách (1882–91) a potom až do 1917, kdy byl penzionován, v okolí Mnichova Hradiště. Nepoddajnost a neloajalita vůči nadřízeným úřadům a jeho podivínství způsobily, že byl často překládán, vystřídal 22 školy. Po odchodu do důchodu se odstěhoval do krkonošského Bratrouchova. Ze zdravotních důvodů se 1925 vrátil do Bosně u Mnichova Hradiště, kde zemřel a je pochován. Alšovou největší láskou byla zimní horská příroda, kterou pozoroval při jízdě na lyžích odstrkuje se jednou dlouhou holí. Pohybu a pobytům v horách věnoval řadu článků a knihu. V ní propagoval zimní turistiku a podal obraz Krkonoš v prvním desetiletí 20. století. Psal i články o národnostních poměrech v českém pohraničí, o některých pedagogických otázkách a sledoval uměleckou tvorbu M. Alše, který byl jeho příbuzný. Zabýval se teosofií a spiritismem. Pod pseudonymem Helena Dvořáková přeložil z francouzštiny díla L. Denise Proč žijeme a Po smrti. Ve snaze vytvořit české lyžařské názvosloví prosazoval mj. novotvary „lyžba“ a „lyžec“.
D: Obrazy horské zimní krásy, 1909.
L: K. Bílek, J. A.-L. (inventář), 1978; (jr), A.-L., bludný Ahasver, in: Krkonoše 1972, č. 1, s. 28n.; M. Bajerová, Milovník krásy, in: Krkonoše 1978, č. 4, s. 19n.; Jeden, co razil stopu, in: Lidová demokracie 26. 9. 1987; O. Kulhánek a kol., Malá encyklopedie lyžování, 1987, s. 13; O. Kulhánek, Zlatá kniha lyžování, 1989, s. 52; H. Klínková, Zasuté obrazy J. A.-L., in: Tvar 1998, č. 6, s. 14; Tomeš 1, s. 24.
P: LA PNP Praha; SOA Mladá Boleslav; Krkonošské muzeum Jilemnice.
Miloslav Martínek
